Nikolaj Ivanovič Krylov

Nikolaj Ivanovič Krylov (rusky Крылов Николай Иванович ; 16. dubna^jul./ 29. dubna 1903^greg. Goljajevka, Penzenská oblast – 9. února 1972 Moskva) byl sovětský maršál ruské národnosti, velitel armád za druhé světové války, po válce velel několika vojenským okruhům a od roku 1963 stál v čele strategických raketových sil Sovětské armády.

Nikolaj Ivanovič Krylov
Narození	16.jul. / 29. dubna 1903greg. Вишнёвое
Úmrtí	9. února 1972 (ve věku 68 let) Moskva
Místo pohřbení	Hřbitov u Kremelské zdi
Alma mater	Saratov Military Command Engineering High School of Missile Forces (do 1920) Vystrel (do 1928)
Povolání	důstojník, autor memoárů a politik
Ocenění	jubilejní medaile 20 let Dělnicko-rolnické rudé armády (1938) Řád rudého praporu (1942) Leninův řád (1942) Řád rudého praporu (1943) Řád Kutuzova 1. třídy (1943) … více na Wikidatech
Politická strana	Komunistická strana Sovětského svazu (od 1927)
Funkce	poslanec Nejvyššího sovětu SSSR
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Nikolaj Ivanovič Krylov v šestnácti letech dobrovolně vstoupil do Rudé armády, bojoval v občanské válce na Ukrajině, Zakavkazsku a Dálném východě. Mezi válkami sloužil v opevněných prostorech, naposled na Dunaji.

Ve Vlastenecké válce vynikl při obraně Oděsy a Sevastopolu. V lednu 1942 byl u Sevastopolu těžce raněn, odmítl evakuaci a v dubnu se vrátil do služby. Po pádu města byl přeložen jako náčelník štábu k 62. armádě před Stalingradem. Od jara 1943 velel armádě, zprvu 21., později 5. Podílel se na osvobození Běloruska a dobytí východního Pruska. Válku 5.armáda zakončila v srpnu 1945 v Mandžusku.

Po válce zůstal na Dálném východě jako zástupce velitele okruhu. Poté několika okruhům velel. V roce 1962 byl jmenován Hlavním velitelem Raketových vojsk strategického určení a náměstkem ministra obrany. Pod jeho vedením proběhla výrazná modernizace a zmohutnění raketových vojsk - počet raketových systémů vzrostl ze 180 na 1500^[1]. Ve funkci zůstal až do smrti.

Zemřel 9. února 1972, pochován je u Kremelské zdi na Rudém náměstí v Moskvě.

Vzdělání

• 1919 - září 1920 - Pěchotní-kulometné kurzy rudých velitelů
• červen 1927 - 1928 — Kurzy zdokonalování velitelského sboru RKKA "Výstřel"

Vojenská kariéra

• Od 20. února 1919 v Rudé armádě
• září 1920 - červen 1922 - velitel čety, roty, praporu
• červen 1922 - červen 1927 - pomocník, náčelník štábu pluku
• 1928 - listopad 1936 - ve štábních funkcích opevněného prostoru na Dálném východě
• listopad 1936 - léto 1940 - náčelník štábu opevněného prostoru v Podněstří
• léto 1940 - červenec 1941 - náčelník štábu Dunajského opevněného prostoru
• červenec - srpen 1941 - náčelník operačního oddělení štábu 9., pak Přímořské armády
• 21. srpna 1941 - 9. června 1942 - náčelník štábu Přímořské armády
• 6. července 1942 - květen 1943 - náčelník štábu 62. (od dubna 1943 8. gardové) armády
• květen - 12. července 1943 - velitel 3. záložní armády
• 12. července - 24. října 1943 - velitel 21. armády
• 24. října 1943 - říjen 1944 - velitel 5. armády
• prosinec 1944 - listopad 1945 - velitel 5. armády
• listopad 1945 - leden 1947 - zástupce velitele Přímořského vojenského okruhu
• leden 1947 - duben 1953 - velitel Dálnovýchodního vojenského okruhu
• duben - září 1953 - velitel armády
• září 1953 - leden 1956 - 1. zástupce velitele Dálnovýchodního vojenského okruhu
• leden 1956 - listopad 1957 - velitel Uralského vojenského okruhu
• listopad 1957 - říjen 1960 - velitel Leningradského vojenského okruhu
• říjen 1960 - březen 1963 - velitel Moskevského vojenského okruhu
• 5. března 1963 - 9. února 1972 - Hlavní velitel Raketových vojsk strategického určení a náměstek ministra obrany

Hodnosti

• 17. února 1938 - plukovník
• 27. prosince 1941 - generálmajor
• 9. září 1943 - generálporučík
• 15. července - generálplukovník
• 18. září 1953 - armádní generál
• 29. dubna 1962 - maršál Sovětského svazu

Řády a vyznamenání

• 4x Řád rudého praporu (10. února 1942, 4. února 1943, 3. listopadu 1944, 20. června 1949)
• 4x Leninův řád (8. října 1942, 21. února 1945, 19. dubna 1945, 28. března 1963)
• Řád Kutuzova I. stupně (28. září 1943)
• Řád Suvorova I. stupně (4. července 1944)
• 2x Hrdina Sovětského svazu (19. dubna 1945, 8. září 1945)
• Řád říjnové revoluce (22. února 1968)
• Čestná zbraň se zlatým zobrazením státního znaku SSSR (22. února 1968)
• 12 medailí, 8 zahraničních řádů a medailí

Politická činnost

• Od 1927 člen VKS(b)
• říjen 1961 - 9. února 1972 - člen ÚV KSSS

• 1946 - 9. února 1972 - poslanec Nejvyššího sovětu

Dílo

• Не померкнет никогда. Literární redakce N.N.Lanin. 2. vyd. Moskva: Воениздат, 1984. 558 s. Dostupné online. 1. vydání 1969.
• N.I.Krylov; N.I.Aleksejev; I.G.Dragan. Навстречу победе. Moskva: Наука, 1970. 464 s.
• Огненный бастион. Moskva: Воениздат, 1973. 416 s.
• Сталинградский рубеж. Literární redakce N.N.Lanin. Moskva: Воениздат, 1979. 380 s. Dostupné online.

Odkazy

Reference

1. FIDLER, Jiří. Za víru, vládce a vlast, s. 140

Literatura

• FIDLER, Jiří. Za víru, vládce a vlast. Brno: JOTA, 2005. ISBN 80-7217-354-5. Kapitola Krylov Nikolaj Ivanovič, s. 139–140.
• ДРАГАН, Илья Григорьевич. Николай Крылов. Moskva: Молодая гвардия, 1988. 316 s. Dostupné online. ISBN 5-235-00235-0.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolaj Ivanovič Krylov na Wikimedia Commons
• (rusky)Životopis N.I.Krylova
• (rusky)Životopis N.I.Krylova

Předchůdce	Nikolaj Ivanovič Krylov	Nástupce
Maxim Alexejevič Purkajev	velitel Dálněvýchodního vojenského okruhu 1947—1953	Rodion Jakovlevič Malinovskij
Michail Iljič Kazakov	velitel Uralského vojenského okruhu 1956—1957	Dmitrij Danilovič Leljušenko
Matvěj Vasiljevič Zacharov	velitel Leningradského vojenského okruhu 1957—1960	Michail Iljič Kazakov
Kirill Semjonovič Moskalenko	velitel Moskevského vojenského okruhu 1960—1963	Afanasij Pavlanťevič Běloborodov
Sergej Semjonovič Birjuzov	Hlavní velitel raketových vojsk strategického určení 1963—1972	Vladimír Fjodorovič Tolubko

Portály: Druhá světová válka | Lidé | Rusko | Válka a vojenství