americký tenista From Wikipedia, the free encyclopedia
Michael Mackenzie Lowe McDonald (* 16. dubna 1995 Piedmont, Kalifornie) je americký profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal pět titulů ve dvouhře a sedm ve čtyřhře.[3]
| Mackenzie McDonald | |
|---|---|
_01.jpg) Mackenzie McDonald na Washington Open 2023 | |
| Přezdívka | Mackie[1] |
| Stát |  Spojené státy americké |
| Datum narození | 16. dubna 1995 (29 let)[2] |
| Místo narození | Piedmont, Kalifornie Spojené státy americké[2] |
| Bydliště | Orlando, Florida, Spojené státy americké[2] |
| Výška | 178 cm[2] |
| Hmotnost | 73 kg[2] |
| Profesionál od | 2016[2] |
| Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
| Výdělek | 6 003 679 USD |
| Tenisová raketa | Wilson |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 104–124 |
| Tituly | 0 ATP, 3 challengery, 2 ITF |
| Nejvyšší umístění | 37. místo (16. října 2023) |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 4. kolo (2021) |
| French Open | 3. kolo (2022) |
| Wimbledon | 4. kolo (2018) |
| US Open | 2. kolo (2021) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 50–63 |
| Tituly | 1 ATP, 2 challengery, 5 ITF |
| Nejvyšší umístění | 49. místo (2. října 2023) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 2. kolo (2021) |
| French Open | 3. kolo (2022) |
| Wimbledon | 2. kolo (2024) |
| US Open | čtvrtfinále (2020) |
| Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
| US Open | 2. kolo (2024) |
| Týmové soutěže | |
| Davis Cup | čtvrtfinále (2024) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 23. září 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v říjnu 2023 na 37. místě a ve čtyřhře v témže měsíci na 49. místě. Trénovali Jaime Pulgar, Mat Cloer, Wayne Ferreira či Robby Ginepri.[1][2]
V americkém daviscupovém týmu debutoval v roce 2023 taškentským kvalifikačním kolem proti Uzbekistánu, v němž vyhrál úvodní dvouhru nad Sergejem Fominem. Američané zvítězili 4–0 na zápasy. Do listopadu 2024 v soutěži nastoupil ke čtyřem mezistátním utkáním s bilancí 3–1 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[4]
Narodil se roku 1995 v kalifornském Piedmontu do rodiny obličejového chirurga Michaela McDonalda a Vivian Youngové. Sestra Dana Jonesová se věnovala gymnastice, absolvovala UCLA a stala se dentální hygienistkou.[1]
Tenis začal hrát ve třech letech. První trenérkou se stala bývalá profesionálka Rosie Bareisová, než se mu v jedenácti letech začal věnovat bývalý člen elitní světové desítky Wayne Ferreira. Po maturitě na střední škole v Piedmontu, jíž vystudovala také světová tenisová čtyřka Brad Gilbert, nastoupil roku 2014 na Kalifornskou univerzitu v Los Angeles (UCLA). Univerzitu opustil po vstupu mezi profesionály v roce 2016. Za silný úder označil forhend a za preferovaný povrch tvrdý.[1]
V juniorském věku se připravoval v kalifornském komplexu Claremont Hotel and Spa, kde sídlí tenisový klub v Berkeley, než se stal členem střediska amerického tenisového svazu USTA National Campus v Orlandu u Lake Nona.[5]
V juniorské kategorii postoupil z kvalifikace až do semifinále Australian Open 2012, kde nestačil na Kanaďana Filipa Peliwa.[6] V letech 2014–2016 hrál univerzitní tenis na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. V rámci této sportovní kariéry vyhrál v roce 2016 národní akademické mistrovství NCAA ve dvouhře i čtyřhře. V singlovém finále zdolal nejvýše nasazeného Dána Mikaela Torpegaarda z Ohijské státní univerzity. Obě soutěže naposledy před ním ovládl Matias Boeker z Georgie v roce 2001. Vysokou školu však nedokončil, když před závěrečným ročníkem v červnu 2016 oznámil vstup mezi profesionály.[7]
Na okruhu ATP Tour debutoval srpnovým Western & Southern Open 2013 v Cincinnati, kde prošel kvalifikačním sítem přes Nicolase Mahuta a Steva Johnsona. Stal se tak prvním neklasifikovaným hráčem na žebříčku od španělského kvalifikanta Sergia Casala na Miami Masters 1995, jenž zasáhl do dvouhry v sérii Masters.[1] Na úvod však podlehl belgické světové osmdesátce Davidu Goffinovi.[8] První zápas na túře ATP, vyjma grandslamu, vyhrál až o pět let později na travnatém Libéma Open 2018 v 's-Hertogenboschi. Přes osmého nasazeného Itala Andrease Seppiho a australského kvalifikanta Alexe Bolta prošel do čtvrtfinále, v němž mu stopku vystavil sedmdesátý druhý muž klasifikace Jérémy Chardy z Francie.[9]
_(48199154536).jpg)
Debut v hlavní soutěži grandslamu zaznamenal v mužském singlu US Open 2016. Jako hráč páté světové stovky obdržel do soutěže divokou kartu. V úvodním kole prohrál pětisetovou bitvu s českým kvalifikantem Janem Šátralem, když nevyužil vedení 2–0 na sety.[10] První vítězný zápas v této kategorii si připsal na Australian Open 2018 po vyřazení švédského kvalifikanta Eliase Ymera. Následně však nenašel recept na třetího nasazeného Bulhara Grigora Dimitrova až po pětisetovém průběhu.[11] Přes Argentince Guida Pellu postoupil do osmifinále Wimbledonu 2018, kde jej přehrál Kanaďan Milos Raonic.[12] Člena elitní světové dvacítky poprvé zdolal na říjnovém Rolex Shanghai Masters 2018. V Šanghaji oplatil porážku světové dvacítce Raonicovi. V sezóně 2018 dvanáctkrát vylepšil své žebříčkové postavení. Celkově se posunul o sto příček výše na listopadové 76. místo.[9][1]
Na Delray Beach Open 2019 se poprvé probojoval do semifinále turnaje ATP a premiérově porazil člena elitní desítky.[13] Mezi poslední osmičkou na něj nestačil čtvrtý hráč světa, Argentinec Juan Martín del Potro. Po zisku úvodní semifinálové sady proti Moldavanu Radu Albotovi z deváté desítky, však utržil debakl ve formě dvou „kanáru“. Nové kariérní maximum, 57. místo, dosáhl v závěru dubna po třetím kole na Barcelona Open Banco Sabadell 2019. Probíhající sezónu však předčasně ukončil po pětisetové prohře s Jošihitem Nišiokou na French Open 2019, když si v pařížské deblové soutěži přivodil zranění pravého hamstringu.[14] V červnu tak podstoupil operaci. Na okruh se vrátil po sedmi měsících lednovou kvalifikací ASB Classic 2020 v Aucklandu, v jejímž druhém kole podlehl Mikaelu Ymerovi.[9][3][1] Do druhého osmifinále na grandslamu prošel během Australian Open 2021, kde zdolal Marca Cecchinata, dvacátého druhého nasazeného Bornu Ćoriće a Jihoafričana Lloyda Harrise. Mezi poslední osmičku jej nepustil čtvrtý nasazený a pozdější finalista Daniil Medveděv.[15]
První finále na túře ATP si zahrál na washingtonském Citi Open 2021 z kategorie ATP 500. Na úvod porazil obhájce trofeje Nicka Kyrgiose,[16] poté turnajovou třináctku Benoîta Paireho, Bělorusa Ilju Ivašku a krajana Denise Kudlu. Ani v semifinále jej nezastavil šampion z roku 2015 Kei Nišikori.[17] Až v závěrečném duelu jej zdolala italská turnajová pětka Jannik Sinner po třísetovém průběhu. Bodový zisk mu po dvou letech zajistil návrat do elitní světové stovky, když se posunul o čtyřicet příček výše na 64. místo žebříčku.[18]
| ||||||||
| Stav | č. | datum | turnaj | kategorie | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalista | 1. | 8. srpna 2021 | Washington, D.C., Spojené státy | ATP 500 | tvrdý |  Jannik Sinner |
5–7, 6–4, 5–7 |
| Stav | č. | datum | turnaj | kategorie | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítěz | 1. | říjen 2022 | Tokio, Japonsko | ATP 500 | tvrdý |  Marcelo Melo |
Rafael Matos David Vega Hernández |
6–4, 3–6, [10–4] |
| Finalista | 1. | červenec 2023 | Washington, D.C., Spojené státy | ATP 500 | tvrdý | Ben Shelton |
 Máximo González Andrés Molteni |
7–6(7–4), 2–6, [6–10] |
| Finalista | 2. | 19. srpna 2024 | Cincinnati, Spojené státy | ATP 1000 | tvrdý | Alex Michelsen |
 Marcelo Arévalo Mate Pavić |
2–6, 4–6 |
| Legenda |
|---|
| Challengery (3 D; 2 Č) |
| ITF (2 D; 5 Č) |
| Č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|
| 1. | září 2016 | Irvine, Spojené státy | tvrdý |  Jan Choinski |
6–0, 6–3 |
| 2. | ledna 2017 | Los Angeles, Spojené státy | tvrdý |  Carl Söderlund |
6–4, 6–0 |
| 1. | října 2017 | Fairfield, Spojené státy | tvrdý | Bradley Klahn |
6–4, 6–2 |
| 2. | dubna 2018 | Soul, Jižní Korea | tvrdý |  Jordan Thompson |
1.–6, 6–4, 6–1 |
| 3. | února 2021 | Nur-Sultan, Kazachstán | tvrdý (h) |  Jurij Rodionov |
6–1, 6–2 |
| Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | září 2013 | Costa Mesa, Spojené státy | tvrdý | Marcos Giron |
 Keith-Patrick Crowley Matt Fawcett |
6–3, 6–2 |
| 2. | června 2014 | Oklahoma City, Spojené státy | tvrdý | Martin Redlicki |
 Jesús Bandrés Gonzalo Escobar |
4–6, 7–6(7–3), [10–8] |
| 3. | září 2015 | Costa Mesa, Spojené státy | tvrdý | Martin Redlicki |
Jean-Yves Aubone Benjamin Lock |
6–2, 3–6, [10–5] |
| 4. | září 2016 | Irvine, Spojené státy | tvrdý | Deiton Baughman |
Timothy Sah Ryan Seggerman |
6–4, 6–3 |
| 1. | října 2016 | Fairfield, Spojené státy | tvrdý | Brian Baker |
Sekou Bangoura Eric Quigley |
6–3, 6–4 |
| 5. | dubna 2017 | Memphis, Spojené státy | tvrdý |  Lloyd Glasspool |
 Philip Bester Alex Lawson |
6–2, 7–6(7–3) |
| 2. | ledna 2018 | Playford, Austrálie | tvrdý | Tommy Paul |
Maverick Banes Jason Kubler |
7–6(7–4), 6–4 |
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
