From Wikipedia, the free encyclopedia
V Olomouci se nachází kolem 45 kašen nebo fontán, z toho osm kašen z doby baroka. Původně šlo o účelová zařízení – nádrže na vodu, přesto má každá z barokních kašen originální architektonické řešení vodní nádrže. Šest nejdůležitějších a postupně zhotovovaných kašen bylo s mimořádnou citlivostí rozmístěno v nejfrekventovanějších komunikačních bodech na území historického jádra města. Jednotou doby vzniku i množstvím patří olomoucké barokní kašny k evropským unikátům. Od roku 1995 je těchto šest kašen, představujících antickou mytologii (bez Saturnovy a Delfínovy kašny), společně se sloupem Nejsvětější Trojice a morovým sloupem se sochou Panny Marie na Dolním náměstí zařazeno jako „Soubor barokních kašen a sloupů v Olomouci“ mezi národní kulturní památky.[1] V zimním období jsou kašny vypuštěny.
Neptunova kašna na Dolním náměstí, kde se dříve nacházela kaple sv. Markéty, je první a nejstarší ze souboru olomouckých barokních kašen. Na vytvoření Neptunovy kašny spolupracovali Michael Mandík a Václav Schüler. Sochař Michael Mandík, rodák z Gdaňska, je autorem Neptunova sousoší, olomoucký kameník Václav Schüler zhotovil nádrž kašny a schodiště. Michael Mandík přišel na Moravu koncem 60. let 17. století a zprvu pracoval ve službách olomouckého biskupa Karla II. z Lichtensteinu-Castelcorna především na letním biskupském sídle v Kroměříži. Jeho práce však celkově patřily spíš k těm velmi průměrným. Přesto po příchodu do Olomouce ve městě získal kromě Neptunovy kašny, zhotovené roku 1683, ještě další zakázky, například pro farní kostel sv. Mořice či klášter Hradisko, včetně další kašny Herkulovy.
V případě Neptunovy kašny vytvořil Michael Mandík sousoší s centrální figurou Neptuna – antického boha pramenícího vodstva. Když bojoval se svým otcem, bohem času Saturnem, byl jeho meč rozťat na trojzubec.[2] Robustní postava Neptuna s trojzubcem, který drží směrem dolů, aby uklidňoval moře a chránil Olomouc, je umístěna na skalisku se čtveřicí mořských koní, sloužících také jako chrliče vody. Nádrž má půdorys kruhu prolomeného na čtyřech místech do tvaru rovnoramenného kříže. Pod Neptunovou postavou zanechal na skalisku sochař svou signaturu „MAN/DIK/FE“.[3]
Druhá nejstarší olomoucká kašna – kašna Herkulova na Horním náměstí – byla podobně jako její předchůdkyně vytvořena autorskou dvojicí sochaře Michaela Mandíka a kameníka Václava Schülera. Ústřední mytologická postava bájného antického hrdiny byla zhotovena již v roce 1687, čtyři léta po kašně nejstarší. Celá kašna pak byla dobudována na jaře roku následujícího. V pramenech se podobně jako u Neptunovy kašny dochovala objednávka olomoucké městské rady, díky archivním dokumentům je tedy známo, že v případě druhé kašny byla objednávka velmi konkrétní – obsahovala přesné požadavky na podobu sousoší.
Kašna byla původně umístěna na místě čestného sloupu Nejsvětější Trojice, jehož stavbě roku 1716 ustoupila, a byla přenesena na místo dnešní před severní průčelí radnice s orlojem. Kameník Václav Schüler použil pro nádrž kašny obdobné půdorysné schéma jako u kašny první – základní čtverec má prolomeny strany půloválem. Socha Herkula v nadživotní velikosti s kyjem v pravé ruce (původně měl meč) je umístěna na kamenných pilířích uprostřed nádrže. V levé ruce drží hrdina šachovanou orlici – symbol města, přičemž bojuje s lernskou hydrou.[4] Na těle hydry zanechal autor sousoší svou signaturu „Mandik“.[5]
Na Dolním náměstí se kromě Neptunovy kašny nachází také kašna se sochou Jupitera. Dokončena byla roku 1707, ovšem původní socha sv. Floriána od Václava Rendera byla i s nádrží v roce 1735 přemístěna na nádvoří městského statku ve Skrbeni a současná podoba kašny tak pochází až od tyrolského sochaře Filipa Sattlera. Výměna byla vedena snahou o tematické sjednocení olomouckých kašen, které všechny měly mít antickou sochařskou výzdobu.[6][7]
Římský bůh metá pravou rukou blesky, u nohou mu sedí orel jako posel a vykonavatel Jupiterovy vůle.[8] Socha stojí na větším ozdobném podstavci a v rozích jsou hlavy lvů, které tryskají vodu. Voda tryská také z květů na stěnách podstavce.
Kašna Tritónů je uměleckými odborníky nejvíce ceněná olomoucká kašna. Zhotovena byla známým olomouckým měšťanem a kamenickým mistrem Václavem Renderem v roce 1709, samotné sousoší Tritónů ale pochází od neznámého sochaře. Při její tvorbě se zjevně inspirovali Berniniho Tritónovou fontánou (italsky Fontana del Tritone) v Římě. Původně se nacházela na křižovatce ulic Ztracená, Ostružnická, Denisova a Pekařská, ale v roce 1890 byla z komunikačních důvodů přenesena na současné místo na náměstí Republiky.[9][7]
Kašna má dvě úrovně, v bohatě profilované nádrži s prolomenými stranami stojí dva mořští muži v nadživotní velikosti – Atlanti, kteří nesou horní mušli. Dva delfíni po jejich bohu slouží jako chrliči vody. Nahoře je pak chlapec – Triton (syn boha Poseidóna) a dva draci.[10]
Caesarova kašna na Horním náměstí je největší z olomouckých kašen.[11] Dokončena byla roku 1725, autorem kašny byl kameník Václav Render, vlastní sochu ale zhotovil mladý sochař Jan Jiří Schauberger. Kompozice jezdecké sochy na skalisku uprostřed nádrže byla vytvořena podle Berniniho sochy Konstantina Velikého ve Scala Regia ve Vatikáně.
Socha Gaia Julia Caesara odkazuje na romantickou legendu, podle níž byl tento římský císař zakladatelem Olomouce (Julimontium), hledí přitom směrem k Michalskému návrší, kde se údajně měl nacházet tábor římských vojsk. U nohou vzpínajícího se koně leží dvě mužské postavy s moravským a dolnorakouským znakem, personifikace řek Moravy a Dunaje. Také zde sedí pes jakožto symbol věrnosti města panovníkovi.[12]
Třímetrová pískovcová kašna je také nazývána jako „Malá kašna“, dříve též jako „Kašna dítěte s delfínem“. Kašna byla zhotovena v letech 1724–1725, jejím autorem byl sochař Filip Sattler. Původně ji zdobila socha dítěte s delfínem (odtud název kašny), který chrlil vodu z tlamy. Socha se ale nedochovala a dnes je nahrazena reliéfem se lví hlavou, z níž také tryská voda.
Původně byla umístěna na Slovenské ulici (dříve Bernadinská ulice) před hradební brankou. Byla zásobována z přebytků vody z Merkurovy kašny. V roce 1883 byla kašna kvůli zprůjezdnění ulice a rušení městské brány přesunuta před klášter dominikánů v Sokolské ulici (kde je umístěna i dnes) a byla zásobována z blízké studny. Ze Sokolské ulice ale byla roku 1909 z neznámých důvodů přemístěna na nádvoří školy Na hradě 5. Zde byla v roce 2005 znovuobjevena, zrekonstruována za 1,85 milionu Kč a umístěna na dnešní místo opět před kostel Neposkvrněného početí Panny Marie u dominikánského kláštera. Od 7. listopadu 2005 již funkční.[13][7] Kašna je napájena z nedaleké gotické studny a je nasvícena po celý rok.[14]
Pískovcová kašna je umístěna na křížení ulic 8. května a 28. října mezi galerií Moritz (původně OD Prior; při jeho stavbě byla kašna na pět let odstraněna a poté umístěna zpět[7]) a hotelem Národní dům. Autory byli Filip Sattler a Václav Render ve spolupráci se zednickým mistrem Johannem Jakobem Kniebandelem, dokončena byla roku 1727. Římský bůh Merkur (Hermés podle řecké mytologie) drží v ruce kaduceus (hůl se dvěma hady), na hlavě má okřídlenou helmu a na nohou má okřídlené sandály, které mu rozvazuje andílek.[15]
Saturnova kašna se nachází na nádvoří kláštera Hradisko a jejím autorem je Josef Winterhalder. Původní kašna byla zdobena sochou sv. Floriána, kolem roku 1740 byla tato socha nahrazena sochou římského boha času Saturna s kosou v levé ruce, doplněnou starozákonními postavami Samsonem a Gedeonem. Roku 1784 císař Josef II. rozpustil klášter a socha byla zničena. Dodnes je kašna bez sochy.
Při západní zdi radnice se dnes nachází kašna se sochou Hygie. Původní kašna, dokončená roku 1898, zobrazovala chlapce sedícího na delfínovi, přičemž se inspirovala nejpůvodnější sochou chlapce s delfínem z kašny již dříve odstraněné od jedné z městských bran. Kašna ve vysokém výklenku měla tehdy dvě nádrže, do spodní volně přetékala voda z horní nádrže, na níž bylo umístěno sousoší s delfínem. Chlapec držel ozdobnou kartuši s připomínkou desátého výročí zrušení olomoucké pevnosti. Kašna existovala do května 1945, kdy byla v závěru války těžce poškozena. Torzo bylo přemístěno do lapidária Vlastivědného muzea a kašna byla roku 1948 obnovena, ovšem už jen se spodní nádrží a s novou sochou. Autorem původního návrhu kašny ve zdobeném portálu byl urbanista Camillo Sitte, zničená socha pocházela od vídeňského sochaře Antona Brenka a tu současnou vytvořil olomoucký sochař Karel Lenhart.[16][17][7]
Arionova kašna měla být poslední barokní kašnou vybudovanou po třicetileté válce, k tomu ale tehdy shodou okolností nedošlo. Pokusy o vybudování takové kašny se objevily opět v 19. století, ovšem až v roce 1995 byla zahrnuta do programu rekonstrukce Horního náměstí. Další zpoždění způsobily roku 1997 povodně, dokončena tak byla až v září 2002.[18]
Jde o kašnu, jejíž nádrž je zapuštěna až pod úroveň dlažby a v níž se nachází tři skulptury: želva s rozměrnou plastikou na hřbetě, plastika bájného básníka Arióna s delfínem a dvě sošky zpodobňující dívku s chlapcem, kteří stojí také na želvách. Vedle kašny je pak ještě jedna samostatně stojící želva. Autorem kašny je olomoucký rodák, architekt a sochař Ivan Theimer.[19] Stavbu realizovala firma Horstav Olomouc a na výrobě jednotlivých skulptur se podílelo italské Studio di Architettura v Lucce a Pietrasanta. Roku 2005 získala Ariónova kašna ocenění v I. ročníku soutěže o „Vodohospodářskou stavbu roku“.[20]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.