Remove ads
Národní dům v Olomouci byl postaven mezi lety 1887–1888. Nachází se na ulici 8. května č. p. 464.[1] Před rokem 1918 sloužil jako společenské a kulturní centrum české menšiny v tehdy německé Olomouci, které mělo plnit restaurační, ubytovací a osvětovou funkci.[2] Po vzniku Československé republiky byl využíván více pro komerční aktivity, jeho národnostní funkce byla oslabena. Fungoval jako hotelové zařízení s restaurací, kavárnou a společenskými prostorami. Po roce 1989 byl privatizován a v rukou různých majitelů stav budovy upadal. Hledaly se nové způsoby využití rozsáhlého objektu.
| Národní dům | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Sloh | novorenesance |
| Architekti | Bohuslav Moravec, Karel Starý, Čeněk Venclík |
| Výstavba | 1887-1888 |
| Přestavba | 1928-1929 |
| Poloha | |
| Adresa | 8. května 464/21, Olomouc,  Česko |
| Souřadnice | 49°35′44,02″ s. š., 17°14′59,08″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Remove ads
Okolnosti vzniku
V osmdesátých letech 19. století se převážně německé zastupitelstvo Olomouce s nelibostí dívalo na vzmáhající se kulturní a společenský život českých obyvatel města. Kladlo překážky českým zájmovým spolkům a sdružením, které dosud neměly pro svou činnost vlastní prostory a musely žádat o povolení pořádat své akce v městských budovách. Vztahy se vyhrotily v březnu roku 1885, kdy zastupitelé zamítli žádost pěveckohudebního spolku Žerotín o pronájem divadla za účelem slavnostního provedení Dvořákovy skladby Svatební košile. [3] Mezi českými vlastenci se začala šířit myšlenka na výstavbu Národního domu, který by byl důstojným stánkem pro pořádání kulturních akcí pro veřejnost a poskytoval zázemí četným českým spolkům. Byla ustavena První česká společnost stavební v Olomouci, jejímž hlavním cílem bylo vybudování Národního domu. Získání potřebných finančních prostředků z dobrovolných příspěvků a darů měl na starosti nově utvořený spolek s názvem Matice Národního domu v Olomouci.[4] [5] V listopadu 1885 bylo zveřejněno provolání s výzvou k upsání podílů na zajištění stavby.[6] Kromě Ústřední rolnické záložny a Rolnické záložny v Křelově přispělo do počátečního kapitálu mnoho spolků i jednotlivých občanů z širokého okolí. Výzva měla příznivý ohlas i v pražských kulturních kruzích, které koncem listopadu uspořádaly v Praze Slavnosti vzájemnosti českomoravské ve prospěch olomouckého Národního domu. Z Olomouce byl vypraven zvláštní vlak, s projevem na podporu Národního domu vystoupil poslanec František Ladislav Rieger, uspořádáno bylo slavnostní představení v Národním divadle a koncert v Rudolfinu.
Dne 6. prosince 1885 se v Olomouci konala ustavující valná hromada První české stavební společnosti, předsedou byl zvolen František Stejskal z Olomouce. [7] Obstrukce ze strany městského zastupitelstva způsobily, že výkup pozemků a nemovitostí na nároží tehdejší Bernardinské a České ulice, které měly uvolnit místo pro stavbu Národního domu, byl ukončen až v srpnu 1886. Národní dům vznikl v místě, kde před tím stály čtyři domy. Jednalo se o dům č. p. 511, dům č. p. 512, jenž byl v roce 1847 přestavěn stavitelem Franzem Gottwaldem, dům č. p. 513, který upravil stavitel Mathias Pelz, a dům č. p. 514, který po bitvě na Bílé hoře získala olomoucká kapitula a v roce 1748 nahradila novostavbou. Stávající domy měly být zbořeny a postavena tříposchoďová budova s velkým sálem, restaurací a tělocvičnou v podzemí. Dům byl postaven na základě projektu architekta Bohuslava Moravce z Hořic, absolventa pražské české techniky, který upravili stavitelé Čeněk Venclík z Prostějova a Karla Starého, st., jenž celou stavbu realizoval.[1][5]
Stavba byla zahájena v březnu roku 1887. [8] Finančně i materiálově se na ní podíleli především firmy, řemeslníci a rolníci z Olomouce a okolních obcí. Stavba probíhala velmi rychle: 9. prosince 1887 se konala kolaudace (mimo sál), 21. ledna 1888 bylo vydáno povolení k užívání sálu pro koncerty, plesy a schůze. [9] Sál nebyl kolaudován jako divadelní, až v pozdějších letech bylo ochotníkům povoleno hrát příležitostná představení. V říjnu 1887 se konala ustavující schůze spolku Česká beseda, který měl zabezpečovat provoz Národního domu ve společenských místnostech v prvním poschodí. [10]
Otevření ND
Národní dům byl otevřen počátkem února 1888 slavností uspořádanou spolkem Žerotín. Dekorace a pozvánku k velkému plesu osobně vytvořil malíř Mikoláš Aleš. Do provozu byla uvedena kavárna, restaurace i hotelová část. Spolek Žerotín uspořádal ve dnech 21. a 22. dubna 1888 velký koncert za účasti Antonína Dvořáka, který byl uvítán nadšenými ovacemi. [11]
Národní dům, jako reprezentační objekt českého obyvatelstva Olomouce a širokého okolí, začal plnit funkci osvětovou, kulturní, zábavní, restaurační i hotelovou. Konaly se zde schůze, přednášky, besedy, koncerty, plesy. Akce zde organizovala řada českých spolků: Žerotín, Česká beseda, Čtenářský spolek, ochotnický divadelní soubor. Národní jednota otevřela 1. prosince 1889 první stálou českou veřejnou knihovnu. [5] V přízemí byla restaurace a kavárna i obchody českých majitelů.
V roce 1900 byl Národní dům rozšířen o novostavbu v České ulici (dnes ul. 8. května), na místě bývalého hotelu U modré hvězdy. [12] Kromě hotelových pokojů zde měla být na žádost Jednoty Sokol zřízena i tělocvična. [13] Roku 1901 zřídila První česká stavební společnost v Národním domě zahradu se železným pavilonem. [14] V roce 1916 byly na příkaz okresního hejtmana z fasády odstraněny znaky Zemí koruny české. [15] Během 1. světové války byl Národní dům centrem českého kulturního dění. Kromě divadelních představení místního ochotnického souboru zde hostovaly i profesionální soubory z jiných měst, jako například Národní divadlo Brno. Spolek Žerotín pořádal hudební programy s českou hudební klasikou. Vrcholem bylo vystoupení slavné operní pěvkyně Emy Destinnové v červnu 1918.[5]
Činnost ND po vzniku Československa
Po roce 1918, kdy se správa města dostala do českých rukou, došlo k oslabení národnostní funkce Národního domu. Větší důraz se kladl na společenské využití. Objevily se úvahy o jeho prodeji pro soukromé podnikání, protože české obyvatelstvo již mělo k dispozici městské divadlo i s koncertním sálem. Národní dům však zůstal ve vlastnictví České stavební společnosti. Náklad na postavení Národního domu činil původně 760.586 K, po přístavbě hotelu 880.309 K, po dalších adaptacích 1 135.000 K. Základní kapitál tvořený z podílů byl v poměru k nákladům nízký a na společnosti vázl velký dluh. Úvěr poskytla Ústřední záložna rolnická v Olomouci, které bylo v roce 1888 postoupeno úplné vedení a správa Národního domu. [16] V roce 1926 vedly neutěšené finanční poměry k likvidaci spolku Matice Národního domu a převedení podílů na Ústřední záložnu rolnickou. [17]
V letech 1928 a 1929 proběhla generální přestavba celého objektu podle projektu stavitelů Josefa Jiránka a Bohumila Vodičky. Byla provedena velká přestavba hotelové části, zvýšila se kapacita kavárny a její zázemí bylo rozšířeno o dvorní trakt, v mezaninu byly zřízeny herny, kulečník a dvě klubovny.[18] Tříposchoďová budova byla zvýšena o dvě patra, upraveny okenní otvory a přeložen hlavní sloup budovy. V pátém poschodí byly umístěny prádelny, žehlírny, sušárny a strojovna výtahu. Ve sklepních prostorách bylo modernizováno zařízení ústředního topení a ventilace. [1][12]
Po únoru 1948 byl Národní dům zestátněn a začleněn do podniku Restaurace a jídelny Olomouc. V roce 1954 byla na budově provedena nová fasáda, modernizovala se kavárna, restaurace s kuchyní, některé pokoje byly upraveny pro přijetí vládních hostů. V roce 1964, kdy převzal Národní dům podnik Interhotel Ostrava, se přistoupilo k postupné úpravě a modernizaci vnitřních prostor. Z bývalé herny byly vybudovány salonky, byla rozšířena kuchyně, v části hotelových pokojů instalováno sociální zařízení, modernizováno schodiště. Kapacita restaurace byla 130 míst, kavárny 250 míst, salonků 230 míst. V roce 1979 byla po pěti letech ukončena adaptace sálu s přísálím Žerotína. Celková kapacita byla 470 míst. V roce 1982 byla provedena plynofikace kotelny a další hotelové pokoje byly vybaveny koupelnami. V hotelu bylo celkem 62 pokojů se 100 lůžky a 50 přistýlkami.[12]
Ve druhé polovině 20. století byl Národní dům oblíbeným místem olomoucké veřejnosti a centrem společenského života, který navštívila spousta osobností kulturního a politického života včetně prezidentů.[19]
Po sametové revoluci však nastal úpadek. [20] Objekt byl prodán do soukromých rukou, vystřídalo se několik majitelů. Hotelový provoz trpěl nedostatkem parkovacích míst, protože vzhledem k jeho umístění v historickém jádru města nebylo možno v jeho blízkosti zřídit parkoviště. Počátkem 21. století byl hotel zrušen. V roce 2005 bylo vydáno stavební povolení pro rekonstrukci s podmínkou zachování všech historických prvků v architektuře i interiérech. Uvažovalo se o zřízení podzemního parkoviště. Záměry komplikovalo stanovisko památkářů a probíhající archeologický průzkum.
V roce 2010 se činnost hotelu včetně jeho kavárenského provozu pokusil obnovit Petr Otčenášek. Provoz ale musel o rok později z finančních důvodů ukončit.[21] V přízemní části objektu byly upraveny prostory kavárny a restaurace pro potřeby bankovního ústavu. Zbývající patra jsou prázdná, v roce 2021 v nich současný majitel plánuje hotel a restauraci. Počítá se i s rekonstrukcí slavnostního sálu. [22]
Remove ads
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
Remove ads