český sochař a ilustrátor From Wikipedia, the free encyclopedia
Rudolf Chorý (17. dubna 1929, Nemilany – 10. října 2007, Olomouc) byl český sochař.
| Rudolf Chorý | |
|---|---|
| Narození | 17. dubna 1929 Nemilany  Československo |
| Úmrtí | 10. října 2007 (ve věku 78 let) Olomouc Česko |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze Baťova Škola umění |
| Povolání | sochař a ilustrátor |
| Ocenění | Cena města Olomouce (2005) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Rudolf Chorý pocházel z rodiny telegrafního montéra a za války se vyučil elektrikářem v Baťových závodech ve Zlíně a Frenštátu. Roku 1948 se stal studentem Baťovy Školy umění ve Zlíně. Jeho učiteli sochařství byli postupně Jan Kavan, Miloš Axman, Alois Sopr, Stanislav Mikuláštík a Jan Habarta. Po absolvování školy byl přijat roku 1952 na Akademii výtvarných umění v Praze do ateliéru Jana Laudy. Spolužáky Rudolfa Chorého byli Jan Koblasa, Karel Nepraš, František Pacík, Josef Klimeš, Stanislav Hanzík nebo Valerián Karoušek.
Po absolvování AVU roku 1958 se Chorý vrátil na Moravu a působil nejprve v Šumperku a od roku 1962 v Olomouci. V letech 1962-1990 byl členem SČVU Olomouc, roku 1965 zvolen předsedou. Stál u zrodu pravidelných přehlídek Sochařská bilance Olomouc. V 60. letech podnikl studijní cesty do Egypta, Německa, Rakouska, později navštívil také Indii (1972) a Francii (1982). V letech 1970-1983 byl členem krajské umělecké komise pro spolupráci s architekty.
Základům sochařské práce se Rudolf Chorý naučil již během středoškolských studií ve Zlíně, kde modeloval portréty (Chopin, M. Ketman, 1950), figurální studie (Brankářka - hráčka házené, sádra, kámen, 1951) a ženské akty podle živého modelu. Měl zde také možnost sekat v kameni (reliéf Emil Zátopek, dolomit, náhrobní plastika Portrét letce, pískovec, 1951).
Jako student AVU Chorý modeloval zvířata (Velbloud, 1953, Sova pálená, 1954), vytvořil sérii postav starých lidí (Starý pár, sádra, 1956, Pražská babička I-III, bronz, sádra, 1956) a jako absolventskou práci odevzdal studie Žokej (1957) a rozměrný reliéf na téma Dostihy. Podílel se na některých zakázkách Jana Laudy (Fontána s čápem, pomník J. A. Komenského). Po absolvování školy se nejprve věnoval portrétu (Antonín Dvořák, 1958, Julius Fučík, 1959, Jan Lauda, 1960) a figurální tvorbě (Mateřství, hadec, 1960).
Práce pro architekturu Chorému umožnily odpoutat se od realistické modelace a zvolit volné sochařské pojetí abstraktních témat. Roku 1962 uspěl v soutěži s plastikou Matka země (mramor, 1960), kde uzavřený tvar vyzdvihuje strukturu dřeva (Matka země, jilm, 1962). Od poloviny 60. let následovala série soch ve dřevě, komponovaných jako vertikální organický útvar sestávající z rytmického střídání konvexních a konkávních ploch (Fénix, ořechové dřevo, 1965, mramor, 1965, Tání, jasan, 1965). Další plastiky, v nichž se kompaktní objem otevírá sérií perforací, připomínají abstraktní sousoší (Protiválečná kompozice, jalovec, 1966, hruška, 1967). Volná tvorba Rudolfa Chorého se vyvíjí ke stále komplikovanějším tvarům a vrcholí v soše Podzim (dub, 1967), kde prázdný objem hraje stejně významnou roli jako soustava plných tvarů, které vytvářejí dynamickou soustavu zaoblených ploch. K abstraktním sochám ve dřevě se Chorý vrátil znovu v 80. letech (Fénix II, jasan, 1980, Hnízdo, jasan, 1982).
Kompaktní tvar monumentální plastiky Rašení (mramor, 1969) je abstraktní ideou přírodního procesu odvozenou od reálné organické struktury. Na podobné téma vytvořil později kamenné plastiky Květ (mramor, 1976) a Olomoucká Flora (pískovec, 1981).
Přechod k abstrakci ovlivnil i nové pojetí figurální tvorby Rudolfa Chorého v redukci detailů a prolnutí základních tvarů (Dobytí vesmíru, slivenecký mramor, 1962, Milenci, žula, 1965). V některých dřevěných sochách je figura pouze naznačena (Sloup, ořech, 1968, Léto, lípa, 1969), ale v pozdější tvorbě se Chorý k figuře opakovaně vrací (Mateřství, 1975, Zrození Venuše, pískovec, 1980, Eva, ořech, 1980, Splynutí, jilm, 1984).
V 70. letech začal Chorý pracovat s kovem a vytvořil několik geometrických kompozic do veřejného prostoru z chromniklové oceli (Vnitřní stavba kovu, 1972-73, Elektron, 1979, Ražba mincí, 1982). Jiné kovové plastiky kombinují geometrické a organické tvary (Kapka rosy, 1975-6, Ptačí napajedlo, 1975, Zrcadlení, 1975).
Vložení lidské figury do jakési krystalické drůzy v soše Signály z vesmíru (bronz a žula, 1974) nebo přímé citace archeologických nálezů v abstraktním reliéfu Přes překážky ke hvězdám (sádra, 1975) a pomníku Sonda do pravěku (travertin, 1987) svým pojetím vybočují z Chorého díla a jako symbolická architektura [1] patrně souvisejí se zadáním.
Chorý se průběžně věnoval také portrétu (Mateřství, sádra, 1975, V. I. Lenin, sádra, 1976, N. V. Gogol, bronz, 1978, J. A. Komenský, bronz, 1986), zvířecí plastice (Kocour, diorit, 1980, Noc, diorit, 1982) a medailérské tvorbě (Plaketa pro MNV v Šumperku, 1960, Plaketa pro ZŠ v Nemilanech, 1970).
V díle Rudolfa Chorého je patrná inspirace barokní kulturou Olomouce a proto přirozenou cestou inklinoval k organickému tvarosloví a expresivnímu principu skladu hmoty. V jeho tvorbě proto nemohlo dojít k abstrakci ve smyslu čistě formálního řádu.[2]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
