věda, zkoumající rozvoj a plánování měst From Wikipedia, the free encyclopedia
Urbanismus je disciplína, jejímž cílem je zkoumat a plánovat vytvořené prostředí za účelem rozvoje sídelních útvarů (měst, vesnic) ve společensky funkční a udržitelné celky. Urbanistické projektování navrhuje uspořádání sídel, jejich částí a navazujících částí krajiny a navazuje tak na architekturu, popřípadě krajinnou architekturu. Ve střední, jižní a východní Evropě se pod termín urbanismus zpravidla zahrnuje i plánování sídel, které je složkou územního plánování. Od 20. století je urbanismus rovněž komponentem disciplíny urbanistická sociologie (nauka o urbánním životě a kultuře).[1] Urbanistická sociologie se zabývá hranicí mezi kulturou a přírodou. Ta by měla být vedena tak, aby byla pro společnost co nejvíce efektivní. Kvůli rozvoji vědy a techniky se rozšiřuje možnost působení a dochází často k upřednostňování panství kultury před přírodou.[2]
Územní plánování se zabývá plánováním a regulací vývoje měst, venkovského osídlení a krajiny. Usiluje o směřování k optimálnímu vývoji sídelních struktur, harmonickému uspořádání území, udržení ekologické rovnováhy a ochraně kulturního dědictví s cílem zajištění udržitelného rozvoje území v environmentálním, sociálním a hospodářském ohledu. Je zde zásadní rozdíl mezi utvářením a rozvíjením velkého města, malého města či vesnice. To se primárně odvíjí již od sociologie, konkrétně od rozdílů mezi obyvatelstvem venkova a města.[3]
Město můžeme z pohledu sociologie definovat jako lidské sídlo, která má vysokou míru zalidnění a fungující dělbu práce, která dokáže zajistit poskytování služeb pro většinu populace.[4] Městské inženýrství se zabývá urbanismem a územním plánováním, veřejnou infrastrukturou, městskými stavbami pro bydlení, občanskou vybaveností včetně staveb pro administrativu, zdravotnictví, kulturu a sport, průmyslovým stavitelstvím, stavební ekonomikou, moderním řízením atd.[1]
Urbanismus v Česku se za posledních pár desetiletí značně vyvinul. Je zde sice návaznost na vývoj měst v období socialismu, avšak můžeme zde pozorovat od této doby velký pokrok. Svědčí o tom například počet dokončených bytů v Praze před rokem 1989 a nyní. Počet značně klesl, a to z toho důvodu, že už se o nových velkých zástavbách vede mnohem náročnější debata.[5]
Chicagská škola je označení myšlenkového proudu v sociologii a spadají do ní autoři, kteří působili mezi 20. a 40. lety 20. století na půdě Chicagské univerzity. Mezi nejvýznamnější představitele patří Robert Ezra Park, Ernest Burgess a Louis Wirth. Jejich názory se na dlouhou dobu staly základem teorie a výzkumu pro sociologii města. Nejvýznamnější koncepce vyvinuté Chicagskou školou pro urbanismus jsou "Ekologický přístup k analýze měst" a "Urbanismus jako způsob života".[6]
Ekologie měst je koncepce založená na termínu ekologie, což je studium adaptace rostlin a živočichů na okolní prostředí. Její autorem je jeden z průkopníků americké sociologie Robert Ezra Park. Koncept vychází z předpokladu, že v přírodě jsou organismy systematicky rozmístěny v terénu tak, aby byla rovnováha mezi jednotlivými druhy, a aplikuje tuhle myšlenku na městské prostředí. Města nerostou náhodně, ale reagují na okolní prostředí (bývají stavěna podél řek, na nížinách, na křižovatkách obchodních cest atd.).[6]
Osidlování území a pohyb neboli přesun obyvatel ve městě a jeho aglomeraci podléhá podobným zákonitostem, které lze nalézt v přírodě. Jedná se hlavně o kompetici, invazi a sukcesi, které lze pozorovat na pohybu skupin obyvatel ve městě zapříčiněném soutěží o omezené zdroje (půdu). Například na počátku růstu města se obyvatelé snaží soustřeďovat kolem průmyslu (zdroj práce) a vytvářejí prostředí, které se časem stává stále přitažlivějším, a pak vzniká soutěž (kompetice) o jeho získání.[6]
Limity tohoto konceptu spočívají ve faktu, že nebere do úvahy význam záměrného projektování a plánování měst, což má za následek, že vyvinutý model uspořádání v praxi často nefunguje.[6]
Urbanismus jako způsob života, teorie, jejímž autorem je Louis Wirth, se snaží popsat urbanismus jako formu sociální existence. Ve své koncepci městského člověka vycházel z předpokladů, že město je relativně velké, husté uskupení heterogenního obyvatelstva. Tvrdí, že lidé ve městě vstupují do interakce jen za určitým konkrétním cílem (chladná racionalizace lidských vztahů). Spolu s vysokou mobilitou lidí ve městě to způsobuje slabší pouto mezi obyvateli města v porovnání s venkovem. Sociální role jedinců jsou podle Wirtha izolované a často i protichůdného charakteru. To všechno má za následek, že u člověka ve městě převažuje soutěživost nad kooperací (jedinec vykořisťuje druhé ve svůj prospěch). Wirthův závěr byl, že tyto charakteristiky městského člověka tvoří podhoubí pro sociálně-patologické jevy (kriminalita, rozvrat rodin atd.) Wirth, Louis. (1938).[7]
Názory Louise Wirtha se setkaly s chválou i kritikou. Kritici uznávají, že aktivity městského člověka mají výrazně neosobní povahu, ale již od 60. let mezi sociology spíše převažuje názor, že městská anonymita a neosobní interakce není tak děsivá, jak ji Wirth popisoval, a argumentují, že na člověka působí kromě samotného faktu života ve městě mnoho dalších faktorů.[6]
Francouzský urbanista Gabriel Dupuy aplikoval teorii sítí na urbanismus a tvrdí, že jediným dominantním charakterem moderního urbanismu je jeho síťový charakter, na rozdíl od odděleného pojetí prostoru (zónování).[8]
Manuel Castells navrhl, že v rámci společnosti sítí, „prémiová“ síť infrastruktury (vysokorychlostní telekomunikace, „chytré“ dálnice, globální sítě aerolinek) selektivně propojuje nejvíc zvýhodněných uživatelů a místa a vynechává ostatní.[9]
Od konce 20. století se urbanismus inspiruje tradičními metodami růstu měst (nový urbanismus) a otevírá prostor iniciativám zdola, od samotných obyvatel města (taktický urbanismus).
Vrchol suburbanizace probíhal ve Spojených státech amerických v 50. a 60. letech 20. století. V průběhu této doby se předměstské oblasti rozrostly o 48 %, zatímco centra měst se zvětšila o pouhých 10 %. Na předměstí se stěhovaly téměř výhradně bělošské rodiny, jejichž hlavním motivem bylo vyhledávání čistě bělošských škol pro svoje děti – v centrech měst se prosazovalo rasové míšení. V současnosti není dělicím prvkem mezi centrem a předměstím rasa, ale třída. Bohatší lidé hledají lepší bydlení a školy a odcházejí proto z problematických městských center. Podobný trend suburbanizace probíhal ve Velké Británii v okolí Londýna v mezidobí obou světových válek. Suburbanizace byla úzce spjata s budováním metra a další dopravní infrastruktury.[6]
Společně s růstem předměstí ve Spojených státech probíhal úpadek městských center. Stěhování skupin obyvatel s vysokými příjmy na periferie snížilo daňové výnosy vnitřních městských částí. V centrech měst tak často chybí příjmy, neboť většina obyvatel je nízkopříjmová. Skutečnost ještě zhoršuje špatný stav budov, růst zločinnosti a vysoká nezaměstnanost. To ještě víc motivuje obyvatele, aby se z center stěhovali, čímž dále přispívají k jejich úpadku.[6]
O řešení problémů center měst usilují i místní vlády. Zavádějí se různá celostátní i lokální opatření, často jde o granty pro vlastníky problematických domů, které by měly financovat jejich opravu, snaha je ale i o zapojení soukromého sektoru pomocí daňových pobídek pro potenciální podnikatele. Jde ale o velmi složité a často neefektivní řešení.[6]
Na začátku 21. století lze sledovat v Evropě i Spojených státech stále se rozvíjející trend gentrifikace. Jde o komplexní renovaci zchátralých čtvrtí pro vysokopříjmové obyvatele, která probíhá současně se zajištěním adekvátních služeb jako jsou například obchody a restaurace. Gentrifikace tak zvyšuje hodnotu daného místa, často však donutí původní obyvatele k vystěhování, neboť si nemohou dovolit vysoké nájmy, drahé školné apod.[6]
Urbanismus je například tématem hry Václava Havla Asanace.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
