Joachim Gauck

Joachim Gauck (* 24. ledna 1940 Rostock) je německý politik, který v letech 2012–2017 zastával úřad prezidenta Spolkové republiky Německo. Tento bývalý luterský pastor a kazatel proslul především svým bojem za občanská a základní lidská práva v dobách Německé demokratické republiky.

Joachim Gauck
Joachim Gauck, 2016
11. prezident Spolkové republiky Německo
Ve funkci: 18. března 2012 – 18. března 2017
Kancléř	Angela Merkelová
Předchůdce	Christian Wulff
Nástupce	Frank-Walter Steinmeier
Poslanec Německého spolkového sněmu
Ve funkci: 3. října 1990 – 4. října 1990
Ředitel Úřadu spolkového zmocněnce pro dokumenty Stasi
Ve funkci: 4. října 1990 – 10. října 2000
Narození	24. ledna 1940 (85 let) Rostock Německá říše
Národnost	německá
Choť	Gerhild Gaucková (sňatek 1959; odloučení 1991)
Partner(ka)	Daniela Schadtová (od 2000)
Rodiče	Wilhelm Joachim Gauck Olga Gaucková
Děti	Christian Martin Gesine Katharina
Alma mater	Rostocká univerzita
Profese	pastor, politik
Náboženství	luterán
Ocenění	medaile Theodora Heusse (1991) Záslužný kříž 1. třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1995) Cena Hannah Arendtové (1997) Cena Cicero Rednerpreis (2000) Erich-Kästner-Preis (2001) … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Joachim Gauck
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a kariéra

Do roku 2000

Jako pastor působil v evangelických sborech v městě Lüssow (od roku 1967) a následně v rodném Rostocku, kde byl od roku 1971. V roce 1990 odešel na vlastní žádost z úřadu pastora, a to v souvislosti s nástupem do funkce veřejného činitele (viz níže).

Po znovusjednocení Německa působil v letech 1990 až 2000 jako ředitel Úřadu spolkového zmocněnce pro dokumenty dřívější tajné policie (Stasi), již v době jeho působení na tomto úřadě širokou veřejností zvaného „Gauckův úřad“ (Gauck-Behörde).^{[pozn. 1]}

Joachim Gauck s brazilskou prezidentkou Dilmou Rousseffovou, 2013

Politická kariéra

V roce 2010 kandidoval poprvé na úřad německého spolkového prezidenta, ale přes širokou podporu ze strany veřejnosti a politických stran (SPD a Svazu 90/Zelených) jej nevelkým rozdílem porazil Christian Wulff, kandidát vládní koalice. Po Wulffově rezignaci na prezidentský úřad v únoru 2012 se německá vláda shodla s opozicí, že na jeho místo bude navržen právě Joachim Gauck.

Spolkový prezident

Do funkce spolkového prezidenta byl Gauck zvolen 18. března 2012 v prvním kole. Je prvním prezidentem Spolkové republiky, který pochází z bývalé NDR.

Jako první německý spolkový prezident navštívil v roce 2012 v rámci své oficiální návštěvy České republiky památník v Lidicích, což je pamětníky vyhlazení Lidic i českými politiky a veřejností vnímáno jako vstřícné gesto.^[zdroj⁠?!] Ve dnech 5. až 7. května 2014 vykonal na pozvání prezidenta Miloše Zemana první státní návštěvu německého spolkového prezidenta v České republice od jejího vzniku.

V červnu 2016 oznámil Gauck ve svém úředním sídle, zámku Bellevue v Berlíně, že při volbách spolkového prezidenta v roce 2017 ve Spolkovém shromáždění (Bundesversammlung) nebude znova kandidovat.^[1]

Soukromý život

V roce 1959 se oženil s Gerhildou Radtkeovou, s níž má čtyři děti. Od roku 1991 žijí manželé odděleně. Od roku 2000 je jeho partnerkou německá novinářka Daniela Schadtová (nar. 1960).

Vyznamenání

• záslužný kříž I. třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo, Německo, 1995
• velký záslužný řád s hvězdou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo, Německo, 2000^[2]
• Řád kříže země Panny Marie IV. třídy, Estonsko, 2. února 2005^[3]
• velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo, Německo, 2012^[4]
• rytíř Nassavského domácího řádu zlatého lva, Lucembursko, 23. dubna 2012
• velkokříž Řádu svatého Karla, Monako, 9. července 2012^[5]
• velkokříž s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku, Itálie, 20. února 2013^[6]
• velkokříž s řetězem Řádu islandského sokola, Island, 25. června 2013
• velkokříž Řádu Vitolda Velikého se zlatým řetězem, Litva, 2. července 2013^[7]
• Řád kříže země Panny Marie I. třídy s řetězem, Estonsko, 3. července 2013^[8]
• velkokříž Řádu čestné legie, Francie, 3. září 2013
• Řád Bílého lva I. třídy s řetězem, Česká republika, 2014^[9]
• velkokříž Řádu svatého Olafa, Norsko, 11. června 2014^[10]
• Řád za mimořádné zásluhy, Slovinsko, 24. října 2014, za zásluhy o posílení politického dialogu a upevnění přátelských vztahů mezi Slovinskem a Německem a za všestrannou podporu demokratických a sjednocovacích procesů v Evropě^[11]
• Národní řád za zásluhy, Malta, 29. dubna 2015
• čestný rytíř velkokříže Řádu lázně, Spojené království, 25. června 2015^[12]
• velkokříž Řádu Leopolda, Belgie, 2016
• Řád Stará planina, Bulharsko, 2016
• velkokříž s řetězem Řádu rumunské hvězdy, Rumunsko, 22. června 2016
• rytíř Řádu Serafínů, Švédsko, 25. června 2015
• velkokříž Řádu nizozemského lva, Nizozemsko, 2017^[13]
• Řád bílého dvojkříže I. třídy, Slovensko, 27. března 2017