Poslanec (v přechýlené podobě pak poslankyně) je člen poslanecké sněmovny parlamentu zvolený oprávněnými voliči. Poslanec je vykonavatelem mandátu a obvykle užívá imunity a indemnity. Konkrétní postavení poslance je upraveno ústavou příslušného státu.
Zisk mandátu
V České republice jsou poslanci voleni do dolní komory parlamentu, která se nazývá Poslanecká sněmovna a je do ní voleno celkem 200 poslanců. Do horní komory, Senátu, jsou voleni senátoři. Poslanec musí být českým státním občanem a musí být starší 21 let.[1] Svůj mandát získává zvolením. Ačkoli může být zvolen jen na kandidátní listině nějaké politické strany nebo politického hnutí,[2] je jeho mandát volný, není tedy vázán žádnými příkazy,[3] což se odráží i ve slibu, který skládá na první schůzi sněmovny. Ten zní: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“[4]
Výkon funkce
S funkcí poslance je neslučitelná funkce senátora, prezidenta republiky a soudce. Poslanec tedy může být např. členem vlády, v takovém případě však nemůže být členem vedení Poslanecké sněmovny, ani jejích výborů či komisí.[5] Čeští poslanci mají širokou indemnitu, když je nelze vůbec postihnout za hlasování a za projevy učiněné ve sněmovně pouze disciplinárně. Stejně tak oplývají poměrně značnou imunitou, protože Poslanecká sněmovna vždy rozhoduje o tom, zda bude určitý poslanec zadržen a trestně stíhán, nebo také o tom, zda bude řešit jeho přestupkovou odpovědnost sama.[6] Každý poslanec má zákonodárnou iniciativu, návrh na přijetí nového zákona nebo návrh na změnu stávajícího tedy může podat sám, a právo interpelace vůči členům vlády, kteří mají povinnost mu ve věcech své působnosti odpovědět.[7]
Plat a další nároky
Platové poměry poslance a jeho další nároky stanoví zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu.[8] Jím stanovená pravidla platí též pro senátory. Plat se určuje jako součin platové základny a platového koeficientu. Platová základna se v průběhu času měnila, původně činila 2,75násobek průměrné nominální měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře za předminulý kalendářní rok, plat se proto automaticky přizpůsoboval vývoji ostatních platů v nepodnikatelské sféře, pro roky 2011 až 2014 však byla platová základna „zmražena“ na přesně 51 731 Kč. Od roku 2015 se opětovně odvíjí od průměrné mzdy v nepodnikatelské sféře, přičemž se postupně zvyšuje, od 2,25násobku v roce 2015 až zpět na konečný 2,75násobek od roku 2019. Její konkrétní výše je každoročně vyhlašována Ministerstvem práce a sociálních věcí na základě zveřejněných údajů Českého statistického úřadu. Platový koeficient pak činí u obyčejného poslance 1,08, proto tento základní plat v roce 2015 činí 61 tisíc Kč.[9] Takový však pobírá jen menšina poslanců, protože platový koeficient se významně zvyšuje všem předsedům i místopředsedům sněmovních výborů, podvýborů, poslaneckých klubů, komisí a delegací, stejně jako místopředsedům a předsedovi Poslanecké sněmovny. Například koeficient předsedy podvýboru činí 1,3, předsedy výboru 1,52 a předsedy Poslanecké sněmovny 2,9.
Navíc do platu nejsou započítány náhrady výdajů a naturální plnění, které jsou např. ve srovnání se soudci poměrně hojné. Každému poslanci jsou totiž vypláceny měsíční paušály na reprezentaci ve výši 16 % platové základny, paušály na dopravu ve výši 40–60 % platové základny (podle vzdálenosti místa bydliště od Prahy) a prokázané výdaje na asistenta až do výše 25 % platové základny. Kromě toho jsou jim např. hrazeny výdaje na ubytování a stravování při zahraničních i tuzemských cestách. Co se týče naturálních plnění, pak každému poslanci náleží zdarma ubytování v Praze, pokud zde nemá trvalé bydliště, a přiměřeně vybavená kancelář v jeho volebním kraji. Předsedům výborů, poslaneckých klubů a delegací navíc náleží služební auto bez řidiče, předsedkyni i místopředsedům Poslanecké sněmovny služební auto s řidičem a také služební byt. Vzhledem k tomu nejnižší možný příjem poslance v roce 2011 sice činil 84 tisíc Kč, ovšem průměrné celkové měsíční výdaje na jednoho poslance i bez pojištění byly ve výši už 220 tisíc Kč.[zdroj?]
Tento stav navrhl v květnu 2011 změnit poslanec Pavel Suchánek (ODS), který v tom navázal na předchozí snahy bývalého předsedy Poslanecké sněmovny Miloslava Vlčka (ČSSD) a senátora Jaroslava Kubery (ODS).[10] Podle jeho návrhu mohl být schválen jednodušší zákon a poslanci by tak sice pravděpodobně pobírali plat ve výši až 230 tisíc Kč měsíčně, ovšem již by neměli nárok na žádné další náhrady, takže by šlo o definitivní částku jejich měsíčního příjmu.[11] Ke změně ale v daném volebním období nedošlo.
Podrobnější informace naleznete v článku Poslanec Evropského parlamentu.
Europoslanci zasedají v Evropském parlamentu. Původně byli nepřímo vybíráni jednotlivými členskými státy EU, od roku 1979 jsou ale voleni přímo občany. Volby se konají pravidelně každých pět let a v každé zemi se používá jiný volební systém. Počet poslanců je určen pro každou členskou zemi Evropské unie podle principu degresivní proporcionality, takže menší země mají o něco více poslanců, než by zcela odpovídalo jejich velikosti.
Poslanci Evropského parlamentu se podle svého politického zaměření sdružují v frakcích. Kromě práce v rámci své frakce mají i individuální právo předkládat návrhy nebo právo interpelace. Jeden týden v měsíci zasedají ve Štrasburku, zbylé tři týdny v Bruselu.
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
