český spisovatel a propagátor sportu From Wikipedia, the free encyclopedia
Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, křtěný Jiří Karel Guth (24. ledna 1861, Heřmanův Městec[3] – 8. ledna 1943, Náchod) byl český pedagog, spisovatel, ceremoniář prezidenta republiky, zakládající člen Mezinárodního olympijského výboru (1894–1943)
| PhDr. Jiří Stanislav Guth-Jarkovský | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Jiří Karel Guth |
| Narození | 24. ledna 1861 Heřmanův Městec  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 8. ledna 1943 (ve věku 81 let) Náchod  Protektorát Čechy a Morava |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | pedagog, spisovatel |
| Národnost | česká |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
| Témata | lingvistika a tělesná výchova |
| Manžel(ka) | Anna Guthová-Černá |
| Děti | Gaston Guth[1] |
| Rodiče | Karel Guth, Barbora Guthová-Bačinová |
| Příbuzní | Dana Seidlová[2] (vnučka) |
| Podpis | .jpg){kind=small} |
 multimediální obsah na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jiří Guth se narodil v rodině knížecího důchodního Karla Gutha a jeho manželky Barbory, rozené Bačinové (1831–1908), v noci z 23. na 24. ledna,[4] matriční datum narození je 24. ledna, podle matky se narodil už 23.[5] Pokřtěn byl Jiří Karel Guth, jméno úředně změnil na Jiří Stanislav Guth-Jarkovský v roce 1919.[3] Měl sestru Marii Schwarzovou (1863), z jeho tří bratrů byli dva lékaři – August a Karel (1868), třetí Antonín (1859) byl c. k. radou zemského soudu.[6]
V letech 1870–1878 vystudoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou, poté studoval filozofii, matematiku a fyziku na Filozofické fakultě v Praze; studium ukončil roku 1883, když získal první doktorát udělený na české části Karlo-Ferdinandovy univerzity.[7]
Už jako student měl potřebu angažovat se v řadě vědeckých a kulturních spolků, např. byl prvním tajemníkem Jednoty českých filosofů či funkcionářem Svatoboru, spolku českých spisovatelů. Přestože sám aktivně nesportoval, jako správný vlastenec se stal členem Sokola a o tělovýchovu se zajímal jako pedagog.[8]
Po ukončení univerzitního vzdělání se stal vychovatelem synů knížete Schaumburg-Lippe, žil v Náchodě, Ratibořicích a ve Švýcarsku. S knížecí rodinou projel Evropu, Afriku, Asii a Severní Ameriku.
Od roku 1888 do roku 1919 učil mj. francouzštinu, češtinu a tělesnou výchovu na gymnáziích v Praze (na Akademickém gymnáziu, Gymnáziu v Žitné ul., Gymnáziu v Truhlářské, na dívčí škole Minerva[9]) a v Klatovech.[10]
V roce 1919 byl Jiří Guth jako první jmenován ministerským radou v kanceláři presidenta republiky. V letech 1919–1922 pracoval jako ceremoniář prezidenta T. G. Masaryka, navrhl statut řádu Bílého lva, který dodnes propůjčuje nebo uděluje prezident republiky, zavedl úřadování na zámku v Lánech a vypracoval audienční řád. Od roku 1922 vedl agendu řádu Bílého lva. V roce 1925 odešel do výslužby.[11]
Dne 7. srpna 1897 se oženil s Annou Černou (18. června 1875–3. června 1928), dcerou ředitele gymnázia v Roudnici nad Labem (pocházela z Rychnova nad Kněžnou).[12] Manželé Guthovi měli jediného syna Gastona (27. května 1898–18. března 1974).[13]
Nebyl aktivním sportovcem ani členem sportovního spolku, zato se stal významným funkcionářem olympismu, turistiky a sportu. Byl redaktorem časopisu Turista, předsedou Českého klubu turistů (1915–1918) a předsedou Československého klubu turistů (1918–1926).
V roce 1896 se zúčastnil prvních novodobých olympijských her a domů se vrátil nadšen. Po návratu začal propagovat Olympijské hnutí v českých i německých časopisech. Snažil se založit Český olympijský výbor (ČOV), ale napoprvé neuspěl (založení nepodpořili zástupci Sokola).[10] Roku 1897 byla ustavena Česká amatérská atletická unie (ČAAU), kterou zpočátku vedl. Pak její vedení předal dalšímu významnému sportovnímu organizátorovi Josefu Röslerovi-Ořovskému. Spolu s ním svolal v roce 1899 několik schůzí a napodruhé ČOV založil. Z počátku výbor nepracoval, a tak jej založil v lednu 1900 znovu. Díky ČOV se čeští sportovci účastnili olympijských her již v době, kdy ještě Československá republika neexistovala.
V roce 1908 se oba organizátoři podíleli na ustavení České sportovní rady, usilující o koordinaci jednotlivých orgánů českého sportu uvnitř Rakousko-Uherska.[10]
Díky známosti se zakladatelem novodobých olympijských her Pierrem de Coubertinem se stal zakládajícím členem MOV (1894–1943), v letech 1919 až 1923 působil ve funkci generálního tajemníka a byl spoluautorem Olympijské charty.
Kromě MOV, byl členem České akademie věd a umění, komturem Italské koruny, Rumunské koruny, polské Pololonia restituta, komandérem francouzské Légion d'Honneur, holandského Oranžsko-Nassavského řádu či důstojníkem švédského a řeckého řádu.[14]
Do roku 1932 postupně předal svůj archiv literárnímu archivu Národního muzea a odstěhoval se do Náchoda, kde dožil. Ani toto období neprožíval pasivně. Ještě po vzniku protektorátu proběhla tiskem zpráva, že má být i nadále zástupcem v MOV, tentokrát jen pro Čechy a Moravu.[15]
Zemřel na mozkovou mrtvici v Náchodě, pochován byl v rodinné hrobce na pražských Olšanských hřbitovech.[16]
Jiří Stanislav Guth-Jarkovský byl autor publikací o společenské výchově, povídek, románů, cestopisů, turistických průvodců, překladů z francouzštiny a němčiny. Svá díla a překlady vydával též pod různými pseudonymy: Jan Chvojan, Gaston Humbert, J. Modličevský, Dr. J. Marek. Stanislav Jarkovský či Stanislav Vraný.[20][21]
V genrových obrázcích, novelách a románech volil látkový okruh drobných a středních lidí. Jeho rodinné kroniky nesou pečeť díla hřejivého, polovzpomínkového a citově vyzařujícího. Jen v prózách ze středoškolského prostředí jevil sklon k satiře a ke grotesce, když výstražně a dokumentárně kreslil známé typy studentů i profesorů. V povídkách tu humorných, tu do tragiky vystupňovaných chtěl soudit to, co bylo na střední škole nezdravého.Jaroslav Kunc
Široké veřejnosti byl znám svým dílem, ve kterém podává pravidla a normy správného chování ve všech oblastech života. Vždy kladl důraz na slušnost, čestnost, skromnost, vzájemnou úctu.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
