Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, křtěný Jiří Karel Guth (24. ledna 1861, Heřmanův Městec[3] – 8. ledna 1943, Náchod) byl český pedagog, spisovatel, ceremoniář prezidenta republiky, zakládající člen Mezinárodního olympijského výboru (1894–1943)
| PhDr. Jiří Stanislav Guth-Jarkovský | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Jiří Karel Guth |
| Narození | 24. ledna 1861 Heřmanův Městec  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 8. ledna 1943 (ve věku 81 let) Náchod  Protektorát Čechy a Morava |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | pedagog, spisovatel |
| Národnost | česká |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
| Témata | lingvistika a tělesná výchova |
| Manžel(ka) | Anna Guthová-Černá |
| Děti | Gaston Guth[1] |
| Rodiče | Karel Guth, Barbora Guthová-Bačinová |
| Příbuzní | Dana Seidlová[2] (vnučka) |
| Podpis | .jpg){kind=small} |
 multimediální obsah na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
Mládí
Jiří Guth se narodil v rodině knížecího důchodního Karla Gutha a jeho manželky Barbory, rozené Bačinové (1831–1908), v noci z 23. na 24. ledna,[4] matriční datum narození je 24. ledna, podle matky se narodil už 23.[5] Pokřtěn byl Jiří Karel Guth, jméno úředně změnil na Jiří Stanislav Guth-Jarkovský v roce 1919.[3] Měl sestru Marii Schwarzovou (1863), z jeho tří bratrů byli dva lékaři – August a Karel (1868), třetí Antonín (1859) byl c. k. radou zemského soudu.[6]
V letech 1870–1878 vystudoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou, poté studoval filozofii, matematiku a fyziku na Filozofické fakultě v Praze; studium ukončil roku 1883, když získal první doktorát udělený na české části Karlo-Ferdinandovy univerzity.[7]
Už jako student měl potřebu angažovat se v řadě vědeckých a kulturních spolků, např. byl prvním tajemníkem Jednoty českých filosofů či funkcionářem Svatoboru, spolku českých spisovatelů. Přestože sám aktivně nesportoval, jako správný vlastenec se stal členem Sokola a o tělovýchovu se zajímal jako pedagog.[8]
Pedagog
Po ukončení univerzitního vzdělání se stal vychovatelem synů knížete Schaumburg-Lippe, žil v Náchodě, Ratibořicích a ve Švýcarsku. S knížecí rodinou projel Evropu, Afriku, Asii a Severní Ameriku.
Od roku 1888 do roku 1919 učil mj. francouzštinu, češtinu a tělesnou výchovu na gymnáziích v Praze (na Akademickém gymnáziu, Gymnáziu v Žitné ul., Gymnáziu v Truhlářské, na dívčí škole Minerva[9]) a v Klatovech.[10]
Ve službách Československa
V roce 1919 byl Jiří Guth jako první jmenován ministerským radou v kanceláři presidenta republiky. V letech 1919–1922 pracoval jako ceremoniář prezidenta T. G. Masaryka, navrhl statut řádu Bílého lva, který dodnes propůjčuje nebo uděluje prezident republiky, zavedl úřadování na zámku v Lánech a vypracoval audienční řád. Od roku 1922 vedl agendu řádu Bílého lva. V roce 1925 odešel do výslužby.[11]
Rodina
Dne 7. srpna 1897 se oženil s Annou Černou (18. června 1875–3. června 1928), dcerou ředitele gymnázia v Roudnici nad Labem (pocházela z Rychnova nad Kněžnou).[12] Manželé Guthovi měli jediného syna Gastona (27. května 1898–18. března 1974).[13]
Sportovní funkcionář
Nebyl aktivním sportovcem ani členem sportovního spolku, zato se stal významným funkcionářem olympismu, turistiky a sportu. Byl redaktorem časopisu Turista, předsedou Českého klubu turistů (1915–1918) a předsedou Československého klubu turistů (1918–1926).
V roce 1896 se zúčastnil prvních novodobých olympijských her a domů se vrátil nadšen. Po návratu začal propagovat Olympijské hnutí v českých i německých časopisech. Snažil se založit Český olympijský výbor (ČOV), ale napoprvé neuspěl (založení nepodpořili zástupci Sokola).[10] Roku 1897 byla ustavena Česká amatérská atletická unie (ČAAU), kterou zpočátku vedl. Pak její vedení předal dalšímu významnému sportovnímu organizátorovi Josefu Röslerovi-Ořovskému. Spolu s ním svolal v roce 1899 několik schůzí a napodruhé ČOV založil. Z počátku výbor nepracoval, a tak jej založil v lednu 1900 znovu. Díky ČOV se čeští sportovci účastnili olympijských her již v době, kdy ještě Československá republika neexistovala.
V roce 1908 se oba organizátoři podíleli na ustavení České sportovní rady, usilující o koordinaci jednotlivých orgánů českého sportu uvnitř Rakousko-Uherska.[10]
Díky známosti se zakladatelem novodobých olympijských her Pierrem de Coubertinem se stal zakládajícím členem MOV (1894–1943), v letech 1919 až 1923 působil ve funkci generálního tajemníka a byl spoluautorem Olympijské charty.
Členství, vyznamenání
Kromě MOV, byl členem České akademie věd a umění, komturem Italské koruny, Rumunské koruny, polské Pololonia restituta, komandérem francouzské Légion d'Honneur, holandského Oranžsko-Nassavského řádu či důstojníkem švédského a řeckého řádu.[14]
Závěr života
Do roku 1932 postupně předal svůj archiv literárnímu archivu Národního muzea a odstěhoval se do Náchoda, kde dožil. Ani toto období neprožíval pasivně. Ještě po vzniku protektorátu proběhla tiskem zpráva, že má být i nadále zástupcem v MOV, tentokrát jen pro Čechy a Moravu.[15]
Zemřel na mozkovou mrtvici v Náchodě, pochován byl v rodinné hrobce na pražských Olšanských hřbitovech.[16]
Uctění památky
- Od roku 1934 ČOV na jeho počest každoročně uděluje nejvýznamnějším osobnostem (sportovcům) československého sportu Cenu Jiřího Gutha-Jarkovského.
- V roce 2011 byly zorganizovány akce k uctění 150. výročí narození Gutha Jarkovského. V lednu byly na Olšanském hřbitově položeny věnce. Pietního aktu se zúčastnili delegovaní zástupci ČOV, Prezidentské kanceláře, Klubu českých turistů (KČT) a řady měst, kde tato osobnost působila. V dubnu 2011 zorganizoval ČOV v Praze mezinárodní konferenci a společně s řadou zahraničních delegátů navštívili pražskou školu v Truhlářské ulici, kde učil, dále Kostelec nad Orlicí, kde působil, místo narození Heřmanův Městec a nakonec i Náchod, kde zemřel. V září 2011 byl zorganizován závěr oslav na chatě KČT v Dobrošově u pamětní desky.[17]
- Základní škola Gutha-Jarkovského je v Kostelci nad Orlicí
- Gymnázium Jiřího Gutha-Jarkovského je osmileté gymnázium, která se nachází v Truhlářské ulici na Praze 1
- Pamětní deska Jiřího Gutha-Jarkovského je v Kostelci nad Orlicí, v Klatovech, Heřmanově Městci, v Truhlářské ulici v Praze
- Turistická stezka Jiřího Gutha-Jarkovského vede z Kostelce nad Orlicí do Ústí nad Orlicí a je na ní umístěna pamětní deska[18]
- Jeho pozůstalost spravuje zčásti (rozsahem největší) Literární archiv Památníku národního písemnictví[19] a zčásti Archiv tělesné výchovy Národního muzea.[8]
Dílo
Jiří Stanislav Guth-Jarkovský byl autor publikací o společenské výchově, povídek, románů, cestopisů, turistických průvodců, překladů z francouzštiny a němčiny. Svá díla a překlady vydával též pod různými pseudonymy: Jan Chvojan, Gaston Humbert, J. Modličevský, Dr. J. Marek. Stanislav Jarkovský či Stanislav Vraný.[20][21]
V genrových obrázcích, novelách a románech volil látkový okruh drobných a středních lidí. Jeho rodinné kroniky nesou pečeť díla hřejivého, polovzpomínkového a citově vyzařujícího. Jen v prózách ze středoškolského prostředí jevil sklon k satiře a ke grotesce, když výstražně a dokumentárně kreslil známé typy studentů i profesorů. V povídkách tu humorných, tu do tragiky vystupňovaných chtěl soudit to, co bylo na střední škole nezdravého.Jaroslav Kunc
Široké veřejnosti byl znám svým dílem, ve kterém podává pravidla a normy správného chování ve všech oblastech života. Vždy kladl důraz na slušnost, čestnost, skromnost, vzájemnou úctu.
Próza
- Nad Propastí – 1893
- Počátky a konce – 1896
- Salva profesorum a jiné povídky – 1897
- Idylky pana adjunkta – 1898
- Drobné genry – 1900
- Střepiny a skořepiny – 1905
- Vřes a kapradí – 1906
- Na podzim v ořeší – 1908
- Cesta ještě nezarostla – 1909
- Vlastějovské koření – 1918
- Ulomená haluz: román –1919
- Těžké srdce – 1920
- Marná sláva: román – 1921
- Byla vojna – 1921
- Přívaly – 1924
- Humoresky – 1928
- Odvážnému štěstí přeje – 1939
Cestopisy
- Causerie z cest po Španělsku – 1891–1894
- Na pokraji Sahary: vzpomínky a dojmy z cest po Alžírsku – 1892
- Lémanské silhouetty: (Švýcarsko) – 1893
- Ode břehu moře Středozemského: obrázky, z Korsiky, Alžíru, Tunisu, Tripolisu a Sicílie – 1894
- Za sluncem půlnočním: cesta z Christianie na Mys Severní a zpět – 1895
- Na zeleném Erinu: (Irsko) – 1895
- Kanadské epištoly – 1895
- Obrazy z Tunisu – 1896
- Letem přes řecký kraj – 1896
- Intimní listy z cest i necest – 1896
- Obrázky z Francie – 1901
- Obrázky z Řecka – 1902
- Pod sluncem jihu – 1902
- Na moři a za mořem – 1902
- Z potulek krajem francouzským – 1903
- Skizzy ze Švédska a Finska – 1903
- Za horama Pyrenejskýma – 1903
- Náchod. Stadt und Schloss – 1904
- Moje prázdniny v Americe – 1905
- K slovanskému jihu
Průvodce
Memoáry
- Z pamětí klatovských – 1912
- Babí léto (1914) – Causerie z cest a z minulosti[22]
- Paměti – 1929
Pravidla chování
- Společenský katechismus (1914) – rady a pokyny, kterak chovati se ve společnosti, na ulici i na místech veřejných a kterak vésti sobě při různých příležitostech společenských. Svazek I.[23] Svazek II., část 1.[24] Svazek II., část 2.[25]
- Pravidla slušného chování pro mládež – 2. v. 1922
- Turistika – 1917
- O jídle a pití jindy a jinde – 1918
- Obchodník gentleman – 1919
- Pozdrav, společenské úvahy – 1919
- Stolničení: společně s Annou Guthovou – 1919
- O hostinách a hodokvasech jindy a jinde (1919) – mravní etiketa při slavnostech[26]
- Kapitoly skoro naléhavé –1920
- Společenský slabikář – 1920
- Společenská výchova a její význam – 1920
- Společenská výchova vojenská –1921
- Společenské klasobraní
- Kterak slušně jísti
- Na veřejnosti
- Rodinné události
- Slušnost a demokracie
- Mladému republikánu
Knihy věnované sportu
Překlady
- Rozpravy o methodě... – René Descartes. Praha: F. A. Urbánek, 1882
- Blažeje Pascala: o duchu geometrickém: dva fragmenty – Praha: nákladem vlastním, 1899
- Rybář islandský: román – Pierre Loti. Praha: bez nakladatele, 1890
- Kniha o soucitu a smrti – Pierre Loti. Praha: F. Šimáček, 1892
- Podzimní láska; Bigarreau – André Theuriet. Praha: J. Otto, 1892
- Z velkého světa: román – Pavel Bourget. Praha J. R. Vilímek, 1893
- Můj bratr Yves – Pierre Loti. Praha: J. Otto, 1893
- Klaudius Bombarnak, zpravodaj listu „XX. věk“: román – Jules Verne; se 6 chromotypicky provedenými obrazy a 35 ilustracemi L. Benetta. Praha: J. R. Vilímek, 1893
- Dvojí sňatek: dvě novely – Ludovic Halévy. Praha: F. Šimáček, 1896
- Námořník – Pierre Loti. Praha: F. Šimáček
- Vypuzená – Pierre Loti. Praha: J. Otto, 1895
- Útěk; Přednosta stanice: dvě novely – Paul Bonnetain. Praha: J. Otto, 1897
- Na severní točnu: norská výzkumná polární výprava po lodi "Fram" r. 1893–1896 a patnáctiměsíčná cesta po saních Dra F. Nansena a poručíka Johansena: s dodatkem O. Sverdrupa, kapitána "Framu" – Fridtjof Nansen; překlad z norštiny redigoval Jiří Guth. Praha: J. Otto, 1897
- Na rozcestí: román – Léon de Tinseau. Praha: J. Otto, 1897
- Paříž: román – Émile Zola; autorizovaný překlad. Praha: J. R. Vilímek, 1897?
- Tři povídky francouzské: Nevděčník – Charles Foley; přeložil Jiří Guth, Návrat – Paulina Caro; přeložila Karla Langnerová; Hrbatý – Rachon, přeložil Václav Kursa. Praha: J. Otto, 1898
- Plodnost – Émile Zola. Praha: J. R. Vilímek, 1899
- Bratranec Pons – Honoré de Balzac; ilustroval Fr. Ženíšek ml. Praha: J. R. Vilímek
- Firma Nucingen a jiné novelly (1900) – Honoré de Balzac.[28]
- Z velkého světa [Cosmopolis]: román – Pavel Bourget; se studií o Bourgetovi a jeho dílech od Jaroslava Vrchlického. Praha: J. R. Vilímek, 1900
- Tartarin na Alpách – Alphonse Daudet; ilustroval J. Wenig. Praha: Hejda & Tuček, 1900
- Populární astronomie: všeobecný popis nebes. Díl 2. – Camille Flammarion. Praha: Hejda & Tuček, 1900
- Dílo – Émile Zola; ilustrace Viktor Oliva. Praha: J. R. Vilímek, 1900
- Práce (1900/1901) – Émile Zola; autorizovaný překlad[29]
- Zabiják – É mileZola; s ilustracemi A. Wierera. Praha: J. R. Vilímek
- Na rozcestí: román – Léon de Tinseau. Praha: J. Otto, 1901
- Paměti presidenta Pavla Krügra – dle jeho vlastního vypravování a poznámek H. C. Bredella a Pieta Groblera; autorizovaný překlad. Praha: Unie, 1903
- Evino vítězství – Pierre de Coulevain. Praha: J. R. Vilímek, 1903
- 23 let bouře a slunečna v Jižní Africe: boerské boje za svobodu a neodvislost – Adolf Schiel; autorizovaný překlad z němčiny. Praha: Unie, 1903
- V srdci Asie: deset tisíc kilometrů po neznámých cestách – Sven Hedin; přeložili Arnošt Kraus, Jiří Guth. Praha: J. R. Vilímek
- Aziyadé: výňatky z poznámek a dopisů námořního poručíka anglického, který vstoupil do služeb tureckých – Pierre Loti. Praha: Máj, 1904
- Nová země na severu (1904) – čtyři léta v arktickém území; autorizovaný překlad Otto Sverdrup[30]
- Milosrdenství ženy a jiné povídky – Paul Bourget. Praha: Máj, 1906
- Vědecké úvahy – Camille Flammarion, Praha: Hejda & Tuček, 1909
- K jižní točně: dva roky ve sněhu a ledu. Díl II. – Otto Nordenskjöld. překlad redigoval Jiří Guth
- Německá panovačnost – Maurice Lair. Praha: J. R. Vilímek
- Harémy, kouzla zbavené – Pierre Loti. Praha: J. R. Vilímek
- Historie velikosti a pádu Césara Birotteau-a, voňavkáře, rytíře řádu čestné legie, náměstka starosty 2. okrsku města Paříže (1910) – Honoré de Balzac[31]
- Na potulkách – Guy de Maupassant; ilustroval De Lanos a André Suréda. Praha: J. R. Vilímek, 1913
- Sibiř, země budoucnosti – Fridtjof Nansen; překlad redigoval Jiří Guth. Praha: F. Borový, 1913
- Přístav Tarascon: poslední dobrodružství slovutného Tartarina – Alphonse Daudet. Praha: Hejda & Tuček, 1916
- Sapho: mravy pařížské – Alphonse Daudet. Praha: F. Topič, 1917
- Svatební cesta – Charles de Coster. Praha: F. Topič, 1918
- Německá ohavnost – Pierre Loti. Praha: F. Topič, 1919
- Bolševické peklo: v Petrohradě za Komuny a rudá hrůzovláda – Robert Vaucher. Praha: F. Topič, 1919
- Koenigsmark – Pierre Benoit. Praha: F. Topič, 1920
- Tajemný doktor: román – Paul d’Ivoi; ilustrace Louis Bombled. Praha: Miroslav Láth; Kralupy: Josef Nývlt, 1923
- Trudy tlustého člověka: román – Henri Béraud. Moravská Ostrava: T. Pospíšil, 1924
- Pan farář: humoristický román – Clément Vautel. Moravská Ostrava: T. Pospíšil, 1924
- Kulička – Guy de Maupassant; ilustroval Jeanniot. Praha: J. R. Vilímek, 1933
Odkazy
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
