český šlechtic From Wikipedia, the free encyclopedia
Jan III. Popel z Lobkowicz (1490 – 14. června 1569 Libochovice), také zvaný starší a nejstarší byl příslušník chlumecké větve šlechtického rodu Lobkowiczů a zakladatel její starší zbirožské linie. Zastával vysoké zemské úřady, byl nejvyšším dvorským sudím, nejvyšším zemským sudím a nejvyšším hofmistrem. Byl literárně činný.
| Jan III. Popel z Lobkowicz na Zbiroze | |
|---|---|
.png) Jan III. Popel z Lobkowicz (B. Paprockiː Diadochos id est svccessio, 1602) | |
| Nejvyšší zemský hofmistr Českého království | |
| Ve funkci: 1554 – 14. červen 1569 | |
| Panovník | Ferdinand I., Maxmilián II. |
| Předchůdce | Zdislav Berka z Dubé a Lipé |
| Nástupce | Ladislav II. Popel z Lobkowicz |
| Nejvyšší zemský sudí Českého království | |
| Ve funkci: 17. leden 1541 – 1554 | |
| Panovník | Ferdinand I. |
| Předchůdce | Jindřich Berka z Dubé |
| Nástupce | Jan z Valdštejna |
| Nejvyšší dvorský sudí Českého království | |
| Ve funkci: 15. květen 1538 – 17. leden 1541 | |
| Panovník | Ferdinand I. |
| Narození | 1490 |
| Úmrtí | 14. června 1569 (ve věku 78–79 let) Libochovice  Habsburská monarchie |
| Místo pohřbení | katedrála svatého Víta |
| Choť | Anna Žehrovská z Kolowrat († po 1567) |
| Rodiče | Ladislav I. Popel z Lobkowicz († 1505) Anna Krajířová z Krajku († 1520) |
| Děti | Jan V. (1521–1590) Mikuláš († 1588) Ladislav III. (1537–1609) Bohuslav Havel (1543–1595) Jiří starší (asi 1551–1607 nebo 1613) |
| Příbuzní | bratr: Ladislav II. Popel z Lobkowicz (1501–1584) děd: Jiří Krajíř z Krajku († 1492) babička: Apolonie z Puchheimu († 1495) děd: Jan I. Popel z Lobkowicz († 1470) babička: Anna Švihovská z Rýzmberka († 1476) |
| Zaměstnání | politik, úředník |
| Profese | šlechtic |
| Náboženství | římskokatolické |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodil se v roce 1490 jako syn Ladislava I. Popela z Lobkowicz na Chlumci († 1505) a jeho manželky Anny Krajířové z Krajku († 1520). Jeho mladším bratrem byl Ladislav II. Popel z Lobkowicz (1501 – 15. 12. 1584), který rovněž udělal kariéru, zastával úřad dvorského maršálka, prezidenta apelačního soudu a nejvyššího hofmistra.
Jan III. získal dobré vzdělání, které zúročil při zastávání významných zemských úřadů, prošel od postu nejvyššího dvorského sudího (1538–1541), přes nejvyššího zemského sudího (1541–1554) až po nejvyššího hofmistra (1554–1569).
Vydával literární pozůstalost svého příbuzného Bohuslava Hasištejnského z Lobkowicz († 1510) a korigoval mimo jiné Kroniku českou (vydána 1541) Václava Hájka z Libočan († 1553).
Vystupoval jako přesvědčený katolík, ochránce pražské jezuitské koleje. V době prvního stavovského protihabsburského povstání v roce 1547 stál neochvějně na straně krále Ferdinanda I. (českým králem 1526-1564), finančně ho podporoval v boji proti protestantům během Šmalkaldské války a působil i jako jeho politický vyjednavač.
Ve zralém věku přeložil z latiny do češtiny dílo Erasma Rotterdamského (1466–1536) pod titulem Kniha jakby se (člověk) k smrti hotoviti měl, kterou vydal v roce 1563 Jiří Melantrich z Aventina († 1580) a Sixt z Ottersdorfu (1500–1583). Sám napsal Napomenutí ke všem lidem, aby jsouce na světě, na věci budoucí se rozpomínali.
Jan III. zemřel 14. června 1569 v Libochovicích a byl pohřben v katedrále sv. Víta v Praze.
Jeho plastický náhrobek z červeného a bílého mramoru se zlacenými detaily je tříetážový, přizděný k západní stěně Martinické kaple, je 4,40 m vysoký. Jeho sochařskou výzdobu vytvořil Vincenc Strašryba. Ve spodní kartuši je v oválném poli alegorie pomíjivosti života. Tvoří ji ležící soška putta s přesýpacími hodinami, lebkou a nápisovou páskou: HODIE MIHI CRAS TIBI (latinsky Dnes mně, zítra tobě.). Střední (hlavní) pole tvoří portál se dvěma páry sloupů s korintskými hlavicemi, nesoucími římsu s nápisovou deskou IOANNI POPEL FAMILIAE BARONVM A LOBKOWICZ // SENIORI CVRIAE REGNIQ BOEMIAE IVDICI PRIMO // AC EIVSDEM REGNI CVRIAE SVPREMO PRAEFECTO ANNO 1569 DIE 6 IVNII AETATIS // VITA FVNCTO GRATA POSTERITAS. Uvnitř je vsazen reliéf Trůnu Boží moudrosti se svatozáří ve věnci z oblaků a před ním socha Jana III. z Lobkowicz jako klečícího rytíře ve zbroji těžkooděnce. V horním poli je mezi dvěma sloupy vsazen čtvercový reliéf vzkříšeného Krista nad otevřeným hrobem s vojáky. Po jeho stranách stojí dvojice soch sv. Petra a Pavla. [1]
Zdědil polovinu Zbirohu, druhou polovinu odkoupil od svého bratra Ladislava II.
V roce 1548 koupil od Jana z Kolowrat hrad Krakovec s poplužním dvorem, pět vsí, dvůr a tvrz Dubjany a pustý dvůr v Hlincích za 3850 kop grošů.[2] Už v roce 1550 převzali krakovecké panství jeho syn Jan mladší s manželkou Annou z Roupova.[2]
Od roku 1552 držel v zástavě hrad Točník, který o 15 let později (nebo už v roce 1557)[3] získal spolu s okolním panstvím do dědičného držení.[4] Velké střední nádvoří hradu nechal zdí rozdělit na dvě části. Ve Velkém paláci dal přepažit Velký sál na dvě menší místnosti a snížit původní gotická okna. Průčelí tohoto paláce, které směřuje do nádvoří, bylo opatřeno renesanční sgrafitovou omítkou.[3] Lobkowiczové si točnické panství udrželi do roku 1594, kdy se stalo na téměř tři staletí majetkem české komory.[3] K točnickému panství patřil také hrad Žebrák, který se v roce 1558 uváděl jako pustý.[5]
Dále vlastnil Krakovec, Libochovice a Hazmburk.
Oženil se s Annou Žehrovskou z Kolowrat († po 1567), dcerou Mikuláše Žehrovského z Kolowrat a jeho manželky Elišky Bezdružické z Kolowrat. Měli spolu minimálně 14 dětí:
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
