Hugo Abensperg-Traun

Hugo hrabě z Abensperg-Traunu (německy Maria Hugo Johann Nepomuk Aemilius Graf von Abensperg-Traun (20. září 1828 Vídeň – 3. srpna 1904 Maissau) byl rakouský šlechtic, politik, dvořan a velkostatkář. Po krátké službě v diplomacii působil u dvora, nakonec byl císařským nejvyšším lovčím (1874–1897) a nejvyšším komořím (1897–1904). Byl též členem Panské sněmovny a rytířem Řádu zlatého rouna.

Hugo hrabě Abensperg-Traun
Kazimierz Pochwalski: Hugo Abensperg-Traun, 1895
Nejvyšší komoří císařského dvora
Ve funkci: 1897 – 3. srpna 1904
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Ferdinand Trauttmansdorff
Nástupce	Leopold Gudenus
Nejvyšší lovčí císařského dvora
Ve funkci: 1874 – 1897
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Rudolf Bruntálský z Vrbna
Nástupce	Leopold Gudenus
Dědičný člen rakouské Panské sněmovny
Ve funkci: 1869 – 3. srpna 1904 do roku 1873 doživotní člen
Panovník	František Josef I.
Nástupce	Rudolf Abensperg-Traun
Vrchní ceremoniář císařského dvora
Ve funkci: 1869 – 1874
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Jan Egon z Fürstenbergu
Nástupce	Koloman Hunyady
Narození	20. září 1828 Vídeň Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	3. srpna 1904 (ve věku 75 let) Maissau Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Titul	hrabě
Choť	(1871) Valentina Esterházyová (1849–1874)
Rodiče	Jan Adam z Abensperg-Traunu (1761–1843) a Marie Františka z Mesnilu (1787–1865)
Děti	Rudolf (1872–1954)
Příbuzní	Otto Ehrenreich II. Abensperg-Traun (bratr)
Profese	politik
Ocenění	Řád zlatého rouna (1881)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Hugo Abensperg-Traun

Erb rodu Abensperg-Traun

Pocházel ze starobylého šlechtického rodu Abensperg-Traun,^[1] který od 12. století dodnes vlastní sídla v Dolním Rakousku. Narodil se jako šestý syn c. k. komořího Jana Adama Abensperg-Trauna (1761–1843) a jeho druhé manželky Marie Františky von Mesnil (1787–1865).^[2] Studoval filozofii na univerzitě ve Vídni a v roce 1851 vstoupil do diplomatických služeb. Působil na nižších postech jako atašé v Petrohradě, Berlíně a Paříži, nakonec byl vyslaneckým radou v Drážďanech (1857–1861). V roce 1864 opustil diplomacii a začal se věnovat správě rodinných statků, souběžně se uplatňoval u císařského dvora. V roce 1867 byl povolán do panské sněmovny jako doživotní člen, v roce 1873 byl jmenován dědičným členem. Od roku 1869 zastával funkci vrchního ceremoniáře u císařského dvora ve Vídni, v letech 1874–1897 byl nejvyšším lovčím^[3] a nakonec zastával funkci císařského nejvyššího komořího (1897–1904).^[4] Byl též kurátorem Rakouského uměleckoprůmyslového muzea a z titulu svých funkcí u dvora pečoval o rozšiřování a inventarizaci císařských uměleckých sbírek.

Tituly a ocenění

V roce 1855 byl jmenován c. k. komořím^[5] a v roce 1869 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[6] Během dlouholetého působení ve funkcích u císařského dvora získal řadu vysokých vyznamenání v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků.^[7]

Rakousko-Uhersko

• Řád zlatého rouna (1881)^[8]
• Řád železné koruny I. třídy (1873)

Zahraničí

• Řád svaté Anny I. třídy (Rusko)
• Řád sv. Stanislava I. třídy (Rusko)
• velkokříž Řádu červené orlice (Německo)
• Řád pruské koruny I. třídy (Německo)
• velkokříž Řádu italské koruny (Itálie)
• velkokříž Řádu sv. Mořice a Lazara (Itálie)
• rytíř Řádu čestné legie (Francie)
• Řád lva a slunce I. třídy (Persie)
• velkokříž Danebrožského řádu (Dánsko)
• velkokříž Řádu Takova (Srbsko)
• velkokříž Řádu Spasitele (Řecko)
• velkokříž Řádu sv. Michaela (Bavorsko)
• Řád svatého Jakuba od meče (Portugalsko)
• velkokříž Řádu Fridrichova (Württembersko)
• velkokříž Řádu württemberské koruny (Württembersko)
• rytíř Řádu Albrechtova (Sasko)
• Vévodský sasko-ernestinský domácí řád (Sasko)
• velkokříž Řádu bílého sokola (Sasko)
• velkokříž Řádu Filipa Velkomyslného (Hesensko)
• velkostuha Řádu thajské koruny (Siam)

Majetek

Zámek Maissau v Dolních Rakousích

Vlastnil několik velkostatků v Dolním Rakousku. Po otci byl dědicem fideikomisů Maissau, Rappottenstein, Bockfließ a Groß-Schweinbarth. Na velkostatcích bylo k dispozici několik hradů a zámků, hlavním rodovým sídlem byl zámek Maissau, který rodině patřil od poloviny 16. století. Ve Vídni Abenspergové pobývali v paláci v ulici Taubstummengasse 4 ve čtvrti Wieden. Hugo koupil v roce 1870 od státu za 700 00 zlatých velkostatek Wolkersdorf, zdejší zámek prodal v roce 1884 vídeňské spořitelně a později přešel do majetku města. Ke všem velkostatkům Abenspergů patřilo počátkem 20. století 7 000 hektarů půdy.^[9]

Rodina

V roce 1871 se oženil s hraběnkou Valentinou Esterházyovou (1849–1874) z významné uherské šlechty, dcerou Jiřího Esterházyho (1809–1856) a princezny Louise Rohanové (1824–1868).^[10] Valentina byla c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.^[11] Z jejich manželství pocházel jediný syn Rudolf (21. 9. 1872 Vídeň – 27. 10. 1954 Vídeň),^[12] po otci dědičný člen panské sněmovny a též poslanec dolnorakouského zemského sněmu,^[13] od roku 1901 ženatý s hraběnkou Marií Josefínou, rozenou hraběnkou Podstatskou-Lichtenštejnovou (19. 3. 1878 Vídeň – 4. 4. 1966 Vídeň).

Jeho synovec Otto Abensperg-Traun (1848–1899) byl dlouholetým politikem v Dolních Rakousích a nakonec nejvyšším hofmistrem následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este.