Remove ads
Hugo hrabě z Abensperg-Traunu (německy Maria Hugo Johann Nepomuk Aemilius Graf von Abensperg-Traun (20. září 1828 Vídeň – 3. srpna 1904 Maissau) byl rakouský šlechtic, politik, dvořan a velkostatkář. Po krátké službě v diplomacii působil u dvora, nakonec byl císařským nejvyšším lovčím (1874–1897) a nejvyšším komořím (1897–1904). Byl též členem Panské sněmovny a rytířem Řádu zlatého rouna.
| Hugo hrabě Abensperg-Traun | |
|---|---|
 Kazimierz Pochwalski: Hugo Abensperg-Traun, 1895 | |
| Nejvyšší komoří císařského dvora | |
| Ve funkci: 1897 – 3. srpna 1904 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Předchůdce | Ferdinand Trauttmansdorff |
| Nástupce | Leopold Gudenus |
| Nejvyšší lovčí císařského dvora | |
| Ve funkci: 1874 – 1897 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Předchůdce | Rudolf Bruntálský z Vrbna |
| Nástupce | Leopold Gudenus |
| Dědičný člen rakouské Panské sněmovny | |
| Ve funkci: 1869 – 3. srpna 1904 do roku 1873 doživotní člen | |
| Panovník | František Josef I. |
| Nástupce | Rudolf Abensperg-Traun |
| Vrchní ceremoniář císařského dvora | |
| Ve funkci: 1869 – 1874 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Předchůdce | Jan Egon z Fürstenbergu |
| Nástupce | Koloman Hunyady |
| Narození | 20. září 1828 Vídeň  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 3. srpna 1904 (ve věku 75 let) Maissau  Rakousko-Uhersko |
| Titul |  hrabě |
| Choť | (1871) Valentina Esterházyová (1849–1874) |
| Rodiče | Jan Adam z Abensperg-Traunu (1761–1843) a Marie Františka z Mesnilu (1787–1865) |
| Děti | Rudolf (1872–1954) |
| Příbuzní | Otto Ehrenreich II. Abensperg-Traun (sourozenec) |
| Profese | politik |
| Ocenění | Řád zlatého rouna (1881) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pocházel ze starobylého šlechtického rodu Abensperg-Traun,[1] který od 12. století dodnes vlastní sídla v Dolním Rakousku. Narodil se jako šestý syn c. k. komořího Jana Adama Abensperg-Trauna (1761–1843) a jeho druhé manželky Marie Františky von Mesnil (1787–1865).[2] Studoval filozofii na univerzitě ve Vídni a v roce 1851 vstoupil do diplomatických služeb. Působil na nižších postech jako atašé v Petrohradě, Berlíně a Paříži, nakonec byl vyslaneckým radou v Drážďanech (1857–1861). V roce 1864 opustil diplomacii a začal se věnovat správě rodinných statků, souběžně se uplatňoval u císařského dvora. V roce 1867 byl povolán do panské sněmovny jako doživotní člen, v roce 1873 byl jmenován dědičným členem. Od roku 1869 zastával funkci vrchního ceremoniáře u císařského dvora ve Vídni, v letech 1874–1897 byl nejvyšším lovčím[3] a nakonec zastával funkci císařského nejvyššího komořího (1897–1904).[4] Byl též kurátorem Rakouského uměleckoprůmyslového muzea a z titulu svých funkcí u dvora pečoval o rozšiřování a inventarizaci císařských uměleckých sbírek.
Remove ads
V roce 1855 byl jmenován c. k. komořím[5] a v roce 1869 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[6] Během dlouholetého působení ve funkcích u císařského dvora získal řadu vysokých vyznamenání v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků.[7]
Rakousko-Uhersko
Řád zlatého rouna (1881)[8]
Řád železné koruny I. třídy (1873)
Zahraničí
Řád svaté Anny I. třídy (Rusko)
Řád sv. Stanislava I. třídy (Rusko)
velkokříž Řádu červené orlice (Německo)
Řád pruské koruny I. třídy (Německo)
velkokříž Řádu italské koruny (Itálie)
velkokříž Řádu sv. Mořice a Lazara (Itálie)
rytíř Řádu čestné legie (Francie)
Řád lva a slunce I. třídy (Persie)
velkokříž Danebrožského řádu (Dánsko)
velkokříž Řádu Takova (Srbsko)
velkokříž Řádu Spasitele (Řecko)
velkokříž Řádu sv. Michaela (Bavorsko)
Řád svatého Jakuba od meče (Portugalsko)
velkokříž Řádu Fridrichova (Württembersko)
velkokříž Řádu württemberské koruny (Württembersko)
rytíř Řádu Albrechtova (Sasko)
Vévodský sasko-ernestinský domácí řád (Sasko)
velkokříž Řádu bílého sokola (Sasko)
velkokříž Řádu Filipa Velkomyslného (Hesensko)
velkostuha Řádu thajské koruny (Siam)
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
_-_ribbon_bar.png){kind=small}
_ribbon.svg){kind=small}
Remove ads
Vlastnil několik velkostatků v Dolním Rakousku. Po otci byl dědicem fideikomisů Maissau, Rappottenstein, Bockfließ a Groß-Schweinbarth. Na velkostatcích bylo k dispozici několik hradů a zámků, hlavním rodovým sídlem byl zámek Maissau, který rodině patřil od poloviny 16. století. Ve Vídni Abenspergové pobývali v paláci v ulici Taubstummengasse 4 ve čtvrti Wieden. Hugo koupil v roce 1870 od státu za 700 00 zlatých velkostatek Wolkersdorf, zdejší zámek prodal v roce 1884 vídeňské spořitelně a později přešel do majetku města. Ke všem velkostatkům Abenspergů patřilo počátkem 20. století 7 000 hektarů půdy.[9]
Remove ads
V roce 1871 se oženil s hraběnkou Valentinou Esterházyovou (1849–1874) z významné uherské šlechty, dcerou Jiřího Esterházyho (1809–1856) a princezny Louise Rohanové (1824–1868).[10] Valentina byla c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.[11] Z jejich manželství pocházel jediný syn Rudolf (21. 9. 1872 Vídeň – 27. 10. 1954 Vídeň),[12] po otci dědičný člen panské sněmovny a též poslanec dolnorakouského zemského sněmu,[13] od roku 1901 ženatý s hraběnkou Marií Josefínou, rozenou hraběnkou Podstatskou-Lichtenštejnovou (19. 3. 1878 Vídeň – 4. 4. 1966 Vídeň).
Jeho synovec Otto Abensperg-Traun (1848–1899) byl dlouholetým politikem v Dolních Rakousích a nakonec nejvyšším hofmistrem následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este.
Remove ads
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
Remove ads