Mapa drobných německých a italských států po Reichsdeputationshauptschlussu 1803
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Titulní strana Reichsdeputationshauptschluss z25.února 1803
Během první koaliční války přešla francouzská vojska vroce 1793 do protiútoku a obsadila postupně země dnešního Beneluxu icelý prostor západně od řeky Rýna. Na těchto územích byli drobní vládci i velcí pozemkoví vlastníci zřad aristokracie vyvlastněni a z těchto území vyhnáni. Poté, co protifrancouzská koalice podepsala s Francií nevýhodný mír vCampo Formio (1797), začalo se hovořit okompenzaci říšských světských vládců na úkor duchovních knížectví. Realizace těchto plánů ale byla vdůsledku druhé koaliční války odložena. Teprve po podpisu míru vLunéville (1801) bylo možno tyto plány znovu sledovat. Grandiózní plány na sekularizaci duchovních států plně zapadaly do záměrů prvního konzula tehdejší Francouzské republikyNapoleona Bonaparta, který chtěl oslabit prohabsburské síly ve Svaté říši římské ikatolickou církev jako takovou. Proto si tyto sekularizace vynutil ve formě čl.VII mírových ujednání zLunéville.
Mimořádný říšský sněm, který byl svolán do Řezna po podepsání mírových smluv s Francií od srpna 1802 do března 1803, musel řešit situaci ochuzených, ale často i zcela vyvlastněných říšských vládců. Poměrně rychle bylo rozhodnuto o sekularizaci duchovních knížectví a států. Tyto sekularizace neznamenaly jen zánik duchovních států a státečků jako suverénních a správních jednotek, ale, a to především, vyvlastnění většiny církevního majetku a majetku duchovních knížat-biskupů a říšských prelátů. To byl rozdíl oproti tzv. mediatizaci, ke které docházelo v říši zejména od r. 1806. Sekularizace se netýkaly jen suverénních duchovních států, nýbrž i majetků klášterů či biskupství stojících na panství světského suveréna. Celá sekularizace byla spojena s masivním rušením klášterů, které nezřídka začaly sloužit jako zámecké rezidence nových zeměpánů. Kompenzace ztrát měly proběhnout formou předání nového území či formou renty (doživotní, časově omezené či "věčné"), případně kombinací obojího. Renty byly vázány na výnosy ze sekularizovaných území a jejich výplatou byl pověřen nový držitel. Brzy se ukázalo, že anexe duchovních území nestačí a rozhodlo se též o likvidaci říšských měst. Majetkových přesunů využili francouzskou agresí relativně málo postižní "velcí hráči", především vévoda württemberský a markraběbádenský, kteří si na sekularizacích a následných mediatizacích v roce 1806 zvětšili svoje země o více než třetinu. I oni však byli povinni vyplácet renty těm, kteří byli na území nedostatečně odškodněni. Celé usnesení vešlo v platnost císařskou ratifikací z 27. dubna 1803.
Zástupci jednotlivých stran dohody
Johann Alois, svobodný pán von Hügel – zástupce císaře Františka II.
Franz Alban von Schraut, v průběhu jednání vystřídán Ferdinandem, hrabětem Colloredo-Mannsfeldem – zástupci českého kurfiřta a krále, de facto tedy opět císaře
Rozsáhlé změny se také týkaly nové organizace říšského sněmu. Protože v říši platil již od r. 1582 tzv. teritoriální princip hlasů, tedy hlas na sněmu byl vázán na určité území, nezanikly hlasy duchovních knížat a stavů ani hlasy, nýbrž byly převedeny na nové zeměpány. Změny se dotkly i kurfiřtského kolegia, kde katolíci ztratili svou dosavadní, nepřetržitě drženou většinu. Zánik dvou duchovních kurfiřtství byl vyvážen povýšením Bádenska, Württemberska, Hesensko-Kasselska a sekularizovaného Salcburska na nová kurfiřtství.
Územní vývoj Württemberska v l. 1789 - 1815. Na mapě lze pozorovat zisky k r. 1803Násilná sekularizace: rakouští vojáci dohlíží na vyklizení říšského opatství Salem/Salmannsweiler, které se záhy stane vedlejší rezidencí bádenské velkovévodské rodiny (Johann Sebastian Dirr, 1804, restaurována barevnost)
Příklad nového využití sekularizovaných říšských klášterů: Klášter Edelstetten, od r. 1803 švábská rezidence knížete de Ligne a knížat Esterházyů
Tento seznam byl sestaven na základě přehledu publikovaném v práci právního historika Carla Wilhelma von Lancizolle, publikované roku 1830. Lancizolleho omyly jsou opraveny a doplněny. Místní názvy jsou uvedeny v Lancizollem uváděné podobě, která odpovídá dobovému úzu roku 1803. Elektronické odkazy (funkční i nefunkční) jsou v podobě současné. Kurzívou jsou označeni ti ze suverénů, těžících z usnesení říšské deputace, kteří následkem míru v Lunéville přišli o všechna svá suverénní území.[2]
říšské město Lindau (obojí sloučeno v nové říšské knížectví Lindau)
vévoda z Croÿ(nevlastnil dosud žádné suverénní území)
okres Dülmen (nově hrabství) z majetku knížecího biskupství v Münsteru
Řád německých rytířů
majetek nesuverénních klášterů, a to všechny kláštery v augsburské a kostnické diecézi s výjimkou klášterů v Breisgau, dále některé kláštery v rakouském Vorarlbersku a v tzv. Předních Rakousích
okresy Amöneburg, Fritzlar, Naumburg a Neustadt z majetku Mohučského kurfiřtství, doposud roztroušené enklávy v rámci Hesenska-Kasselska (sloučeno v nové Knížectví Fritzlar)
svobodné město Gelnhausen (od r. 1349 trvale římsko-německými panovníky zastavováno různým zeměpánům, od r. 1749 celé v zástavním držení Hesensko-Kasselska)
svobodná říšská ves Holzhausen
hradské léno Boyneburgk, dosud v lenním vztahu k Hesensko-Kasselsku.
podíl na vsi Münster a východní část kraje kolem Karlsbergu od knížete Hohenlohe-Neuenstein-Langenburg
renta 300 zl.od Württemberska visící na rýnském cle u Boppardu vybíraném Württemberskem a knížectvím Hohenlohe-Waldenburg-Schlingfürst.
knížectví Hohenlohe-Neuenstein-Ingelfingen
vesnice Nagelberg v okrese Krautheim z majetku Mohučského kurfiřtství.
knížectví Hohenlohe-Neuenstein-Langenburg
exkláva Künzelsau na řece Kocher (dosud nedíl držený společně knížectvím Hohenlohe-Waldenburg-Bartenstein, Mohučí, opatstvím Comburg a biskupstvím Würzburg)
würzburská ves Amrichshausen.
knížectví Hohenlohe-Waldenburg-Schilingfürst
renta 300 zl. od Würtemberska
knížectví Hohenzollern-Hechingen
panství Hirschlatt (suverénní) z majetku nesuverénního kláštera Kreuzlingen
majetek kláštera Maria-Gnadenthal ve vsi Stetten, kanonie St. Jakob v Hechingenu a kláštera v Rangendingenu již dříve pod svrchovaností knížectví.
knížectví Hohenzollern-Sigmaringen
panství Glatt včetně panství Dettensee z majetku švýcarského okněžněného kláštera Muri
kanonie Beuron dosud jako volná součást Předních Rakous
klášter Inzikhofen (již dříve pod svrchovaností knížectví, ovšem s rozsáhlou autonomií)
suverénní hrabství Bonndorf v majetku okněžněného opatství St. Blasien (dosud pod habsburskou svrchovaností)
nesuverénní benediktinská opatství St. Peter ve Schwarzwaldu, Schuttern, Thennenbach a St. Trudpert ve vévodství Breisgau (bez práva na územní svrchovanost)
knížectví Isenburg-Birstein
vesnie Gandersheim a Bürgel z majetku Mohučského kurfiřtství
vinice na vrchu St. Jakobsberg v bývalé mohučské kurfiřtské části za reformace zrušeného kláštera Hersfeld
renta 23 000 zl. z Rýnského oktroje (spec. odškodňovacího fondu, vzniklého sekularizací klášterů a donacemi větších vladařů)
okres Aurach z majetku knížecího biskupství Würzburg (včleněno do nového Aschaffenburského knížectví)
knížecí biskupství Řezno (nově arcibiskupství, hodnost přenesena ze zrušeného arcibiskupství v Mohuči)
říšská okněžněná opatství St. Emmeram, Niedermünster a Obermünster na území města Řezna
říšské opatství Prüfening v Řezně
svobodné říšské město Wetzlar (nově jako hrabství)
Compostella ve Frankfurtu
všechen majetek a příjmy mohučské katedrální kapituly, s výjimkou toho, který byl převeden na Hesensko-Kasselsko, Hesensko-Darmstadtsko, knížete a hrabata Leiningen, Nasavsko-Usingensko a Prusko
okresy Miltenberg, Buchheim, Seligenthal, Amorbach a Bischofsheim spolu s nesuverénním opatstvím Amorbach z území Mohučska
okresy Borberg a Masbach v bývalé Kurfiřtské Falci
okresy Grünsfeld, Lauda, Hartheim a Kippberg spolu s převorstvím Gerlachsheim z majetku Würzburska (ze všech těchto zisků vytvořeno nové Knížectví Leiningen)
hrabě Leiningen-Guntersblum
mohučský kraj Billigheim (nově panství)
renta 3000 zl. z Rýnského oktroje
hrabě Leiningen-Heidesheim
mohučský kraj Neudenau (nově panství)
renta 3000 zl. z Rýnského oktroje
statky hrabat Leiningen-Westerburg (starší linie)
nesuverénní klášter Ilbenstad na území "svobodného soudu" (šlechtické republiky) Kaichen v lenním závazku k říšskému volenému purkrabství Friedberg
renta 3000 zl. z Rýnského oktroje
statky hrabat Leiningen-Westerburg (mladší linie)
nesuverénní klášter Engelthal na území "svobodného soudu" (stavovské republiky) Kaichen v lenním závazku k říšskému volenému purkrabství Friedberg
würzburská nesuverénní venkovská opatství Bronnbach, Neustadt a Holzkirchen (v případě Holzkirchenu pouze svrchovanost, majetek kláštera přešel oranžsko-nasavskému knížeti)
würzburské državy Widdern a Thalheim
všechny dosavadní práva a příjmy Würzburgu v hrabství Wertheim
renta 12 000 zl. z Rýnského oktroje (ze starých i nových držav vzniklo Knížectví Löwenstein-Wertheim-Rosenberg)
statky hraběte Löwenstein-Wertheim-Virneburg
würzburský okres Freudenberg
nesuverénní kartouza Grünau
nesuverénní klášter Triesenstein
vsi Montfeld, Rauenberg, Treenfeld a Wessenthal (ze starých i nových držav Hrabství Löwenstein-Wertheim-Freudenberg)
vévoda Looz-Corswarem (nevlastnil dosud žádné suverénní území)
okresy Bevergen a Wolbeck v knížecím biskupství Münster s výjimkou těch jejich částí, které připadly Prusku (z těchto částí okresů nově utvořeno Knížectví Rheina-Wolbeck)
veškeré statky, práva a příjmy lübecké katedrální kapituly a biskupství v hradbách a na pozemcích města (v prostoru mezi řekou Trávou, Baltem a Hemmelsdorfským jezerem)
definitivní zřeknutí se nároků na lübecký poloostrov Priwall naproti Travemünde ze strany Mecklenbursko-Schwerinska
suverénní práva a majetek nesuverénního lübeckého špitálu Sv. Ducha v mecklenburských vesnicích Warneckenhagen, Altenbuchen a Crumbrook a ve vsích na ostrově Poel (svrchovanost špitálních statků náležela do roku 1803 městu Lübeck)
knížecí biskupství Fulda (sloučeno v nové knížectví Nasavsko-oranžsko-fuldské)
knížecí biskupství Corvey (sloučeno v nové knížectví Nasavsko-oranžsko-fuldské)
říšské opatství Weingarten spolu s majetky na jeho pozemcích ležících nesuverénních proboštství Hofen a St. Gerold a spolu s vorarlberským klášterním panstvím Blumenegg (Weingarten nově hrabstvím a zároveň součástí Nasavsko-Oranžsko-Fuldska)
vinařství Johannisberg, původně exkláva Fuldského knížecího biskupství (sloučeno v nové knížectví Nasavsko-oranžsko-fuldské)
svrchovanost nad rytířským panstvím Gersfeld hraběte von Frohberg pod dosavadní volnou svrchovaností Fuldského knížecího biskupství (sloučeno v nové knížectví Nasavsko-oranžsko-fuldské)
svrchovanost nad rytířským panstvím Wayhers pod dosavadní volnou svrchovaností Fuldského knížecího biskupství (sloučeno v nové knížectví Nasavsko-oranžsko-fuldské)
majetek nesuverénní farnosti v Bendern v Lichtenštejnsku (majetek kláštera sv. Lucia v Churu, sekularizovaného r. 1802)[4]
majetek nesuverénního proboštství St. Johann ve Feldkirchu na rakouském území z majetku říšského opatství Weingarten[3]
majetek nesuverénního opatství Dietkirchen v hrabství Dietz (dosud pod svrchovaností knížete)
knížectví Nasavsko-usingenské
okresy Königstein, Höchst, Kronenberg, Rüdesheim, Oberlahnstein, Eltwill, Haarheim a Cassel z majetku Mohučského kurfiřtství
majetek mohučské katedrální kapituly na pravém břehu Mohanu, jižně od Frankfurtu
mohučská ves Schwarzheim
opatství Limburg, Rammersdorf a Sayn v bývalém kurfiřtství Trevírském
exklávy Kolínského kurfiřtství Unkel, Deutz a Königswinter
hesensko-darmstadtské hrabství Katzenelbogen a panství Eppstein spolu s okresy Braubach, Embs a Kleeberg a vsí Weiperfelden
hrabství Sayn-Altenkirchen a ves Okriftel, původně v majetku knížete z Isenburgu
svobodné říšské vesnice Soden a Sulzbach
majetek kláštera Bleidenstadt (svrchovanost mělo knížectví již dříve) a všechny kláštery a kapituly v knížectví s jejich příjmy)
knížectví Nasavsko-weilburské
zbytek Kurfiřtství trevírského (s výjimkou tří klášterů předaných Nasavsko-usingensku a vinařství Wilmar předaného knížeti Wied-Runkel), tedy části okresů Ehrenbreitensteiein, Bergpflege a Boppard
většina hrabství Nieder-Isenburg, tj. okresy Hammerstein, Walmich, Montabaur a Limburg
trevírský podíl na územích spravovaných společně z knížetem z Nasavska-Dietzu, tedy na okresech Kamberg, Wehrheim a Münzfelden
říšské opatství Arnstein
svrchovanost nad rytířským panstvím Tann vlastněným společně svobodným pánem a dvěma rytíři von und zu der Thann pod dosavadní volnou svrchovaností Fuldského knížecího biskupství
majetek nesuverénního opatství Marienstadt v Sayn-Hachenbursku
majetek sekularizovaného kláštera Schönau na původním nasavsko-weilburském území
hrabě Nesselrode
renta 260 zl. od hraběte Šternberk-Manderscheid vázaná na Schussenriedu
část knížecího biskupství Münster (východní část tzv. Horního knížectví (Oberstift) od pravého břehu řeky Ems až k soutoku s Hopferau, konkrétně okresy Saffenberg, Stronberg, Werne, část okresů (prefektur) Horstmar, Dülmen, Beverbeck a Wollbeck)
třetina okresů Ahaus a Bocholt a šlechtického statku Werth v knížecím biskupství Münster (tyto državy se staly součástí společného rodového Knížectví Salm s rodem Salm-Salm)
dvě třetiny okresů Ahaus a Bocholt a šlechtického statku Werth v knížecím biskupství Münster (tyto državy se staly součástí společného rodového Knížectví Salm s rodem Salm-Kyrburg).
říšská opatství Rottenmünster (na území města Rottweil), Zwiefalten, Heiligkreuzthal a Schönthal (jeho říšská bezprostřednost od roku 1495 stále zpochybňována Mohučským kurfiřtstvím)
majetek kláštera Comburg pod dosavadní svrchovaností Württemberského vévodství
majetek nesuverénního kláštera Margarethenhausen na území rytířského panství Stauffenberg
Hranice původních diecézí (čarami) a nových (barevnými plochami)
Likvidace knížecích biskupství i řady diecézí prakticky rozvrátila katolickou církev v Německu. Protože po napoleonských válkách již návrat k původním poměrům nebyl možný, bylo nutné církev stabilizovat na novém základě, který by přihlížel ke změně mocenských poměrů. V letech 1817-1824 vydal Svatý Stolec řadu bul a circumscripcií, které narovnaly vztahy papežství a jednotlivých nástupnických německých států. Hranice diecézí byly nově vytyčeny, ovšem vlastních knížectví se německým biskupům již nedostalo.
CAEMMERER, Johann Vinzenz, Hauptschluß der außerordentlichen Reichsdeputation 1803, Regensburg, Georg Heinrich Kaiser und Companie, 1804, dostupné online
LANCIZOLLE VON, Carl Wilhelm. Uebersicht der deutschen Reichstandschafts- und Territorialverhältnisse des alten Reiches. 1. vyd. Berlin: Kurt Dümmler, 1830. 160s. Dostupné online. S.81–89. (německy) Psáno švabachem.
BÜCHEL, J. B. Die Geschichte der Pfarrei Bendern, in Jahrbuch des Historischen Vereins für das Fürstentum Liechtenstein (1923). 2, nezměněné. vyd. Nendeln/Liechtenstein: Kraus Reprint, 1973. 183s. Dostupné online. S.73. (německy) Psáno švabachem.
říšský ženský klášter Baindt
zbytek knížecího biskupství Basilej (vše, co nepadlo za oběť míru v Lunéville, konkrétně exklávy Schliengen a Istein)
knížecí biskupství Štrasburk
Knížectví Ettenheim
knížecí biskupství Kostnice
nesuverénní opatství Reichenau z majetku Kostnického biskupství (včetně územní svrchovanosti)
hrabství Hanavsko-lichtenberského (v majetku kurfiřta hesensko-kasselského)
říšské proboštství Odenheim
Biberach, 
Gengenbach, 
Offenburg, 
Pfullendorf, 
Überlingen, 
Wimpfen a 
Zell am Harmersbach
knížecí biskupství Osnabrück
klášter Gandersheim
prelatura v Helmstädtu
říšské město Lindau (obojí sloučeno v nové říšské knížectví Lindau)
okres Dülmen (nově hrabství) z majetku knížecího biskupství v Münsteru
Amöneburg, 
Fritzlar, .png){kind=small}
Naumburg a .svg){kind=small}
Neustadt z majetku Mohučského kurfiřtství, doposud roztroušené enklávy v rámci Hesenska-Kasselska (sloučeno v nové 
Knížectví Fritzlar)
svobodné město Gelnhausen (od r. 1349 trvale římsko-německými panovníky zastavováno různým zeměpánům, od r. 1749 celé v zástavním držení Hesensko-Kasselska)_COA.svg){kind=small}
svobodná říšská ves Holzhausen
hradské léno Boyneburgk, dosud v lenním vztahu k Hesensko-Kasselsku._COA.svg){kind=small}
říšské město Friedberg (spolu s doposud drženými oblastmi jižně od Mohanu a kolem Darmstadtu sloučeno v nové 
Knížectví Starkenburg)
vévodství Vestfálsko z majetku Kolínského kurfiřtství
suverénní hrabství Bonndorf v majetku okněžněného opatství St. Blasien (dosud pod habsburskou svrchovaností)
Aschaffenburského knížectví)
knížecí biskupství Řezno (nově arcibiskupství, hodnost přenesena ze zrušeného arcibiskupství v Mohuči)
St. Emmeram, 
Niedermünster a 
Obermünster na území města Řezna
svobodné říšské město Wetzlar (nově jako hrabství)
nesuverénním opatstvím Amorbach z území Mohučska
mohučský kraj Billigheim (nově panství)
mohučský kraj Neudenau (nově panství)
říšské opatství Edelstetten (nově hrabství)
okněžněné opatství Ochsenhausen s výjimkou okresu Thannheim, z něj zřízeno světské knížectví Ochsenhausen
říšské vévodství Breisgau-Ortenau, fakticky jej měl v držení již od r. 1801
knížecí biskupství Fulda (sloučeno v nové 
knížectví Nasavsko-oranžsko-fuldské)
knížecí biskupství Corvey (sloučeno v nové knížectví Nasavsko-oranžsko-fuldské)
říšské opatství Weingarten spolu s majetky na jeho pozemcích ležících nesuverénních proboštství Hofen a St. Gerold a spolu s 
vorarlberským klášterním panstvím Blumenegg (Weingarten nově hrabstvím a zároveň součástí Nasavsko-Oranžsko-Fuldska)
Unkel, 
Deutz a Königswinter
hrabství Katzenelbogen a 
panství Eppstein spolu s okresy Braubach, Embs a Kleeberg a vsí Weiperfelden
hrabství Sayn-Altenkirchen a ves Okriftel, původně v majetku knížete z Isenburgu
zbytek Kurfiřtství trevírského (s výjimkou tří klášterů předaných Nasavsko-usingensku a vinařství Wilmar předaného knížeti Wied-Runkel), tedy části okresů Ehrenbreitensteiein, Bergpflege a Boppard
většina hrabství Nieder-Isenburg, tj. okresy Hammerstein, Walmich, Montabaur a Limburg
knížecí biskupství Trident
knížecí biskupství Brixen
Cloppenburg z bývalého knížecího biskupství Münster
majetek sekularizovaného biskupství Lübeck
říšská kartouza Buxheim (nově panství) s výjimkou vsi Pleß
knížecí biskupství Bamberg
knížecí biskupství Freising
menší část knížecího biskupství Pasov (sídelní město Pasov a biskupské hrabství Neuburg na levém břehu Innu)
Okněžněné opatství Kempten
rozptýlené majetky majetky knížecího biskupství Eichstätt v prostoru markrabství Ansbach a Bayreuth
říšská opatství Elchingen, 
Irsee, 
Kaisersheim, 
Ottobeuren, 
Roggenburg, Söfflingen, 
St. Ulrich a Afra v Augsburgu, 
Ursberg a 
Wettenhausen
říšské opatství Eberach (ve Würzbursku)
Bopfingen, 
Buchhorn (dnešní Friedrichshafen), Dünkelsbühl, 
Kaufbeuren, _COA.svg){kind=small}
Kempten, 
Leutkirch, 
Memmingen, 
Nördlingen, 
Ravensburg, 
Rotenburg ob der Tauber, 
Schweinfurt, 
Ulm, 
Wangen, 
Weißenburg, 
Windsheim.svg){kind=small}
Gochsheim a 
Sennfeld a svobodné usedlosti na Leutkirchském vřesovišti.
Waldsassen (okněžněné, v bavorské Horní Falci) a St. Michael zu den Wengen (na pozemcích říšského města Ulm)
země Mohučského kurfiřtství v Durynsku (
město Erfurt (nově knížectví), 
mohučská část hrabství Untergleichen, 
knížectví Eichsfeld)
mohučský podíl na nedílovém panství Treffurtu
knížecí biskupství Hildesheim
knížecí biskupství Paderborn
část knížecího biskupství Münster (východní část tzv. Horního knížectví (Oberstift) od pravého břehu řeky Ems až k soutoku s Hopferau, konkrétně okresy Saffenberg, Stronberg, Werne, část okresů (prefektur) 
Horstmar, 
Essen, 
Herford, 
Quedlinburg, 
Werden a 
Elten
proboštství Kappenberg na území bývalého Münsterského knížecího biskupství
Goslar, 
Mühlhausen a 
Nordhausen
říšské opatství Isny
říšské město Isny (nově hrabství Isny)
většina knížecího arcibiskupství Salcburk (nově vévodství Salcburk s kurfiřtskou hodností)
většina knížecího biskupství Eichstätt
okněžněné proboštství Berchtesgaden
říšská opatství Schussenried a 
Weissenau (nově hrabství Schussenried)
říšské opatství Guttenzell (nově hrabství)
říšské opatství Heggbach (nově hrabství) s výjimkou pozemků předaných hraběti Plettenbergovi
říšské opatství Roth (nově hrabství)
Altenwied z majetku Kurfiřtství kolínského
okněžněné proboštství Ellwangen
Rottenmünster (na území města Rottweil), 
Zwiefalten, Heiligkreuzthal a 
Schönthal (jeho říšská bezprostřednost od roku 1495 stále zpochybňována Mohučským kurfiřtstvím)
švýcarského kláštera Muri
Aalen, 
Gemünd, 
Giengen, 
Hall, 
Heilbronn, 
Eßlingen, 
Reutlingen, 
Rothweil a 
Weil
.svg){kind=small}
