Havran polní

Na tento článek je přesměrováno heslo Havran. Další významy jsou uvedeny na stránce Havran (rozcestník).

Havran polní (Corvus frugilegus) je středně velký pták z čeledi krkavcovitých (Corvidae). Patří tedy do řádu pěvců. V Česku pravidelně hnízdí, protahuje či zimuje. Náleží mezi silně společenské ptáky. V mimohnízdním období se vyskytuje v početných hejnech. Na společných nocovištích se mnohdy shromažďují i desetitisíce ptáků.^[2]

Havran polní
Havran polní
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	ptáci (Aves)
Podtřída	letci (Neognathae)
Řád	pěvci (Passeriformes)
Čeleď	krkavcovití (Corvidae)
Rod	havran (Corvus)
Binomické jméno
Corvus frugilegus Linnaeus, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Taxonomie

Havran polní se vyskytuje ve dvou poddruzích:

• C. f. frugilegus – Evropa a západní Asie;
• C. f. pastinator – zbývající část Asie.^[3]

Popis

• Délka těla: 45–47 cm
• Hmotnost: 200–625 g
• Rozpětí křídel: 81–94 cm.^[3]

Je velký přibližně jako vrána, tělo má porostlé tmavým peřím, které má v jasném slunečním světle charakteristický kovově modrý nádech. Nápadné jsou také tzv. kalhotky (odstávající opeření na končetinách) a silný, kuželovitý a špičatý, šedohnědě zbarvený zobák, jehož kořen mají dospělí ptáci od druhého roku života světlý a neopeřený (lysý), čímž je lze odlišit od jiných středoevropských krkavcovitých pěvců. Křídla má ve srovnání s vránou delší a zasahují až na konec ocasu. Samec se od samice neliší. Mladí ptáci mají zhruba do šestého měsíce života kořen zobáku opeřený.

Létá rychle a obratně, ke krouživému plachtění využívá termických proudů.^[2] Let je lehký; často je užíváno plachtění.^[4]

Hlas

Havran polní je poměrně hlučný druh. Ozývá se hlubokým krátkým „gag“, „ga“, protáhlým „króó“, „kráá-kráá“, někdy vysokým „kirrr“ i jinými zvuky, zejména zjara.^[3][2][5]

Rozšíření

Letící havran

Havran polní má velmi rozsáhlý areál rozšíření a náleží k nejrozšířenějším a nejpočetněji zastoupeným evropským krkavcovitým ptákům. Počet párů hnízdících v Evropě se odhaduje na 8 170 000 až 14 200 000.^[6] Vyskytuje se téměř v celé Evropě (kromě severní části Skandinávie a Islandu) a v širokém pásu od západní Asie až po východní pobřeží Japonska. V letech 1862–1874 byl introdukován na Nový Zéland, kde se však v současnosti vyskytuje vzácně.^[7] Je převážně tažný, přičemž v zimě se obvykle stěhuje na kratší vzdálenosti.

Výskyt v Česku

V České republice se vyskytuje po celý rok, místy v hojném počtu. Nejpočetněji je na našem území zastoupen v zimě, kdy se do střední Evropy hromadně stahují ptáci z východní a severovýchodní Evropy. Dle odhadu Jiřího Mlíkovského v Česku zimují dva až čtyři miliony jedinců^[8]. Podpěra zmiňuje, že nejvzdálenější zaznamenané místo „našeho“ kroužkovaného havrana leží v Rusku, téměř u hranic Kazachstánu (3238 km, 1977).^[9]

Počet hnízdících ptáků byl v letech 1985–1989 odhadován na 2600–3600 párů^[2][10], v letech 2001–2003 na 3000–4000 párů^[11]. Hnízdiště se nacházejí převážně v Polabské nížině, od dolního toku Ohře po Pardubice. Na některých místech jsou kolonie velmi staré. Za nejstarší kolonii v Čechách je pokládána kolonie v Pátku nad Ohří; je možné, že se k ní vztahuje zápis „urbáře z panství královské kanonie premonstrátů na Strahově“ z 15. století^[12]. Na hnízdišti ve Veltrusích bylo v roce 1887 napočítáno přes 4000 hnízd, kolonie byla známa již roku 1880 a možná i dříve^[13] (zápis z roku 1788^[12]). Kolonie v Lovosicích je stará min. 120 let, na Pardubicku více než 80 let (od r. 1936), v Praze hnízdí havrani od 40. let 20. století (poprvé se zde usadili na Štvanici r. 1861). V jižních Čechách hnízdí v okolí Českých Budějovic, ale podle starších zpráv se četné menší kolonie stěhovaly nebo byly vypuzeny. V posledních padesáti letech se havrani rozšířili i po Slezsku včetně Ostravy a vyskytují se i na jižní Moravě.^[8] Nejvýznamnější hnízdní kolonie se nacházejí ve Veltrusích, v Pátku nad Ohří, Opavě, Znojmě a v chrudimsko-pardubické aglomeraci^[14].

Během 20. století prodělala populace havrana polního v  celé Evropě výrazné výkyvy početnosti, způsobené zejména používáním pesticidů, preparátů na bázi rtuti a pronásledováním ze strany člověka,^[15] které v Červeném seznamu České republiky vedly až k jeho zařazení mezi zranitelné druhy.^[3][16]

Hnízdění

Corvus frugilegus

Hnízdí především v nížinách a pahorkatinách (do 800 m n. m.), zejména podél větších vodních toků. Vyhledává otevřené zemědělsky obhospodařované krajiny s lesíky či skupinami stromů. Hnízdí jednou ročně^[17], v koloniích^[18]. V březnu staří havrani tokají před samičkami, s nimiž po léta žijí; klaní se a vydávají milostné zvuky. Mladí ptáci spolu nekrvavě zápasí. Při stavbě hnízda z větví ulamují ptáci větve ze stromů nebo je kradou z nestřežených hnízd sousedů. Hnízdo, které stavějí v korunách slabých nebo nedostupných stromů, je dosti velké a „neupravené“; zpravidla jich bývá v korunách listnáčů více pohromadě.^[17][19] Během dubna až května do něj samička klade 3–5 (2–6) světle hnědých 39,1 × 27,9 mm^[16] velkých vajec s tmavými skvrnami.^{[pozn. 1]} Inkubační doba je 17–20 dnů; na vejcích sedí pouze samice, samec opatřuje samici potravu. Samice havranů sedí od prvního vejce, takže vylíhlá mláďata jsou různě stará. Samec krmí samičku i mláďata z volete. Později obstarávají potravu oba rodiče. Při hnízdění nocují havrani v blízkosti svých hnízd, která hlídají před predátory. Mláďata jsou opeřena po 32–33 dnech a pohlavně dospívají kolem prvního roku života.

Průměrná délka života havrana polního ve volné přírodě je více než 15 let; Podpěra uvádí, že nejvyšší zaznamenaný věk kroužkovaného havrana byl 9 let a 4 dny.^[9]

Potrava

Havran je typickým všežravcem. Potravu hledá při chůzi na zemi, požírá žížaly, dospělý hmyz i larvy, plže, drobné obratlovce, semena, bobule, ovoce, příp. odpadky. V zimě hledá potravu i na skládkách a ve městech. Složení potravního spektra je ovlivněno lokalitou výskytu a ročním obdobím; poměr živočišné a rostlinné potravy je 1 : 2. Při hledání potravy se vyhýbá vysokému porostu, který nemůže přehlédnout, hustému křoví a souvislému lesu.^[18][20][21] Několikrát byl již zaznamenán u mořského pobřeží, kde loví převážně vodní hmyz a korýše.

Havran polní a člověk

Havrani jsou zpět – obraz od Alexeje Savrasova z roku 1871.

Podobně jako např. krkavec, kavka nebo vrána má i havran polní významné místo v lidové tvorbě. Již od dávných dob vystupuje v dobové literatuře a malířství. Obecně byl symbolem blížícího se zimního období, symbolem chudoby, smůly, zkázy. Podle jiných pověr havrani dokáží svým výrazným krákáním předpovědět déšť^[22] nebo blížící se smrt.^[23]

České pojmenování

• Ve staročeštině byla užívána i podoba jména „vran“. Původní podoba slova byla zřejmě *kavo-vornъ, v němž první část souvisí s kavkou a druhá s vránou. Obě jména jsou podle některých názorů onomastického původu.
• Etymologie českých lidových jmen ptáků havran, krkavec: Lašské kuba (kavka) je asi obměnou staročeského koba (krkavec, havran). Staročeké koba, kobčžna (havran) se do češtiny dostalo z německého dialekt. kobbe, koppe (havran), kde se objevuje i v podobě Kob (původně asi hypokoristikon jména Jakob, ale není to jisté). Kubík (krkavec) je z doby Daniela Adama z Veleslavína (Nomenclator quadrilinguis, v Praze 1598); asi má stejnou etymologii jako lašské kuba a staročeské koba, kobčina. Je zřejmé, že tato nářečná jména pro kavku, havrana a krkavce jsou si blízká; u všech se jako východisko uvádí mužské jméno Jakub nebo německá forma Jakob či jeho domácké podoby. Určitou souvislost lze hledat i v církevněslovanském kobъ (osud), od něhož je odvozeno rumunské cóbe, coábe (pták věštící neštěstí).^[24]
• Jméno havrana se stalo základovým slovem pro derivaci adjektiva označujícího černou barvu – „havraní“ (z něj pochází ustálené spojení „havraní vlasy“).^[24]
• V českém slangu „havrani“ znamená zaměstnance pohřební služby.^[25]

Pozn. * znamená nedoložený lexém, morfém, foném