jednobuněční bičíkovci s fotosyntetickou schopností From Wikipedia, the free encyclopedia
Haptophyta (případně Haptophytina, dříve též Prymnesiophyta) je skupina převážně mořských jednobuněčných bičíkovců s fotosyntetickou schopností. Jako u naprosté většiny ostatních fotoautotrofů někdejší říše Chromista vznikl jejich plastid sekundární endosymbiózou z ruduchy.
 Haptophyta | |
|---|---|
 Haptofyt Gephyrocapsa oceanica pod elektronovým mikroskopem | |
| Vědecká klasifikace | |
| Doména | Eukaryota |
| Nadříše | Diaphoretickes |
| (nezařazeno) | (superskupina) Haptista |
| Kmen | Haptophyta |
| Podkmen | Haptophytina |
| třídy | |
| |
| Sesterská skupina | |
| Heliozoa | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Postavení skupiny na fylogenetickém stromě eukaryot nebylo dlouho známé a skupina bývala klasifikována jako Eukaryota incertae sedis[1][2]. Studie z roku 2019 klasifikují Haptophyta spolu s centrohelidními slunivkami (Centohelida, Centrohelea, Centroplasthelida) jako samostatnou superskupinu Haptista, která patří do kladu Diaphoretickes. Termín Haptista zavedl Thomas Cavalier-Smith již v roce 2003.[3] Některé fylogenetické studie zpochybňovaly její přirozenost (např. studie z r. 2022, zaměřená však na linie blízké superskupině Archaeplastida, kladla Haptophyta do příbuzenstva skupin Sar a Telonemia, zatímco taxon Centrohelea se podle ní odvětvuje v blízkosti skupin Hemimastigophora a Ancoracystidae[4]), jiné novější studie ji potvrzují[5] a případně přiřazují do jejího sousedství i telonemidy (např. studie z r. 2024[6]).
Mají dva bičíky a navíc haptonemu (připomíná třetí bičík). Povrch bičíků je pokryt mastigonematy, uvnitř nich je typická tzv. axonematická struktura. Naopak haptonema žádnou axonemu uvnitř nemá. Na povrchu buněk jsou nad periplastem často kladeny tenké ploché šupinky, buď z polysacharidů, nebo navíc z vápenatých sloučenin. Druhá jmenovaná chemická struktura je důvodem vzniku tzv. kokolitů, tedy zbytků těchto řas, které se ukládají na dně moří ve velkém množství.[7]
K původnímu rozsahu této skupiny, tvořeném tzv. prymnesiofyty (odtud dřívější synonymum haptofyt – Prymnesiophyta), přibyly díky molekulárním analýzám dvě menší skupiny, nyní samostatné třídy.[8] Poslední z nich, tzv. rappemonády, byly objeveny sekvenováním mořských vzorků teprve v r. 2010;[9] fylogenetické analýzy je zařadily jako třídu Rappephyceae M. Kawachi, R. Kamikawa & T. Nakayama, 2021, která je (společně se sesterskou linií NIES-3900) podle rizomální 16S rRNA sesterská ke společnému kladu (Prymnesiophyceae + Pavlovophyceae), naopak podle mitochondriálních a plastidových genomů sesterskou k Prymnesiophyceae, zatímco třída Pavlovophyceae se odvětvuje nejbazálněji.[10]
Někdy se ke stejnému kmeni přiřazuje i třída centrohelidních slunivek, takto rozšířený kmen (aktuálně však i ve smyslu superskupiny) se nazývá Haptista a haptofyta jsou ponížena na podkmen Haptophytina.
Aktuální (2015) klasifikace recentních haptist v systému Cavaliera-Smithe, respektujícímu tradiční taxony:[8]
Aktuální (2019) klasifikace recentních haptist ve fylogenetickém systému Adla a kol.:[11]
Novější fylogenetické studie zohledňující i sekvenované environmentální vzorky ukazují, že Prymnesiophyceae (syn. Coccolithophyceae), Rappephyceae a Pavlovophyceae je sice možné i nadále považovat za přirozené skupiny (klady), ale fylogenetický strom haptofyt nelze redukovat pouze na ně. Nejen, že byly popsány nové haptofytní řády (z recentních např. Stephanolithiales, Syracosphaerales, Zygodiscales) a mnoho dalších nezařazených čeledí, ale bylo identifikováno i mnoho linií dosud nepopsaných pomocí kultivovaných vzorků.[10][12] Navíc existuje díky vápenatým schránkám i bohatý fosilní záznam již vymřelých linií.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
