Grand Prix Itálie 1951

Grand Prix Itálie (XXII Gran Premio d'Italia) byla 7. závodem sezóny 1951, který se konal 16. září 1951 na okruhu Autodromo Nazionale Monza. V závodě zvítězil Alberto Ascari na voze Ferrari.

Grand Prix Itálie 1951

7.. závod v sezóně 1951
Detaily závodu
Datum	16. září 1951
Oficiální název	XXII Gran Premio d'Italia
Místo	Autodromo Nazionale Monza, Monza, Itálie
Délka trati	6,300 km
Délka závodu	80 kol, 504 km
Pole position
Pilot	Juan Manuel FangioAlfa Romeo
Čas	1'53.2
Nejrychlejší kolo
Pilot	Giuseppe FarinaAlfa Romeo
Čas	1'56.5 (v 64. kole)
Stupně vítězů
První	Alberto AscariFerrari
Druhý	Jose Froilan GonzalezFerrari
Třetí	Giuseppe Farina/Felice BonettoAlfa Romeo

Účastníci

Tým Alfa Romeo SpA přijel do Itálie prakticky potvrdit titul mistra světa pro Juana Manuela Fangia, který vedl o 10 bodů před Ascarim na Ferrari, a pomáhat mu měli Giuseppe Farina, Toulo de Graffenried a Felice Bonetto. Ferrari muselo vyhrát, aby před poslední velkou cenou mohlo pomýšlet na titul a Scuderia Ferrari vyrukovala s vůbec nejsilnější sestavou; Alberto Ascari, Luigi Villoresi, Piero Taruffi, José Froilan González, kteří ve svých rukou třímali superrychlé Ferrari 375 poháněné 12 válcovým V motorem. Další Ferrari sedlali soukromníci Chico Landi (Ferrari 375), Rudi Fischer (Ferrari 212) a Peter Whitehead (Ferrari 125). Talbot přestal být podporován továrnou a do závodu se s těmito vozy představili jen soukromníci Louis Rosier, Louis Chiron, Pierre Levegh, Yves Giraud-Cabantous, Johnny Claes a Jacques Swaters, kteří bodovali jen sporadicky, protože překonat rudou hradbu v podobě vozů Ferrari a Alfa Romeo bylo nemožné. Dalším francouzským týmem byl Equipe Gordini, ale čtyřválcové motory ve vozech Simca Gordini T15 nestačili na konkurenci a tak piloti Robert Manzon, André Simon a Maurice Trintignant nemohli pomýšlet na bodové ohodnocení. Jediným britským týmem byl BRM Ltd, který připravil vozy BRM P15, pilotované Reg Parnellem a Keni Richardsonem.

Kvalifikace

Poř.	*	Jezdec	Konstruktér	Čas	Rozdíl
1	38	Juan Manuel Fangio	Alfa Romeo	1:53.2	–
2	34	Nino Farina	Alfa Romeo	1:53.9	+ 0.7
3	2	Alberto Ascari	Ferrari	1:55.1	+ 1.9
4	6	José Froilán González	Ferrari	1:55.9	+ 2.7
5	4	Luigi Villoresi	Ferrari	1:57.9	+ 4.7
6	8	Piero Taruffi	Ferrari	1:58.2	+ 5.0
7	40	Felice Bonetto	Alfa Romeo	1:58.3	+ 5.1
8	30	Reg Parnell	BRM	2:02.2	+ 9.0
9	36	Toulo de Graffenried	Alfa Romeo	2:05.2	+ 12.0
10	32	Ken Richardson	BRM	2:05.6	+ 12.4
11	48	André Simon	Simca-Gordini	2:08.0	+ 14.8
12	50	Maurice Trintignant	Simca-Gordini	2:08.9	+ 15.7
13	46	Robert Manzon	Simca-Gordini	2:09.0	+ 15.8
14	24	Yves Giraud-Cabantous	Talbot-Lago-Talbot	2:09.3	+ 16.1
15	18	Louis Rosier	Talbot-Lago-Talbot	2:10.8	+ 17.6
16	12	Chico Landi	Ferrari	2:11.2	+ 18.0
17	20	Louis Chiron	Talbot-Lago-Talbot	2:12.1	+ 18.9
18	44	Franco Rol	OSCA	2:13.4	+ 20.2
19	16	Peter Whitehead	Ferrari	2:16.2	+ 23.0
20	22	Pierre Levegh	Talbot-Lago-Talbot	2:16.5	+ 23.3
21	26	Johnny Claes	Talbot-Lago-Talbot	2:18.6	+ 25.4
22	28	Jacques Swaters	Talbot-Lago-Talbot	2:18.8	+ 25.6
23	14	Rudi Fischer	Ferrari	Žádný čas	–
24	32	Hans Stuck	BRM	Žádný čas	–
Zdroj:[1]

Závod

Poté, co Ferrari vyhrálo předchozí dva závody ve Velké Británii a v Německu, Juan Manuel Fangio vrátil úder v nemistrovském závodě v Bari. Již kvalifikace ukázala vyrovnanost obou týmů, v první řadě stáli dvě Alfy a dvě Ferrari. Druhá řada byla opět rudá a jen zelené BRM Rega Parnella narušovala její kompletnost. BRM nakonec oba své vozy stáhl a do závodu neodstartovaly pro problémy s mazáním.

Nejlépe odstartoval Fangio s Ascarim, který se ve třetím kole před Fangia dostal. Poté se strhla bitva o vedení právě mezi oběma aktéry v boji o titul. Mezitím odstoupily dvě Alfy, v prvním kole de Graffenried a v šestém kole Farina, i když Farina dokázal převzít vůz po Bonettim a dojet na třetím místě. Ve třináctém kole musel Fangio do boxu a na čele se ocitla hned trojice vozů Ferrari (Ascari, Gonzalez, Villoresi). Ascari s Gonzalezem své pozice již nikomu nepřepustili, mezitím se strhl boj o třetí příčku. Nejprve se Bonetto prosmykl před Villoresiho a vzápětí ho zdolal i Fangio, který se po návratu na trať propadl na páté místo. Ve třicátém kole se v Bonettově voze objevil Farina a po Fangiově odstoupení ve 39 kole zachránil Alfě třetí příčku. Ze zbytku světa se nejlépe dařilo, na šesté pozici, Simonovi na Simce, který ovšem ztrácel na italské vozy 6 kol. Vítězství Ascariho a odstoupení Fangia udělalo šampionát ještě zajímavějším, neboť rozdíl mezi oběma kandidáty byly pouhé dva body

Výsledky

Poř.	No.	Jezdec	Konstruktér	Počet kol	Čas/Odstoupení	Pořadí na startu	Body
1	2	Alberto Ascari	Ferrari	80	2:42:39.3	3	8
2	6	José Froilán González	Ferrari	80	+24.6[2]	4	6
3	40	Felice Bonetto Nino Farina	Alfa Romeo	79	+1 kolo	7	231Je zde použita šablona {{Ref}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
4	4	Luigi Villoresi	Ferrari	79	+1 kolo	5	3
5	8	Piero Taruffi	Ferrari	78	+2 kola	6	2
6	48	André Simon	Simca-Gordini	74	+6 kol	11
7	18	Louis Rosier	Talbot-Lago-Talbot	73	+7 kol	15
8	24	Yves Giraud-Cabantous	Talbot-Lago-Talbot	72	+8 kol	14
9	44	Franco Rol	OSCA	67	+13 kol	18
Ret	38	Juan Manuel Fangio	Alfa Romeo	39	Motor	1
Ret	50	Jean Behra2Je zde použita šablona {{Ref}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.	Simca-Gordini	29	Motor	12
Ret	46	Robert Manzon	Simca-Gordini	29	Motor	13
Ret	20	Louis Chiron	Talbot-Lago-Talbot	23	Zapalování	17
Ret	22	Pierre Levegh	Talbot-Lago-Talbot	9	Motor	20
Ret	28	Jacques Swaters	Talbot-Lago-Talbot	7	Přehřívání	22
Ret	34	Nino Farina	Alfa Romeo	6	Motor	2
Ret	26	Johnny Claes	Talbot-Lago-Talbot	4	Čerpadlo	21
Ret	36	Toulo de Graffenried	Alfa Romeo	1	Kompresor	9
Ret	16	Peter Whitehead	Ferrari	1	Magneto	19
Ret	12	Chico Landi	Ferrari	0	Převodovka	16
DNS	30	Reg Parnell	BRM	0	Nenastartování	8
DNS	32	Ken Richardson	BRM	0	Nenastartování	10
DNS	14	Rudi Fischer	Ferrari	0	Nenastartování
DNS	32	Hans Stuck	BRM	0	Rezervní jezdec
DNS	50	Maurice Trintignant	Simca-Gordini	0	Nevolnost
Zdroj:[3]

Poznámky

• ^1Je zde použita šablona {{Note}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. – Včetně bodu navíc za nejrychlejší kolo.
• ^2Je zde použita šablona {{Note}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. – Jean Behra tajně nahradil Trintignanta, kterému nebylo dobře. Tým o tom neinformoval organizátory, protože by tým přišel o část startovného. Behra si dokonce vzal Trintignantovu přilbu, aby se zamaskoval.

Nejrychlejší kolo

• Giuseppe Farina 1'56.5 Alfa Romeo
• 5. nejrychlejší kolo pro Giuseppe Farinu
• 12. nejrychlejší kolo pro Alfu Romeo
• 5. nejrychlejší kolo pro Itálii
• 1. nejrychlejší kolo pro vůz se startovním číslem 40

Vedení v závodě

• 1-3 kolo Juan Manuel Fangio
• 4-7 kolo Alberto Ascari
• 8-13 kolo Juan Manuel Fangio
• 14-80 kolo Alberto Ascari

Postavení na startu

• Juan Manuel Fangio 1'53.2 Alfa Romeo
• 8. Pole position pro Juana Manuela Fangia
• 10. Pole position pro Alfu Romeo
• 9. Pole position pro Argentinu
• 1. Pole position pro vůz se startovním číslem 38

Zajímavosti

• V závodě debutovali Chico Landi, Ken Richardson, Hans Stuck
• Byly představeny vozy Alfa Romeo 159M, OSCA 4500G
• První pole positions pro startovní číslo 38
• První nejrychlejší kolo pro startovní číslo 40
• 10 pole positions pro Alfu Romeo

Pole position	Vítězství	Nej. kolo
Juan Manuel Fangio	Alberto Ascari	Giuseppe Farina
Alfa Romeo 159	Ferrari 375	Alfa Romeo 159
1'53.2	2:42'39.3	1'56.5
200.353 km/h	185.915 km/h	194.678 km/h

Stav MS

*	Jezdec	Body
1	Juan Manuel Fangio	27
2	Alberto Ascari	25
3	José Froilan González	21
4	Giuseppe Farina	17
5	Luigi Villoresi	15
6	Piero Taruffi	10
7	Lee Wallard	9
8	Mike Nazaruk	6
9	Felice Bonetto	6
10	Luigi Fagioli	5
11	Reg Parnell	5
12	Louis Rosier	3
13	Consalvo Sanesi	3
14	Andy Linden	3
15	Jack McGrath	2
16	Manny Ayulo	2
17	Yves Giraud-Cabantous	2
18	Toulo de Graffenried	2
19	Bobby Ball	2

*	Jezdec	Body
1	Itálie	91
2	Argentina	48
3	USA	24
4	Francie	5
5	Velká Británie	5
5	Švýcarsko	2

Průběžné pořadí po závodě

Pohár jezdců

	Poř.	Jezdec	Body
	1	Juan Manuel Fangio	27 (28)
	2	Alberto Ascari	25
	3	José Froilán González	21
	4	Nino Farina	17 (18)
	5	Luigi Villoresi	15 (18)
Zdroj:[4]