Eugen Strouhal
český antropolog a lékař From Wikipedia, the free encyclopedia
český antropolog a lékař From Wikipedia, the free encyclopedia
Eugen Strouhal (24. leden 1931, Praha – 20. říjen 2016, Praha), v běžném životě a v publikacích užíval jméno Evžen Strouhal, byl významný český antropolog, archeolog, lékař a muzejník, který přispěl k založení vědního oboru paleopatologie. Zabýval se především výzkumem starého Egypta. Působil v Československém egyptologickém ústavu Univerzity Karlovy (dnes Český egyptologický ústav), následně v Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur, a později také na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze.[1] Hlásil se ke katolickému vyznání a prosazoval ekumenický přístup.[2]
| Prof. MUDr. et PhDr. Eugen Strouhal, DrSc. | |
|---|---|
_and_me,_Portland,_Oregon_(USA)_1970s.jpg) Eugen Strouhal na fotografii vpravo, Portland, Oregon (USA) 1970 | |
| Narození | 24. ledna 1931 Praha |
| Úmrtí | 20. října 2016 (ve věku 85 let) Praha |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Povolání | antropolog, egyptolog |
| Příbuzní | Vincenc Strouhal dědeček |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Eugen Strouhal se narodil v Praze do vědecké rodiny. Oba jeho rodiče byli lékaři.[3] Dědeček, Vincenc Strouhal, patřil mezi kapacitu v oblasti experimentální fyziky, jeho biografii věnoval i jednu ze svých posledních knih Profesor Čeněk Strouhal, zakladatel české experimentální fyziky. V roce 1956 vystudoval na Univerzitě Karlově v Praze Fakultu všeobecného lékařství a o tři roky později Filozoficko-historickou fakultu.[4]
Od roku 1956 do roku 1957 působil jako lékař ve Františkových Lázních. Následně roku 1957 nastoupil jako odborný asistent do Biologického ústavu Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni, kde působil do roku 1960. Zde započala jeho pedagogická činnost, která zaznamenala u studentů velkou popularitu. Poté krátce působil na lůžkovém oddělení Výzkumného ústavu endokrinologickém v Praze-Motole. Od roku 1961 se stal členem Československého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde působil do roku 1968. V těchto letech také učil antropologii a archeologii zahraniční studenty v angličtině a francouzštině na Univerzitě 17. listopadu.[5]
Vzhledem k událostem Pražského jara roku 1968 byl pro udržení se na Karlově univerzitě nucen vstoupit do Komunistické strany Československé. To odmítl a rozhodl se pro zaměstnání v Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur, kde mu bylo umožněno v započaté práci pokračovat. Zde působil jako kurátor sbírek od roku 1969 do roku 1992[5]. Tam se zasloužil o pokračování expedic a o založení a uspořádání sbírkových fondů pravěku a starověku z oblasti Egypta.[4] Na Karlovu univerzitu se jako pedagog vrátil po sametové revoluci v roce 1989. Začal vyučovat od roku 1990 na 1. lékařské fakultě v jejím Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků, jehož byl od roku 1993 (v témže roce ukončil zaměstnání v Náprstkově muzeu) do roku 1998 přednostou[5] a poté emeritním profesorem.[1] Zasloužil se o znovuzrození tohoto ústavu, který během normalizace téměř zanikl.[5]
Do Náprstkova muzea převedl značnou část staroegyptských mumií. Roku 1971 uspořádal výstavu Staroegyptské mumie, které zkoumal spolu s radiologem Lubošem Vyhnánkem. Na základě této spolupráce vznikla publikace Egyptian Mummies in Czechoslovak Collections vydaná v roce 1979, jež patřila mezi jedny nejuznávanějších tohoto typu.[4] Díky popularitě u studentů se zasloužil o prosazení paleopatologie, jakožto individuální složky lékařského programu. Na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy uspořádal několik konferencí, např. Konference o historii medicíny v roce 1996 a 12. sjezd Paleopatologické asociace v Praze a Plzni roku 1998.
Roku 2004 se zotavil z vážné, život ohrožující nemoci. Následně se rozhodl odejít z Karlovy Univerzity, za zásluhy tomuto ústavu mu byl udělen titul emeritního profesora. Nepřestal se věnovat studiu a výzkumu paleopatologie.[5]
Od roku 1961 do roku 1965 se opakovaně zúčastňoval expedic do Núbie v rámci programu UNESCO, který usiloval o záchranu památek ohrožených vodami nově budované Vysoké Asuánské přehrady.[6] Zde se podílel především na výzkumu pohřebišť z pozdně Římské a raně Byzantské doby u Wádí Kitny a Kalábši jih.[7] Tyto expedice ho inspirovaly k uspořádání další série výzkumných výprav, které se konaly od roku 1965 do roku 1967, zkoumajících obyvatelstvo přesídlené z oblasti zaplavené Vysokou Asuánskou přehradou.
Účastnil se československého archeologického výzkumu v Abúsíru nedaleko Káhiry. V roce 1961, 1966 a 1968 pak přímo při odkrývání Ptahšepsesovy mastaby, která patří mezi největší nekrálovské hrobky Egypta 3. tisíciletí př. n. l. Expedic do Abúsíru se účastnil i po odchodu z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy roku 2004. Spolupracoval rovněž s britsko-nizozemskou expedicí v severní Sakkáře a s rakouskou expedicí v núbijské Sajále.[4][8]
Patřil mezi největší vědecké kapacity tohoto oboru.[9] Spoluzaložil Paleopatologickou asociaci (Detroit 1982). Zabýval se především doklady o nádorovém bujení a výzkumem tělesných pozůstatků historických osobností starověkého Egypta, především panovníků a členů jejich rodin.[4]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
