německá umělecká škola From Wikipedia, the free encyclopedia
Bauhaus byla škola výtvarného umění, která vznikla v roce 1919 v Německu. V roce 1933 byla z ideologických důvodů zrušena. Období její existence se tak časově shoduje s existencí Výmarské republiky.[1] Šlo o jednu z nejvýznamnějších škol umění, designu a architektury moderní doby.[2]
Bauhaus | |
|---|---|
 Logo | |
 | |
| Datum založení | 1919 |
| Datum zániku | 1933 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Škola s názvem Bauhaus vznikla roku 1919 z původní uměleckoprůmyslové školy, kterou roku 1906 založil Henry van de Velde ve Výmaru. Jeho nástupce Walter Gropius sloučil původní školu s výmarskou akademií výtvarných umění a novou školu nazval Bauhaus. Pro školu také sám navrhl budovu.
Mezi významné pedagogy Bauhausu patřili Walter Gropius, Henry van de Velde, Hannes Meyer či Ludwig Mies van der Rohe.[3] Škola měla obnovit „jednotu umění pod vedením architektury a obnovit těsný vztah umění k řemeslu. Umění a technika mají vytvořit nový celek. Konečným cílem vší výtvarné činnosti se má stát stavba.“ Každý student Bauhausu se tedy musel naučit řemeslu. V současné době je Bauhaus vnímán téměř jako synonymum moderního umění, řemesla a designu.[4]
Roku 1924 (či 1925) se musela pod tlakem zemské vlády z Výmaru přestěhovat do Desavy.[5] Ani zde však škola dlouho nevydržela a ze stejných důvodů se roku 1932 podruhé stěhovala do Berlína.[6] Pro svůj výrazně pokrokový a levicový charakter byla několik měsíců po nástupu nacistů k moci obviněna z „bolševické rozvratné činnosti“ a rozpuštěna (1933).
Význam Bauhausu spočívá ve vynikající učební metodě, která se dnes využívá na všech architektonických školách[zdroj?]: výchova na konkrétních úkolech pro reálnou práci. Významná byla také publikační činnost místních pedagogů (Marcel Breuer, Ludwig Hilberseimer, Paul Klee a další).
Styl a myšlení Bauhausu inspiroval i mnohé umělce, výtvarníky, architekty a jiné příslušníky české moderny tehdejší doby. Nebyl to jen Karel Teige, který v letech 1929–1930 přednášel na vysoké škole Bauhausu v Desavě. K prvním kontaktům docházelo již v samém zárodku přizváním Wenzela Hablika k „Výstavě neznámých architektů“ v roce 1919.[7] Kontakty s českou avantgardou lze vystopovat již v raných dvacátých letech, zejména během výstavy Bauhausu ve Výmaru v roce 1923, které se zúčastnili např. Josef Chochol, Jaroslav Fragner, Karel Honzík, Jaromír Krejcar, Jan Emil Koula, Evžen Linhart a Vít Obrtel. Dne 4. července 1924 v rámci „Druhého dne německých stavitelů“ přednášel naopak Walter Gropius v Ústí nad Labem.[8] V roce 1928 se stavební oddělení Bauhausu (Bunzel, Meyer, Sharon) zúčastnilo urbanistické soutěže tamtéž.[9]
Mezi přibližně 25 studentů na Bauhausu pocházejících z Československa patřil také Václav Zralý (1906–1993). Do Desavy přišel v roce 1929, absolvoval přípravný kurz a pak byl přijat do stavebního oddělení. Jeho hlavním školitelem byl Ludwig Hilberseimer. Studia dokončil v roce 1931 předložením pěti projektů.[10] Po návratu domů se ale Zralý příliš neprosadil. K jeho dochovaným realizacím patří dvě vily, husitská zvonička a sušárna chmele v rodných Pnětlukách.[11]
Dalším absolventem Bauhausu původem z Lounska, který absolvoval tamní studium architektury, byl Josef Hausenblas (1907–1942 nebo 1943 na východní frontě).[12] V letech 1927–1931 zde byl žákem Hannese Mayera. V Čechách je možné spatřit dvě kolonie rodinných domků, které projektoval. Obě jsou ukázkou funkcionalistického pojetí úsporného bydlení. První z nich se nachází v jeho rodných Lenešicích ve Hřbitovní ulici, druhá v Lounech v ulici Čeňka Zemana.[13]
Jednu z prvních inspirací uměleckou školou Bauhaus v českém prostředí lze najít ve 20. letech 20. století. V této době bylo založeno v nově vzniklé republice několik uměleckoprůmyslových škol a právě v jejich programech se v různé míře jisté inspirace Bauhausem objevovaly.[14] Příkladem může být pražská škola, která přivítala první studenty v roce 1920 jako Odborná škola grafická (Státní grafická škola). Významnou osobností této školy byl grafik Ladislav Sutnar, který se zasloužil o zřízení kurzů reklamní fotografie a příchod kvalitních fotografů Josefa Ehma a Jaromíra Funkeho. Ladislav Sutnar se inspiroval Bauhausem a dalšími průmyslovými školami například v tom, že se snažil prosadit větší spolupráci s firmami a zkoušel zavádět nové technologie.[15]
Z filozofie Bauhausu vyšla i Škola uměleckých řemesel v Bratislavě. Pro tuto školu se vžilo označení „Bratislavský Bauhaus“ z roku 1931 a z pera českého levicového publicisty Josefa Rybáka. Bratislavská škola je nejvíce spojována se jménem ředitele Josefa Vydry.[16] I v moravské metropoli se snažili o reformu v duchu Bauhausu. Jednalo se o Školu uměleckých řemesel v Brně z roku 1924. V roce 1939 do Brna přešlo několik bratislavských pedagogů.[17]
V srpnu 1928 se na pražském Výstavišti uskutečnil VI. Mezinárodní kongres kreslení a užitých umění. Tento kongres byl doplněn mezinárodní Výstavou výtvarné výchovy, kde bylo možné spatřit samostatné oddělení věnované Bauhausu.[18] Díky firmě Baťa bylo v roce 1939 ve Zlíně otevřeno učiliště pro průmyslové výtvarníky. Ve výuce se prolínal praktický, řemeslný a výtvarný výcvik s teoretickými předměty. Největší inspirací byl Bauhaus zlínské škole hierarchií učitelského sboru, a to tak, že vedení dílen spadalo do správy uměleckých vedoucích, kteří měli k dispozici odborné pracovníky.[19]
Před první světovou válkou měla v českém prostředí ve fotografii dominantní postavení tzv. „umělecká fotografie“ secesního piktorialismu.[20] Dne 8. prosince 1919 na valné hromadě v hotelu Palace v Praze vznikl Svaz československých klubů fotografů amatérů. 10. a 11. dubna o rok později v Litoměřicích vznikla německá obdoba SČKFA. Německý svaz nesl název Verband deutscher Lichtbildnervereine in der Tschechoslowakischen Republik se sídlem v Liberci a následně v Teplicích. Rok 1920 se pojí současně také se založením Uměleckého svazu Devětsil.[21] V roce 1922 Karel Teige publikoval stať Foto–kino–film, kde formuloval postoje avantgardy k fotografii a představil Man Rayovy fotogramy.[22] Bauhaus především výrazně ovlivnil českou novou fotografii.
Fotografie na Bauhausu byla zvučným pojmem dávno předtím, než se stala studovaným předmětem. S výukou fotografie se začalo roku 1929, tedy po celých deseti letech fungování Bauhausu.[6]
Již po otevření školy Bauhaus se mezi jejími studenty objevovala jména spojená s československým prostředím a hned vzápětí i s československou fotografií. Významným studentem byl olomoucký rodák a absolvent ateliéru Jana Štursy na pražské Akademii Jindřich Koch.[23] Koch studoval také práva, dějiny umění a sochařství ve Vídni. Ve třicátých letech přibylo ještě studium fotografie u švýcarského fotografa Hanse Finslera (Koch později nastoupil na jeho místo).[24] Koch po Finslerovi převzal vedení fotografického oddělení na uměleckoprůmyslové škole na hradě Geibichenstein u Halle. Jindřich Koch krátce před tragickou smrtí v roce 1934 působil jako fotograf Národního muzea v Praze.[25]
Také další studentka výmarské umělecké školy byla spojena s fotografií. Jednalo se o fotografku Luciu Moholy patřící do pražské německé židovské rodiny Schulzových, která se roku 1921 provdala za László Moholy-Nagye. Ve dvacátých letech se společně věnovali experimentální fotografii. Od roku 1923 studovala ve Výmaru u fotografa Otto Ecknera. Během jejího pobytu v Desavě vznikaly známé fotografické série architektury, dílenských prací a osobností školy. Lucia Moholy se účastnila prvních mezinárodních výstav Film und Foto ve Stuttgartu (1929) a Das Lichtbild v Mnichově (1930). V emigraci pak přednášela na uměleckých školách.[24] Její manžel udržoval vřelé kontakty s českou avantgardou a sám se v Československu prezentoval na několika samostatných výstavách.[25]
Mezi studenty Bauhausu dále patřili architekt, grafik, scénograf, fotograf a pedagog škol uměleckých řemesel v Brně a v Bratislavě Zdeněk Rossmann, jeho manželka fotografka Marie Rossmannová, slovenský fotografující architekt Ladislav Foltyn a slovenská fotografka Irena Blühová.
Karel Teige obdržel v roce 1929 pozvání na Bauhaus k cyklu přednášek o sociologii architektury, typografii a estetice. Fotograf Jaromír Funke též uvažoval o studiích na Bauhausu, ale v jeho případě zůstalo pouze u úvah, jelikož upřednostnil pedagogické působení na škole uměleckých řemesel v Bratislavě. Bauhaus do českého prostředí dostal i skrze devítiletý pobyt v Praze německý absolvent Bauhausu Werner David Feist, který se věnoval nejen fotografii.[25]
Fotografka a publicistka Irena Blühová (1904–1991[26]) proslula jako zakladatelka sociální fotografie na Slovensku. S fotografováním začala v polovině dvacátých let 20. století. Mezi léty 1931–1933 studovala na Bauhausu v Desavě obor fotografie, typografie a propagační grafika (reklama) a později na Škole uměleckých řemesel. V Bratislavě vedla knihkupectví, okolo kterého se vytvořila skupina levicové inteligence. Od roku 1933 fungoval kroužek fotografů s názvem Sociofoto. Irena Blühová vytvořila fotografické cykly reportáží o těžkém životě, bídě a práci na různých místech Slovenska. Fotografie Ireny Blühové mají humanistický obsah. Vyzařuje z nich poetika s citlivým smyslem pro kompozici. Jsou zásadní pro formování moderního dokumentu a fotografické reportáže na Slovensku.[27]
Blühová přišla do Desavy v roce 1931. Byla nejen studentkou avantgardního a kosmopolitního Bauhausu, ale zároveň součástí světa lidí kolem Junkersových leteckých závodů. Stejně jako pro mnoho dalších studentů, se pro Irenu Blühovou nenašla možnost ubytovat se přímo v Bauhausu, takže se ocitla v prostředí obytné kolonie dělníků z Junkersových leteckých závodů. Po příchodu do Desavy absolvovala na Bauhausu přípravné kurzy, jejichž zřízení bylo opravdu revoluční. Následovalo studium jednotlivých oborů, tak jako např. studium fotografie u Waltera Peterhanse.[28] Irena Blühová se objevila na Bauhausu až v jeho závěrečné fázi, ale našla tam vše, za čím šla. Po návratu do Bratislavy zjistila fakt, že na tamní uměleckoprůmyslové škole vyučuje typografii odchovanec Bauhausu Zdeněk Rossmann, s nímž přišla i jeho žena Marie Doležalová, studentka Waltera Peterhanse.[29]
Irena Blühová si díky Bauhausu zdokonalila fotografickou techniku a studium dále přispělo také k racionálnějšímu poznání principů, které do té doby jen tušila. Zůstala sociální fotografkou, ale věděla, že účinnost sociální fotografie nespočívá v samotném zachycení faktu, nýbrž že záleží na kultuře fotografického vidění, na sugestivnosti záběru i na výraznosti zpracování. Blühová vzpomínala na Bauhaus jako „na školu formování člověka, lidského bytí“.[30]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
