From Wikipedia, the free encyclopedia
Airbus A320 je řada civilních dvoumotorových proudových dopravních letounů s úzkým trupem pro krátké a střední tratě vyráběných firmou Airbus. A320 byl představen v březnu 1984, poprvé vzlétl 22. února 1987 a v dubnu 1988 byl pravidelně nasazen společností Air France. Za prvním členem rodiny následovala delší varianta A321 (první dodávka v lednu 1994), kratší A319 (duben 1996) a ještě kratší A318 (červenec 2003). Konečná výroba probíhá ve francouzském Toulouse, v Hamburku v Německu, Tchien-ťinu v Číně od roku 2009 a od dubna 2016 v Mobile, ve státě Alabama ve Spojených státech.
| A318/A319/A320/A321 | |
|---|---|
 Airbus A320-214 společnosti ČSA | |
| Určení | úzkotrupý dopravní letoun |
| Výrobce | Airbus |
| První let | 22. února 1987 |
| Zařazeno | 28. dubna 1988 (Air France)[1] |
| Charakter | Ve službě |
| Uživatel | American Airlines easyJet China Southern Airlines China Eastern Airlines |
| Výroba | 1986–dosud |
| Vyrobeno kusů | 10 798 (31. březen 2023) |
| Varianty | Airbus A318 Airbus A319 Airbus A320 Airbus A321 |
| Další vývoj | Airbus A320neo |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Má šest míst vedle sebe, rozdělených jednou uličkou a je poháněn dvouproudovými motory CFM56 nebo IAE V2500 s výjimkou typu A318 poháněného motory CFM56 nebo PW6000. Série byla průkopníkem jako první civilní dopravní letoun s plně digitálním řídícím systémem fly-by-wire a první s tzv. přirozenou nestabilitou. Dále jako první dopravní letoun používá boční side-sticky místo tradičních řídicích pák. Varianty nabízejí maximální vzletovou hmotnost od 68 do 93,5 t (150 000 až 206 000 lb), aby pokryly dolet 5 740–6 940 km (3 100–3 750 nmi). 31,4 m (103 ft) dlouhý A318 obvykle pojme 107 až 132 cestujících. A319 s kapacitou 124–156 míst je dlouhý 33,8 m (111 ft). A320 je dlouhý 37,6 m (123 ft) a pojme 150 až 186 cestujících. 44,5 m (146 ft) dlouhý A321 nabízí 185 až 230 míst. Dále jsou k dispozici business jety známé jako Airbus Corporate Jets.
V prosinci 2010 společnost Airbus ohlásila vylepšený model A320neo (new engine option), který první let vykonal v roce 2014 a do služby u společnosti Lufthansa vstoupil v lednu 2016. Díky účinnějším motorům a vylepšením včetně sharkletů nabízí až o 15% nižší spotřebu paliva. Dřívější A320 se nyní nazývají A320ceo (current engine option).
V říjnu 2019 překonal Boeing 737 a stal se nejprodávanějším dopravním letadlem. K prosinci 2019 bylo dodáno celkem 9 247 letadel více než 330 provozovatelům, včetně nízkonákladových dopravců. 8 796 letadel bylo v provozu. American Airlines byl největším operátorem se 412 letadly. Nevyřízené objednávky byly na čísle 6 068 ks, což dohromady dělá 15 315 objednávek. A320ceo zpočátku konkuroval typům MD-80 a Boeing 737 Classic, poté MD-90 a Boeing 737 Next Generation, zatímco Boeing 737 MAX je odpovědí na A320neo.
_FAB_SEP88_(13753510323).jpg)
Po úspěchu Airbusu A300 začal Airbus vyvíjet náhradu za tehdy nejpopulárnější dopravní letoun na světě – Boeing 727. Nový Airbus měl mít stejnou kapacitu, ale nižší provozní náklady a měl být k dispozici v několika verzích pro různý počet cestujících. Digitální technologie použité u A320 byly symbolem dvougeneračního technického skoku oproti plně analogovému Boeingu 727 a generačního vůči Boeingům 737 řad -300/400/500. A320 měl být celosvětovou náhradou za 727 a nejstarší varianty 737.
Po nárůstech cen ropy v 70. letech potřeboval Airbus minimalizovat náklady na palivo u A320. Aby toho dosáhl, použil u svého nového typu množství nejmodernějších technologií, např. systém řízení letu fly-by-wire, rozsáhlé použití kompozitních materiálů, změnu těžiště letounu pomocí paliva, skleněný kokpit a dvoučlennou posádku. Díky těmto vylepšením dosáhl A320 o 50% nižší spotřeby než Boeing 727. U A320 jsou používány motory dvou dodavatelů: CFM International CFM56 a International Aero Engines V2500.
A320 má počítačový palubní systém údržby. Systémy avioniky jsou navrženy tak, aby je bylo možné snadno modernizovat na novější verzi. S výjimkou úplně prvních A320 může být většina strojů modernizována na nejnovější standard avioniky a být tak moderní i po dvaceti letech ve službě.
Pilotní kabina je vybavena Elektronickým letovým informačním systémem EFIS a bočními „sidesticky“ (což jsou laicky řečeno joysticky – místo klasických řídících sloupků). Chování systému fly-by-wire (vybaveného ochranou proti překročení letové obálky) bylo tehdy (na konci 80. let) zcela novou zkušeností pro mnoho pilotů. To mohlo přispět k některým tehdejším nehodám, včetně nehody letu 296 Air France během letecké přehlídky v Habsheimu s 3 mrtvými. Nehoda se stala, když se pilot pokusil o nízký průlet. Vyšetřování nehody bylo ztěžováno zásahy zaměstnanců Airbusu, včetně manipulace s důkazy. Pečlivý pilotní výcvik a úpravy systému fly-by-wire velmi omezily podobné incidenty; A320 má dnes velmi dobré záznamy o bezpečnosti.
26. února 1988 byl typu udělen certifikát od JAA a A320 mohl vstoupit do služby. Stalo se tak v březnu 1988 u Air France. Od té doby se rodina verzí A320 rychle rozrůstala: výroba 185místného A321 byla zahájena v roce 1989, 124místného A319 v roce 1993 a 107místného A318 v roce 1999.
Ve srovnání s jinými letouny ve stejné třídě má A320 širší kabinu, větší zavazadlový prostor v nadhlavní části a plně digitální fly-by-wire řídící systém. Navíc má letoun značný nákladový prostor s rozměrnými dveřmi, které usnadňují nakládku a vykládku. Díky těmto vlastnostem si A320 objednaly letecké společnosti jako Northwest Airlines (první zákazník v USA), United Airlines a British Airways. Nízké náklady na provoz a údržbu jsou magnetem pro nízkonákladové dopravce. Např. Jet Blue si objednal až 233 strojů z rodiny A320 pro svou flotilu. Mezi další nízkonákladové dopravce s významnými objednávkami patří easyJet a AirAsia.
Už skoro dvě desetiletí stroje rodiny A320 soupeří na trhu s konkurencí letounů Boeing 737 Classics (-300/-400/-500), Boeing 737 Next-Generation (-600/-700/-800/-900), Boeing 757, Boeing 717, McDonnell Douglas MD-80 a McDonnell Douglas MD-90.
Airbus A319 používá Escadron de transport, d'entraînement et de calibrage – letka, která má na starosti přepravu oficiálních francouzských představitelů.
Airbus A319CJ v počtu 2 kusů používá rovněž 241. dopravní letka Vzdušných sil Armády České republiky, zajišťující transport vojáků a oficiálních představitelů české vlády.
První úvahy o zařazení letadel rodiny A320 do flotily ČSA se objevily krátce po Sametové revoluci v souvislosti s potřebou obnovy a modernizace flotily na středně dlouhých a krátkých tratích. Ty byly do té doby obsluhovány sovětskými Tupolevy 134 a Tupolevy 154. V roce 1993 bylo uvažováno o dlouhodobém leasingu 5 letadel A320. Tento plán byl však opuštěn poté, co byly jako náhrada Tupolevů vybrány americké Boeingy 737 verzí -400 a -500. Airbusy A320 family se však minimálně na letišti Praha-Ruzyně objevovaly a stále objevují na pravidelných linkách zahraničních leteckých společností, například Lufthansa nebo Air France.
V roce 2004 vypsaly České aerolinie výběrové řízení na 12 nových středně dálkových letadel, která by nahradila zastarávající Boeingy 737 Classic. Boeing nabídl další generaci modelu 737 – Next Generation. Nabízel 6 Boeingů 737-700 (kratší verze pro cca 150 cestujících) a stejný počet Boeingů 737-800 (delší verze pro 189 cestujících). Airbus do soutěže nabídl modely A319 (144 cestujících) a A320 (180 cestujících). Nabídka Airbusu vycházela celkově výhodněji a v říjnu 2004 došlo k podepsání smlouvy na 12 letadel. Smlouva zahrnovala i dodávku 2 náhradních motorů CFM 56, náhradní díly a zajištění výcviku posádek.
První Airbus A320 v barvách ČSA přiletěl do Prahy 17. března 2005. Nesl registraci OK-GEA a pojmenován byl "Rožnov pod Radhoštěm". Nejprve se zapojil do výcvikových letů, později i do běžných obchodních letů. Dne 29. dubna 2005 se flotila rozrostla o další A320, registrace OK-GEB, který byl pojmenován "Strakonice". Obě letadla již sloužila u jiných dopravců. Dne 25. května a 31. května 2005 se flotila rozšířila o 2 Airbusy A321-200 s registrací OK-CED a OK-CEC. I tato letadla sloužila již dříve u jiných společností a byla pojmenována "Havlíčkův Brod" (OK-CEC) a "Nové město nad Metují" (OK-CED).
V roce 2006 byly zahájeny dodávky nově vyrobených A320 přímo od Airbusu. Jednalo se o letadla registrací OK-LEE (dodaný 30. března), OK-LEF (27. dubna), OK-LEG (25. května). V roce 2007 byly dodány zbývající A320 a zahájeny dodávky menších A319. Jednalo se o stroje OK-MEH (dodaný 15. února), OK-MEK (A319, dodaný 8. března), OK-MEI (A320, dodaný 16. března), OK-MEJ (A320, dodaný 13. dubna) a OK-MEL (A319, dodaný 19. dubna).
V letech 2008–2011 byly dodány další A319, čímž se jejichž počet se zvýšil ze 6 na celkem 9 letadel. Byly to stroje registrací OK-NEM (první stroj dodaný v nových, dnes používaných barvách), OK-NEN, OK-NEO, OK-NEP (dodané v roce 2008), OK-OER (2009), OK-PET (2010) a OK-REQ (2011).
Všechna letadla se zapojila do služby po boku Boeingů 737-400 a -500, které začaly být postupně ze služby stahovány a podíl Airbusů ve flotile ČSA rostl. V době největšího rozmachu letadel A320 family (2011-2012) se jich ve flotile nacházelo 19: 9× A319, 8× A320 a 2× A321.
Od počátku roku 2012 začal počet letadel ve flotile ČSA, díky špatné ekonomické situaci dopravce, klesat. Na počátku roku 2012 byly stroje registrací OK-LEE, LEF, MEH a LEG převedeny k nově vzniklé dceřiné společnosti Holidays Czech Airlines, kde se připojily k dříve získaným dalším A320 registrací OK-HCA a OK-HCB.
Z flotily ČSA však mizela další letadla. Na podzim 2012 vykonaly své poslední lety A320 registrací OK-GEA a OK-GEB. Letadla definitivně opustila flotilu počátkem roku 2013. V té době rovněž vyřadila ČSA obě A321, OK-CEC a OK-CED, pro které nebylo využití (charterové lety přešly pod Holidays Czech Airlines). Na počátku roku 2013 rovněž opustily flotilu poslední Boeingy 737-500 a středně dálková flotila se tím skládala jen z Airbusů A320 family. Na konci roku 2013 provozovaly ČSA 2× A320 (OK-MEI a OK-MEJ) a 9× A319. Ani tento stav však nebyl konečný.
V roce 2014 padlo rozhodnutí všechny zbývající A320 z flotily vyřadit z důvodu jejich ekonomické neúnosnosti - málokdy se je podařilo naplnit. Na letní sezonu 2014 si ČSA pronajaly jednu A320 od malajské nízkonákladové letecké společnosti AirAsia. Letadlo létalo v plných barvách AirAsia, jen s českou registrací OK-NES. Letadlo létalo především charterové linky pro Travel Service. Na podzim 2014 vykonaly všechny zbývající A320 (OK-LEE, LEF, LEG, MEH, MEI a MEJ) své poslední lety, byly nabídnuty k prodeji a v roce 2015 prodány.
Jediným typem na středně dlouhé tratě se tak stal Airbus A319, pro přibližně 140 cestujících. Počet letadel se opět částečně snížil. V letech 2015–2017 byly stroje registrací OK-PET a OK-OER pronajaty společnosti Saudia. Po jejich návratu zpět k ČSA se flotila opět ustálila na 9 letadlech. Nicméně další změny přišly poměrně brzo. V květnu roku 2018 opustil flotilu A319 OK-OER. Na letní sezónu se však do flotily vrátil Airbus A321 registrace OY-RUU, který byl pronajat od dánského dopravce Danish Air Transport. V průběhu roku bylo dohodnuto akcionářem ČSA, společností Smartwings, pronájem většiny letadel německému dopravci Eurowings. V průběhu dubna 2019 opustil flotilu stroj OK-PET, OK-MEK a OK-MEL. Třetí jmenovaný se však do flotily znovu vrátil a v letní sezoně 2019 byl jediným A319 ve flotile ČSA, který létal z Prahy.
V lednu 2020 byl ukončen pronájem A319 společností Eurowings, do flotily se měly vrátit až 4 A320 a již v únoru přiletěl do Prahy první z nich, A320 registrace OK-HEU. I tento letoun byl dříve používán jinými společnostmi. Další stroje měly brzo následovat. Z důvodu pandemie covidu-19 však byl tento plán zrušen a nastala další redukce. Flotilu v půlce března, nyní již definitivně, opustily A319 OK-MEL a OK-NEN. Po obnovení provozu v květnu 2020 aktivně létali jen A319 OK-REQ (jediný ve vlastnictví ČSA) a A320 OK-HEU. Zbylé A319 registrací OK-NEM, OK-NEO a OK-NEP zůstaly na zemi a jejich osud byl nejistý. V polovině září 2020 opustil flotilu A319 OK-NEP, který byl zbarven ve speciálních barvách propagující Prahu. Na konci října opustil ČSA další Airbus A319, registrace OK-NEM. V říjnu 2020 byl znovu uskladněn stroj A319 OK-REQ a létal jen A320 OK-HEU. V polovině prosince 2020 opustil flotilu další Airbus A319, registrace OK-NEO. Z původních 9 letadel typu A319 zbyl společnosti jediný, registrace OK-REQ. Flotila ČSA se zmenšila na pouhé 2 Airbusy, jednu A320 a jeden A319. Na konci prosince se do vzduchu opět vznesl A319 a tím se celá flotila A320 family vrátila zpět do provozu.
Na počátku ledna 2021 zajistil A320 transport dílů na výrobu aut z Prahy do marockého Tangeru.
Společnost Travel Service (dnes Smartwings) sice stojí na letadlech Boeing 737 Next Generation, nicméně i v jejich flotile se čas od času Airbusy A320 objevily. Ve všech případech se jednalo o pronajaté letouny na letní sezóny od různých dopravců. Letadla jsou většinou bázována na letištích v Brně, Ostravě či Pardubicích.
V historii leteckých společností na Slovensku se letadla typu A320 objevila ve flotile jen společnosti Seagle Air v počtu 2 kusů. Společnost provozovala leteckou školu a nepravidelnou leteckou přepravu cestujících a nákladů letadly LET-410 Turbolet (například pro Českou poštu). Po krachu Slovenských aerolinií v únoru 2007 využila společnost šance, zaměstnala 80% bývalých zaměstnanců Slovenských aerolinií a nakoupila velká dopravní letadla. V následujících 2 letech byly dodány 4 Boeingy 737-300 a v dubnu respektive v červnu 2009 byly dodány i 2 Airbusy A320, registrované OM-HLD a OM-HLE. Staly se prvními (a zatím i posledními) A320 zaregistrované na Slovensku. U společnosti však dlouho nevydržely. Společnosti Seagle Air v říjnu 2009 ukončila všechny lety z důvodu nedostatku finančních prostředků. Všechna letadla se vrátila zpět k leasingovým společnostem, včetně obou A320.
.jpg)
Některé moderní technologie použité v A320:
.jpg)
A320 se stal základem pro celou skupinu verzí se stejnou konstrukcí, ale rozdílnou kapacitou – o něco menší A319, ještě menší A318 a o trochu větší A321. Jejich kapacita se pohybuje od 100 do 220 cestujících. Konkurují si s Boeingy 737, 757 a 717. Z hlediska pilota je ovládání všech verzí A320 stejné, pouze se musí vzít do úvahy o něco větší či menší délka a hmotnost.
Technicky se název „A320“ vztahuje pouze na původní „středně velkou“ verzi letounu, ale neformálně se používá k označení celé rodiny A318/A319/A320/A321. Všechny varianty splňují požadavky ETOPS (schopnost letět určitou dobu s jedním motorem).
A320 má dvě varianty A320-100 a A320-200. A320-200 je konečnou verzí, strojů A320-100 se vyrobilo jen několik kusů. V současnosti existuje již jen jeden kus, první prototyp A320. A320-200 má na koncích křídel malé trojúhelníkové winglety (wingtip fence) a zvýšenou kapacitu palivových nádrží oproti A320-100 (pro větší dolet), další rozdíly jsou minimální. Typický dolet se 150 pasažéry je u A320-200 asi 5 400 km. Pohon obstarávají dva dvouproudové motory CFMI CFM56-5 nebo IAE V2500 s tahem 113 kN až 120 kN.
Zkrácená verze A320 s minimálními změnami. Se skoro shodnou kapacitou palivových nádrží jako A320-200 a méně pasažéry se dolet, se 124 cestujícími ve dvou třídách, prodloužil na 7 200 km, největší ve své třídě. A320 a A319 jsou nejpopulárnější varianty v rodině A320. V roce 2003 si easyJet objednal Airbusy A319 s menšími kuchyňkami (easyJet během letů nenabízí jídlo) a 156 sedadly v jediné třídě. Aby se vyhovělo bezpečnostním požadavkům na rychlost evakuace, musely být přidány další nouzové východy nad křídlo. Pohon zajišťují stejné motory jako u A320. Certifikace u JAA a vstup do služby, u Swissairu, proběhly v dubnu 1996.
Obrovská objednávka easyJetu na 120 kusů A319 plus 120 opcí patřila v roce 2006 mezi největší objednávky dopravních letadel od leteckých dopravců. Jedinou srovnatelnou objednávku učinil hlavní konkurent easyJetu Ryanair na stroje Boeing 737. V současné době (2006) drží Northwest rekord v nejkratší pravidelné lince A319 z Bishop International Airport ve Flintu, Michigan do Detroitu (Detroit Metro Airport) – vzdálenost pouhých 92 km (57 mil).
A319CJ (Corporate Jet) je business jet verze A319. Má instalované další palivové nádrže v nákladovém prostoru a prodloužený dolet na 12 000 km. Při případném dalším prodeji může být zpětně přestavěn na standardní A319 pouhým odstraněním přidaných palivových nádrží, a tak maximalizovat svou cenu. Je také znám jako ACJ neboli Airbus Corporate Jet.
Letoun může pojmout až 39 pasažérů, ale na přání zákazníka může být dodán v jakékoliv konfiguraci. Mezi jeho uživatele patří např. Daimler AG a PrivatAir. A319CJ si konkuruje s dalšími firemními letouny jako Gulfstream V, na Boeingu 737 založeném BBJ1 a Bombardier Global Express. Je poháněn stejnými motory jako A320.
Dne 9. března 2006 podepsalo Ministerstvo obrany České republiky smlouvu o nákupu dvou letounů A319CJ, které nahradily v dopravním letectvu Armády ČR (241. dopravní letka) zastaralé stroje Tupolev Tu-154. První letoun byl dodán v prosinci 2006, druhý pak v září 2007.[2] Od 26. října 2007 nesou stroje jména válečných veteránů z druhé světové války, generála Karla Janouška a generála Josefa Ocelky. Stroje mají v základní verzi kapacitu 40 a 42 osob a je možné je během 24 hodin přestavět pro přepravu 96 osob. Dodány byly v protichůdných konfiguracích, tedy jeden pro 42 a druhý pro 96 osob. Dále k nim byla dodána sada pro přepravu 4 osob v nemocniční péči.[3]
Tato verze má všech 48 sedadel v obchodní třídě, byla speciálně navržena pro mezikontinentální lety pouze touto třídou. A319LR, ve srovnání s A319CJ, má jen čtyři přidané palivové nádrže místo šesti. Typický dolet je 8 300 km, nejdelší v rodině A320 (s výjimkou A319CJ). Lufthansa provozuje linku (jen s business třídou) mezi Německem a USA s flotilou strojů A319LR patřících švýcarskému PrivatAiru.[kdy?] Na druhou stranu např. Qatar Airways mají své A319LR vybaveny standardním počtem 110 sedadel.[kdy?]
.jpg)
A321 je prodloužená verze A320 s minimálními změnami. Plocha křídla byla mírně zvětšena, má oproti A320 dvouštěrbinové klapky a podvozek je zesílen. Pohon zajišťují silnější verze motorů CFM56 a V2500. Někteří dopravci upřednostňují A321 před Boeingem 757, kvůli jeho podobnosti s A318, A319 a A320. Certifikací úspěšně prošel v prosinci 1993 u JAA.
Typický dolet se 186 pasažéry je pro A321-100 asi 4 300 km. Poháněn je dvěma dvouproudovými motory CFM56-5 nebo IAE V2500 s tahem 138 kN.
A321-200 s větší kapacitou palivových nádrží má se 186 pasažéry dolet asi 5 500 km. A321-200 je poháněn dvěma motory CFM56-5 nebo IAE V2500 s tahem 147 kN.
A318, také známý jako „Mini-Airbus“, je nejmenší člen rodiny A320. Během vývoje byl označován jako A319M3, což napovídá, že je přímo odvozen z A319. „M3“ znamená „minus tři trupové díly“. Letoun je o šest metrů kratší a o 14 tun lehčí než A319. V konfiguraci se dvěma třídami má A318 109 sedadel. Byl konstruován jako náhrada starších verzí Boeingu 737 a Douglasu DC-9, ale konkuruje také modelům Boeing 737-700 a Boeing 717.
A318 je k dispozici v několika verzích s různou maximální vzletovou hmotností (MTOW) od 59 tun (dolet 2750 km) po 68 tun (6000 km). Nižší MTOW umožňuje ekonomický provoz na regionálních linkách (při kratším doletu) a vyšší MTOW dovoluje A318 doplňovat další stroje rodiny A320 na okrajových tratích. Lehčí A318 má o 10% větší dolet než A320, což mu dovoluje obsluhovat některé linky, které A320 obsluhovat nemůže, např. Londýn–Jeruzalém a Singapur–Tokio, British Airways jej provozovaly i na transatlantické lince z Londýna do New Yorku s mezipřistáním v Shannonu od roku 2009 do 2020.[4] Největší využití ale nachází na krátkých, méně obsazených letech mezi městy střední velikosti.
Během svého vývoje narazil A318 na několik problémů. Prvním byl pokles poptávky po nových letadlech v období po 11. září 2001. Druhým byl fakt, že nové motory Pratt & Whitney spotřebovávaly více paliva než se očekávalo a v době, kdy měl CFMI připraveny nové, úspornější motory, mnoho zákazníků se od A318 už odvrátilo, např. Air China, Trans World Airlines (divize American Airlines) a British Airways. I když Airbus doufal, že se A318 na trhu prosadí jako alternativa k regionálním dopravním proudovým letounům, zákony jak v USA, tak v Evropě jej řadí do stejné třídy jako větší letadla, a protože tomu odpovídají i přistávací a jiné poplatky, regionální operátoři jej nepoužívají.
Pohon zajišťují dva motory CFM56-5 nebo Pratt & Whitney PW6000 s tahem 96 až 106 kN. První A318 byly dodány v roce 2003 společnostem Frontier Airlines a Air France. Cena za jeden A318 se pohybuje od 39 do 45 milionů dolarů a provozní náklady jsou asi 2500 až 3000 dolarů za hodinu letu. Objednávky A318 jsou nižší, než se plánovalo, k čemuž přispěla těžká konkurence firem jako Bombardier a Embraer, které vyrábějí menší letadla. Celkem bylo objednáno a dodáno 80 letadel.[kdy?]
.jpg)
Airbus navázal na úspěch předchozích řad novou řadou A320neo. Ta se od té starší liší především novými motory, lepšími aerodynamickými vlastnostmi, širší kabinou, lepšími zvukovými izolačními vlastnostmi, větším počtem míst a celkovými sníženými náklady na provoz. Neo v názvu znamená „new engine option“, v překladu nová možnost motoru, u řady A320neo je totiž možno si vybrat z motorů CFMI LEAP-1A nebo Pratt & Whitney PW1000G. První let verze A320neo se konal 25. září 2014, verze A319neo poprvé vzlétla 9. února 2016 a verze A321neo 31. března 2017. Verze A318neo není v plánu. V květnu 2017 bylo vyrobeno již přes 100 kusů tohoto nového typu. Prvními provozovateli byly společnosti Lufthansa, GoAir, IndiGo, Pegasus Airlines, Scandinavian Airlines, AirAsia a Frontier Airlines. Tato řada konkuruje především letounům Boeing 737 MAX.
(Údaje k lednu 2018 souhrn pro všechny typy rodiny A320)[5]
.jpg)
| Typ | A318[6] | A319[7] | A320[8] | A321[9] | |
|---|---|---|---|---|---|
| Posádka | 2 | ||||
| Exit limit EASA[10]/FAA[11] | 136 | 160 | 195/190 | 230 | |
| 1 třída, maximální[12] | 132 u 29–30 in (74–76 cm) sedadla | 156 u 28–30 in (71–76 cm) sedadla | 186 u 29 in (74 cm) sedadla[13] | 236 při 28 in (71 cm) pitch[14] | |
| 1 třída, typická[12] | 117 u 32 in (81 cm) sedadla | 134 u 32 in (81 cm) sedadla | 164 u 32 in (81 cm) sedadla | 199 u 32 in (81 cm) sedadla | |
| 2 třídy, typická[12] | 107 (8F @ 38 in, 99Y @ 32 in) | 124 (8F @ 38 in, 116Y @ 32 in) | 150 (12F @ 36 in, 138Y @ 32 in) | 185 (16F @ 36 in, 169Y @ 32 in) | |
| Objem nákladového prostoru | 21,20 m3 (749 cu ft) | 27,70 m3 (978 cu ft) | 37,40 m3 (1 321 cu ft) | 51,70 m3 (1 826 cu ft) | |
| ULD (Universal loading device) | X | 4× LD3-45 | 8× LD3-45 | 10× LD3-45 | |
| Délka | 31,44 m (103 ft 2 in) | 33,84 m (111 ft 0 in) | 37,57 m (123 ft 3 in) | 44,51 m (146 ft 0 in) | |
| Rozvor | 10,25 m (33 ft 8 in) | 11,04 m (36 ft 3 in) | 12,64 m (41 ft 6 in) | 16,91 m (55 ft 6 in) | |
| Rozchod | 7,59 m (24 ft 11 in) | ||||
| Rozpětí | 34,10 m (111 ft 11 in) | 35,8 m (117 ft 5 in) | |||
| Nosná plocha křídel | 124 m² (1,330 sq ft), 10,3 štíhlost křídla | 128 m² (1,380 sq ft), 10 ŠK | |||
| Šípovitost křídla | 25 stupňů[15] | ||||
| Výška ocasu | 12,56 m (41 ft 2 in) | 11,76 m (38 ft 7 in) | |||
| Trup | 4,14 m (13 ft 7 in) výška, 3,95 m (13 ft 0 in) šířka, 3,70 m (12 ft 2 in) šířka kabiny | ||||
| MTOW | 68 t (150 000 lb) | 75,5 t (166 000 lb) | 78 t (172 000 lb) | 93,5 t (206 000 lb) | |
| Max. užitečné zatížení | 15 t (33 000 lb) | 17,7 t (39 000 lb) | 19,9 t (44 000 lb) | 25,3 t (56 000 lb) | |
| Množství paliva | 24 210 L 6 400 US gal |
24 210–30 190 L 6 400–7 980 US gal |
24 210–27 200 L 6 400–7 190 US gal |
24 050–30 030 L 6 350–7 930 US gal | |
| Operační prázdná hmotnost[12] | 39,5 t (87 100 lb) | 40,8 t (89 900 lb) | 42,6 t (93 900 lb) | 48,5 t (107 000 lb) | |
| Minimální hmotnost | 34,5 t (76 000 lb) | 35,4 t (78 000 lb) | 37,23 t (82 100 lb) | 47,5 t (105 000 lb) | |
| Rychlost | Cestovní: Mach 0,78 (447 kn; 829 km/h),[16] MMO: Mach 0,82 (470 kn; 871 km/h)[16] | ||||
| Dolet s obvyklou zátěží | 3 100 nmi, 5 750 km | 3 750 nmi, 6 950 km | 3 300 nmi, 6 100 km | 3 200 nmi, 5 950 km | |
| Dolet ACJ | 4 200 nmi, 7 800 km[17] | 6 000 nmi, 11 100 km[18] | 4 300 nmi, 7 800 km[19] | ||
| Délka vzletové dráhy (MTOW, SL, ISA) | 1 780 m (5 840 ft)[17] | 1 850 m (6 070 ft)[18] | 2 100 m (6 900 ft)[19] | ||
| Délka přistávací dráhy (MLW, SL, ISA) | 1 230 m (4 040 ft)[17] | 1 360 m (4 460 ft)[18] | 1 500 m (4 900 ft)[19] | ||
| Dostup | 39,100–41,000 ft (11,918–12,497 m)[10] | ||||
| Motory (×2) | CFM International CFM56-5B, 68,3 in (1,73 m) dmychadlo | ||||
| PW6000A, 56,5 in (1,44 m) dmychadlo | IAE V2500A5, 63,5 in (1,61 m) dmychadlo | ||||
| Tah (×2) | 96–106 kN (22 000–24 000 lbf) | 98–120 kN (22 000–27 000 lbf) | 133–147 kN (30 000–33 000 lbf) | ||
| Model | Certifikace | Motory [10] |
|---|---|---|
| A318-111 | 23. května 2003 | CFM56-5B8/P |
| A318-112 | 23. května 2003 | CFM56-5B9/P |
| A318-121 | 21. prosince 2005 | PW6122A |
| A318-122 | 21. prosince 2005 | PW6124A |
| A319-111 | 10. dubna 1996 | CFM56-5B5 nebo 5B5/P |
| A319-112 | 10. dubna 1996 | CFM56-5B6 nebo 5B6/P nebo 5B6/2P |
| A319-113 | 31. května 1996 | CFM56-5A4 nebo 5A4/F |
| A319-114 | 31. května 1996 | CFM56-5A5 nebo 5A5/F |
| A319-115 | 30. července 1999 | CFM56-5B7 nebo 5B7/P |
| A319-131 | 18. prosince 1996 | IAE Model V2522-A5 |
| A319-132 | 18. prosince 1996 | IAE Model V2524-A5 |
| A319-133 | 30. července 1999 | IAE Model V2527M-A5 |
| A320-111 | 26. února 1988 | CFM56-5A1 nebo 5A1/F |
| A320-211 | 8. listopadu 1988 | CFM56-5A1 nebo 5A1/F |
| A320-212 | 20. listopadu 1990 | CFM56-5A3 |
| A320-214 | 10. března 1995 | CFM56-5B4 nebo 5B4/P nebo 5B4/2P |
| A320-215 | 22. června 2006 | CFM56-5B5 |
| A320-216 | 14. června 2006 | CFM56-5B6 |
| A320-231 | 20. dubna 1989 | IAE Model V2500-A1 |
| A320-232 | 28. září 1993 | IAE Model V2527-A5 |
| A320-233 | 12. června 1996 | IAE Model V2527E-A5 |
| A321-111 | 27. května 1995 | CFM56-5B1 nebo 5B1/P nebo 5B1/2P |
| A321-112 | 15. února 1995 | CFM56-5B2 nebo 5B2/P |
| A321-131 | 17. prosince 1993 | IAE Model V2530-A5 |
| A321-211 | 20. března 1997 | CFM56-5B3 nebo 5B3/P nebo 5B3/2P |
| A321-212 | 31. srpna 2001 | CFM56-5B1 nebo 5B1/P nebo 5B1/2P |
| A321-213 | 31. srpna 2001 | CFM56-5B2 nebo 5B2/P |
| A321-231 | 20. března 1997 | IAE Model V2533-A5 |
| A321-232 | 31. srpna 2001 | IAE Model V2530-A5 |
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
