Periferní tolerance
From Wikipedia, the free encyclopedia
Periferní tolerance je část imunologické tolerance, která funguje na imunologické periferii (poté, co lymfocyty opustí primární imunologické orgány). Hlavním cílem periferní tolerance je zajistit aby auto-reaktivní T a B lymfocytů, které unikly centrální toleranci, nezpůsobily autoimunitní onemocnění[1]. Mezi hlavní mechanismy periferní tolerance patří: ignorace antigenu, indukovaná anergie T buněk, klonální delece T buněk a jejich konverze na regulatorní T buňky (Treg). T buňky, které jsou také generovány během negativní selekce, dále tlumí efektorové funkce konvenčních lymfocytů [2]. B buněčná tolerance je méně prostudována a nejspíše je do značné míry zajištěna selekcí T buněk, jelikož B buňky potřebují T buněčnou pomoc pro plnou maturaci.