americká 155mm samohybná houfnice From Wikipedia, the free encyclopedia
M109 je americká samohybná kanónová houfnice vzniklá k náhradě vozidel M44.
| M109 | |
|---|---|
 M109A6 Paladin | |
| Typ vozidla | samohybná houfnice |
| Země původu |  Spojené státy americké |
| Historie | |
| Výrobce | United Defense/BAE Systems |
| Návrh | 1956 |
| Období výroby | 1962–dosud |
| Vyrobeno kusů | min. 4000 |
| Ve službě | 1962–dosud |
| Základní charakteristika | |
| Posádka | 4 (řidič, nabíječ, střelec, velitel)(M109A6)[1] |
| Délka | 6,807 m (podvozek) 9,677 m (vč. hlavně)[1] |
| Šířka | 3,922 m[1] |
| Výška | 3,24 m[1] |
| Hmotnost | 28 849 kg (bojová)[1] |
| Pancéřování a výzbroj | |
| Pancéřování | aluminiové |
| Hlavní zbraň | 155mm/L39 kanónová houfnice M284[1] |
| Sekundární zbraně | kulomet M2HB ráže 12,7 mm[1] |
| Pohon a pohyb | |
| Motor | přeplňovaný vznětový osmiválcový vidlicový motor Detroit Diesel Model 8V-71T LHR[1] |
| Výkon motoru | 440 hp (328,10 kW)[1] |
| Odpružení | torzní tyče |
| Max. rychlost | 64,4 km/h na komunikaci[1] |
| Poměr výkon/hmotnost | 15,25 hp/tunu[1] |
| Dojezd | 344 km[1] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Objednávka vývoje byla zadána v roce 1952, první prototyp byl dokončen roku 1959[2] a první sériové jednotky opustily montážní haly v roce 1962.[3] Po zavedení četných vylepšení se M109 stala nejrozšířenější samohybnou houfnicí na světě. Vozidla tohoto typu se zúčastnila vietnamského konfliktu, arabsko-izraelských válek, irácko-íránské války a války v Zálivu.
Spojené státy prodaly vozidla tohoto typu do téměř 30 zemí.[3]
M109 může po přípravě silou překonávat vodní překážky a vystřelovat různé typy střel, včetně taktické jaderné dělostřelecké munice[3] a laserově naváděných granátů M712 Copperhead.[2] Dělo má šroubový závěr a nemá nabíjecí automat - nabíjí se manuálně.[4]
V následujících letech byla modernizována lafetace děla, konstrukce věže i samotné dělo, proběhla také instalace automatického systému řízení palby a zesílení pancéřování.
Hlavní modernizací byla verze M109A6 Paladin z 90. let 20. století,[5] která používala nový věžový systém, digitální systém řízení palby, vylepšenou houfnici M284 a upravený pohonný systém.[4] Byla poháněna motorem 8V-71T o výkonu 450 hp.[4] Doba zahájení palby od okamžiku zastavení vozidla se snížila na 30 sekund a kadence palby se mírně zvýšila.[4] S nábojem typu M203/M203A1 dosáhla dostřelu až 30 km.[5] Od verze M109A6 byl také standardizován granát s prodlouženým dostřelem a GPS naváděním M982 Excalibur.[6]
Od roku 2013 se vyrábí verze M109A7, s novým podvozkem s komponenty unifikovanými s bojovým vozidlem pěchoty M2 Bradley a zesíleným pancéřováním.[4] Byl použit motor VTA903T o výkonu 600–675 k. Modernizováno bylo i vybavení věže. S houfnicí spolupracují muniční vozidla M992A3 založená na stejném podvozku.[4]
K roku 1979 bylo vyrobeno přes 4000 samohybných houfnic M109.[2]
Bojově byly nasazeny také za ruské invaze na Ukrajinu z února 2022 na straně ukrajinské armády. Houfnice byly darovány Ukrajině několika spřátelenými státy: Norsko darovalo 23 kusů verze M109A3GN, Lotyšsko 6 kusů verze M109A5Ö, Itálie 100+ kusů verze M109L, Velká Británie 20 kusů verze M109A4BE a Spojené státy americké 18 kusů verze M109A6.[8] Dle nezávislého webu Oryx ztratila Ukrajina k srpnu 2024 dle volně dostupné fotodokumentace nejméně 49 M109 všech verzí a dalších 16 bylo poškozeno.[9]
.png)
Belgie (dříve)
Brazílie
Dánsko
Egypt
Itálie
Jordánsko
Maroko
Německo (dříve)
Nizozemsko
Norsko
Pákistán
Portugalsko
Řecko
Saúdská Arábie
Spojené království (dříve)
Španělsko
Tunisko
Ukrajina[10] Brazílie Egypt
Irák
Izrael
Chile
Lotyšsko[12] Maroko Portugalsko Saúdská Arábie Španělsko
Thajsko Ukrajina[13]Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
