Listina základních práv a svobod
součást ústavního pořádku České republiky / From Wikipedia, the free encyclopedia
Listina základních práv a svobod je součást ústavního pořádku České republiky.[2][3] Základní práva a svobody obsažené v Listině v zásadě vyjadřují vztah mezi státem a občanem. Práv a svobod zakotvených v Listině se zpravidla může domoci každý[P 3], jen některá práva a svobody jsou vázané na státní občanství.[5] Obsah Listiny vychází z principů právního státu – ze svrchovanosti práva a zásady možnosti zásahů státní moci do svobod jednotlivce jen na základě a v mezích zákona.[5] Pro všechna základní práva a svobody platí, že jsou nezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná a nezrušitelná, a že jsou pod ochranou soudní moci.[6]
Listina | |
---|---|
Listina základních práv a svobod | |
Předpis státu | Česko Česko |
Druh předpisu | fakticky ústavní zákon[P 1][1] |
Číslo předpisu | 2/1993 Sb. |
Obvyklá zkratka | LZPS |
Údaje | |
Autor | Česká národní rada |
Schváleno | 16. prosinec 1992 |
Platnost | 28. prosinec 1992 |
Účinnost | 28. prosinec 1992 |
Související předpisy | |
Ústava České republiky | |
Oblast úpravy | |
Lidská práva Ústavní právo |
Předpis státu | |
---|---|
Druh předpisu | ústavní zákon |
Číslo předpisu | 23/1991 Sb.[P 2] |
Obvyklá zkratka | LZPS |
Údaje | |
Autor | Federální shromáždění |
Schváleno | 9. leden 1991 |
Platnost | 8. únor 1991 |
Účinnost | 8. únor 1991 |
Listina má 44 článků členěných do šesti hlav.[7] Hlava první garantuje některá práva, hlava druhá obsahuje katalog základních lidských práv a svobod, hlava třetí upravuje práva národnostních menšin, hlava čtvrtá hospodářská, sociální a kulturní práva, hlava pátá se zabývá právem na soudní a jinou právní ochranu, hlava šestá pak upravuje společná ustanovení.[8][9]
Listina je prvním uceleným ústavním dokumentem, který zakotvil tradiční demokratická práva a svobody.[10] Listina je pramenem ústavního práva a je srovnatelná z hlediska právní síly s ústavními zákony, ačkoliv není jako ústavní zákon v současnosti formálně označena.[1]
Listina vycházela především z Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (1966), Mezinárodního paktu o ekonomických, sociálních a kulturních právech (1966), Evropské konvence o ochraně práv člověka a základních svobodách (1950), Evropské sociální charty, ale také z československé ústavy z roku 1920 a rakouské ústavní úpravy z roku 1867.[11][12] Listina byla přijata ještě za dob federálního Československa a byla původně nesena ústavním zákonem č. 23/1991 Sb., jenž Listině zajišťoval nadústavní charakter. Při přechodu z federálního do právního řádu České republiky byla Listina od tohoto ústavního zákona oddělena a nově vyhlášena formou zvláštního usnesení Předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., přičemž takový postup Předsednictva ČNR v následujícím období posloužil ke zpochybnění normativní povahy Listiny jako takové.[13]