umělý jazyk From Wikipedia, the free encyclopedia
Ido je umělý jazyk vypracovaný v roce 1907 na základě esperanta, proto se mu také někdy říká reformované esperanto. Autory byli Louis Couturat a Léopold Leau, kteří jazyk předložili jménem zvláštní delegace jako reformu namísto esperanta. Cílem reformy bylo odstranit některé kritizované vlastnosti esperanta, například koncovku čtvrtého pádu, a zlepšení znění jazyka. Po idu se objevilo množství dalších reformujících projektů. Ido se vyvinulo na začátku dvacátého století a udržuje si poměrně stálé stoupence, zejména v Evropě. V současné době je ido společně s esperantem a Interlinguou jediným pomocným jazykem s vysokým počtem textů a relativně širokou základnou mluvčích. Jedná se o nejrozšířenější esperantido.
Ido (Ido) | |
---|---|
vlajka ida | |
Tvůrce | Delegace pro přijetí mezinárodního jazyka |
Rok zveřejnění | 1907 |
Rozšíření | Německo a několik dalších evropských zemí |
Počet mluvčích | 100–200[1] |
Klasifikace | |
Písmo | Latinka |
Zvláštnosti | Pokus o reformu esperanta |
Postavení | |
Regulátor | Uniono por la Linguo Internaciona Ido |
Úřední jazyk | několik mezinárodních organizací |
Kódy | |
ISO 639-1 | io |
ISO 639-2 | ido (B) ido (T) |
ISO 639-3 | ido |
Wikipedie | |
http://io.wikipedia.org | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jelikož ido vychází z esperanta, je i většina jeho slovní zásoby shodná či podobná. V idu neexistují homonyma.
K zápisu jazyka se užívá 26 písmen:
Písmeno: | a | b | c | ch | d | e | f | g | h | kh | i | j | k | l | m | n | o | p | qu | r | s | sh | t | u | v | w | x | y | z |
Výslovnost: | a | b | c | č | d | e | f | g | h | ch | i | ž | k | l | m | n | o | p | kw | r | s | š | t | u | v | w | ks | j | z |
IPA: | a, ɑ | b | t͡s | t͡ʃ | d | ɛ, e | f | g | ɦ | x | ɪ | ʒ | k | l | m | n | o, ɔ | p | kw | ɾ, r | s | ʃ | t | ʊ | v | w | k͡s,g͡z | j | z |
Většina písmen se tedy v idu píše a hlásky vyslovují stejně jako v češtině. Pouze j se vyslovuje jako ž ve slově žába. Skupiny au, eu se v idu vyslovují jako dvě dvojhlásky, v češtině jako ve slovech auto, euro. Slabiky di, ti, ni se vyslovují nezměkčeně, stejně jako ve slovech diktátor (diktatoro), tinktura (tinkturo) nebo nikotin (nikotino).
Slovní zásoba pochází z různých národních jazyků a především z esperanta. Některá nová slova i z neevropských, například z japonštiny, jedná se však o kmeny mezinárodně známé; většina nicméně pochází z hlavních evropských řečí – především z latiny, španělštiny, francouzštiny, němčiny a angličtiny. Kvůli značné shodě kmenů v těchto jazycích se mnoho esperantských kmenů objevuje ve více národních řečech.
Ido je jazyk hodně založený na příponách (40) a předponách (16). Díky nim se dá z jednoho kořene vytvořit i přes 50 slov. Příklad: manjar – jíst; manjajo – jídlo; manjerio – restaurace; manjita – snězený; manjeyo – místo pro jezení;
Nominativ | Akuzativ | |
---|---|---|
Číslo jednotné | -o | -on |
Číslo množné | -i | -in |
Podstatné jméno má vždy koncovku -o, množné číslo -i. Ido má pouze dva mluvnické pády: nominativ (nominativo, odpovídá českému 1. pádu) a akuzativ (akuzativo, odpovídá českému 4. pádu). Akuzativ se tvoří připojením koncovky -n: la patro – la patron, la patri – la patrin. Akuzativ se vyjadřuje pouze v případech, kdy předmět předchází podmětu. Ostatní mluvnické pády se vyjadřují pomocí předložek, např.: kun la patro – s otcem, al patro – k otci, de la patro – od otce.
Přídavné jméno má vždy koncovku -a a neskloňuje se. Druhý stupeň se tvoří pomocí příslovce plu – více, třetí pomocí příslovce maxim – nejvíce; slovo než se překládá jako kam: např. plu blanka kam nivo – bělejší než sníh; la maxim blanka – nejbělejší. V idu se dá však stupňovat i dolů. min blanka kam nivo – méně bílý než sníh; la minim blanka – nejméně bílý.
Číslo jednotné | Číslo množné | ||
---|---|---|---|
První osoba | me (já) | ni (my) | |
Druhá osoba | tu, vu (ty, Vy) | vi (vy) | |
Třetí osoba | rod mužský | il/ilu (on) | ili (oni) |
rod ženský | el/elu (ona) | eli (ony) | |
rod střední | ol/olu (ono) | oli (ona) | |
rod neurčitý | lu (on/ona/ono) | li (oni/ony/ona) | |
Neurčité | on/onu („někdo“) | ||
Zvratné | su (se) |
Osobní zájmena jsou: me – já; tu – ty, vu – Vy, vi – vy; ilu – on; elu – ona; olu – ono, lu – on/ona/ono; su – se; ni – my; li – oni, ony, ona; ili – oni; eli – ony; oli – ona; . Tu se používá při tykání si, obvykle si tykáme s dětmi, zvířaty a blízkými přáteli. Zájmeno onu se užívá k vyjádření neurčitého podmětu, podobně jako německé man či francouzské on: onu dicas – říká se. Přivlastňovací zájmena se tvoří koncovkou přídavného jména -a: mea – můj. Zájmena se skloňují stejně jako podstatná jména: men – mě, mne.
Oznamovací způsob | Příčestí činné | Příčestí trpné | Neurčitek | Rozkazovací způsob | Podmiňovací způsob | |
---|---|---|---|---|---|---|
Čas minulý | -is | -int- | -it- | -ir- | -ez | -us |
Čas přítomný | -as | -ant- | -at- | -ar- | ||
Čas budoucí | -os | -ont- | -ot- | -or- |
Sloveso se nemění ani v osobě ani v čísle: me facas – dělám, la patro facas – otec dělá, li facas – oni/ony/ona dělají. Přítomný čas má koncovku -as, minulý -is, budoucí -os, podmiňovací způsob -us, rozkazovací způsob -ez, neurčitý způsob -ar.
Příčestí a přechodníky mají v idu větší rozlišovací schopnost:
Tázací | Ukazovací | Neurčité | Všeobecné | Záporné | ||
---|---|---|---|---|---|---|
qu- | t- | ul- | omn- | nul- | ||
Vlastnosti | -ala | quala (jaký) |
tala (takový) |
ula (nějaký) |
omnala (všelijaký) |
nula (nijaký) |
Důvodové | pro - | Pro quo (proč) |
Pro to (proto) |
pro ulo (z nějakého důvodu) |
Pro omno (ze všech důvodů) |
Pro nulo (bez důvodu) |
Časové | - tempe | qua tempe/ kande (kdy) |
ta tempe (tehdy) |
ula tempe (někdy) |
omna tempe (vždy) |
nula tempe (nikdy) |
Místní | -loke | qua-loke/ ube (kde) |
ta-loke (tam) |
ula-loke (někde) |
omna-loke (všude) |
nula-loke (nikde) |
Způsobové | -maniere | qua-maniere/quale (jak) |
tal-maniere (tak) |
ul-maniere (nějak) |
omna-maniere (všelijak) |
nul-maniere (nijak) |
Přivlastňovací | di - | di qua/quo/qui (čí) |
di ta/to/ti (toho) |
di ula/ulo/uli (něčí) |
di omna/omno/omni (všech) |
di nula/nulo/nuli (ničí) |
Věci | -o | quo (co) |
to (to) |
ulo (něco) |
omno (vše) |
nulo (nic) |
Množstevní | -ante | quante (kolik) |
tante (tolik) |
ulante (trochu) |
omnante (všechno) |
nulante (ani trochu) |
Osobní/Vztažné | -u,i | qua, qui (kdo, který)(kteří) |
ta, ti (ten)(ti) |
ula, ulu, uli (nějaký)(někdo)(nějací) |
omna, omnu, omni (každý)(každý j.č.)(všichni) |
nula, nulu (žádný)(nikdo) |
Mezi souvztažná slova patří korelativní zájmena a zájmenná příslovce. Systém jejich odvozování přehledně ukazuje tabulka.
Příslovce odvozená od přídavných jmen mají koncovku -e, stupňují se také jako přídavná jména: bona – dobrý, bone – dobře; Mea fratulo kantas plu bone kam me. – můj bratr zpívá lépe než já.
Několik užitečných frází, s fonetickou transkripcí:
Ahoj. | Saluto. |
Jak se jmenujete? | Quale vu nomesas? |
Jmenuji se… | Me nomesas… |
Kolik? | Quante? |
Mluvíte idem? | Ka vu parolas ido? |
Nerozumím Vám. | Me ne komprenas vu. |
Děkuji. | Danko. |
Není zač. | Ne dankinde. |
Račte. | Bonvolez. |
Blahopřeji! | Gratulo! |
Dobře. | Bone. |
Je pěkný den. | Esas/Es bela dio. |
Miluji tě. | Mi adoras tu. |
Na shledanou. | Til rivido. |
Prosím jedno pivo. | Un biro, me pregas. |
Co je to? | Quo to es/esas? |
To je… | To es/esas… |
Jak se Vám daří? | Quale vu standas? |
Dobré ráno. | Bona matino. |
Dobrý den. | Bona jorno. |
Dobrý večer. | Bona vespero. |
Dobrou noc. | Bona nokto. |
ido | Omna homi naskas libera ed egala relate digneso e yuri. Li es dotita per raciono e koncienco e devas agar vers l'una l'altra en spirito di frateso. |
česky | Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství. |
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.