románský jazyk From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Španělština (neboli kastilština) je jeden z nejrozšířenějších světových jazyků. Spadá do kategorie románských jazyků. Španělština je úředním jazykem ve Španělsku, ve většině států Jižní a Střední Ameriky a v Rovníkové Guineji, velmi rozšířená je také ve Spojených státech, na Filipínách a v mnoha dalších zemích světa. Počet rodilých mluvčích se pohybuje okolo 500miliónů. Po čínštině je to druhý nejpočetnější rodný jazyk na světě.
Jazyky Pyrenejského poloostrova se většinou vyvinuly z lidové latinyřímských provincií Hispania Citerior a Hispania Ulterior. Po vpádu Arabů v 8. století se ustavily dva regiony s odlišným jazykovým vývojem: jižní Al-Andalus hovořil dialekty ovlivněnými arabštinou, které jsou shrnovány pod pojem mozarabština, zatímco na křesťanském severu, ovlivněném gótskou kulturou, se kromě kastilštiny postupně vyvinula katalánština, asturština, aragonština a galicijština.
Původní kastilský dialekt vznikal v raném středověku v oblasti mezi Burgosem a Kantábrií, ovlivňován jednak arabštinou od jihu, jednak katalánštinou a baskičtinou od severovýchodu. Po celém poloostrově se rozšířil díky reconquistě. V 15. století, během procesu sjednocení španělských království, vydal Antonio de Nebrija v Salamance svůj spis Grammatica. Jde o první pojednání o kastilské gramatice a zároveň o první gramatiku vulgárního (lidového) jazyka v Evropě. Nejstarším textem v kastilštině jsou pak Glosas Emilianenses, sepsané baskickými mnichy.
Od doby vlády Karla I. v 16. století je pro kastilštinu používán častěji název španělština (jakožto jazyk, jímž se domluví všichni obyvatelé sjednocených španělských království). Přes různé polemiky, které s různou silou trvají dodnes, uvádí Slovník španělského jazykaKrálovské akademie výrazy kastilština a španělština jakožto synonyma.
Nejvýraznější fonologické změny oproti latině představují hláskové změny (lat.vita → špan. vida – život, iuventus → juventud – mládí), diftongizace (terra → tierra – země) či palatalizace.
Remove ads
Charakteristika jazyka
Abeceda a výslovnost
Španělština se zapisuje latinkou, ke které se přidává znak ñ; používají se spřežkych a ll. Španělská abeceda tak v současné době sestává z 29 písmen:
Písmeno „ñ“ na španělské klávesnici.
A, B (be), C (ce), CH (che), D (de), E, F (efe), G (ge), H (hache), I (i latina), J (jota), K (ka), L (ele), LL (elle), M (eme), N (ene), Ñ (eñe), O, P (pe), Q (cu), R (erre), S (ese), T (te), U, V (uve), W (uve doble / doble u), X (equis), Y (i griega), Z (zeta).
Přízvučné samohlásky se označují čárkou (á, é, í, ó, ú); nečtou se dlouze, ale při výslovnosti se na ně klade důraz, tzv. akcent. Přízvuk se označuje pouze tehdy, je-li nepravidelný, tj. nestojí li na předposlední slabice, resp. na poslední slabice ve slovech zakončených na souhlásku kromě n a s. Při výslovnosti platí, že ch se vždy čte jako /č/, j se čte vždy jako /ch/, c+a, o, u se čte vždy jako /ka,ko,ku/, c+e, i se v evropské španělštině čte jako /θe, θi/ a v americké španělštině jako /se, si/, g+a,o,u se čte vždy jako /ga,go,gu/, g+e, i se čte vždy jako /che,chi/, gua, guo se čte vždy jako /gua, guo/, gui, gue se čte vždy jako /gi,ge/, h se nikdy nečte, qu se čte vždy jako /k/, z se v evropské španělštině čte jako /θ/ a v americké španělštině jako /s/.
Americká španělština se liší užitím písmena „x“, jež pochází z indiánských jazyků v Mexiku a čte se podobně jako české [š]. Název Mexiko vychází ze jména jedné domorodé skupiny, jíž byli Mexikové (čteno [Mešikové]). Vlivem dalších hláskotvorných změn se dnes Mexiko vyslovuje jako [Mechiko], Mexičané někdy dokonce používají zápis Méjico, který odpovídá pravidlům současné španělské fonetiky. Ve starších písemných pramenech se setkáváme s písmenem „x“, čteným jako [ch] (například Don Quixote místo Don Quijote) – toto pravidlo je však již archaické. Písmeno „x“ se pak čte jako /š/ při přepisu výrazů původních latinskoamerických kultur (např. slovo „Xaman“ pochází z mayštiny a čte se [šaman], jde o ekvivalent slova „sever“, důležitý pojem v mayském rituálním náboženství).
Další informace Písmeno, Název ...
Písmeno
Název
Výslovnost (IPA)
Česky
Alofony
a
a
[a]
„a“
b
be, be alta, be larga, be grande, be labial
[b]
„b“, „v“
[β], [p]
c
ce
[k]; [θ]/[s]
„k“, „s“
ch
che
[tʃ]
„č“
d
de
[d]
„d“
[ð]
e
e
[e]
„e“
[ɜ]
f
efe
[f]
„f“
g
ge
[g]; [x]
„g“, „ch“
[ɣ]
h
hache
—
—
i
i, i latina
[i]
„y“, „j“
[j], [ʝ]
j
jota
[x]
„ch“
k
ka
[k]
„k“
l
ele
[l]
„l“
ll
elle
[ʎ]~[ʝ]
„ľ~j“ („ď“) popř.(„dž“) („ž“) („š“)
m
eme
[m]
„m“
n
ene
[n]
„n“
[m]
ñ
eñe
[ɲ]
„ň“
o
o
[o]
„o“
[ɔ]
p
pe
[p]
„p“
qu
cu
[k]
„k“
r
ere / erre
[r], [ɾ]
„r“, „rr“
rr
erre (errre)
[r], [ɾ]
„rr“ , „rrr“
s
ese
[s]
„s“
t
te
[t]
„t“
u
u
[u]
„u“
[w]
v
uve, ve baja, ve corta, ve chica, ve chiquita, ve pequeña , ve labiodental
Španělské jméno, stejně jako v dalších románských jazycích, rozlišuje pouze dva rody: mužský a ženský. Slovesný systém je poměrně bohatý; kromě indikativu (indicativo) má široké použití subjunktiv (subjuntivo). V indikativu pak například pro vyjádření minulosti existuje několik časů – minulý prostý (indefinido), minulý složený (préterito perfecto), souminulý (imperfecto), předminulý (pluscuamperfecto). Tyto všechny minulé časy existují jak v prostém, tak v průběhovém tvaru.
Členy
Další informace Člen, Určitý ...
Člen
Určitý
Neurčitý
Singulár
Plurál
Singulár
Plurál
Mužský rod
el
los
un
unos
Ženský rod
la
las
una
unas
Zavřít
Unos, unas se nepoužívá ve smyslu neurčitého členu, ale znamená několik (unos hombres = několik mužů).
Zájmena
Další informace Osoba, singular ...
Osoba
singular
plural
1. osoba
yo
nosotros/nosotras
2. osoba
tú
vosotros/vosotras
3. osoba
él/ella/ello
ellos/ellas
onikání
usted
ustedes
Zavřít
Číslovky
1
un(o)/una
11
once
10
diez
2
dos
12
doce
20
veinte
3
tres
13
trece
30
treinta
4
cuatro
14
catorce
40
cuarenta
5
cinco
15
quince
50
cincuenta
6
seis
16
dieciséis
60
sesenta
7
siete
17
diecisiete
70
setenta
8
ocho
18
dieciocho
80
ochenta
9
nueve
19
diecinueve
90
noventa
0
cero
100
cien (ciento)
1000
mil
200
doscientos
500
quinientos
1000000
un millón
Slovesa
Sloveso být
Španělština používá celkem tři slovesa, která se překládají českým být:
ser popisující trvalé vlastnost nebo ve významu být (na stálo),
estar popisující současný stav nebo ve významu být (na určitém místě),
hay (haber) ve významu existovat, vyskytovat se, nacházet se (na neurčitém místě).
Španělština je jazyk rozšířený po celém světě, a proto existuje řada nářečí španělštiny, mezi nimiž mohou být dosti výrazné rozdíly. Rozlišujeme následující nejvýznamnější nářečí španělštiny:
Evropa
Mapa dialektů španělštiny ve Španělsku.Nářečí andaluské (Dialecto andaluz)
Tučně zvýrazněny státy, kde je španělština úředním jazykem.
Zavřít
Remove ads
Užitečné fráze
Španělsky
Česky
¡Buenas!, ¡Hola!
Ahoj!
¡Buenos días!
Dobrý den/ráno!
¡Buenas tardes!
Dobré odpoledne!
¡Buenas noches!
Dobrý večer/noc!
¡Adiós!
Na shledanou! Sbohem!
¡Hasta luego!
Uvidíme se později!
¡Hasta pronto!
Brzy se uvidíme!
Gracias.
Děkuji.
De nada.
Nemáš zač.
Por favor.
Prosím.
Sí. / No.
Ano. / Ne.
Vzorový text
Otčenáš (modlitba Páně):
Padre nuestro, que estás en el
cielo, santificado sea tu nombre,
venga a nosotros tu reino,
hágase tu voluntad
en la tierra como en el cielo.
Danos hoy nuestro
pan de cada día,
perdona nuestras ofensas,
como también nosotros
perdonamos a los que nos ofenden,
no nos dejes caer en tentación,
y líbranos del mal. Amén.
Všeobecná deklarace lidských práv
španělsky
Todos los seres humanos nacen libres e iguales en dignidad y derechos y, dotados como están de razón y conciencia, deben comportarse fraternalmente los unos con los otros.
česky
Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat vduchu bratrství.
Základní fráze
Typické pozdravy: Buenos días (dobrý den), Buenas tardes (dobré odpoledne), Buenas noches (dobrý večer/noc)
Typická rozloučení: Hasta luego (nashledanou potom), Hasta la vista (naviděnou), adiós (s Bohem), Hasta pronto (nashledanou brzy)
Zdvořilostní otázka: Jak se máš?: ¿Cómo estás?, ¿Qué tal?, ¿Cómo va todo?
