Furutaka (1925)
From Wikipedia, the free encyclopedia
Furutaka (古鷹) byla druhý těžký křižník japonského císařského námořnictva třídy Furutaka. Byla dokončena v březnu 1926 jako první ze dvou jednotek třídy Kako, která byla později přejmenována na třídu Furutaka. V období od dubna 1937 do dubna 1939 byl křižník výrazně přestavěn: dostal novou výzbroj, kotle, systém řízení palby a protitorpédovou obšívku.
![]() Furutaka počátkem 30. let. Komíny již byly zvýšeny. | |
Základní údaje | |
---|---|
Typ | Těžký křižník |
Třída | Furutaka |
Číslo trupu | 2[1] |
Jméno podle | 古鷹 ~ Hora na Etadžimě |
Objednána | v loděnicích Micubiši v Nagasaki[2] |
Zahájení stavby | 5. prosince 1922[2] |
Spuštěna na vodu | 25. února 1925[2] |
Uvedena do služby | 31. března 1926[2] |
Osud | 12. října 1942 potopena v bitvě u mysu Esperance |
Poloha vraku | [3] |
Souřadnice | 9°2′0″ j. š., 159°33′0″ v. d. |
Cena | 15 000 000 jenů odhad při zahájení stavby[4] |
Takticko-technická data | |
Výtlak | Projektovaný: (7100 T standardní) 7500 T normální 8568 t 2/3 při zkouškách Po rekonstrukci:[p 1] 8561 t lehký 10 507 t 2/3 při zkouškách 11 273 t plný[1] |
Délka | 176,784 m mezi svislicemi 185,166 m celkem Na vodorysce při 2/3 zk. výtlaku: 181,356 m projektovaná 183,440 m po dokončení 183,46 m po rekonstrukci[p 1][1] |
Šířka | Na vodorysce při 2/3 zk. výtlaku: 15,480 m projektovaná 15,817 m po dokončení Maximum po dokončení: 16,506 m na střední palubě 15,480 m pod projektovanou vodoryskou Po rekonstrukci:[p 1] 16,92 m na vodorysce při 2/3 zk. výtlaku 16,93 m maximální[1] |
Ponor | Při 2/3 zkouškovém výtlaku: 4,496 m projektováno 5,560 m po dokončení[p 2] 5,61 m po rekonstrukci[p 1][1] |
Pohon | Po dokončení: 12 kotlů Ro-gó Kanpon šiki (8 velkých, 2 střední, 2 malé) 4 sestavy parních turbín Micubiši-Parsons 102 000 k na hřídeli (75 020,9 kW[p 3]) projektováno[1] Po rekonstrukci:[p 1] 10 kotlů Ro-gó Kanpon šiki (všechny velké) 4 sestavy parních turbín Micubiši-Parsons 110 000 k na hřídeli (80 904,9 kW[p 3]) projektováno 103 340 k na hřídeli (76 006,4 kW[p 3]) při zkouškách[1] |
Palivo | Projektováno: 1400 t topného oleje 400 t uhlí Po dokončení: 1010 t topného oleje 570 t uhlí Po rekonstrukci:[p 1] 1858 t topného oleje[1] |
Rychlost | 34,5 uzlů (63,89 km/h) projektovaná 33,3 uzlů (61,67 km/h) projektovaná po rekonstrukci[p 1] 32,95 uzlů (61,023 km/h) dosažená po rekonstrukci[p 1][1] |
Dosah | Po dokončení: 7000 námořních mil (12 964 km) při 14 uzlech (25,9 km/h) projektováno 6000 námořních mil (11 112 km) při 14 uzlech (25,9 km/h) reálně Po rekonstrukci:[p 1] 7900 námořních mil (14 630,8 km) při 14 uzlech (25,9 km/h) reálně[1] |
Posádka | Projektováno: 604 po dokončení (45 důstojníků + 559 mužstvo) 639 po rekonstrukci[p 1] (50 důstojníků + 589 mužstvo)[1] |
Pancíř | Po dokončení: 76 mm boční pás 35 až 51 mm muniční sklady 32 až 35 mm střední paluba nad kotelnami a strojovnami 48 mm horní paluba nad kotelnami a strojovnami[1] 12,7 až 25 mm kormidelna (stěny a strop)[5] celkem necelých 1200 t pancíře[1] Po rekonstrukci navíc:[p 1] 36 mm kormidelna 10 mm navigační můstek 57 mm barbety nad skladovací palubou[6] |
Výzbroj | Po dokončení: 6× 200 mm/50 typu 3. roku (6×I) 4× 76,2 mm/40 typu 3. roku (4×I) 2× 7,7 mm/87 kulomet typu RU (2×I) 12× 610mm torpédometů typu 12 (6xII pevné) až 24 torpéd typu 8. roku č. 2[1] Od 1933: 6× 200 mm/50 typu 3. roku (6×I) 4× 120 mm/45 typu 10. roku (4×I) 4× 13,2mm kulomet Hotchkiss (2×II) 12× 610mm torpédometů typu 12 (6xII pevné) až 24 torpéd typu 8. roku č. 2[7] Po rekonstrukci:[p 1] 6× 203,2 mm/50 typu 3. roku (3×II) 4× 120 mm/45 typu 10. roku (4×I) 8× 25 mm/60 typu 96 (4xII) 4× 13,2mm kulomet Hotchkiss (2×II) 8× 610mm torpédometů typu 92 model 1 (2xIV) 16 torpéd typu 90 (od roku 1940 pak torpéda typu 93)[1] |
Letadla | 1926 až 1929/30: 1× Heinkel HD 25 nebo HD 26 1 vzletová plošina[1] Od 1933: 1× Nakadžima E4N2 1 katapult Kure šiki 2-gó 1-gata[7] Po rekonstrukci:[p 1] 2× Kawaniši E7K2 1 katapult Kure šiki 2-gó 3-gata kai-1[8] Od června 1939 do listopadu 1940: 1× Nakadžima E8N1 1× Kawaniši E7K2[8] Od léta či podzimu 1942: 1× Aiči E13A1 1× Kawaniši E7K2[9] |
Ostatní | Po dokončení: 3× 90cm světlomet typu SU 2× 40cm navigační světlomet 2× dělostřelecký zaměřovač typu 14 2× torpédový zaměřovač typu 14 2× sokutekiban typu 13 2× henkjo ricuban typu 11[p 4] 4× 3,5m dálkoměr typu 14 1× směrový radiozaměřovač Od 1933 navíc: 2× 2m dálkoměr typu Barr & Stroud 2× systém řízení protiletadlové palby typu 91 Po rekonstrukci:[p 1] 3× 110cm světlomet typu 92 2× zaměřovač světlometů typu 94 2× navigační světlomet 2× 1,5m navigační dálkoměr typu 14 2× dělostřelecký zaměřovač typu 94 3× 6m dálkoměr typu 14 1× sokutekiban typu 92 1× balistický počítač typu 92 2× systém řízení pl. palby typu 91 2× 4,5m pl. dálkoměr typu 94 2× protiletadlový zaměřovač typu 95 2× torpédový sokutekiban typu 93 2× torp. zaměřovač typu 91 model 3 2× panel řízení palby typu 92 1× torpédový počítač typu 93 1× směrový radiozaměřovač Od září 1941 navíc: Demagnetizační cívky[10] |
Furutaka sloužila spolu se svojí sesterskou lodí Kako a obě jednotky se společně (až do potopení Kako) zúčastnily první fáze druhé světové války v Tichomoří. Na začátku druhé světové války podporovala Furutaka obsazení Guamu, druhý pokus o vylodění na atolu Wake, vylodění v Rabaulu a v Lae a Salamaua. Počátkem května 1942 podporovala vylodění na Tulagi a po bitvě v Korálovém moři doprovázela poškozenou Šókaku na Truk. V srpnu 1942 se Furutaka zúčastnila bitvy u ostrova Savo, ve které se Japoncům podařilo potopit čtyři spojenecké těžké křižníky. Během bitvy u východních Šalomounů poskytovala Furutaka vzdálené krytí konvoji s posilami pro Guadalcanal. V noci z 11. na 12. října 1942 se zúčastnila bitvy u mysu Esperance, během které byla potopena americkými křižníky a torpédoborci.[3]