česko-rakouský politik From Wikipedia, the free encyclopedia
Antonín hrabě Wolkenstein-Trostburg (německy Anton Karl Simon Graf von Wolkenstein-Trostburg; 2. srpna 1832 Prunéřov – 5. prosince 1913 Castel Ivano, Rakousko-Uhersko, dnes Itálie) byl rakousko-uherský diplomat ze staré šlechtické rodiny. Po krátké službě v armádě přešel na ministerstvo zahraničí a zastával různé diplomatické posty v řadě evropských metropolí, nakonec byl rakousko-uherským velvyslancem v Rusku (1882–1894) a Francii (1894–1903). V závěru kariéry byl jmenován členem panské sněmovny a získal Řád zlatého rouna.
| Antonín hrabě Wolkenstein-Trostburg | |
|---|---|
 | |
| Rakousko-uherský velvyslanec ve Francii | |
| Ve funkci: 1894 – 1903 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Předchůdce | Ladislaus Hoyos |
| Nástupce | Rudolf Khevenhüller-Metsch |
| Rakousko-uherský velvyslanec v Rusku | |
| Ve funkci: 1882 – 1894 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Předchůdce | Gustav Kálnoky |
| Nástupce | František I. z Lichtenštejna |
| Narození | 2. srpna 1832 Prunéřov |
| Úmrtí | 5. prosince 1913 (ve věku 81 let) Castel Ivano |
| Choť | Marie von Schleinitz |
| Rodiče | Karel Bedřich Otto z Wolkenstein-Trostburgu |
| Příbuzní | Leopold Karel z Wolkenstein-Trostburgu, Jindřich z Wolkenstein-Trostburgu a Vilém z Wolkenstein-Trostburgu (sourozenci) |
| Profese | diplomat a politik |
| Ocenění | Řád sv. Ondřeje rytíř Řádu zlatého rouna |
| Commons | Anton von Wolkenstein-Trostburg (1832-1913) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
,_1874.jpg)
Pocházel ze starobylého šlechtického rodu z Tyrolska,[1] byl druhorozeným synem hraběte Karla Bedřicha Wolkensteina (1802–1875),[2][3] prezidenta zemského soudu v Brně. Antonín se narodil v severních Čechách na dnes již neexistujícím zámku Prunéřov, který tehdy Wolkensteinové vlastnili jako dědictví po vymřelém rodu Martiniců. Studoval gymnázium v Innsbrucku, poté na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1851 vstoupil do armády, kterou opustil v roce 1863 v hodnosti rytmistra, v té době již souběžně působil jako legační sekretář v Římě.[4] Mezitím již ale přešel do služeb ministerstva zahraničí a po složení diplomatických zkoušek zastával nižší posty v různých evropských metropolích (Mnichov, Berlín, Řím, Stuttgart, Paříž). Delší dobu působil v Londýně (1870–1876), kde byl nakonec velvyslaneckým radou. Zúčastnil se zde mezinárodní konference o otázkách Černého moře (1871). V letech 1876–1880 byl velvyslaneckým radou v Berlíně, odkud přešel na post vyslance v Saském království (1880–1881), souběžně vykonával funkci sekčního šéfa na ministerstvu ve Vídni a v roce 1881 získal titul tajného rady. V letech 1882–1894 byl rakousko-uherským velvyslancem v Petrohradě. Ruské podnebí mu ale nesvědčilo a na vlastní žádost byl přeložen na uvolněný post velvyslance v Paříži (1894–1903).[5] V roce 1903 odešel do výslužby. Zemřel na rodovém sídle Castel Ivano v dnešní severní Itálii.
Jako sekční šéf na ministerstvu zahraničí obdržel v roce 1881 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[6] V roce 1892 byl jmenován c. k. komořím a v roce 1895 se stal doživotním členem rakouské Panské sněmovny. Získal několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku, v roce 1889 byl dekorován prestižním Řádem zlatého rouna.[7][8] Během své diplomatické služby obdržel řadu ocenění také v zahraničí.[9][10]
velkokříž Řádu sv. Štěpána (1903)
Řád zlatého rouna (1889)
velkokříž Leopoldova řádu (1884)
Řád železné koruny II. třídy (1876)
Řád železné koruny III. třídy (1867)
velkodůstojník Řádu čestné legie (Francie)
rytířský kříž Řádu svatého Ondřeje (Rusko)
rytířský kříž Řádu svatého Alexandra Něvského (Rusko)
velkokříž Řádu Isabely Katolické (Španělsko)
rytíř Řádu Albrechtova (Sasko)
Vévodský sasko-ernestinský domácí řád (Sasko)
rytířský kříž Řádu württemberské koruny (Württembersko)
Řád knížete Danila I. (Černá Hora)
Konstantinův řád svatého Jiří (Itálie)
Řád červené orlice II. třídy (Německo)
velkokříž Řádu svatého Řehoře Velikého (Papežský stát)V roce 1879 se v Berlíně seznámil s hraběnkou Marií von Schleinitz (1842–1912), manželkou pruského státního ministra Alexandra Schleinitze. Po jeho smrti (1885) se o rok později Marie provdala za Wolkensteina a pobývala s ním na diplomatických misích v Rusku a Francii. Ve druhé polovině 19. století patřila k významným osobnostem společenského života v Berlíně, mimo jiné byla patronkou Richarda Wagnera a obdržela titul c. k. palácové dámy.[11]
Antonínovi bratři Leopold (1831–1893) a Vilém (1836–1915) díky pozemkovému majetku v Čechách působili v české politice a zasedali jako poslanci v českém zemském sněmu. Další bratr Jindřich (1841–1897) sloužil v armádě a později působil u císařského dvora ve funkci nejvyššího kuchmistra.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
