testamentum

latina

podstatné jméno

• rod střední (neutrum)
• 2. deklinace (o-kmeny)

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	testāmentum	testāmenta
genitiv	testāmentī	testāmentōrum
dativ	testāmentō	testāmentīs
akuzativ	testāmentum	testāmenta
vokativ	testāmentum	testāmenta
ablativ	testāmentō	testāmentīs

význam

1. závěť, kšaft, testament
   • Hinc sicae, hinc venena, hinc falsa testamenta nascuntur – odtud pak se rodí úkladné vraždy nožem i jedem, odtud pochází falšování závětí^[1]
2. smlouva, dohoda, úmluva
   • qui dicebas in corde tuo „in caelum conscendam, super astra Dei exaltabo solium meum, sedebo in monte testamenti in lateribus aquilonis..“ – A v srdci sis říkal: „Vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn nad Boží hvězdy, zasednu na Hoře setkávání na nejzazším Severu...“^[2]
   • et David et omnis domus Israhel ducebant arcam testamenti Domini in iubilo et in clangore bucinae – David a všechen izraelský dům vystupovali s Hospodinovu schránou <úmluvy>, za ryčného troubení polnic.^[3]
3. jedna ze dvou základních částí Bible, „zákon, smlouva“
   • Vetus Testamentum – Starý Zákon
   • hic est enim sanguis meus novi testamenti qui pro multis effunditur in remissionem peccatorum – toto je má krev nové smlouvy, která se prolévá za mnohé na odpuštění hříchů.^[4]

související

• testari
• testis
• testimonium
• testator
• testiculus