řeřavý

čeština

výslovnost

• IPA: [r̝ɛr̝aviː]

dělení

• ře-řa-vý

přídavné jméno

• tvrdé

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	řeřavý	řeřavý	řeřavá	řeřavé	řeřaví	řeřavé	řeřavé	řeřavá
genitiv	řeřavého	řeřavého	řeřavé	řeřavého	řeřavých	řeřavých	řeřavých	řeřavých
dativ	řeřavému	řeřavému	řeřavé	řeřavému	řeřavým	řeřavým	řeřavým	řeřavým
akuzativ	řeřavého	řeřavý	řeřavou	řeřavé	řeřavé	řeřavé	řeřavé	řeřavá
vokativ	řeřavý	řeřavý	řeřavá	řeřavé	řeřaví	řeřavé	řeřavé	řeřavá
lokál	řeřavém	řeřavém	řeřavé	řeřavém	řeřavých	řeřavých	řeřavých	řeřavých
instrumentál	řeřavým	řeřavým	řeřavou	řeřavým	řeřavými	řeřavými	řeřavými	řeřavými

stupňování

stupeň	tvar
pozitiv	řeřavý
komparativ	řeřavější
superlativ	nejřeřavější

význam

1. (o uhlí, dřevě, popelu apod.) ohněm na velmi vysokou teplotu rozpálený a napůl strávený; který hoří bez plamene
   • Pamatuju se na to jako dnes. V tetiččině pokoji se už udělala tma, jen občas to zazářilo, když propadl řeřavý uhlík roštem.^[1]
   • Ve světnici bylo prázdno a ticho. Jen okna se lehounko otřásla, když vítr venku hučící prudčeji zalehl; tu také zamrkal živěji rudý plamen borové louče, jejíž řeřavý uhel se kroutil, na konci černaje.^[2]

překlady

1. rozžhavený, žhoucí

   • angličtina: incandescent, ember-like
   • francouzština: ardent
   • latina: incandescens
   • němčina: glühend
   • ruština: раскалённый
   • řečtina: φλύαρος, πολύλαλος, πολυκέλαδος
   • slovenština: žeravý
   • španělština: enrojecido, candente, incandescente

synonyma

1. žhoucí, žhavý, rozžhavený, sálavý

související

• řeřavost
• řeřavět
• řeřavě

poznámky

1. Karel Čapek: Život a dílo skladatele Foltýna/Okresní soudce Šimek - Přítel z mládí
2. Alois Jirásek: Psohlavci/Kapitola II.