Wobegongovití
čeleď žraloků From Wikipedia, the free encyclopedia
Wobegongovití (Orectolobidae) je čeleď žraloků z řádu malotlamců. Jedná se o menší až středně velké žraloky obývající dna mělkých teplých vod od mírného po tropický pás v Indickém a západní části Tichého oceánu.
| Wobegongovití | |
|---|---|
 Wobegong skvrnitý (Orectolobus maculatus) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | paryby (Chondrichthyes) |
| Nadřád | žraloci (Selachimorpha) |
| Řád | malotlamci (Orectolobiformes) |
| Čeleď | žralůčkovití (Orectolobidae) T. N. Gill, 1896 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popis
Velikost dospělců se podle druhu pohybuje v rozpětí 0,6–3,2 m[1][2] (maximální délky dosahuje wobegong skvrnitý (Orectolobus maculatus)).[1] Většina druhů má tělo poseto různě zbarvenými vzory rozmanitých tvarů. Hlava a tělo bývají silně dorzoventrálně zploštělé. Tlama je umístěna takřka u konce hlavy a dalece před očima. Zuby jsou špičaté ve tvaru ostrých špičáků, uspořádané ve dvou řadách. Spirakulum je velké. U nozder se nachází poměrně výrazné vousky. Kolem úst a po stranách hlavy jsou nápadné kožní záhyby (lalůčky). Ocasní ploutev nemá spodní lalok, na konci horního laloku se nachází ocasní zářez. Ocas je o hodně kratší než tělo (srvn. např. se žralůčky, jejichž ocas je delší než tělo). Obě hřbetní ploutve nemají trny a jsou zhruba stejně velké. Řitní ploutev začíná vzdálenostně až zas druhou hřbetní ploutví.[2]
Výskyt
Wobegongovití se řadí mezi bentické druhy, tzn. zdržují se u oceánského dna. Obývají hloubky do 110 m. Jejich stanoviště tvoří skalnaté i písčitá dna a často se vyskytují i na korálových útesech, kde dobře splývají s okolním prostředím díky svému tělnímu zbarvení a kožním lalůčkům. Areál výskytu zahrnuje tropické, subtropické a teplejší vody mírného pásu od Japonska přes Novou Guineu po jižní Austrálii.[3]
Biologie
Jedná se o mocné bentické predátory, do jejichž jídelníčku patří ryby, krabi, krevety, humři a chobotnice. V lovu jim dobře slouží zbarvení jejich těl, které jim umožňuje splynout s okolním prostředím. Jsou vejcorodí, embrya získávají živiny ze žloutkového váčku. Samice klade 20 a více mláďat.[4] Podobně jako žralůčkovití, i wobegongovití umě používají své ploutve při plazení po dně. Mohou dokonce vylézt na břeh a podnikat krátké přesuny mezi přírodními bazénky.[3]
Systematika
K wobegongovitým se řadí vedle několika fosilních rodů 12 recentních druhů ve 3 rodech:[1][4]
- rod Eucrossorhinus Regan, 1908
- Eucrossorhinus dasypogon (Bleeker, 1867) (wobegong indonéský)
- †Eucrossorhinus microcuspidatus Case 1978
- rod Orectolobus Bonaparte, 1834
- Orectolobus floridus Last & Chidlow, 2008
- Orectolobus halei Whitley, 1940[5]
- Orectolobus hutchinsi Last, Chidlow & Compagno, 2006[6]
- Orectolobus japonicus Regan, 1906 (wobegong japonský)
- Orectolobus leptolineatus Last, Pogonoski & W. T. White, 2010
- Orectolobus maculatus (Bonnaterre, 1788) (wobegong skvrnitý)
- Orectolobus ornatus (De Vis, 1883) (wobegong queenslandský)
- Orectolobus parvimaculatus Last & Chidlow, 2008
- Orectolobus reticulatus Last, Pogonoski & W. T. White, 2008
- Orectolobus wardi Whitley, 1939 (wobegong Wardův)
- rod Sutorectus Whitley, 1939
- Sutorectus tentaculatus (W. K. H. Peters, 1864) (wobegong australský)
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.