Václav Šamánek
český poslanec Českého zemského sněmu a lékař From Wikipedia, the free encyclopedia
Václav Šamánek (23. října 1846, Milotice u Kyjova[1] – 9. května 1916, Liberec[2]) byl český lékař a politik, menšinový aktivista na Liberecku.
| Václav Šamánek | |
|---|---|
 Václav Šamánek (1884) | |
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1893 – 1897 | |
| Poslanec Českého zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1895 – 1907 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Mladočeši |
| Narození | 23. října 1846 Milotice Rakouské císařství |
| Úmrtí | 9. května 1916 (ve věku 69 let) Liberec  Rakousko-Uhersko |
| Příčina úmrtí | kardiovaskulární onemocnění |
| Alma mater | Vídeňská univerzita Josephinum |
| Profese | lékař a politik |
| Commons | Václav Šamánek |
| Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Od 80. let aktivně podporoval kulturní a jazyková práva české menšiny v Liberci a okolí: organizoval zakládání a financování českých škol a spolků, prosazoval používání češtiny v úředním styku, bránil české živnostníky před diskriminací. Roku 1893 byl zvolen do Říšské rady, o dva roky později i do Českého zemského sněmu. V době vyostřené česko-německé konfrontace si svými aktivitami vysloužil uznání od Čechů a vášnivý odpor ze strany libereckých Němců.
Život
Mládí, studium a dráha vojenského lékaře
Pocházel z české rodiny v Miloticích na Moravě. Protože úroveň českojazyčných škol v regionu byla tehdy špatná, poslali jej rodiče nejprve na německou hlavní školu do nedalekého Kyjova a později na gymnázium ve Vídeňském Novém Městě.[3] Roku 1866 se zapsal na lékařskou fakultu Vídeňské univerzity.[4] Během studií trpěl existenčními problémy, pomoc mu poskytl vídeňský Čech Petr Bílka.[3] Na Vídeňské univerzitě studoval v období let 1866–1867, pak od roku 1867 studoval na vojenské lékařské akademii Josephinum ve Vídni. Roku 1872 byl promován na doktora medicíny.[5][6] Stal se vojenským lékařem nejprve v Praze, později v Liberci u 29. praporu myslivců.[4]
Menšinovým aktivistou na Liberecku
V roce 1884[4] (podle jiných zdrojů již roku 1880[5][6][7][8]) vystoupil z armády a v Liberci si otevřel vlastní úspěšnou praxi.[4]
Volný čas věnoval podpoře české kultury na Liberecku. Za základ svého snažení považoval rozvoj českojazyčného školství. Stal se předsedou České besedy i místního odboru Ústřední matice školské. Úspěšně organizoval finanční sbírky a zajistil stavbu matiční školy. V letech 1883-1885 prosadil založení veřejné (tj. městem financované) obecné školy. Roku 1887 zajistil zřízení pokračovací živnostenské školy a o deset let později pokračovací školy pro dívky. Roku 1913 vznikla jeho zásluhou pokračovací škola pro krejčí.[4] Snažil se i o vznik reálného gymnázia, ale vláda jeho založení až do rozpadu monarchie nepovolila, ačkoli byly shromážděny dostatečné finanční prostředky.[9]
Pomáhal i při zakládání českých škol v okolí — např. v osadách Petrašovice, Rašovka (část obce Šimonovice), Popelnice (část obce Šumburk nad Desnou),[10] Frýdštejn a Horní Růžodol.[4]
Roku 1886 založil místní organizaci Sokola a řadu let jej vedl. Stal se předsedou místního odboru Národní jednoty severočeské; v této funkci zajistil zřízení České záložny (1891), která poskytovala financování místním podnikatelům.[4] V Růžodole a Hrádku založil čtenářské spolky.[7]
Velké úsilí věnoval jazykové rovnoprávnosti — faktickému zajištění práva českých menšin na úřední jednání v češtině u soudu, na železnici, na berním úřadě a okresním hejtmanství.[4] K prvnímu sporu došlo již roku 1883, kdy začal vystavovat chorobopisy a úmrtní listy v češtině.[11] Vyvolalo to odpor místních německých lékařů, který vyloučil Šamánka ze svého spolku; jeho právo na vydávání dokumentů v češtině ale potvrdil i zemský výbor.[12] V témže roce prosadil, že nákup domu České besedy musel být zapsán do pozemkových knih česky — jako první takový zápis po 260 letech.[12]
Zemským a říšským poslancem
Působil i ve vrcholové politice. V roce 1893 byl zvolen poslancem Říšské rady (celostátní parlament) za městskou kurii, obvod Nové Město pražské. Nastoupil sem 10. října 1893, když nahradil zemřelého Aloise P. Trojana.[13] Nominovala jej svobodomyslná (mladočeská) strana; na předvolebním shromáždění na Žofíně ho podpořili profesor Gabriel Blažek a poslanec Eduard Grégr. Šamánek ve svém projevu mimo hájil nutnost obnovení státních práv Českého království, obranu proti germanizaci a reformu armády (která posilovala poněmčovací tendence), za což byl odměněn bouřlivým potleskem.[14] Patřil k radikálnímu křídlu mladočeské strany, které v 90. letech odmítalo odklon od dosavadní opoziční politiky. Ve vídeňském parlamentu setrval do konce funkčního období sněmovny, tedy do roku 1897.[5]
Roku 1895[6] jej zvolili i do Českého zemského sněmu za skupinu okresů Turnov, Mnichovo Hradiště a Bělá pod Bezdězem.[4] Hájil tam práva české menšiny; například v roce 1900 žádal o podporu proti snaze liberecké radnice diskriminovat české podnikatele tím, že po rekonstrukci tržnice znemožnila její další používání 39 Čechům (tj. všem kromě dvou) a jen pěti Němcům.[15] Roku 1905 na půdě sněmovny vznesl dotazy na místodržitele, v nichž si stěžoval na nedostatečnou znalost češtiny u celních úředníků (čímž není v praxi naplněno právo na vydávání českojazyčných dokumentů), ale i na špatné ohodnocení a nízký počet berních úředníků, vedoucí k nedostatečnému výběru daní od majetných poplatníků a následnému zvyšování daňové zátěže pro drobné živnostníky.[16] Poslancem zemského sněmu byl až do roku 1907.[5]
Roku 1904 se mu díky dlouholetému úspěšnému vedení České besedy podařilo vybudovat nové sídlo této organizace — Národní dům v Liberci.[4]
Zemřel na infarkt myokardu dne 9. května 1916 v Liberci cestou od pacienta.[4] Na úmrtním oznámení je uvedeno, že si přál být zpopelněn.[17] Obřad se konal v krematoriu v Žitavě. Urna byla nejdříve uložena na hřbitově v Ruprechtické ulici. Po zrušení hřbitova byla urna umístěna v obvodové zdi urnového háje u libereckého krematoria, o jehož výstavbu se také zasloužil. Česká beseda zorganizovala sbírku na důstojnější uložení urny a 26. října 1989 zřídila náhrobek s bustou od sochaře Viléma Amorta.[18] V dubnu 2019 je náhrobek bez busty.
Ohlas
Václav Šamánek měl úctu a respekt české kulturní veřejnosti. Například medailonek ve Světozoru (1893) jej označoval za neohroženého zastánce národních práv, výborného organizátora, mluvčího, učitele a vůdce libereckých Čechů, který pro svou záslužnou činnost musel podstupovat mnoho útoků a křivd ze strany protivníků.[8] Článek ve Zlaté Praze (1889) ho — spolu s Václavem Paříkem z Třebenic — uváděl jako „národního hrdinu“, obětavého a neúnavného bojovníka za národní práva i hmotné zajištění krajanů v německých oblastech.[7]
Pro Němce byl Šamánek silný protivník, který je svými aktivitami dráždil. V rámci možností mu opláceli. Například 27. srpna 1885 vytloukli rozvášnění Němci kameny několik oken v jeho domě. Redaktor listu Reichenberger Zeitung pak Šamánka obvinil ze lži, protože kámen uváděný jako důkaz byl větší, než díra v okně (záležitost se pak vyjasnila — na dům dopadlo několik kamenů a redaktor mylně porovnával jeden z nich s dírou po jiném).[19] Roku 1891 podepsalo 14 libereckých lékařů a 2 lékárníci výzvu, v níž se Šamánkem ukončili veškeré odborné kontakty a „podle toho se zachovají i k jeho pacientům“; pokusili se tak zničit jeho úspěšnou praxi.[20] V roce 1893 uvedl Prager Tagblatt, že kvůli jeho agitaci v severních Čechách nebude možné vytvořit ve sněmovně většinu.[21]
Rodina
Krátce po jeho smrti postihla jeho rodinu tragédie — manželka jednoho z jeho synů, který byl v té době v zajetí v Rusku, spáchala sebevraždu poté, co francouzská letecká puma zabila v Karlsruhe jejich dítě. Syn Václav Šamánek mladší, rovněž lékař,[22] spáchal v Liberci 28. prosince 1916 sebevraždu kvůli strachu z ohluchnutí.[23][24]
Nejmladší syn, Jaroslav Šamánek, pracoval roku 1916 jako zemědělský inženýr v Liberci.[24]
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.