V následujících pěti letech pokračoval ve studiu na Akademii výtvarných umění v Mnichově (1877–1882) a odtud odešel do Paříže, aby dokončil studia u Charlese E. A. Duranda, Léona Bonnata a Philippa Ralla. Stejně jako Václav Brožík pobýval v Paříži dlouhodobě a jako jeden z mála cizinců se stal členem Société Nationale des Beaux Arts. Vystavoval pravidelně na Pařížských salonech a na Světové výstavě v Paříži roku 1889, kde získal stříbrnou medaili[3]. Přátelil se se spolužákem Theodoerem Hilšerem a s Vojtěchem Hynaisem.
Roku 1895 se vrátil do Čech a tvořil v Cítolibech. Další ateliér si zřídil roku 1907 v Praze, kde žil až do své smrti roku 1935. Své malířské dílo uzavřel již roku 1908. Je pohřben v Cítolibech. jeho pozůstalost je v archivu Národní galerie v Praze.[4]
Václav Sochor byl portrétista a malíř válečných scén, představitel francouzského akademického realismu.
Slavnost Božího těla (olej na plátně, 5 x 8 m) zobrazuje pražské procesí, vycházející po schodišti z kostela sv. Jana Na skalce na karlovo náměstí. Namaloval je roku 1875 během svého pobytu v Cítolibech a vystavil na Světové výstavě v Paříži roku 1889, kde za něj získal stříbrnou medaili. Toto dílo pak představil na Jubilejní výstavě v Praze roku 1891 a také v Bruselu, Düsseldorfu a Drážďanech. Slavnost Božího těla je prvním monumentálním zobrazením plenérové mnohafigurové kompozice v české malbě a je nyní vmajetku Národní galerie v Praze.
Baterie mrtvých (5 x 8 m), zachycuje konec jezdectva baterie polního dělostřelectva 8. regimentu v krvavé bitvě u Hradce Králové roku 1866; obraz zakoupil císař František Josef I. pro Vojenské historické muzeum ve Vídni.[5]. * Srážka jízdy u Střezetic u Králova Hradce (6 x 9 m), protějšek předchozího obrazu[6], rovněž zakoupené pro Vojenské historické muzeum ve Vídni.[7]
Prusko-rakouská válka 1866 / Bitva u HK – jižní křídlo / Střezetice. popamatkach.cz [online]. [cit. 2015-09-06]. Dostupné varchivu pořízeném zoriginálu dne2016-03-24.