Vojenské historické muzeum (Vídeň)

Vojenské historické muzeum; Heergeschichtliches Museum
	vstupní budova muzea
Logo
Údaje o muzeu
Stát	Rakousko
Město	Vídeň
Adresa	Arsenal, 1030 Wien 13
Zakladatel	František Josef I.
Založeno	1869 (1891)
Zaměření	rakouské vojenské dějiny; od 16. století do současnosti; vojenská technika, výzbroj a výstroj
Původní účel budovy	a) Muzeum b) c) Arsenal
Další budovy	Arsenal, 1030 Wien
Objekty	5
Zeměpisné souřadnice	48°11′7,3″ s. š., 16°23′14,6″ v. d.
	[www.hgm.at Webové stránky]
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.
	Tento box: zobrazit; diskuse;

Vojenské historické muzeum ve Vídni (německy Heergeschichtliches Museum) je rakouské státní muzeum, sídlící v budovách Arsenalu na Landstraße gürtelu, ve 3. vídeňském okresu. Muzeum provozuje Rakouské spolkové ministerstvo obrany. V sousední budově sídlí rovněž Vojenský historický ústav.

Stručná fakta Vojenské historické muzeum Heergeschichtliches Museum, Logo ...

Zavřít

Budovy Arsenalu, jehož malou částí je muzeum, navrhl v letech 1864-1869 pro rakouskou armádu Theophil von Hansen, vůdčí rakouský architekt romantického historismu 2. -3. třetiny 19. století. Projekt rozsáhlého areálu čítá na pravoúhlém půdorysu osmdesát dva objektů, po obvodu spojených zdmi jako pevnost. Architekt se inspiroval jednak komplexem gotických staveb Arzenálu v Benátkách, a dále do Z-V osy za sebou vložil tři hlavní budovy s věžemi a vložil do jejich článků a výzdoby množství stylových prvků orientalismu (maurské), byzantské architektury i tudorovské gotiky. Muzejní interiéry přízemí, schodiště a prvního patra patří k nejhonosněji vyzdobeným v Rakousku.

Hala vojevůdců

Vstupní vestibul muzea tvoří klenutá sloupová Hala vojevůdců (Die Feldherrenhalle) na půdorysu řeckého kříže. Každý sloup je ze čtyř stran obložen čtyřmi sochami vojevůdců zasloužilých v bojích rakouské říše či monarchie od 15. do 19. století. Pěší sochy v historických kostýmech a v životní velikosti, byly vytesány mezi léty 1862-1877 z bílého kararského mramoru. 56 soch velitelů stojí v hale, jen 4 vůdci bitev proti revolucionářům z roku 1848 jsou na schodišti. (Julius von Haynau, Josef Václav Radecký, Alfred Windischgrätz a Josip Jelačić) mají sochy v nikách na podestě schodiště v mezipatře. Polovinu soch objednal zakladatel muzea, císař František Josef I., Ostatní pomníky - po schválení jmen osobností úředníky ministerstva války- objednala a uhradila rodina nebo potomci vojevůdců (například Lichtenštejnové, Schwarzenbergové či Šporkové). Na sochách jsou signatury 24 sochařů, každý z nich vytvořil 1 až 4 sochy. Pro českého návštěvníka pozoruhodná díla vytesali Emanuel Max (4), Johann Meixner (1), Ludvík Šimek (4), Vincenz Pilz (4), Tomáš Seidan (3) a Antonín Pavel Wagner (1).

Schodiště

Schodiště z haly vojevůdců do prvního patra, bylo postaveno v roce 1864, na podestě jsou čtyři niky se sochami vojevůdců revolučních bitev roku 1848: Julius von Haynau, Josef Václav Radecký, Alfréd I. Windisch-Graetz a Josef Jelačić. Bohatá výzdoba na klenbách obsahuje mimo jiné fresky s alegorickými obrazy Moci a Jednoty (uprostřed), Slávy a Cti (vpravo) a Moudrosti a Odvahy (vlevo). Uprostřed schodiště stojí alegorické sousoší „Austria“ z kararského mramoru, dílo Johanna Benka z roku 1869.

Síň slávy

Síň slávy je střední prostor v prvním patře. Zdobí ji čtyři fresky ve tvaru lunet od Karla von Blaase z leth 1858–1872. Ilustrují nejdůležitější vojenské události v dějinách Rakouska od dob Babenberků. jsou to:

Bitva u Nördlingenu (1634)
Válečná porada při bitvě u Mogersdorfu (1664)
Bitva u Zenty (1697)
Bitva u Turína (1706)
Na stěnách a v postranních místnostech jsou osazeny mramorové desky se jmény více než 500 důstojníků (od plukovníků po generály císařské armády, následně rakousko-uherské armády z let 1618–1918.

Postranní sály

V prvé boční místnosti je expozice vojenství Habsburského soustátí od 16. století do roku 1789; výzdoba líčí události od bojů s Turky přes vládu Marie Terezie a Josefa II. až do dobytí Bělehradu v roce 1789. K největším exponátům patří ukořistěný turecký stan. V druhé boční místnosti jsou vylíčeny napoleonské války od bitvy u Würzburgu v roce 1796 přes tyrolské lidové povstání v roce 1809 až po jednání o příměří mezi polním maršálem Radeckým a sardinským králem Vittoriem Emanuelem II. po bitvě u Novary v roce 1849.

Další prostory

Tři haly a dvory jsou vyhrazeny expozici těžké bojové techniky od děl, přes tanky až po letadla.

Roku 2006 byla představena nová koncepce muzea, jež posunula zájem mimo Rakousko na současné válečné konflikty ve světě. V roce 2019 byly všechny nemuzejní objekty zařazeny do nové urbanistické koncepce přestavby Vídně s cílem přiřadit Arsenál k sousední obytné čtvrti Belvedere Quartier.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Heergeschichtliches Museum na německé Wikipedii.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Vojenské historické muzeum (Vídeň) na Wikimedia Commons
(německy) (anglicky) Oficiální stránky