Umění starověkého Řecka dosáhlo vysoké úrovně mimo jiné v oblasti architektury a sochařství. Zejména díla klasického období opakovaně tvoří inspiraci mladšímu umění. Významným oborem je také keramika a její malířská výzdoba.
Řecko navázalo na umění egejské kultury, na umění mínojské a mykénské civilizace. Osobitě se začalo rozvíjet v archaické době (8.–6. století), vrcholného, klasického období dosáhlo v 5. století př. n. l. V době helénské zahájené říší Alexandra Velikého se řecké umění otevřelo širším oblastem a vlivům a vyznačovalo se expresívností a zobrazením pohybu. Římská říše si řecké státy podmanila, ale význam tradice a zručnosti řeckých umělců si udržely i nadále zásadní význam. Uměleckou převahu řecké kultury vyjadřuje známý Horatiův citát „Graecia capta ferum victorem cepit et artes intulit agresti Latio“ – Přemožené Řecko přemohlo divého vítěze a přineslo do venkovského Latia umění.
Podrobnější informace naleznete v článku Architektura starověkého Řecka.
Řecká architektura vycházela ze starších dřevěných staveb a megaronu. Nejcharakterističtější stavba byl chrám se sloupovým ochozem a štítem tvaru nízkého trojúhelníku. Tvarosloví odpovídalo jasně vymezeným slohům, zvaným řády, které byly dórský, iónský a korintský. Chrámy někdy stály na posvátných návrších-akropolích. Centrum města tvořila sloupořadím obklopená agora, i jinde se používala krytá promenáda otevřená sloupořadím zvaná stoa. K dalším typickým veřejným stavbám patřilo divadlo.
Podrobnější informace naleznete v článku Sochařství starověkého Řecka.
Nejvýraznější sochy archaického období jsou poněkud strnule stojící postavy se zasněným úsměvem nazývané kúros (chlapec) a koré (dívka). V 5. století se objevují nejvýznamnější sochaři (Feidiás, Polykleitos) a řecké sochařství dosahuje vrcholu klasického období. Zobrazeno je anatomicky zvládnuté a ideálně krásné lidské tělo, vyjadřující v kontrapostu (postoj s jednou nohou mírně pokrčenou) harmonickou vyrovnanost. Sochařství se uplatňuje i v architektuře, ve vysokém reliéf např. v tympanonech chrámových štítů nebo jako figurální sloupy, karyatidy. Zde se nadále používá bílý, často barvený mramor, ale v pro volné řecké sochařství je hojněji používán bronz a chryselefantina, tedy kombinace zlata a slonoviny. Plastika helénského období je někdy pro zobrazení pohybu a výrazovost nazývaná „barokní“. Jejím dílem je asi nejznámější helénské dílo, sousoší Láokoóna se syny rdoušení jedovatými hady.
Podrobnější informace naleznete v článku Starověká řecká keramika.
Řecká keramika se vyznačuje tvarovým bohatstvím nádob různých účelů. Její výzdoba se vyvinula z geometrické a dekorativní výzdoby k figurálním scénám představující motivy z mytologie, válečné, lovecké, z každodenního života, ale také erotické a pijácké motivy. Keramika tak nahrazuje nedochované doklady jiného řeckého malířství a umožňuje si vytvořit lepší představu o tehdejší společnosti.
Na řecké umění úzce navazovali již Římané, kteří si Řeky podmanili vojensky.
| „ | Poražené Řecko chytilo divého vítěze a do venkovského Latia přineslo umění. | “ |
| — Horatius | ||
Po období středověku se k řeckému umění programově jako k ideálu vraceli renesanční umělci. Později bylo vyhledáváno zvláště v období klasicismu.
Literatura
- John Boardman, Řecké umění, Odeon n.p., Praha 1978 1.vyd
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu umění starověkého Řecka na Wikimedia Commons
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
