Reliéf (sochařství)

Reliéf (z ital. rilievo, vystouplý) je plastické výtvarné dílo, které vystupuje z plochy pozadí. Může být ornamentální nebo figurální a může sloužit k výzdobě staveb, pomníků, náhrobků, ale také uměleckých předmětů.^[1]

Reliéfy v Göbekli Tepe (Turecko, 10. tisíciletí př. n. l.

Bas-reliéfy v chrámu v Edfu (Egypt, 2. stol. př. n. l.

Feidiás, haut-reliéf Kentaura. Parthenon, kolem 450 př. n. l.

L. Ghiberti, Abraham, bronz (Zlatá brána, Florencie, kolem 1430)

Mramorový haut-reliéf období klasicismu

Popis

Reliéfy se dělají z kamene a štuku, z kovu, ze dřeva nebo slonoviny i z dalších materiálů. Podle toho, jak dalece je reliéf prostorový, se rozlišuje

• Bas-reliéf (nízký, plochý reliéf), kde se motiv od pozadí neodděluje. Nejběžnější druh reliéfu, hlavně na fasádách budov, na vnitřních stěnách a stropech, na náhrobních kamenech, ale také na plaketách, mincích a medailích.
• Haut-reliéf [ótreliéf] (vysoký reliéf), kde se například ruka nebo hlava postavy odděluje od pozadí, vystupuje do prostoru a je zpracována jako socha.
• Zahloubený reliéf, charakteristický pro staré egyptské sochařství: plastický motiv je zde ostře ohraničen zahloubením, takže nevystupuje nad rovinu pozadí.
• Kontra-reliéf či intaglie, kde je figura naopak vyhloubena v negativu. Vyskytuje se u broušeného skla a drahokamů (gemma).^[2]

Historie

Reliéf patří k nejstarším formám sochařství a vyskytuje se ve všech vyspělejších kulturách. Starověké reliéfy jsou obvykle kamenné, vzácněji kostěné, štukové nebo dřevěné.

Jedním z vrcholů starověkého reliéfního sochařství patří egyptské reliéfy a reliéfní nápisy, které zdobí stěny chrámů a hrobek. Jsou většinou ploché (bas-reliéf) nebo zahloubené. Zahloubené reliéfy se používaly hlavně v amarnském období a později (například Ramesse II.), protože umožňují je vytvářet na již existující stavbu.

Jinou povahu mají realističtější řecké reliéfy, ploché i vysoké. Nejznámější jsou Feidiovy římsy a metopy z Parthenonu v Athénách. Styl řeckého reliéfu pak pokračuje v římském umění, na náhrobcích, vítězných sloupech a bránách i v raně křesťanském umění. V byzantské oblasti se rozšířily drobné reliéfy ze slonoviny, velmi ceněné až do středověku.

Do středověkého umění vstupuje kamenný reliéf v rané gotice, při výzdobě francouzských katedrál (Chartres, Amiens). Postavy a výjevy jsou více stylizované a přizpůsobují se tvarům staveb, portálů, náhrobků a medailonů. Velký rozkvět reliéfního umění nastal v italské renesanci, kdy se i monumentální stavby zpravidla omítají. Vedle kamenných a mramorových se vyskytují také reliéfy štukové a keramické. V barokním umění se reliéf stává služebnou částí chrámové architektury a hojně se používá i v palácích a zámcích, jak na fasádách, tak vnitřních stěnách a stropech, klenutých i plochých.

V období klasicismu se odděluje na jedné straně spíše strohý bas-reliéf od volně stojící sochy. V historizující městské zástavbě druhé poloviny 19. století se plastická výzdoba fasád stává masovou módou a prefabrikované sádrové a štukové odlitky se na fasády prostě přilepují. V secesním umění se vrací plochý figurální reliéf, často inspirovaný starověkými vzory a od 30. let 20. století se prosazuje funkcionalistická architektura hladkých geometrických tvarů bez plastické výzdoby.

• 
  Ramses II. mezi bohy, detail (zahloubený reliéf, Louvre)
• 
  Dívka s holubicí, Řecko (bas-reliéf)
• 
  Pozdně římský vysoký reliéf
• 
  Indický buddhistický reliéf
• 
  Amiens, katedrála, medailon na západním průčelí (bas-reliéf, kolem 1150)
• 
  D. da Settignano, Hlava Madony, detail (bas-reliéf, kolem 1550)
• 
  Náhrobní kámen v chrámu sv. Víta (bas-reliéf, 1553)
• 
  Secesní kašna ve Vídni (F. Ohmann, 1907)
• 
  Největší plochý reliéf na světě, na stěně Stone Mountain. Znázorňuje tři osobnosti Konfederace: Roberta E. Lee, Thomase J. Jacksona a Jeffersona Davise.

Odkazy

Reference

1. Herout, Slabikář návštěvníků památek, str. 213.
2. Ottův slovník naučný, heslo Relief.

Literatura

• J. S. Curl, Oxford dictionary of architectrue. Oxford: OUP 1999.
• J. Debicki, Dějiny umění. Malířství, sochařství, architektura. Praha: Argo 1998
• J. Herout, Slabikář návštěvníků památek. Praha: SPPOP 1978
• F. Kadeřávek, Relief. Příručka pro sochaře a architekty. Praha: J. Štenc 1925
• Ottův slovník naučný, heslo Relief. Sv. 21, str. 531
• Ottův slovník naučný nové doby, heslo Relief v umění. Sv. 9, str. 533

Související články

• Fasáda
• Medaile
• Ozdobný architektonický prvek
• Sochařství
• Kamej

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu reliéf na Wikimedia Commons
• Téma Reliéf ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Reliéf (sochařství)
• (anglicky) Katalog Metropolitan Museum of Arts

Portály: Architektura a stavebnictví | Umění