propojené těleso slané vody pokrývající 70,8 % povrchu planety Země From Wikipedia, the free encyclopedia
Světový oceán je souvislý vodní obal planety Země, který je složen z oceánů, moří, zálivů a veškeré vodní masy, která je přímo s ním spojená, a je v něm soustředěna většina vody na Zemi. Tvoří souvislou vodní plochu se společnou hladinou, která ve skutečnosti osciluje kolem střední hodnoty vlivem vnějších faktorů, např. slapovými silami Měsíce.
| Světový oceán | |
|---|---|
 Obrázek z Rosetty s Indickým oceánem vlevo a Tichým vpravo | |
| Rozměry | |
| Rozloha | 361 132 000 km² |
| Objem | 1 332 000 000 km³ |
| Max. hloubka | 10 994 m m |
| Prům. hloubka | 3 688 m m |
| Ostatní | |
| Typ | oceán |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pokrývá celkem 361,1 mil. km², což představuje 71 % povrchu planety. Souš pokrývá 149 mil. km². Průměrná hloubka oceánu je 3790 m. Voda oceánu a moří představuje 96,54 % celosvětových zásob vody. Sladká voda představuje pouze 2,53 %. Z toho je ale většina sladké vody, celkem 68,4 %, vázána v ledovcích. Rozložení souše a oceánu na planetě není rovnoměrné. Proto na severní polokouli je asi 100 mil. km² a na jižní polokouli pouze 49 mil. km² souše.
Mořská voda světového oceánu je slaná. Jedná se o roztok různých minerálních a organických látek. V tomto roztoku neustále probíhají různé fyzikální, chemické a biologické procesy. Hlavním zdrojem hořkoslané chuti je chlorid sodný, chlorid hořečnatý a síran hořečnatý. Průměrná slanost vody (salinita) je 35 promile, ale skutečná slanost na různých místech oceánu značně kolísá v závislosti na např. výparu vody, mořských proudech, množství srážek, sladkovodní přítoky apod.
Světový oceán, vzhledem ke své rozloze, zachytává asi 85 % slunečního světla a tepla. Působí proto jako velmi významný regulátor teploty a zabraňuje výkyvům teplot na povrchu planety. Má zásadní vliv na biosféru a život na Zemi. Světový oceán váže velkou část oxidu uhličitého. Fytoplankton je zdrojem až 50 % kyslíku.
Zajímavým úkazem je příliv a odliv. Gravitačním působením Slunce a Měsíce pravidelně kolísá hladina světového oceánu. Voda oceánů je v neustálém pohybu vlivem mořských proudů. Na hladině vznikají vlny, které významným způsobem mění tvář pevniny. Mohou vznikat i ničivé vlny tsunami během sopečných erupcí nebo zemětřesení.
Existuje více metod a postupů, jak se určí plocha oceánů. Zřejmě nejzásadnější hledisko je, co (okrajová a vnitřní moře, zálivy) se považuje za součást oceánu a zda se do jeho rozlohy započítá. Metodika Mezinárodní hydrologické organizace rozlišuje samotný oceán a zálivy, moře. Tabulka odpovídá tomuto principu.
V současnosti se světový oceán rozděluje na 5 dílčích částí, které jsou uvedené v tabulce.
| Oceán | Rozloha (mil. km²) | Procentuální podíl na rozloze oceánů (%) | Procentuální podíl na rozloze Země (%) |
|---|---|---|---|
| Tichý oceán | 155,557 | 43,04 | 30,51 |
| Atlantský oceán | 76,762 | 21,24 | 15,06 |
| Indický oceán | 68,556 | 18,97 | 13,45 |
| Jižní oceán | 20,327 | 5,62 | 3,99 |
| Severní ledový oceán | 14,056 | 3,90 | 2,76 |
| Vnitřní a okrajová moře všech oceánů | 26,161 | 7,23 | 5,13 |
| Celkem veškeré vodstvo | 361,419 | 100 | 70,9 |
První oceány byly na Zemi asi před 4,4 miliardami let.[1] Předpokládá se, že vnikly kondenzací vodní páry po ochlazení povrchu, kdy se vodní pára z ovzduší měnila v mohutné přívaly deště, které pomalu zaplavovaly rozsáhlé nížiny. Podle současných teorií se obrovské množství vody na Zemi dostalo vlivem srážkové činnosti planety v době akrece. Dopadající tělesa (převážně komety) zásobily Zemi vodou, která se postupně kumulovala až umožnila vznik oceánu. Zdrojem vody mohla být ale i samotná Země.[2] Na počátku archaika měl světový oceán o 0,3 až o 0,8 více vody než současný oceán.[3]
Jednotlivé oceány nejsou statická tělesa, ale vlivem času se neustále vyvíjejí. S pohybem litosférických desek dochází ke změně jejich rozložení, což se projevuje změnou velikosti oceánů. Desková tektonika byla přítomna již v raných fázích Země. Tou dobou byl povrch Země více pokryt vodou z důvodu vyšší hladiny oceánu.[4] Oceán mohl tvoři souvislý vodní svět.[5]
Předpokládá se, že na přelomu prvohor a druhohor byl na Zemi jeden obrovský kontinent Pangea, který byl obklopen praoceánem Panthalassa. Vlivem rozpadu Pangey se následně vytvořil oceán Tethys.
V současnosti se některé oceány zmenšují (Tichý oceán), jiné se zvětšují (Atlantský oceán) a některé nejspíše vznikají (Východoafrické riftové údolí).
Do zemského pláště nyní mizí přibližně 400 miliard kg vody ročně.[6] Ale může to být i třikrát více[7] než se odhadovalo,[8] takže se ani nestačí dostávat tolik vody zpět na povrch.[9] Nicméně i sopečné erupce mohou na povrch přivádět více vody než se dříve předpokládalo.[10] Koloběh vody v zemském plášti je tak možný.[11]
Oceán je ze zmiňovaného pohledu podobný pralesům, jelikož má vysokou diverzitu druhů a má vliv na globální klima a koloběh kyslíku. Tlumí sezónní výkyvy, které by bez jeho vlivu byly mnohem výraznější a kratkodobější. Mořské proudy oteplují, nebo ochlazují pevninu v závislosti na teplotě vody, kterou unáší. Nejznámějším příkladem je Golfský proud, který otepluje západní Evropu.
Oceán je tzv. biologickou pumpou, když asi 10 % fytoplanktonu klesá ke dnu nerozloženo, čímž v sobě zachytává část uhlíku z atmosféry, čímž zmenšuje jeho koncentraci v atmosféře a snižuje jeho vliv na skleníkový efekt. V oceánech je vázáno dvacetkrát více uhlíku než v pevninských ekosystémech.
Biom volného oceánu obsahuje značné množství mořské fauny a flóry. Může ale obsahovat i mnohem více ryb, než se nyní odhaduje.[12]
Další důležitý vliv světového oceánu na celkovou stabilizaci Země je velký oběh vody, který se uskutečňuje mezi oceánem a kontinentem.
Oceán též absorbuje teplo. Obsah tepla oceánů (OHC) se měří pomocí teploty sondami mezinárodního projektu Argo.[13] Proxy data však naznačují, že oceány byly před několika tisící lety až o 2 °C teplejší.[14] Před mnoha miliony let byly dokonce teploty hluboko na dně moře i přes 15 °C.[15]
Hustota oceánské vody se růstem teplot u hladiny snižuje (až o 3 ppm/rok) a zvyšuje se tak gradient hustoty vody (stratifikace).[16]
Celkově je lidská činnost na pevnině odpovědna asi za ¾ znečištění oceánů.
Pobřežní zóny jsou nejcennější pro hojnost potravy a proto, že slouží k rozmnožování mořských živočichů. Je ale také nejvíce ohrožené. Na pobřeží migrují ročně desítky miliónů lidí z vnitrozemí. Více než polovina světové populace žije do 100 km od moře. Města – stavební činnost a znečištění, na venkově jsou rybí a garnátové farmy. Likvidace mangrovových mokřadů, kanálů, ústí řek, pobřežních lagun, slaných mokřadů. Polovina znečištění pobřežních zón pochází z vnitrozemí.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
