Spitzerova vila v Janovicích u Rýmařova se nachází v okrese Bruntál. Vilu na Hřbitovní ulici 1 v Janovicích dal postavit obchodní ředitel Vítkovického horního a hutního těžířstva Julius Spitzer (1871–1956).[1]
| Spitzerova vila | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Sloh | historizující regionalismus a art deco |
| Architekt | Gustav Schöler |
| Výstavba | 1929–1930 |
| Stavitel | Rudolf Schubert |
| Stavebník | Julius Spitzer |
| Současný majitel | Alfa Plastik a.s., Bruntál |
| Poloha | |
| Adresa | Hřbitovní č.p. 35/1, Janovice,  Česko |
| Ulice | Hřbitovní |
| Souřadnice | 49°56′43,04″ s. š., 17°14′59,72″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 34569/8-94 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vila byla v roce 1963 zapsána do státního seznamu kulturních památek.[2]
Na pozemku zakoupeném od hraběte Harracha dal v roce 1929 Julius Spitzer postavit vilu podle projektu vídeňského architekta Gustava Schölera. Stavbu provedl místní stavitel Rudolf Schubert.[3] Vila po dostavbě v roce 1930 měla sloužit k setkávání celé rodiny Spitzerů. Stavba byla ovlivněna tyrolskou architekturou 16. století a uměleckými proudy dvacátých let 20. století. Rodina Julia Spitzera přečkala dobu okupace v ústraní v Janovicích. V roce 1944 byl Julius Spitzer deportován do koncentračního tábora, protože pocházel z židovské rodiny. Vila pak byla využívána nacisty jako rekreační středisko. Po válce byla vila opět využívána manželi Spitzerovými, ale po smrti J. Spitzera v roce 1959 byla vila jeho manželce Josefině zabavena. Vilu spravoval Krajský národní výbor v Olomouci a byla využívána např. Svazem českých spisovatelů či Teplotechnou Praha. Po roce 1989 vila nebyla navrácena dědicům.[1] V roce 1994 vilu provozovala firma Pozemní stavitelství a.s., Praha. V roce 1996 byla provedena rekonstrukce vily a nově vzniklo v podkroví apartmá pro novomanžele. Objekt byl veřejně přístupný a spravován jako Penzion Janovice. V roce 2004 byla vila zakoupena společností Pátá stavební a.s., která ji obratem prodala v roce 2005 firmě Alfa Plastik a.s., Bruntál.[3][4] Objekt není veřejnosti přístupný.[5]
Vila z vnějšku připomíná hrad. Vila je zděná patrová stavba na půdorysu ve tvaru Y. Srostlice tří křídel se rozevírá k jihu širokým průčelím dvojicí obytných křídel ukončených nárožními věžemi s jehlancovými helmicemi. V přední části průčelí je terasa v podobě válcového rondelu. Vila má vysokou zvalbenou střechu s vikýři krytou břidlicí. Jižní fasáda je sedmiosá s malými okny s okenicemi. Konstrukci ocelového krovu vyrobily Vítkovické železárny, pokrývačská břidlice pochází z ložisek Nízkého Jeseníku. Zadní křídlo přiléhá kolmo k ose předního křídla. V podkroví střechy byly zřízeny zděné světnice se čtyřdílnými okny.
Hospodářské stavby
K vile náleží další stavby. Ve svahu stojí budova s garáží, bytem řidiče a studeným skleníkem, který byl později přestavěn na saunu. Objekt byl třídílný obdélného půdorysu. První část byla vstupní s valbovou střechou krytou břidlicí, se třemi sdruženými okny s půlkruhovým záklenkem. Druhá část byl skleník, nižší než vstupní část, se sedlovou střechou a vysokým komínem. Třetí část byla patrová stavba s valbovou střechou krytou břidlicí. K patru vedlo schodiště kryté prosklenými stěnami po stranách. V zadní fasádě dvoukřídlá vrata do garáže.[6]
Další stavbou byl studený skleník později přestavěn na kulečníkový sál.[5]
Zahrada
Dobové fotografie zachycují kolem vily okrasnou zahradu, kterou navrhl profesor Vyšší ovocnářské a zahradnické školy v Lednici profesor Friedrich Hennem. Příjezdovou komunikaci lemovaly vzrostlé stromy. Postupem doby se zahrada proměnila ze slunečné květinové na parkovou se vzrostlými stromy, které v době vegetace zakrývají výhled na vilu. V zahradě byl vybudován tenisový kurt.[6][4] Celý pozemek je vymezen zvláštním oplocením s bránou a brankou.[1]
Interiér Spitzerovy vily byl navržen v duchu art deco architektem a malířem Františkem Kyselou. Štukovou výzdobu provedl Simon Novák z Přívozu. Část vybavení, obrazy, cennosti byla po zabavení vily v roce 1959 rozprodána v dražbě (knihovna včetně bibliofilských tisků byla prodána do antikvariátu v Olomouci).[4]
V suterénu se nacházela recepce, jeden apartmán a hospodářské zázemí. V přízemní části byla původně apartmá paní domu a pána domu. Apartmány zahrnovaly pracovny, ložnice, šatny a koupelny. Společenská místnost byla ve střední části patra s přilehlou jídelnou a kuchyní v západní části, s výstupem na terasu.[1] Z původního vybavení byly zachovány interiéry části jídelny (např. krb s keramickým reliéfem[3]), společenská hala (např. kachlová kamna s expresívní atikou a bohatě členěným pláštěm[3]), komunikační haly, pracovny a části apartmánů. Bylo zachováno vybavení koupelen, štuková výzdoba stropů, intarzovaný nábytek, původní lustry, mramorové kryty radiátorů a další.[5] V podkroví byly dětské pokoje a koupelna, které byly přestavěny v roce 1996 na apartmány s několika pokoji. Další apartmán je přístupný po točitém schodišti ve střední části pod vyvýšenou střechou. Celková užitná plocha 1149,44 m2 (z toho suterén 331,82 m2 a přízemí 416,62 m2) zahrnovala sedm apartmánů, čtrnáct obytných místností, sedm koupelen, šest dalších hygienických zařízení, provozní a stravovací zázemí, jídelnu a společenskou halu.[5]
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
