Vítkovické horní a hutní těžířstvo

Vítkovické horní a hutní těžířstvo (VHHT) byla společnost založená v roce 1895 bratry Wilhelmem a Davidem Gutmannovými a Rothschildy. Předmětem podnikání byla těžba a zpracování surovin a obchod s tímto zbožím.

Vítkovické horní a hutní těžířstvo
Základní údaje
Datum založení	1873
Datum zániku	1945
Zakladatelé	Wilhelm von Gutmann David von Gutmann Anselm Salomon von Rothschild
Adresa sídla	Ostrava, Česko
Klíčoví lidé	Paul Kupelwieser
Charakteristika firmy
Majitelé	Wilhelm von Gutmann Jan Larisch-Mönnich Manó Andrássy Anselm Salomon von Rothschild David von Gutmann Reichswerke Hermann Göring
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

V roce 1873 došlo k vyvrcholení spolupráce bratří Gutmannů a Rothschildů. 7. listopadu 1873 vzniká společnost Witkowitzer Bergbau und Eisenhütten Gewerkschaft, česky Vítkovické horní a hutní těžířstvo (VHHT), jako předmět činnosti těžířstva se uváděla těžba a zpracování surovin a obchod s tímto zbožím.^[1] Kapitál společnosti byl rozdělen na 100 kuksů v poměru 51:49 ve prospěch Rothschildů^[2] a pod správu přešly spolu s železárnami ve Vítkovicích i železorudné doly na Moravě a v Uhrách.

V roce 1876, kdy se stal generálním ředitelem VHHT Paul Kupelwieser, kapitálově silná společnost koupila většinu akcií Teplické válcovny a bessemerovací huti, a.s. v severních Čechách, za výhodných podmínek propachtovala Žofínskou huť, převzala krachující Schüllerovu huť v Moravské Ostravě. V roce 1894 pod správu společnosti VHHT přešly pachtovní společnosti Společnost spojených vítkovických dolů^{[p. 1]} a Rakousko-uherská vysokopecní společnost^{[p. 2]}, která budovala Žofínskou huť v Moravské Ostravě, Doubravsko-orlovská důlní společnost^{[p. 3]}, Uhelná důlní společnost a koksovna v Moravské Ostravě^{[p. 4]} a také původní stejnojmenné VHHT. Rok 1895 je rokem vzniku Vítkovického horního a hutního těžířstva uvedeného v život v roce 1896, jehož majitelé byli bratři Gutmanové a Rothschildové.^[3][4] Ve stejném došlo k přerovnání majetků a novému rozdělení kuksů v poměru 50:50.^[5]

V období první světové války došlo k rekonstrukci a modernizaci dolů (Terezie, Louis, Karolina, Ida a Betina). Jámy byly prohlubovány a vybavovány výkonnějšími elektrickými těžními stroji, ventilátory a kompresory.^[6] Po roce 1918 bylo obchodní vedení VHHT přesunuto z Vídně do Vítkovic. Společnost vlastnila železárny ve Vítkovicích, kamenouhelné doly v ostravsko-karvinském revíru^{[p. 5]}, koksovnu Terezii (zrušená v roce 1924), koksovnu Karolinu s briketárnou, elektrárny: Karolina, menší v Doubravě a záložní na dole Anselm, rudné doly na Slovensku a ve Švédsku, velkostatek v Rožňavě a od roku 1924 železárny ve Fryštátě.^[7][8] V roce 1937 byla podniknuta opatření k zabezpečení majetku proti možnému nebezpečí ze strany německého nacizmu. Kuksy (podíly) společnosti byly vyměněny za certifikáty anglické pojišťovny Alliance Assurance Company Ltd. se sídlem v Londýně, avšak odprodej se neuskutečnil. Po roce 1939 bylo těžířstvo podřízeno správě koncernu Reischwerke AG für Erzbergbau und Eisenhütten "Hermann Göring". 28. března 1940 se v Gliwicích konalo závěrečné jednání o zřízení hornoslezského kamenouhelného syndikátu, do kterého byl zapojen 1 důl Vítkovických kamenouhelných dolů. Syndikát předepisoval velikost těžby i cenu uhlí.^[9] Součástí státního koncernu Hermann Göring Werke se VHHT formálně stalo v prosinci 1942..^[3][7]

V roce 1945 byla společnost Vítkovické horní a hutní těžířstvo znárodněna, ve vlastnictví bylo sedm dolů: Hlubina v Moravské Ostravě, Louis ve Vítkovicích, Terezie ve Slezské Ostravě, Ida v Hrušově, Anselm a Oskar v Petřkovicích a Doubrava.