západoslovanský jazyk From Wikipedia, the free encyclopedia
Slovenština (slovenčina – slovenský jazyk) je západoslovanský jazyk, nejbližší češtině z důvodu historické příbuznosti i vzájemného ovlivňování zejména v dobách společného Československa, ve kterém existoval pasivní bilingvismus a v jeho počátcích se dokonce mluvilo o dvou podobách jednoho československého jazyka. Největší rozdíly mezi slovenštinou a češtinou jsou ve slovní zásobě.[zdroj?!] Slovenština má jednodušší (pravidelnější) pravopis i gramatiku než čeština; například se nerozlišují rody u tvarů sloves minulého času množného čísla (ženy, muži, dievčatá boli) a přechodníků.
| Slovenština (slovenčina) | |
|---|---|
 Rozšíření slovenštiny oblasti se slovensky mluvící většinou oblasti s významnou slovensky mluvící menšinou | |
| Rozšíření |  Slovensko
 Srbsko |
| Počet mluvčích | 7 milionů |
| Klasifikace | |
| Písmo | Latinka |
| Postavení | |
| Regulátor | Jazykovědný ústav Ľudovíta Štúra - Slovenská akademie věd |
| Úřední jazyk | Slovensko, Česko, Vojvodina (Srbsko), Evropská unie |
| Kódy | |
| ISO 639-1 | sk |
| ISO 639-2 | slo (B) slk (T) |
| ISO 639-3 | slk |
| Ethnologue | SLO |
| Wikipedie | |
| sk.wikipedia.org | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Slovenština je státním jazykem na Slovensku a jedním z úředních jazyků Evropské unie. Státním jazykem Slovenska je podle ústavy.[1] Od roku 1995 platí na Slovensku zákon o státním jazyce,[2] který staví slovenštinu nad ostatní jazyky, jimiž se v zemi hovoří, aniž by tím byla dotčena práva národnostních menšin. Zákon chrání slovenský jazyk a zajišťuje občanům právo domluvit se tímto jazykem a osvojit si jej slovem i písmem. Upravuje používání slovenštiny v úředním styku, ve školství, ve sdělovacích prostředcích a tisku, při poskytování informací spotřebitelům a v dalších oblastech života. Řeší rovněž závaznost kodifikované podoby spisovné slovenštiny. Podle tohoto zákona musejí být dvojjazyčné nápisy na prvním místě ve slovenském jazyce. Nápis v cizím jazyce nesmí být větším písmem než nápis ve slovenštině.
Kodifikovanou formu spisovné slovenštiny podle zákona o státním jazyce vytvářejí jazykoví odborníci (slovakisté). V praxi jde o vědce z Jazykovědného ústavu Ľudovíta Štúra Slovenské akademie věd. Kodifikační příručky schvaluje ministerstvo kultury a formou opatření je vyhlašuje a uveřejňuje na svých internetových stránkách. Závaznými kodifikačními normami jsou Pravidla slovenské výslovnosti, Pravidla slovenského pravopisu, Krátký slovník slovenského jazyka a Morfologie slovenského jazyka.[3] Kodifikovaná forma je závazná pro používání v různých oblastech života. Závaznost používání spisovné slovenštiny vyplývá jak ze zákona o státním jazyce, tak i z dalších zákonů (např. v oblasti reklamy, při označování potravin a dalších výrobků, při prodeji spotřebitelům a podobně).[4]
V souvislosti s přetrvávající širokou srozumitelností slovenštiny umožňuje český právní řád užívat slovenštinu, na rozdíl od jiných menšinových jazyků, bez překladatele či tlumočníka v řadě právních a úředních úkonů. Týká se to mnoha aspektů společenského života na celém území státu. Například Správní řád (zákon č. 500/2004 Sb.) stanovuje: „V řízení se jedná a písemnosti se vyhotovují v českém jazyce. Účastníci řízení mohou jednat a písemnosti mohou být předkládány i v jazyce slovenském“ (§ 16, odstavec 1). Zákon o správě daní a poplatků (337/1992 Sb.) „Úřední jazyk: Před správcem daně se jedná v jazyce českém nebo slovenském. Veškerá písemná podání se předkládají v češtině nebo slovenštině…“ (§ 3, odstavec 1).[5] Zákon o správě daní a poplatků byl ke dni 1. lednu 2011 zrušen a nahrazen daňovým řádem (zákon č. 280/2009 Sb.). V ustanovení § 76 daňového řádu stanoví, že při správě daní se jedná a písemnosti se vyhotovují v českém jazyce. Slovenština tak k 1. lednu 2011 ztratila v oblasti správy daní své privilegované postavení.
Nejstarší slovanská literatura vzniklá na území dnešního Slovenska se datuje do období Velkomoravské říše, tedy konce 9. století.[6]
Slovenská literatura, včetně děl psaných latinsky, staroslověnsky a česky, se člení (podle období vzniku) takto:
Slovenština se píše upravenou latinkou s následujícími přidanými znaky:
á ä č ď dz dž é ch í ĺ ľ ň ó ô ŕ š ť ú ý ž
Podobná jako v češtině, až na následující písmena:
ä – v neutrálním stylu spisovné slovenštiny se vyslovuje jako e (päť, pamäť)
ľ – měkké l (ľahký)
ĺ – dlouhé slabikotvorné l (dĺžka)
v — na konci slov jako u (domov / domou)
ŕ – dlouhé slabikotvorné r (vŕba)
ô – uo (môcť)
Ve slovenštině existují ještě dvouhlásky, které tvoří dlouhé slabiky a vyslovují se následovně:
ia – ja (priadza / příze)
ie – je (miera / míra)
iu – ju (vyššiu / vyšší)
Platí tady také pravidlo tzv. rytmického krácení, podle kterého se v případě, kdy by měly systémově následovat dvě dlouhé slabiky (s dlouhou samohláskou nebo s dvouhláskou, druhá slabika zkrátí, tj. např. vo-lám, ve-šiam (věším), ale spá-vam (spávám), spie-vam (zpívám). Z tohoto pravidla existují výjimky, např. koncovky zvířecí přídavných jmen (líščí, líščia, býčí, páví,…) nebo podstatná jména středního rodu na -ie v 1. pádě jednotného čísla (vzor „vysvedčenie“ – lístie, lístiu, lístím, dianie,…).
Slovenština je nářečně více diferenciovaná než čeština. Hrubě lze vydělit nářečí západoslovenská (nejbližší češtině, resp. východomoravským dialektům), středoslovenská (jež jsou nejblíže spisovné podobě jazyka, v jižní části mají několik znaků společných s jihoslovanskými jazyky[zdroj?!]) a východoslovenská (mající některé rysy shodné s polštinou, např. nepřítomnost fonologické délky či přízvuk na penultimě). Převážně na severu slovenského jazykového území – na Spiši, Oravě a Horních Kysucích – se vyskytují tzv. goralská nářečí, což jsou dialekty blízké polštině.
Slovenské nářečí od českých nářečí se liší ve používání následujících hlásek: dz dž ä ŕ ĺ ľ a dvojhlásek ia ie iu ô, které se ve českých nářečích nepoužívá a - ř - ě ů, které se ve slovenských nářečích nevyskytuje
ukázka výslovnosti slova NE v slovenských nářečích od západu na východ (zleva doprava):
ne – nie/nyje – nie/ňje – ni/ňi – ně
| Slovensky | Česky |
| jeden | jeden |
| dva | dva |
| tri | tři |
| štyri | čtyři |
| päť | pět |
| šesť | šest |
| sedem | sedm |
| osem | osm |
| deväť | devět |
| desať | deset |
slovensky | Všetci ľudia sa rodia slobodní a rovní v dôstojnosti aj právach. Sú nadaní rozumom a svedomím a majú sa k sebe správať v duchu bratstva. |
česky | Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství. |
| váhy – váhy | beran(skopec) – baran |
| býk – býk | štír – škorpión |
| blíženci – blíženci | střelec – strelec |
| rak – rak | kozoroh – kozorožec |
| lev – lev | vodnář – vodnár |
| panna – panna | ryby – ryby |
Slovenština má stejně jako čeština jednotné a množné číslo, také má pomnožná a hromadná podstatná jména.
Pomnožná podstatná jména jsou taková, která mají tvar množného čísla, ale označují jednu věc (nástenné hodiny, nohavice, nožnice…)
Hromadná podstatná jména jsou taková, která nemají tvar množného čísla, ale označují větší počet (ľudstvo, lístie…)
Pojmenovává okolnosti dějů, vlastností a předmětů. Část příslovečných určení (zejména příslovce odvozená od jakostních přídavných jmen) je možné stupňovat.
Rozeznávají se tyto druhy příslovcí:
Příjmení se stejně jako v češtině většinou až na výjimky přechylují.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
