Slezská knížectví
správní jednotka Slezska v průběhu středověku i novověku From Wikipedia, the free encyclopedia
Území historického Slezska bylo dlouhou dobu rozděleno na mnohá polonezávislá slezská knížectví, někdy se také používá označení vévodství. Toto dělení bylo zapříčiněno rozdělením Polska podle závěti Boleslava III. Křivoústého v roce 1138. Podle tohoto rozdělení mělo být Polsko rozděleno na 4–5 údělů a každý z těchto údělů připadl jednotlivým synům Boleslava. Slezsko podle této smlouvy potom připadlo Vladislavovi II. Vyhnanci a jeho potomci dále dělili Slezsko na další menší územní celky, až do roku 1675, kdy vymřeli všichni slezští Piastovci.
| Slezská knížectví Księstwa śląskie (pl) Herzogtümer Schlesien (de)
| |||||||||
Geografie
| |||||||||
| Obyvatelstvo | |||||||||
| Státní útvar | |||||||||
| Státní útvary a území | |||||||||
| |||||||||
.svg)
Historie
Za vlády Jana Lucemburského a Karla IV. se tato knížectví stala vazaly Českého království. Vymíráním jednotlivých větví slezských Piastovců (1335 vratislavské, 1368 svídnické, 1492 olešnické, 1504 hlohovské, 1535 opolské, 1625 těšínské a 1675 břežsko-lehnické) připadala území přímo České koruně. V 15. století zároveň Polsko získalo zpět koupí Osvětimsko, Zátorsko a Seversko, která se pak přestala počítat mezi slezská území (v té době se také ustálilo rozdělení na Horní a Dolní Slezsko).
Český král Vladislav Jagellonský udělil svému bratrovi Janovi tzv. košickou dohodou Hlohovské knížectví a titul první kníže ve Slezsku. Po jeho nástupu na polský trůn získal Hlohovské knížectví jako léno od Vladislava jejich bratr Zikmund, který získal v prosinci 1501 také Opavské knížectví, vykoupené od Jánoše Korvína,[1] a v září 1504 byl jmenován nejvyšším královským místodržitelem Slezska.[2] Jiří z Poděbrad pro sebe a své potomky zakoupil Minstrberské knížectví. Potomci Jiřího z Poděbrad vládli do roku 1647 v Olešnicku. Od 15. století začali o Slezsko projevovat zájem braniborští Hohenzollerni, kteří roku 1482 získali Krosensko, poté i některá další území, jako například Krnovsko a Bohumínsko. V Ratibořsku vládli až do roku 1521 opavští Přemyslovci.
Knížectví zůstala součástí zemí Koruny české až do roku 1742, kdy probíhaly slezské války a větší část Slezska byla zabrána Pruskem, které zdejší knížectví inkorporovalo do svého království (i když některá knížectví sehrála později jistou epizodní roli). V letech 1800–1839 vládla v Zaháňsku ve Slezsku vévodkyně Kateřina Vilemína Zaháňská, která byla předobrazem pro paní kněžnu z Babičky Boženy Němcové.
Těšínské knížectví bylo až do 17. století pod vládou Piastovců, poté se stalo mezi lety 1653–1722 bezprostředním knížectvím, dokud ho Karel VI. neudělil lénem lotrinské dynastii. Knížectví se však znovu dostalo do habsburských (respektive habsbursko-lotrinských) rukou smrtí císaře Františka Štěpána roku 1765. Knížectví zaniklo v roce 1918 vznikem Československé republiky. Posledním těšínským knížetem byl Bedřich Rakousko-Těšínský.
Seznam slezských knížectví
Historický velký znak Dolního Slezska
Historický velký znak Horního Slezska
Dolní Slezsko (Slezsko)
České Slezsko
|
Horní Slezsko (Opolsko)
Nezařazené
|
_COA.svg){kind=small}
_COA.svg){kind=small}
Územní vývoj slezských knížectví
1172–1177
1177–1185
1185–1201
1201–1202
1206–1217
1217–1230
1241–1243
1243–1248
1248–1249
1249–1273
1273–1277
1277–1278
1278–1281
1281–1284
1284–1287
1287–1290
1290–1291
1294–1296
1296–1301
1306–1309
1309–1311
.svg){kind=link}
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.