Seznam vítězů mužské dvouhry na Australian Open uvádí přehled šampionů mužské singlové soutěže na tenisovém turnaji Australian Open.[1]
| Vítězové mužské dvouhry na Australian Open | |
|---|---|
.svg) Norman Brookes Challenge Cup | |
| ausopen.com | |
| Grand Slam | Australian Open |
| Místo | Melbourne,  Austrálie |
| Areál | Melbourne Park |
| Organizátor | Tennis Australia / ITF |
| Povrch | tráva / venku (1905–1987) tvrdý / venku (1988–) |
| Odměna | 3 150 000 AU$ (2024) |
| Trofej | Norman Brookes Challenge Cup |
| Nejvyšší počet titulů | |
| amatérské éry | 6 – Roy Emerson |
| mezi amatéry v řadě | 5 – Roy Emerson |
| otevřené éry | 10 – Novak Djoković |
| otevřené éry v řadě | 3 – Novak Djoković |
| Současný vítěz | |
 Jannik Sinner (ITA)(první titul) | |
| předávající trofeje: Jim Courier | |
Australian Open je tenisový Grand Slam, každoročně hraný ve druhé polovině ledna jako úvodní část čtyřdílné grandslamové kategorie. V letech 1905–1987 probíhal na trávě. S přesunem z Kooyong Lawn Tennis Clubu do Melbourne Parku se začal odehrávat na tvrdém povrchu. Profesionálům se otevřel jako poslední z grandslamů roku 1969. Během první (1916–1918) a druhé světové války (1941–1945) a v roce 1986 turnaj neproběhl.[2][3] V sezóně 1977 se konaly dva ročníky v důsledku přeložení termínu na závěr roku, první během ledna a druhý v prosinci.[4]
Nejvyšší počet deseti titulů vybojoval Srb Novak Djoković, když všechna svá semifinále i finále vyhrál. Australan Ken Rosewall se v 18 letech stal nejmladším a v 37 letech také nejstarším vítězem, což z něj učinilo nejstaršího šampiona grandslamové dvouhry v celé open éře. Jeho devatenáctileté období mezi prvním (1953) a posledním (1972) titulem představuje rovněž grandslamový rekord.[5]
Australian Open se v minulosti odehrával napříč australským kontinentem, když se dějišty staly Perth, Brisbane, Adelaide, Sydney a Melbourne. Místa konání se velmi často střídala, než v roce 1972 grandslam trvale zakotvil v melbournském Kooyong Lawn Tennis Clubu. Odtud se roku 1988 přestěhoval do nově postaveného Flinders Parku, později přejmenovaného na Melbourne Park.[2]
Opakovaně se měnilo také datum konání turnaje. Z lednového termínu byl v roce 1971 přesunut na březen pro vyhovění požadavkům vlastníků okruhu World Championship Tennis (WCT) a americké tenisové ligy (National Tennis League), kteří před březnem neumožnili smluvně vázaným hráčům startovat v Austrálii.[6] Již od následujícího ročníku 1972 však turnaj začínal opět v prosinci předcházejícího roku, aby se vyhnul zákazu Mezinárodní tenisové federace (ILTF) ke startu hráčů z okruhu WCT na turnajích ILTF v první polovině roku. Spor dvou okruhů byl zažehnán a od sezóny 1973 připadla turnajům ILTF v kalendáři druhá polovina roku. Snaha přimět k účasti více předních tenistů a tím zvýšit atraktivitu vedla po lednu 1977 k posunuti konání o několik dní dříve, aby turnaj končil již v prosinci a rozhodovalo se na něm o kalendářním grandslamu. Proto byly roku 1977 odehrány dva ročníky. Již v roce 1978 se však termín vrátil na přelom Nového roku i v důsledku neochoty tenistů hrát přímo během Vánoc.[4] V roce 1985 padlo rozhodnutí k trvalému přesunu do druhé poloviny ledna, což způsobilo, že se ročník plánovaný na prosinec 1986 již neodehrál a turnaj následoval v novém lednovém termínu 1987.[7][8]
Od počátku mužské dvouhry v roce 1905 měla soutěž charakter vyřazovacího formátu a zápasy probíhaly na tři vítězné sety. Výjimkou se staly ročníky 1970, 1973 a 1974, kdy se úvodní kola hrála na dvě vítězné sady. V roce 1982 se pak na dva vítězné sety konaly pouze třetí a čtvrté kolo.
V roce 1971 byl do čtyř úvodních setů zaveden 7bodový tiebreak. V závěrečné páté sadě o vítězi dále rozhodoval rozdíl dvou gemů. Výjimkou se stalo období 1980–1982, v němž byla zkrácená hra uplatněna i v pátém dějství.[9] V sezóně 2019 byl do závěrečné sady zaveden 10bodový supertiebreak.[10]
V letech 1905–1987 se hrálo na trávě. Přesun do Flinders Parku v roce 1988 znamenal přechod na tvrdý povrch.[2][11][12] Švéd Mats Wilander vyhrál jako jediný soutěž na trávě i tvrdém povrchu. Švýcar Roger Federer pak triumfoval na dvou typech tvrdého povrchu, původním Rebound Ace a poté na Plexicushionu, jenž byl v areálu položen mezi lety 2008–2019. V roce 2020 byl instalován povrch GreenSet.[13] Tři ročníky na něm ovládl Novak Djoković, jenž sedmkrát předtím zvítězil na Plexicushionu.
Vítěz získává Norman Brookes Challenge Cup (Putovní pohár Normana Brookese), pojmenovaný po Normanu Brookesovi, australském šampionu z roku 1911 a prezidentu australského tenisového svazu. Tenista do vlastnictví obdrží zmenšenou repliku z pozlaceného stříbra.[15] Odměna šampiona v roce 2010 činila 2 100 tisíc australských dolarů,[16] roku 2020 dosáhla již částky 4 120 tisíc australských dolarů.[17]
V úvodní fázi, kdy grandslam probíhal pod názvem Australasian Championships, získal nejvyšší počet tří titulů Australan James Anderson (1922, 1924–1925). V následném období Australian Championships, až do konce amatérské éry v roce 1968, vybojoval rekordních šest trofejí jeho krajan Roy Emerson (1961, 1963–1967) včetně pěti bez přerušení.[3] Po otevření se profesionálům v sezóně 1969 vytvořil Srb Novak Djoković absolutní rekord ziskem deseti titulů (2008, 2011–2013, 2015–2016, 2019–2021, 2023) včetně tří výher v řadě.[3] Trofeje bez ztráty setu v otevřené éře vybojovali Ken Rosewall v roce 1971 a Roger Federer roku 2007.
Nejmladším šampionem se roku 1953 v 18 letech a 2 měsících stal Australan Ken Rosewall,[5] který drží i věkový rekord nejstaršího vítěze. Při zisku trofeje v roce 1972 mu bylo 37 let, 2 měsíce a 1 den, což z něj učinilo nejstaršího vítěze grandslamové dvouhry v celé open éře. Rovněž 19leté období mezi prvním a posledním titulem je grandslamovým rekordem.[5]
Jedinkrát nebylo finále dohráno, když v roce 1990 Stefan Edberg skrečoval v závěru třetí sady Ivanu Lendlovi pro poranění břišního svalu.[18]
| Amatérská éra (1905–1968) | |||
|---|---|---|---|
| Rok | vítěz | poražený finalista | výsledek |
| 1905 | Rodney Heath (AUS) | Albert Curtis (AUS) | 4–6, 6–3, 6–4, 6–4 |
| 1906 |  Anthony Wilding (NZL) | Francis Fisher (NZL) | 6–0, 6–4, 6–4 |
| 1907 | Horace Rice (AUS) | Harry Parker (NZL) | 6–3, 6–4, 6–4 |
| 1908 |  Fred Alexander (USA) | Alfred Dunlop (AUS) | 3–6, 3–6, 6–0, 6–2, 6–3 |
| 1909 | Anthony Wilding (NZL) | Ernie Parker (AUS) | 6–1, 7–5, 6–2 |
| 1910 | Rodney Heath (AUS) | Horace Rice (AUS) | 6–4, 6–3, 6–2 |
| 1911 | Norman Brookes (AUS) | Horace Rice (AUS) | 6–1, 6–2, 6–3 |
| 1912 |  James Cecil Parke (BRI)[p 1] | Alfred Beamish (BRI) | 3–6, 6–3, 1–6, 6–1, 7–5 |
| 1913 | Ernie Parker (AUS) | Harry Parker (NZL) | 2–6, 6–1, 6–3, 6–2 |
| 1914 | Arthur O'Hara Wood (AUS) | Gerald Patterson (AUS) | 6–4, 6–3, 5–7, 6–1 |
| 1915 | Gordon Lowe (BRI) | Horace Rice (AUS) | 4–6, 6–1, 6–1, 6–4 |
| 1916 | nehráno[p 2] | ||
| 1917 | |||
| 1918 | |||
| 1919 | Algernon Kingscote (BRI) | Eric Pockley (AUS) | 6–4, 6–0, 6–3 |
| 1920 | Pat O'Hara Wood (AUS) | Ronald Thomas (AUS) | 6–3, 4–6, 6–8, 6–1, 6–3 |
| 1921 | Rhys Gemmell (AUS) | Alf Hedeman (AUS) | 7–5, 6–1, 6–4 |
| 1922 | James Anderson (AUS) | Gerald Patterson (AUS) | 6–0, 3–6, 3–6, 6–3, 6–2 |
| 1923 | Pat O'Hara Wood (AUS) | Bert St. John (AUS) | 6–1, 6–1, 6–3 |
| 1924 | James Anderson (AUS) | Richard Schlesinger (AUS) | 6–3, 6–4, 3–6, 5–7, 6–3 |
| 1925 | James Anderson (AUS) | Gerald Patterson (AUS) | 11–9, 2–6, 6–2, 6–3 |
| 1926 | John Hawkes (AUS) | James Willard (AUS) | 6–1, 6–3, 6–1 |
| 1927 | Gerald Patterson (AUS) | John Hawkes (AUS) | 3–6, 6–4, 3–6, 18–16, 6–3 |
| 1928 |  Jean Borotra (FRA) | Jack Cummings (AUS) | 6–4, 6–1, 4–6, 5–7, 6–3 |
| 1929 |  John Colin Gregory (GBR) | Richard Schlesinger (AUS) | 6–2, 6–2, 5–7, 7–5 |
| 1930 | Edgar Moon (AUS) | Harry Hopman (AUS) | 6–3, 6–1, 6–3 |
| 1931 | Jack Crawford (AUS) | Harry Hopman (AUS) | 6–4, 6–2, 2–6, 6–1 |
| 1932 | Jack Crawford (AUS) | Harry Hopman (AUS) | 4–6, 6–3, 3–6, 6–3, 6–1 |
| 1933 | Jack Crawford (AUS) | Keith Gledhill (USA) | 2–6, 7–5, 6–3, 6–2 |
| 1934 | Fred Perry (GBR) | Jack Crawford (AUS) | 6–3, 7–5, 6–1 |
| 1935 | Jack Crawford (AUS) | Fred Perry (GBR) | 2–6, 6–4, 6–4, 6–4 |
| 1936 | Adrian Quist (AUS) | Jack Crawford (AUS) | 6–2, 6–3, 4–6, 3–6, 9–7 |
| 1937 | Vivian McGrath (AUS) | John Bromwich (AUS) | 6–3, 1–6, 6–0, 2–6, 6–1 |
| 1938 | Don Budge (USA) | John Bromwich (AUS) | 6–4, 6–2, 6–1 |
| 1939 | John Bromwich (AUS) | Adrian Quist (AUS) | 6–4, 6–1, 6–3 |
| 1940 | Adrian Quist (AUS) | Jack Crawford (AUS) | 6–3, 6–1, 6–2 |
| 1941 | nehráno[p 3] | ||
| 1942 | |||
| 1943 | |||
| 1944 | |||
| 1945 | |||
| 1946 | John Bromwich (AUS) | Dinny Pails (AUS) | 5–7, 6–3, 7–5, 3–6, 6–2 |
| 1947 | Dinny Pails (AUS) | John Bromwich (AUS) | 4–6, 6–4, 3–6, 7–5, 8–6 |
| 1948 | Adrian Quist (AUS) | John Bromwich (AUS) | 6–4, 3–6, 6–3, 2–6, 6–3 |
| 1949 | Frank Sedgman (AUS) | John Bromwich (AUS) | 6–3, 6–2, 6–2 |
| 1950 | Frank Sedgman (AUS) | Ken McGregor (AUS) | 6–3, 6–4, 4–6, 6–1 |
| 1951 | Dick Savitt (USA) | Ken McGregor (AUS) | 6–3, 2–6, 6–3, 6–1 |
| 1952 | Ken McGregor (AUS) | Frank Sedgman (AUS) | 7–5, 12–10, 2–6, 6–2 |
| 1953 | Ken Rosewall (AUS) | Mervyn Rose (AUS) | 6–0, 6–3, 6–4 |
| 1954 | Mervyn Rose (AUS) | Rex Hartwig (AUS) | 6–2, 0–6, 6–4, 6–2 |
| 1955 | Ken Rosewall (AUS) | Lew Hoad (AUS) | 9–7, 6–4, 6–4 |
| 1956 | Lew Hoad (AUS) | Ken Rosewall (AUS) | 6–4, 3–6, 6–4, 7–5 |
| 1957 | Ashley Cooper (AUS) | Neale Fraser (AUS) | 6–3, 9–11, 6–4, 6–2 |
| 1958 | Ashley Cooper (AUS) | Malcolm Anderson (AUS) | 7–5, 6–3, 6–4 |
| 1959 | Alex Olmedo (USA) | Neale Fraser (AUS) | 6–1, 6–2, 3–6, 6–3 |
| 1960 | Rod Laver (AUS) | Neale Fraser (AUS) | 5–7, 3–6, 6–3, 8–6, 8–6 |
| 1961 | Roy Emerson (AUS) | Rod Laver (AUS) | 1–6, 6–3, 7–5, 6–4 |
| 1962 | Rod Laver (AUS) | Roy Emerson (AUS) | 8–6, 0–6, 6–4, 6–4 |
| 1963 | Roy Emerson (AUS) | Ken Fletcher (AUS) | 6–3, 6–3, 6–1 |
| 1964 | Roy Emerson (AUS) | Fred Stolle (AUS) | 6–3, 6–4, 6–2 |
| 1965 | Roy Emerson (AUS) | Fred Stolle (AUS) | 7–9, 2–6, 6–4, 7–5, 6–1 |
| 1966 | Roy Emerson (AUS) | Arthur Ashe (USA) | 6–4, 6–8, 6–2, 6–3 |
| 1967 | Roy Emerson (AUS) | Arthur Ashe (USA) | 6–4, 6–1, 6–4 |
| 1968 | William Bowrey (AUS) |  Juan Gisbert (ESP) | 7–5, 2–6, 9–7, 6–4 |
| Otevřená éra (od 1969)[p 4] | |||
| Rok | vítěz | poražený finalista | výsledek |
| 1969 | Rod Laver (AUS) | Andrés Gimeno (ESP) | 6–3, 6–4, 7–5 |
| 1970 | Arthur Ashe (USA) | Dick Crealy (AUS) | 6–4, 9–7, 6–2 |
| 1971 | Ken Rosewall (AUS) | Arthur Ashe (USA) | 6–1, 7–5, 6–3 |
| 1972 | Ken Rosewall (AUS) | Malcolm Anderson (AUS) | 7–6(7–2), 6–3, 7–5 |
| 1973 | John Newcombe (AUS) | Onny Parun (NZL) | 6–3, 6–7, 7–5, 6–1 |
| 1974 | Jimmy Connors (USA) | Phil Dent (AUS) | 7–6(9–7), 6–4, 4–6, 6–3 |
| 1975 | John Newcombe (AUS) | Jimmy Connors (USA) | 7–5, 3–6, 6–4, 7–6(9–7) |
| 1976 | Mark Edmondson (AUS) | John Newcombe (AUS) | 6–7, 6–3, 7–6, 6–1 |
| 1977(I)[p 5] | Roscoe Tanner (USA) |  Guillermo Vilas (ARG) | 6–3, 6–3, 6–3 |
| 1977(XII)[p 5] | Vitas Gerulaitis (USA) | John Lloyd (GBR) | 6–3, 7–6(7–1), 5–7, 3–6, 6–2 |
| 1978 | Guillermo Vilas (ARG) | John Marks (AUS) | 6–4, 6–4, 3–6, 6–3 |
| 1979 | Guillermo Vilas (ARG) | John Sadri (USA) | 7–6(7–4), 6–3, 6–2 |
| 1980 | Brian Teacher (USA) | Kim Warwick (AUS) | 7–5, 7–6(7–4), 6–3 |
| 1981 |  Johan Kriek (JAR) | Steve Denton (USA) | 6–2, 7–6(7–1), 6–7(1–7), 6–4 |
| 1982 | Johan Kriek (USA)[p 6] | Steve Denton (USA) | 6–3, 6–3, 6–2 |
| 1983 |  Mats Wilander (SWE) |  Ivan Lendl (TCH) | 6–1, 6–4, 6–4 |
| 1984 | Mats Wilander (SWE) | Kevin Curren (JAR) | 6–7(5–7), 6–4, 7–6(7–3), 6–2 |
| 1985 | Stefan Edberg (SWE) | Mats Wilander (SWE) | 6–4, 6–3, 6–3 |
| 1986 | nehráno[p 7] | ||
| 1987 | Stefan Edberg (SWE) | Pat Cash (AUS) | 6–3, 6–4, 3–6, 5–7, 6–3 |
| 1988 | Mats Wilander (SWE) | Pat Cash (AUS) | 6–3, 6–7(3–7), 3–6, 6–1, 8–6 |
| 1989 | Ivan Lendl (TCH) | Miloslav Mečíř (TCH) | 6–2, 6–2, 6–2 |
| 1990 | Ivan Lendl (TCH) | Stefan Edberg (SWE) | 4–6, 7–6(7–3), 5–2skreč |
| 1991 |  Boris Becker (GER) | Ivan Lendl (TCH) | 1–6, 6–4, 6–4, 6–4 |
| 1992 | Jim Courier (USA) | Stefan Edberg (SWE) | 6–3, 3–6, 6–4, 6–2 |
| 1993 | Jim Courier (USA) | Stefan Edberg (SWE) | 6–2, 6–1, 2–6, 7–5 |
| 1994 | Pete Sampras (USA) | Todd Martin (USA) | 7–6(7–4), 6–4, 6–4 |
| 1995 | Andre Agassi (USA) | Pete Sampras (USA) | 4–6, 6–1, 7–6(8–6), 6–4 |
| 1996 | Boris Becker (GER) | Michael Chang (USA) | 6–2, 6–4, 2–6, 6–2 |
| 1997 | Pete Sampras (USA) | Carlos Moyà (ESP) | 6–2, 6–3, 6–3 |
| 1998 | Petr Korda (CZE) |  Marcelo Ríos (CHI) | 6–2, 6–2, 6–2 |
| 1999 |  Jevgenij Kafelnikov (RUS) | Thomas Enqvist (SWE) | 4–6, 6–0, 6–3, 7–6(7–1) |
| 2000 | Andre Agassi (USA) | Jevgenij Kafelnikov (RUS) | 3–6, 6–3, 6–2, 6–4 |
| 2001 | Andre Agassi (USA) | Arnaud Clément (FRA) | 6–4, 6–2, 6–2 |
| 2002 | Thomas Johansson (SWE) | Marat Safin (RUS) | 3–6, 6–4, 6–4, 7–6(7–4) |
| 2003 | Andre Agassi (USA) | Rainer Schüttler (GER) | 6–2, 6–2, 6–1 |
| 2004 |  Roger Federer (SUI) | Marat Safin (RUS) | 7–6(7–3), 6–4, 6–2 |
| 2005 | Marat Safin (RUS) | Lleyton Hewitt (AUS) | 1–6, 6–3, 6–4, 6–4 |
| 2006 | Roger Federer (SUI) |  Marcos Baghdatis (CYP) | 5–7, 7–5, 6–0, 6–2 |
| 2007 | Roger Federer (SUI) | Fernando González (CHI) | 7–6(7–2), 6–4, 6–4 |
| 2008 |  Novak Djoković (SRB) | Jo-Wilfried Tsonga (FRA) | 4–6, 6–4, 6–3, 7–6(7–2) |
| 2009 | Rafael Nadal (ESP) | Roger Federer (SUI) | 7–5, 3–6, 7–6(7–3), 3–6, 6–2 |
| 2010 | Roger Federer (SUI) | Andy Murray (GBR) | 6–3, 6–4, 7–6(13–11) |
| 2011 | Novak Djoković (SRB) | Andy Murray (GBR) | 6–4, 6–2, 6–3 |
| 2012 | Novak Djoković (SRB) | Rafael Nadal (ESP) | 5–7, 6–4, 6–2, 6–7(5–7), 7–5 |
| 2013 | Novak Djoković (SRB) | Andy Murray (GBR) | 6–7(2–7), 7–6(7–3), 6–3, 6–2 |
| 2014 | Stan Wawrinka (SUI) | Rafael Nadal (ESP) | 6–3, 6–2, 3–6, 6–3 |
| 2015 | Novak Djoković (SRB) | Andy Murray (GBR) | 7–6(7–5), 6–7(4–7), 6–3, 6–0 |
| 2016 | Novak Djoković (SRB) | Andy Murray (GBR) | 6–1, 7–5, 7–6(7–3) |
| 2017 | Roger Federer (SUI) | Rafael Nadal (ESP) | 6–4, 3–6, 6–1, 3–6, 6–3 |
| 2018 | Roger Federer (SUI) |  Marin Čilić (CRO) | 6–2, 6–7(5–7), 6–3, 3–6, 6–1 |
| 2019 | Novak Djoković (SRB) | Rafael Nadal (ESP) | 6–3, 6–2, 6–3 |
| 2020 | Novak Djoković (SRB) |  Dominic Thiem (AUT) | 6–4, 4–6, 2–6, 6–3, 6–4 |
| 2021 | Novak Djoković (SRB) | Daniil Medveděv (RUS) | 7–5, 6–2, 6–2 |
| 2022 | Rafael Nadal (ESP) | Daniil Medveděv (RUS) | 2–6, 6–7(5–7), 6–4, 6–4, 7–5 |
| 2023 | Novak Djoković (SRB) |  Stefanos Tsitsipas (GRE) | 6–3, 7–6(7–4), 7–6(7–5) |
| 2024 | Jannik Sinner (ITA) | Daniil Medveděv | 3–6, 3–6, 6–4, 6–4, 6–3 |
Vícenásobní vítězové
| Tenista | éra | tituly | ||
|---|---|---|---|---|
| amatérská | open | celkem | ||
| Novak Djoković (SRB) | 0 | 10 | 10 | 2008, 2011, 2012, 2013, 2015, 2016, 2019, 2020, 2021, 2023 |
| Roy Emerson (AUS) | 6 | 0 | 6 | 1961, 1963, 1964, 1965, 1966, 1967 |
| Roger Federer (SUI) | 0 | 6 | 6 | 2004, 2006, 2007, 2010, 2017, 2018 |
| Jack Crawford (AUS) | 4 | 0 | 4 | 1931, 1932, 1933, 1935 |
| Ken Rosewall (AUS) | 2 | 2 | 4 | 1953, 1955, 1971, 1972 |
| Andre Agassi (USA) | 0 | 4 | 4 | 1995, 2000, 2001, 2003 |
| James Anderson (AUS) | 3 | 0 | 3 | 1922, 1924, 1925 |
| Adrian Quist (AUS) | 3 | 0 | 3 | 1936, 1940, 1948 |
| Rod Laver (AUS) | 2 | 1 | 3 | 1960, 1962, 1969 |
| Mats Wilander (SWE) | 0 | 3 | 3 | 1983, 1984, 1988 |
| Boris Becker (GER) | 0 | 2 | 2 | 1991, 1996 |
| John Bromwich (AUS) | 2 | 0 | 2 | 1939, 1946 |
| Ashley Cooper (AUS) | 2 | 0 | 2 | 1957, 1958 |
| Jim Courier (USA) | 0 | 2 | 2 | 1992, 1993 |
| Stefan Edberg (SWE) | 0 | 2 | 2 | 1985, 1987 |
| Rodney Heath (AUS) | 2 | 0 | 2 | 1905, 1910 |
| / Johan Kriek (JAR/USA)[p 6] | 0 | 2 | 2 | 1981, 1982 |
| Ivan Lendl (TCH) | 0 | 2 | 2 | 1989, 1990 |
| Rafael Nadal (ESP) | 0 | 2 | 2 | 2009, 2022 |
| John Newcombe (AUS) | 0 | 2 | 2 | 1973, 1975 |
| Pete Sampras (USA) | 0 | 2 | 2 | 1994, 1997 |
| Frank Sedgman (AUS) | 2 | 0 | 2 | 1949, 1950 |
| Guillermo Vilas (ARG) | 0 | 2 | 2 | 1978, 1979 |
| Anthony Wilding (NZL) | 2 | 0 | 2 | 1906, 1909 |
| Pat O'Hara Wood (AUS) | 2 | 0 | 2 | 1920, 1923 |
Vítězové podle státu
| Stát | éra | titul | |||
|---|---|---|---|---|---|
| amatérská | open | celkem | první | poslední | |
| Austrálie |
44 | 6 | 50 | 1905 | 1976 |
| Spojené státy americké |
4 | 14 | 18 | 1908 | 2003 |
| Srbsko |
0 | 10 | 10 | 2008 | 2023 |
| Švýcarsko |
0 | 7 | 7 | 2004 | 2018 |
| Švédsko |
0 | 6 | 6 | 1983 | 2002 |
| Spojené království[p 1] |
5 | 0 | 5 | 1912 | 1934 |
| Argentina |
0 | 2 | 2 | 1978 | 1979 |
| Československo[p 8][p 9] |
0 | 2 | 2 | 1989 | 1990 |
| Německo |
0 | 2 | 2 | 1991 | 1996 |
| Nový Zéland |
2 | 0 | 2 | 1906 | 1909 |
| Rusko |
0 | 2 | 2 | 1999 | 2005 |
| Španělsko |
0 | 2 | 2 | 2009 | 2022 |
 Jižní Afrika |
0 | 1 | 1 | 1981 | 1981 |
| Česko[p 10] |
0 | 1 | 1 | 1998 | 1998 |
| Francie |
1 | 0 | 1 | 1928 | 1928 |
| Itálie |
1 | 0 | 1 | 2024 | 2024 |
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
