Schillerův dům (Lipsko)
památník v Lipsku From Wikipedia, the free encyclopedia
památník v Lipsku From Wikipedia, the free encyclopedia
Schillerův dům (německy Schillerhaus) je malý původně selský dům v Lipsku v městské části Gohlis (Menckestraße 42). V horním poschodí tohoto domu žil v létě roku 1785 Friedrich Schiller, jenž zde napsal 2. akt svého dramatu Don Carlos a vypracoval truchlohru Fiesco a první náčrt své básně Ode an die Freude (Óda na radost), kterou později dokončil v Drážďanech. Budova je nejstarším zachovaným selským domem v lipské městské oblasti a zároveň sídlem Schillerova památníku, jenž je pobočkou Historického muzea v Lipsku.
Schillerův dům v Lipsku | |
---|---|
Schillerův dům v Menckestraße | |
Účel stavby | |
Sídlo památníku | |
Základní informace | |
Výstavba | 1717 |
Přestavba | 18. století, 19. století, 1896–1897, 1911, 1929–1934, 1966–1969, 1985–1989, 1997–1998 |
Současný majitel | Historické muzeum v Lipsku |
Pojmenováno po | Friedrich Schiller |
Poloha | |
Adresa | Menckestraße 42, Lipsko, Německo |
Souřadnice | 51°21′31,68″ s. š., 12°21′46,08″ v. d. |
Další informace | |
Web | https://www.stadtgeschichtliches-museum-leipzig.de/besuch/unsere-haeuser/schillerhaus/ |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
FIESCO: Ale s veselou sousedé! Tvařme se třeba jako mazaní dědicové, kteří jdou s nářkem za rakví, a přitom se hlasitě smějí do kapesníku! Ale mohli bychom také dostat zlou macechu. Buďsi, necháme ji hartusit, a hodujme! VERRINA (rozhořčeně): Nebesa a země! a sami nehneme prstem? – kam jsi to klesl, Fiesco? Kde je ten muž, který tak z duše nenáviděl tyranství? Vzpomínám na dobu, kde by se tě zmocnila zuřivost při pouhém spatření koruny. – Padlý synu republiky! Ty si zodpovíš, že nedám ani haléř za svou nesmrtelnost, jestliže duch se takto opotřebuje již v životě. FIESCO: Jsi nenapravitelný podivín. Ať si Doria strčí Janov do kapsy a začachruje ho tuniským pirátům, co je nám potom? My budeme pít kyperské a líbat hezká děvčata. Fiesco [přel. Valter Feldstein][1] |
Budova byla postavena v roce 1717 jako jednopodlažní dům (obytná stáj) jednoho maloselského třístranného dvora v tehdejší vesnici Gohlis. Tato stavba vytvořená z pěchované hlíny se skládala z obytné části, předsíně s černou kuchyní a jedné stáje.[2] Ve druhé polovině 18. století byla budova přestavěna a rozšířena, aby se vytvořila další obydlí pro letní hosty. Při tom byla přestavěna i stáj a vzniklo také nové poschodí.
Tehdy 25letý Schiller žil v horním patře domu od 7. května do 11. září 1785. Pobýval zde na základě pozvání kruhu přátel právníka Christiana Gottfrieda Körnera. V bývalé stáji ve stejné době žil vydavatel Georg Joachim Göschen, jenž toto ubytování Schillerovi zprostředkoval. Během svého pobytu v Lipsku napsal básník druhé dějství Dona Carlose, Fiesca a první náčrt básně Óda na radost.
V roce 1841 byl z iniciativy Roberta Bluma, lipského divadelního sekretáře a jednoho z průkopníků revoluce v letech 1848/49, znovuobjeven Schillerův dům jako místo básníkova působení, načež zde byl zřízen památník. Dům byl otevřen 11. listopadu 1841 slavnostním odhalením nově postavené slavobrány s pamětní deskou, na níž byl nápis těchto slov: „Zde žil Schiller a v roce 1785 tu napsal Ódu na radost“. Dne 24. října 1842 byl Robertem Blumem založen Lipský Schillerův spolek. V roce 1848 byla zpřístupněna Schillerova světnice. Roku 1856 hrozila tomuto domu demolice a dražba, načež Schillerův spolek získal 2150 tolarů prostřednictvím darů a finančního závazku jednoho z členů správní rady. Tímto členem byl historik Heinrich Wuttke.[3][4] V následujících letech prošla budova a její okolí stavebními úpravami. V roce 1864 se podařilo dům v pozemkové knize přepsat na Schillerův spolek. Podle stanov se měl po rozpuštění spolku dům stát majetkem města, jakmile se město zaváže, že památník bude zachován. V letech 1896/97, 1911 a 1929–34 následovaly další stavební úpravy. Roku 1911 byla architektem Maxem Langheinrichem podle svého původního vzhledu znovu vystavěna slavobrána. Dne 4. prosince 1943 prorazila během bombardování střechu hořčíková zápalná bomba a uvízla v Schillerově bývalé ložnici. Tuto bombu se podařilo odstranit. Poté byly do wurzenského dómu Panny Marie přemístěny cenné výstavní exponáty, které z části postihl osud válečných ztrát.[5]
V roce 1949 rozpustila saská státní vláda Schillerův spolek a podřídila Schillerův dům kulturní masové organizaci Kulturbund der DDR. Vlastníkem budovy se stalo město Lipsko. V roce 1961 se Schillerův dům stal pobočkou Historického muzea v Lipsku. V letech 1966–69 a 1985–89 proběhly další opravy Kastelánova domu (vedlejší budova) a změny nádvoří a zahrady, což značně narušilo historický vzhled a nenávratně odstranilo jak historickou strukturu omítek, tak jejich původní barvy.
V roce 1995 musel být Schillerův dům uzavřen kvůli riziku zřícení. V letech 1997/98 následovaly rozsáhlé stavebně-archeologické průzkumy z veřejných i soukromých prostředků s následnou konzervací a restaurováním. Dne 28. října 1998 byl Schillerův dům znovu otevřen. V roce 2002 byla zahrada podle svého historického předobrazu nově přepracována v selskou zahradu.
„ | Svoboda je u člověka to, co ho činí nepředvídatelným pro sebe a pro jiné. | “ |
— Rüdiger Safranski, Schiller oder die Freiheit als Problem.[6] |
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.