SARS

Na tento článek je přesměrováno heslo Sars. Další významy jsou uvedeny na stránce Sars (rozcestník).

Možná hledáte: SARS-CoV-2.

SARS (z angl. Severe Acute Respiratory Syndrome, česky těžký akutní respirační syndrom, syndrom náhlého selhání dýchání či také syndrom akutního respiračního selhání) je virové onemocnění dýchacích cest způsobené koronavirem SARS-CoV-1 (původně pojmenovaném SARS-CoV). Jeho výskyt byl poprvé hlášen 16. listopadu 2002 z čínské provincie Kuang-tung. Během několika dalších měsíců se nákaza rozšířila do více než 30 zemí, nakazila přes 8000 lidí a přímo způsobila smrt 774 lidí.^[2] V polovině roku 2003 se podařilo pomocí efektivních protiepidemických opatření zastavit šíření infekce, ale ještě začátkem roku 2004 byly nové případy hlášeny z Číny a několik případů infekce v laboratořích.^[3] V České republice nebyly potvrzeny případy nakažení SARS.

SARS
Klasifikace
MKN-10	U04.
MeSH	D045169
Minimální inkubační doba	2 d
Maximální inkubační doba	14 d
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Koronavirus SARS-CoV-1
Koronavirus SARS-CoV-1
Baltimorova klasifikace virů
Skupina	IV (ssRNA viry s pozitivní polaritou)
Vědecká klasifikace
Realm	Riboviria
Říše	Orthornavirae
Kmen	Pisuviricota
Třída	Pisoniviricetes
Řád	Nidovirales
Podřád	Cornidovirineae
Čeleď	Coronaviridae
Podčeleď	Orthocoronavirinae
Rod	Betacoronavirus
Podrod	Sarbecovirus
Druh	Betacoronavirus pandemicum[1]
ráz / vnitrodruhový klad
SARS-CoV-1
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rentgen plic pacienta se SARS

Průběh epidemie v roce 2003.

Mapa infekcí SARS ve světě v 2002-2003:

     Země s potvrzenými úmrtími

     Země s potvrzenými případy

     Země bez potvrzených případů

Průběh

Inkubační doba SARS, tj. časový interval, který uplyne od nákazy virem k prvním projevům onemocnění, činí 2–8 dní, v některých případech až 10 dní. Infekce začíná obvykle vysokou teplotou (nad 38 °C), bolestmi hlavy, celkovou únavou. Po 2–8 dnech se přidružuje suchý kašel a dýchací obtíže. U většiny postižených se vyvíjí zápal plic. Vysoká smrtnost (téměř 10 %^[2]) je přičítána především příliš silné imunitní reakci vyvolané cytokiny (tzv. cytokinová bouře), hlavní roli má přílišná produkce interferonu gama lidskými buňkami.^[4] Protilátky jsou detekovatelné i po 17 letech od prodělání nemoci.^[5]

Epidemiologie

Původce nákazy – jeden z koronavirů – se šíří zejména kapénkovou infekcí při úzkém kontaktu s nemocnou osobou, případně prostřednictvím různých předmětů potřísněných sekrety dýchacích cest, jinými tělesnými tekutinami nebo stolicí. Předběžné zkušenosti nasvědčují tomu, že virus přežívá v prostředí několik dnů. Na délce přežívání se podílí množství faktorů, mimo jiné charakter potřísněného povrchu materiálu, druh tělesné tekutiny obsahující virus, teplota a vlhkost.

Tato nemoc je zoonóza, jako rezervoár jí slouží některé druhy netopýrů (např. čínský), i když infekce lidí pravděpodobně proběhly nepřímo, přes cibetky nebo psíky mývalovité.^[3] První infekce lidí v provincii Guangdong byly zaznamenány u zaměstnanců restaurací, kteří připravovali divoká zvířata jako exotické menu.^[6]

Kmeny koronavirů způsobující onemocnění u lidí

Podrobnější informace naleznete v článku Koronavirus#Lidské koronaviry, jejich taxonomické zařazení a původ.

Kromě koronaviru nemoci SARS (SARS-CoV-1) s vysokou nakažlivostí a smrtností se v lidské populaci nachází i příbuzné, méně virulentní koronaviry 229E a OC43 způsobující nachlazení, vzácně zápal plic, a relativně nedávno objevené koronaviry NL63 a HKU1. V roce 2012 byl objeven virus z čeledi koronavirů nazvaný MERS-CoV způsobující zápal plic provázený selháním ledvin.^[7] V roce 2019 vypukla v Číně epidemie choroby covid-19, která se následně rozšířila do světa; jejím původcem je virus SARS-CoV-2, patřící do stejného druhu jako SARS-CoV-1.^[8]

Mechanismus infekce

Virus se váže na membránu lidských buněk prostřednictvím výběžku („Spike“) svého obalu, který je tvořen trimerem spike-proteinů S1, S2 a S2´. Protein S1 interaguje s receptory lidských buněk ACE2 (adenosin konvertáza) nebo receptorem CLEC4M (C-type lectin domain family 4 member M), který slouží jako mezibuněčný adhesivní protein lymfocytů, ale je též receptorem pro HIV. Protein S2 zprostředkuje fúzi virionu a buněčné membrány a během tohoto procesu zaujímá tři různé konformace. Po endocytóze je S2 štěpen buněčnou proteázou a odhalí tím S2´, který je vlastním peptidem zprostředkujícím destabilizaci fosfolipidové membrány a vstup do cytoplasmy.^[9]

Spike proteiny izolované ze dvou kmenů SARS-CoV-1 (Tor 2, epidemie SARS 2002-2003, a GD03, návrat SARS v zimě 2003–2004) a kmene SZ3 pocházejícího z cibetky se všechny vážou s vysokou afinitou na receptor ACE2 buněk cibetky. Kmen Tor2, který způsobil epidemii SARS roku 2002, se od kmenu SZ3 liší dvěma bodovými mutacemi v aminokyselinách Asn-479 a Thr-487, které jsou odpovědné za jeho vysokou afinitu k lidskému receptoru ACE2. Kmen GD03, který způsobil jen lehčí onemocnění v zimě 2003–2004, má oproti němu nižší afinitu k lidskému ACE2.^[10]

Léčba

Léčba SARS je především symptomatická, provádí se srážení horečky pomocí antipyretik, dodává se kyslík, případně se mechanicky pomáhá dýchání. Pacienti infikovaní koronavirem SARS-CoV-1 musí být izolováni, a nejlépe drženi v místnosti s podtlakem, což zabraňuje šíření viru vzduchem.

V současné době neexistuje účinný lék proti SARS testovaný na lidech, i když byly vyvinuty monoklonální protilátky^[11] a léky blokující činnost virové helikázy, což zabraňuje replikaci viru;^[12] tyto léky ovšem zatím nebyly schváleny pro použití na lidech.

Prevence

Individuální ochrana spočívá v dodržování běžných hygienických zásad, uplatňovaných zejména při epidemiích akutních onemocnění dýchacích cest. Zvláště důležité je pečlivé mytí rukou teplou vodou a mýdlem. S ohledem na způsob šíření nákazy je nutné zamezit vzniku infekčního aerosolu při kašli a kýchání a vyhýbat se dotyku úst, nosu a očí nemytýma rukama.