italský fotbalista a trenér From Wikipedia, the free encyclopedia
Roberto Di Matteo (* 29. května 1970 Schaffhausen) je bývalý italský fotbalista a pozdější trenér. Během své kariéry (hrával na pozici záložníka) hrál ve švýcarských klubech FC Schaffhausen, FC Zürich a FC Aarau, v italském Laziu Řím a anglické Chelsea. Ve 34 zápasech nastoupil za italskou reprezentaci (vstřelil 2 góly), s níž se zúčastnil Mistrovství Evropy v roce 1996 a Mistrovství světa v roce 1998. Hráčskou kariéru ukončil v roce 2002 ve věku 31 let kvůli zranění.[1]
| Roberto Di Matteo | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Osobní informace | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Datum narození | 29. května 1970 (54 let) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Místo narození | Sciaffusa Švýcarsko | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Výška | 178 cm | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Hmotnost | 74 kg | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Klubové informace | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Konec hráčské kariéry | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Pozice | Fotbalový záložník (1988–2002) Fotbalový trenér (2008–2016) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Mládežnické kluby | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Profesionální kluby | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Reprezentace | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Trenérská kariéra | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Úspěchy | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| → Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Trénoval poté Milton Keynes Dons, West Bromwich Albion a od 4. března 2012 Chelsea FC, s níž vyhrál anglický FA Cup 2011/12 a triumfoval též v Lize mistrů UEFA 2011/12. Tím se stal vůbec prvním trenérem Chelsea, který Ligu mistrů UEFA vyhrál.[2][3] V letech 2014–2015 působil na lavičce německého FC Schalke 04. V červnu 2016 podepsal trenérskou smlouvu s Aston Villa FC.[4]
Roberto Di Matteo se narodil italským rodičům z Pagliety (oblast Abruzzo) ve švýcarském Schaffhausenu. Svou fotbalovou kariéru začal v místním klubu FC Schaffhausen, poté se přes FC Zürich dostal do FC Aarau, s nímž v sezóně 1992/1993 získal titul ve švýcarské nejvyšší soutěži Super League. Ve stejné sezóně obdržel ocenění „nejlepší hráč švýcarské ligy“.
V létě roku 1993 přestoupil do italského klubu Lazio Řím. Propracoval se do základní sestavy Lazia a díky svým výkonům se dostal i do italské fotbalové reprezentace. Po třech sezónách strávených v dresu Lazia Řím na Stadiu Olimpico odešel v roce 1996 za 4,9 milionu £ (liber)[1] do Premier League do anglické Chelsea FC, kde ho přivítal tehdejší hrající trenér (player-manager) londýnského klubu Ruud Gullit.
Hned při svém debutu v domácím zápase zajistil Di Matteo svému týmu vítězství proti Middlesbrough.[5] Jeho kvalitní rozehrávka a přesná střelba na větší vzdálenost znamenala pro Chelsea výrazné obrození na konci 90. let. 20. století. Hráč zaznamenal ve své první sezóně v Anglii celkem 9 branek, čímž pomohl Chelsea ke konečnému 6. místu v ligové tabulce (šlo o nejlepší umístění klubu od sezony 1989/1990). Roberto Di Matteo pomohl i k vítězství v FA Cupu v roce 1997. Ve finále vstřelil gól proti Middlesbrough z více než 25 m už ve 43. sekundě od zahájení zápasu. Chelsea porazila Middlesbrough 2:0 (druhý gól přidal v 83. minutě Eddie Newton) a Di Matteův gól vstoupil do historie jako nejrychlejší ve finále FA Cupu, dokud nebyl v roce 2009 překonán Louisem Sahou z Evertonu (Saha docílil branky už ve 25. sekundě utkání právě proti Chelsea, Chelsea stihla otočit skóre na 2:1 a FA Cup vyhrála).
V dalším ročníku dokazoval Di Matteo opět svou cenu pro tým – vsítil 10 gólů a přihrál na další. Chelsea v roce 1998 vyhrála Anglický ligový pohár opět proti Middlesbrough (v prodloužení dala 2 góly, druhý z nich vstřelil ve 107. minutě zápasu Di Matteo) a následně i Pohár vítězů pohárů, když 13. května 1998 porazila německé mužstvo VfB Stuttgart nejtěsnějším rozdílem 1:0.
V ročníku 1998/99 hrával Di Matteo ve středové řadě společně s Dennisem Wisem, uruguayským záložníkem Gustavo Poyetem a rumunským záložníkem Danem Petrescu, klub skončil třetí v lize za Manchesterem United a Arsenalem.
Většinu sezóny 1999/00 byl Di Matteo mimo hru pro zranění, ale v závěru se vrátil na hřiště a střílel důležité góly včetně rozhodujícího ve finále FA Cupu proti Aston Ville (Chelsea vyhrála 1:0). V urputném utkání využil Roberto Di Matteo chyby brankáře Aston Villy Davida Jamese a skóroval v 71. minutě zápasu. Přispěl tak k zisku čtvrté trofeje během 3 sezón.
Na začátku sezóny 2000/01 utrpěl Roberto Di Matteo zlomeninu nohy v Poháru UEFA v zápase se švýcarským klubem FC St. Gallen a octl se na 18 měsíců mimo hru. V únoru 2002 se vzdal naděje na návrat a ve věku 31 let ukončil kariéru hráče.[1]
Z „vděčnosti za fotbalistův příspěvek k přeměně klubu“ pověřil trenér Claudio Ranieri Di Mattea přivést hráče Chelsea na hřiště k utkání finále FA Cupu v r. 2002 (který Chelsea prohrála se svým městským rivalem Arsenalem 0:2).[6]
Během svých 6 sezón v Chelsea nasbíral Roberto Di Matteo 175 startů a vstřelil 26 gólů (z toho je 15 gólů a 19 startů v ligové soutěži). Zajímavostí je, že nikdy neprohrál na stadioně Old Trafford.[7]
Di Matteo pokračoval v Anglii v trenérské roli. Ve své první sezóně dovedl anglický klub Milton Keynes Dons ke třetímu místu v soutěži League One za Leicesterem City a Peterborough. V semifinále se Scunthorpe prohrál Milton Keynes Dons v penaltovém rozstřelu.
V první sezóně ve druhé nejvyšší anglické soutěži Football League Championship skončil tým vedený Di Matteem druhý za Newcastle United, což klubu zajistilo účast v Premier League.
Hned v prvním utkání Premier League 2010/11 (14. srpen 2010) zavítal Roberto Di Matteo v roli hlavního kouče na půdu svého bývalého klubu Chelsea na Stamford Bridge. West Bromwich však utrpěl debakl 6:0. Zlepšené výsledky v následujících zápasech vedly k nejlepšímu vstupu do sezóny Premier League v historii WBA a Di Matteo obdržel cenu „Trenér měsíce v Premier League“ za září 2010.[8] V prosinci 2010 a lednu 2011 se West Bromwich Albion potýkal se slabší formou, když vyhrál pouze 1 zápas z deseti. Většina fanoušků přesto zachovávala trenérovi přízeň, ale po porážce 0:3 s Manchesterem City 5. února 2011 byl Di Matteo odvolán a prozatímním trenérem byl jmenován Michael Appleton.[9] West Bromwich Albion dokončil sezónu na 11. místě.
Po neúspěšném pokusu o pozici trenéra Birminghamu City se Roberto Di Matteo stal 29. června 2011 asistentem nového kouče Chelsea André Villas-Boase.[10][11]
4. března 2012 byl Villas-Boas po neuspokojivých výsledcích propuštěn a jeho pozici hlavního trenéra převzal do konce sezóny dosavadní asistent Di Matteo.[12] Začal úspěšně, Chelsea porazila Birmingham City v pátém kole FA Cupu; Stoke City v Premier League a postoupila přes italský klub SSC Neapol do čtvrtfinále Ligy mistrů.[13]
Následoval postup přes Tottenham do finále FA Cupu a přes Benficu Lisabon do semifinále Ligy mistrů. 24. dubna 2012 se Chelsea podařilo v semifinále této soutěže vyřadit vysoce favorizovanou Barcelonu po výsledcích 1:0 na Stamford Bridge a 2:2 na barcelonském stadionu Camp Nou.
Finále FA Cupu vyhrála Chelsea pod taktovkou Di Mattea na stadionu ve Wembley proti Liverpoolu výsledkem 2:1.
19. května 2012 přivedl Roberto Di Matteo Chelsea k historickému vítězství v Lize mistrů UEFA. Chelsea porazila Bayern Mnichov 2:1, přičemž se muselo rozhodovat až v penaltovém rozstřelu.[14] Chelsea získala svou první trofej v Lize mistrů a zároveň se stala prvním londýnským klubem, kterému se to podařilo. Toto vítězství také znamenalo, že Chelsea FC se kvalifikovala do ročníku 2012/2013 Ligy mistrů přímo, i když skončila v domácí lize na šesté příčce. Jako obhájce trofeje tak překazila případnou účast v Lize mistrů UEFA svému londýnskému rivalovi Tottenham Hotspur, jenž skončil v Premier League na čtvrtém místě (Tottenham by hrál předkolo Ligy mistrů, kvůli triumfu Chelsea v LM byl přeřazen do základní části Evropské ligy, neboť v LM se mohly představit maximálně 4 celky z anglické nejvyšší soutěže).
V červnu 2012 podepsala Chelsea s Di Matteem smlouvu na další dvě sezóny[15], ale v listopadu 2012 byl po prohře 0:3 v Lize mistrů s italským Juventusem odvolán z trenérské funkce.[16]
Další trenérskou štaci přijal až začátkem října 2014, kdy převzal po Jensi Kellerovi německý tým FC Schalke 04, kde podepsal smlouvu do roku 2017.[17]
Nicméně již v červnu 2016 podepsal trenérskou smlouvu s anglickým klubem Aston Villa FC, který zrovna sestoupil z Premier League 2015/16.[4]
| Sezóna | Klub | Liga | Ligové poháry | Kontinentální poháry | Celkem | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Soutěž | Zápasy | Góly | Soutěž | Zápasy | Góly | Soutěž | Zápasy | Góly | Zápasy | Góly | ||
| 1987/88 | Schaffhausen | Nationalliga B | 10 | 0 | ŠP | ? | ? | - | 0 | 0 | 10+ | 0+ |
| 1988/89 | Nationalliga B | 0 | 0 | ŠP | ? | ? | - | 0 | 0 | 0+ | 0+ | |
| 1989/90 | Nationalliga B | 11 | 0 | ŠP | ? | ? | - | 0 | 0 | 11+ | 0+ | |
| 1990/91 | Nationalliga B | 14 | 0 | ŠP | ? | ? | - | 0 | 0 | 14+ | 0+ | |
| 1991/92 | Curych | Nationalliga A | 34 | 6 | ŠP | ? | ? | - | 0 | 0 | 34+ | 6+ |
| 1992/93 | Aarau | Nationalliga A | 32 | 1 | ŠP | ? | ? | - | 0 | 0 | 32+ | 1+ |
| 1993/94 | Lazio | Serie A | 29 | 4 | IP | 2 | 0 | UEFA | 4 | 0 | 35 | 4 |
| 1994/95 | Serie A | 28 | 1 | IP | 8 | 0 | UEFA | 6 | 0 | 42 | 1 | |
| 1995/96 | Serie A | 31 | 2 | IP | 3 | 0 | UEFA | 4 | 0 | 38 | 2 | |
| 1996/97 | Chelsea | Premier League | 34 | 7 | AP+ALP | 3+1 | 1+0 | - | 0 | 0 | 38 | 8 |
| 1997/98 | Premier League | 30 | 4 | AP+ALP+AS | 1+4+1 | 0+3+0 | PVP | 8 | 3 | 44 | 10 | |
| 1998/99 | Premier League | 30 | 2 | AP+ALP | 4+2 | 1+0 | PVP+ES | 7+1 | 0 | 44 | 2 | |
| 1999/00 | Premier League | 18 | 2 | AP+ALP | 2+1 | 1+0 | LM | 9[18] | 0 | 30 | 3 | |
| 2000/01 | Premier League | 7 | 0 | AP+ALP+AS | 0+1 | 0 | UEFA | 2 | 0 | 10 | 0 | |
| 2001/02 | Premier League | 0 | 0 | AP+ALP | 0+0 | 0+0 | UEFA | 0 | 0 | 0 | 0 | |
| Celkem | 308 | 29 | - | 33+ | 6+ | - | 11 | 3 | 352+ | 38+ | ||
Roberto Di Matteo sehrál celkem 34 utkání za italskou fotbalovou reprezentaci (v letech 1994–1998). Debutoval pod trenérem Arrigo Sacchim 16. listopadu 1994 v Palermu na Sicílii proti Chorvatsku, v 55. minutě vystřídal na hřišti Albertiniho (Itálie prohrála tento kvalifikační zápas o Euro 1996 1:2).[19] Na Euru 1996 hrál v základní skupině ve dvou utkáních – proti Rusku (výhra Itálie 2:1) a Německu (remíza 0:0), proti ČR (prohra Itálie 1:2) ve skupině nenastoupil a Itálie na šampionátu v této fázi skončila.
Byl také členem národního mužstva na Mistrovství světa ve fotbale 1998, kde nastoupil také ke dvěma utkáním, proti Chile[20] a Kamerunu[21].
V národním dresu vsítil Di Matteo 2 góly. První na stadionu San Paolo v Neapoli proti Polsku 30. dubna 1997 v kvalifikaci na Mistrovství světa ve fotbale 1998, když ve 24. minutě otevíral skóre (utkání skončilo výsledkem 3:0). Druhý gól vstřelil Di Matteo na stadionu Angela Massimina v Catanii 28. ledna 1998 proti Slovensku v přátelském zápase (zvyšoval na konečných 3:0 pro Itálii).
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
