britský architekt From Wikipedia, the free encyclopedia
Richard Rogers, celým jménem Richard George Rogers, Baron Rogers of Riverside (23. července 1933 Florencie – 18. prosince 2021 Londýn) byl britský architekt známý především svými modernistickými a funkcionalistickými budovami.
| Richard Rogers | |
|---|---|
 Richard Rogers, Alžběta II. a Sue Essex | |
| Narození | 23. července 1933 Florencie |
| Úmrtí | 18. prosince 2021 (ve věku 88 let) Londýn |
| Alma mater | Architectural Association School of Architecture (do 1959) Yale School of Architecture (do 1962) St John's School, Leatherhead Kingswood House School |
| Povolání | architekt a designér |
| Ocenění | Cena Augusta Perreta (1978) Královská zlatá medaile (1985) Praemium Imperiale (2000) Honorary doctorate from university of Florence (2005) Golden Lion (2006) … více na Wikidatech |
| Politická strana | Labouristická strana |
| Choť | Su Rogers (od 1960) Ruth Rogersová (1973–2021)[1] |
| Děti | Roo Rogers |
| Rodiče | Nino Rogers[2] a Dada Gelringer[2] |
| Funkce | člen Sněmovny lordů (1996–2021) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jeho nejznámější stavby jsou Pompidouovo centrum v Paříži a budova Lloyds a Millennium Dome v Londýně. Získal Stirlingovu cenu a Pritzkerovu cenu.
Rogers se narodil ve Florencii v roce 1933, chodil na Architectural Association School of Architecture v Londýně a nakonec v roce 1962 vystudoval Yaleovu univerzitu s magisterským diplomem z architektury.[3] Na Yaleu potkal svého budoucího kolegu a známého architekta Normana Fostera. Když se vrátil do Anglie, založil s Fosterem společnost Team 4, která si brzy získala jméno díky architektuře, kterou později média pojmenovala hi-tech.[4]
V roce 1967 se dvojice Foster/Rogers rozpadla. Nedlouho poté se Rogers spojil s italským architektem Renzem Pianem, s kterým v červenci 1971 vyhrál architektonickou soutěž na stavbu Centre Georges Pompidou. Tato budova je dnes významným objektem Paříže, i když při svém otevření roku 1977 nebyla zrovna populární.
Po skončení spolupráce s Pianem založil v roce 1977 spolu s Marcem Goldschmiedem, Mikem Daviesem a Johnem Youngem společnost Richard Rogers Partnership,[5] z které se v roce 2007 stala Rogers Stirk Harbour + Partners. Firma má kancelář v Londýně, Barceloně, Madridu a Tokiu. V roce 1978 obdržel od Mezinárodní unie architektů (UIA) prestižní Cenu Augusta Perreta.[6]
Velkou část své pozdější kariéry věnoval širším problémům točících se okolo architektury, např. urbanismu a způsobu, jakým fungují města. V roce 1998 byl požádán vládou Spojeného království, aby našel příčiny poklesu urbanismu a ustanovil novou vizi pro britská města. Tato práce vyústila v bílou knihu Towards an Urban Renaissance s více než stovkou rad pro budoucí návrháře měst. Od roku 2001 do roku 2008 pracoval jako vrchní poradce ohledně architektury pro londýnského starostu Kena Livingstona; poté byl požádán o to samé jeho nástupcem Borisem Johnsonem, ale v říjnu 2009 z této funkce odstoupil.
V květnu 2006 byl zvolen architektem mrakodrapu 175 Greenwich Tower, který bude součástí nové výstavby Světového obchodního centra, jež bylo zničeno teroristickými útoky 11. září 2001.
|
|
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
