R136

R136 (Radcliffe 136, formálně označována jako RMC 136 podle katalogu Magellanových oblak Radcliffovy observatoře^[3]) je nakupení tisíců horkých modrých hvězd^[4] ležících v centrální oblasti otevřené hvězdokupy NGC 2070, která se nachází ve středu mlhoviny Tarantule severovýchodní části Velkého Magellanova oblaku. Jedná se o nejhmotnější a nejvíce horké známé hvězdy ve vesmíru, rodící se z prachu a plynového kokonu, jehož složení sestává dominantně z ionizovaného vodíku.^[4]

R136
Složená fotografie R136 z Wide Field Camera 3 Hubbleova vesmírného dalekohledu v UV záření, viditelném a červeném světle
Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0)
Typ	super star cluster, otevřená hvězdokupa, zdroj infračerveného záření, zdroj rentgenového záření a asterismus
Rektascenze	05h 38m 42.396s[1]
Deklinace	-69°06′03.36″[1]
Souhvězdí	Mečoun (lat. Dorado)
Zdánlivá magnituda (V)	9,50[1]
Vzdálenost	157 000 ly
Označení v katalozích
Jiná označení	UCAC2 1803442, SAO 249329, HD 38268, TYC 9163-1014-1, CD-69 324, GC 7114[2]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Představa nejhmotnější a nejzářivější hvězdy známého vesmíru R136a1, jejíž zářivost činí 8,7 milionu L_☉ a hmotnost je 315 M_☉

V rámci původní klasifikace hvězdokupa nepředstavovala definitivně zařazený stelární objekt a byla katalogizována pod označením HD 38268 a jako Wolfova–Rayetova hvězda Brey 82. Následně došlo ve spektrální klasifikaci k jejímu začlenění do třídy O.^[5] Předpokládá se, že vzhledem k vysoké hustotě mladých hvězd dojde v průběhu miliard let k její transformaci v kulovou hvězdokupu o nízké hmotnosti.^[6]

Charakteristika

R136 emituje většinu energie, která činí Mlhovinu Tarantule viditelnou. Odhadovaná hmotnost hvězdokupy je 450 000 M_☉.^[7] R136 má přibližně 200krát vyšší hvězdnou hustotu než typická asociace Cygnus OB2.^[8] Průměr centrálního nahromadění hvězd dosahuje okolo 2 pc, ačkoli celá hvězdokupa NGC 2070 je mnohem větší.^[8]

Předpokládá se, že stáří R136 činí méně než dva miliony roků.^[8][9] Žádná z hvězd není výrazně vyvinutá a o žádné se neuvažuje, že vybuchla jako supernova. Nejjasnější zástupci patří mezi WNh hvězdy a modré obry spektrálního typu O. V nakupení naopak chybí červení veleobři, či modří hyperobři. Na periferii byl zaznamenán malý počet hvězd třídy B, ovšem méně hmotných a s menším zářivým výkonem.^[5]

2001: Objev nejhmotnější hvězdy

R136a je jasné jádro ve středu R136.^[10]

V září roku 2001 astronomové Philip Massey, Laura R. Pennyová a Julia Vukovichová objevili v R136 hvězdu k danému datu považovanou za nejhmotnější známou ve vesmíru. Patří do spektrální třídy O3 jako jedna ze složek spektroskopické a zákrytové dvojhvězdy R136-38. Hmotnost větší hvězdy v tomto páru byla určena na 56,9 ± 0,6 M_☉, její průměr pak na cca devětkrát větší než průměr Slunce (t.j. asi 12,6×10⁶ km), její povrchová teplota činila 50 000 K. Slabší složkou dvojhvězdy je hvězda spektrální třídy O6 s průměrem 6,4 slunečních průměrů a teplotou 42 000 K. Oběžná doba činí tři dny a devět hodin.^[11][12]

Součásti

Základní data hvězd RMC 136 a/b/c
Název	rektascenze[5]	deklinace[5]	V[10] (F555W)	spektrální třída[10]	MV[10] (F555W)	teplota (K)[10]	zářivost (${\displaystyle L_{\odot }}$)[10]	hmotnost (M☉)[10]
R136a1	05h 38m 42.39s	−69° 06′ 02,91″	12,28	WN5h	−8,09	53 000	8 710 000	315
R136a2	05h 38m 42.40s	−69° 06′ 02,88″	12,80	WN5h	−7,52	53 000	4 266 000	195
R136a3	05h 38m 42.33s	−69° 06′ 03,27″	12,97	WN5h	−7,39	53 000	3 802 000	180
R136a4	05h 38m 42.34s	−69° 06′ 02,60″	13¨,96	O2–3V	−6,51	51 000	2 884 000	124
R136a5	05h 38m 42.43s	−69° 06′ 02,73″	13,71	O2If*	−6,65	50 000	2 089 000	101
R136a6	05h 38m 42.29s	−69° 06′ 03,37″	13,35	O2If	−6,96	46 000	3 311 000	150
R136a7	05h 38m 42.41s	−69° 06′ 02,57″	13,97	O3III(f*)	−6,10	46 000	977 000	69
R136a8	05h 38m 42.37s	−69° 06′ 01,9″?	14,42	O2–3V	−6,05	51 000	1 905 000	96
R136b	05h 38m 42.74s	−69° 06′ 03,78″	13,24	O4If/WN8	−7,31	41 000	1 995 000	93
R136c	05h 38m 42.90s	−69° 06′ 04,83″	12,86	WN5h	−7,9[5]	51 000	5 623 000	230

Galerie

• 
  R136 na snímku WFC3 (HST)^[13]
• 
  Shluk hvězd v R136 (HST)
• 
  R136 v infračerveném světle (HST)
• 
  Střed mlhoviny Tarantule, mladé modré hvězdy R136 v pravém dolním kvadrantu (HST)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku R136 na anglické Wikipedii.

1. Høg; FABRICIUS, C.; MAKAROV, V. V.; URBAN, S.; CORBIN, T.; WYCOFF, G.; BASTIAN, U. The Tycho-2 catalogue of the 2.5 million brightest stars. Astronomy and Astrophysics. 2000, s. L27. Bibcode 2000A&A...355L..27H.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
2. Simbad data for RMC 136
3. Feast; THACKERAY, A. D.; WESSELINK, A. J. The brightest stars in the Magellanic Clouds. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 1960, s. 337. DOI 10.1093/mnras/121.4.337. Bibcode 1960MNRAS.121..337F.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
4. Robert Nemiroff (MTU) & Jerry Bonnell (USRA); česky Josef Chlachula. Astronomický snímek dne (APOD): Hvězdokupa R136 se rozptyluje [online]. Česká astronomická společnost, 2001-07-30 [cit. 2016-12-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-20.
5. DORAN, E. I.; CROWTHER, P. A.; DE KOTER, A.; EVANS, C. J.; MCEVOY, C.; WALBORN, N. R.; BASTIAN, N. The VLT-FLAMES Tarantula Survey - XI. A census of the hot luminous stars and their feedback in 30 Doradus. Astronomy & Astrophysics. 2013, s. A134. DOI 10.1051/0004-6361/201321824. Bibcode 2013A&A...558A.134D. arXiv 1308.3412v1.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
6. BRANDL, B.; SAMS, B. J.; BERTOLDI, F.; ECKART, A.; GENZEL, R.; DRAPATZ, S.; HOFMANN, R. Adaptive Optics Near-Infrared Imaging of R136 in 30 Doradus: The Stellar Population of a Nearby Starburst. The Astrophysical Journal. 1996, s. 254. DOI 10.1086/177507. Bibcode 1996ApJ...466..254B.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
7. BOSCH, Guillermo; TERLEVICH, ELENA; TERLEVICH, ROBERTO. Gemini/GMOS Search for Massive Binaries in the Ionizing Cluster of 30 Dor. Astronomical Journal. 2009, s. 3437–3441. DOI 10.1088/0004-6256/137/2/3437. Bibcode 2009AJ....137.3437B. arXiv 0811.4748.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
8. MASSEY, P.; HUNTER, D. A. Star Formation in R136: A Cluster of O3 Stars Revealed by Hubble Space Telescope Spectroscopy. The Astrophysical Journal. 1998, s. 180. DOI 10.1086/305126. Bibcode 1998ApJ...493..180M.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
9. CROWTHER, P. A.; SCHNURR, O.; HIRSCHI, R.; YUSOF, N.; PARKER, R. J.; GOODWIN, S. P.; KASSIM, H. A. The R136 star cluster hosts several stars whose individual masses greatly exceed the accepted 150 M_⊙ stellar mass limit. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2010, s. 731. DOI 10.1111/j.1365-2966.2010.17167.x. Bibcode 2010MNRAS.408..731C. arXiv 1007.3284.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
10. Crowther; CABALLERO-NIEVES, S. M.; BOSTROEM, K. A.; MAÍZ APELLÁNIZ, J.; SCHNEIDER, F. R. N.; WALBORN, N. R.; ANGUS, C. R. The R136 star cluster dissected with Hubble Space Telescope/STIS. I. Far-ultraviolet spectroscopic census and the origin of He II λ1640 in young star clusters. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2016, s. 624. DOI 10.1093/mnras/stw273. Bibcode 2016MNRAS.458..624C. arXiv 1603.04994.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
11. Instantní astronomické noviny, Nejtěžší známá hvězda [online]. 2007-05-08 [cit. 2016-12-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-28.
12. The Astrophysical Journal; Massey, Penny, & Vukovich, R136 Massive Binaries [online]. 2007-05-08. Dostupné online.^{[nedostupný zdroj]}
13. R136 observed with WFC3 [online]. [cit. 2016-03-23]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu R136 na Wikimedia Commons

Portály: Astronomie