Geomorfologický tvar

Geomorfologický tvar reliéfu (anglicky či německy landform) je jednoduchá, zpravidla malá část reliéfu složená z rovných, vypuklých (konvexních) nebo vhloubených (konkávních) ploch. Povrchové tvary mají různé rozměry, vzhled, sklon a orientaci ke světovým stranám. Podle geneze jsou tvary reliéfu rozčleněny do devíti základních kategorií: strukturní, strukturně denudační, krasové, sopečné, fluviální, glaciální, periglaciální, eolické a antropogenní.^[1]

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Tento článek potřebuje úpravy.

---

Podle velikosti se rozlišují

název	šířka	výška
nanoformy	do 5 m	do 5 m
mikroformy	do 500 m	do 50 m
mezoformy	do 10 000 m	—
makroformy	nad 10 000 m	—

Konvexní (vypuklé, vystouplé) tvary georeliéfu

• pahorek – konvexní tvar reliéfu malých rozměrů s málo výrazným úpatím a s mírnými svahy. Má relativní výšku do 150 m.
• kupa – ploše zaoblená vyvýšenina (pahorek, kopec, vrch, hora) s půdorysem kruhovým, eliptickým nebo i mírně nepravidelným.
• kopec – vrch, vypuklý tvar reliéfu větších rozměrů s relativní výškou nad úrovní okolního terénu 150–300 m.
• hora – výrazná vyvýšenina kupovitého, kuželovitého nebo tabulkovitého tvaru s relativní výškou nad okolním terénem 300–600 m.
• velehora – mohutná vyvýšenina s velkou relativní výškou nad okolním terénem – více než 600 m.^[zdroj?]
• štít – vrchol velehory tvořený skalními stěnami a složitějšími skalními útvary.
• hřeben – protáhlá vyvýšenina, jejíž délka přesahuje šířku, a která má zpravidla skalnatou vrcholovou část.
• hřbet – protáhlá vyvýšenina, jejíž délka přesahuje šířku, s různými sklony svahů a plochou zaoblenou vrcholovou částí.

Konkávní (vhloubené, vkleslé) tvary georeliéfu

• kotlina – výrazná konkávní sníženina obklopená ze všech stran vyšším reliéfem. Dno kotliny je ploché nebo mírně zvlněné (např. Liptovská kotlina, Popradská kotlina).
• brázda – výrazná, relativně úzká sníženina protáhlého tvaru, s plochým dnem, omezená na všech stranách vyšším reliéfem (např. Boskovická brázda)
• brána – protáhlá sníženina spojující sousední geomorfologické jednotky většího plošného rozsahu (např. Moravská brána)
• úval – sníženina obvykle protáhlého tvaru, na jednom nebo obou koncích otevřená. Dno je široké s převládající výškovou členitostí do 75 m (např. Hornomoravský úval, Dolnomoravský úval, Dyjsko-svratecký úval)

Ploché tvary georeliéfu

• plošina – plochý nebo mírně zvlněný povrch s převládající malou výškovou členitostí do 30 m.
• planina – plochý povrch ve větší nadmořské výšce v oblasti vrchovin nebo hornatin s převládající výškovou členitostí do 30 m.

Tvary georeliéfu tvoří společně soubory, které se označují jako typy georeliéfu.

Odkazy

Reference

1. Lexikon tvarů. Klasifikace tvarů reliéfu dle geneze [online]. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci [cit. 2018-11-20]. Dostupné online.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu povrchový tvar na Wikimedia Commons

Portály: Geografie