šperky vložené do propíchnuté části kůže From Wikipedia, the free encyclopedia
Piercing (odvozeno z anglického slova pierce neboli „propíchnout“) je propíchnutí určité části těla (kůže) a vložení šperku do vzniklého tunelu. Jeho artefakty se objevují na nálezech starých cca 5000 let, kdy mu býval přisuzován rituální a náboženský význam. Signalizoval však často i sociální postavení nositele. V některých kulturách – například ve starověkém Řecku – však nošení piercingu považovali za věc nevhodnou. Ve dvacátém století byl piercing spojován s hnutím hippies, ale rozmohl se až mezi členy punku. K jeho rozšíření do většinové společnosti přispěly hudební skupiny, které piercing používaly jako jeden ze způsobů vymezení se oproti ostatním kapelám, a sympatizanti těchto hudebních uskupení chtěli vypadat jako jejich idoly.
Piercing lze umisťovat na různé části těla, například na uši, obličej, jazyk, ale také do prsní bradavky, pupíku či genitálií, a to jak u mužů, tak také u žen. Na všechna tato místa se vkládají šperky nejčastěji vyrobené z titanu, a to proto, že tento kov nezpůsobuje nežádoucí reakce organismu. Do jazyka se však vkládají i šperky z bioplastu, neboť plast v porovnání s ozdobami z kovu tolik nepoškozuje zubní sklovinu.
Piercing má historii trvající několik tisíc let (existují nálezy dokládající propichování ušních lalůčků již před 5000 lety)[1] a jeho rozšíření bylo po celém dnešním světě.[2] Býval mu přisuzován rituální a náboženský význam.[3] Ozdobné kroužky, kolíčky či tyčinky ze dřeva, kovu nebo kostí sloužily jako symbol vstupu jedince mezi dospělé nebo byly symbolem sociálního postavení nositele.[2] Byly však i oblasti (například antické Řecko), kde byl piercing naopak považován za znak barbarství a nošení takových ozdob bylo postihováno.[4]
První zmínky o piercingu pocházejí z mladší doby kamenné, což dokazují africké nálezy přívěsků ze želvích krunýřů, zubů divočáků a zvířecích kostí.[2] Dle dochovaných maleb lze usuzovat, že se jimi tehdejší lidé zdobili v uších či v nose.[2] I na nejstarším mumifikovaném těle, jež bylo nalezeno v rakouských Alpách, je patrný piercing uší.[2] A také na posmrtné masce egyptského faraona Tutanchamona je možné pozorovat náušnice v uších.[2] Piercing se objevoval i mezi původními obyvateli Aljašky.[4] Zdejší lidé měli z náboženských důvodů propíchané uši (protože věřili, že ušima do těla vcházejí démoni a kov je měl odpuzovat), dále pro ozdobu nosili kolíky v nose či ženy se zdobily perlami z korálů nebo jantaru v nosní dírce.[4]
V polovině dvacátého století byl piercing spojován s přívrženci hnutí hippies.[5] Výraznější rozvoj ale představoval až punk v sedmdesátých letech 20. století, což byl alternativní styl mládeže, která se chtěla odlišovat od konzervativního stylu života svých rodičů.[5] Sympatizanti punku se proto snažili své okolí šokovat (stylem oblékání, poslouchanou hudbou či množstvím spínacích špendlíků na oblečení a piercingů v uších nebo jiných částech obličeje).[5] Ač byl tedy v Evropě piercing považován za prvek skupin stojících spíše na okraji společnosti (a také homosexuálů a masochistů), pronikal postupně stále více do většinové společnosti.[6] Zasloužil se o to například módní návrhář Jean-Paul Gaultier, který do svých kolekcí zařazoval oblečení s prvky tetovacích motivů a modelky s piercingovými šperky.[6] Piercing využívali i hudebníci, kteří se potřebovali v množství hudebních kapel profilovat a odlišovat od ostatních hudebních uskupení.[7] K tomu jim vedle hudebního stylu pomáhal i vzhled využívající také piercingy.[7][8] Když se tyto kapely začaly objevovat ve vysílání televizní stanice MTV, chtěli být jejich fanoušci ozdobeni jako jejich idoly.[7] To vedlo k rozšíření piercingu mezi mládeží[7] a následně i do většinové společnosti.[9]
Bolestivost aplikace šperku je individuální a záleží tak na každém jedinci.[10] Vlastní vpich je sice prováděn za použití velmi ostré jehly, avšak s ohledem na rychlost, jakou jehla kůží projede, není často tato bolest cítit.[10] Ačkoliv je bolestivost věcí individuální, lze jednotlivé druhy piercingů rozlišit na méně a více bolestivé.[10][11] Mezi ty, které vyvolávají menší bolest, patří například piercing jazyka, ušního boltce či pupíku.[11][12] Naproti tomu piercingy nosní přepážky, bradavek či piercingy genitálií jsou obvykle spojeny s větší bolestivostí.[11][12]
Místo aplikace piercingu je možné také umrtvovat.[13] K tomu se dá využít přípravek buď v podobě krému nebo ve spreji.[13] V případě užití krému dochází k umrtvení pouze u svrchní vrstvy kůže, avšak vlastní vpich proniká do kůže výrazně hlouběji.[13] Je-li užito chladicího roztoku ve spreji (jako používají například fotbalisté zranění během utkání), dochází ke stažení kůže vlivem látek, jež jsou ve spreji obsažené, a může tak dojít ke křivému nebo nesouměrnému vpichu piercingu.[13]
Ačkoliv je piercing ve většinové společnosti rozšířen, stále existují oblasti, v nichž nejsou piercingové ozdoby vítány.[14] Jsou to obvykle zaměstnání, v nichž je pracovník často ve styku se zákazníky.[14] Nejpřísnější restrikce jsou v oblasti finančnictví či bankovnictví a také v administrativě.[14]
Existují také věková omezení vymezující stáří, do jehož dosažení není možné piercing provést bez povolení jeho aplikace zákonným zástupcem.[15] V České republice je touto hranicí věk 18 let,[16] ve Spojeném království není možné piercing provést osobě mladší 16 let.[17]
Aplikace a nošení piercingu představuje možnost vzniku zdravotních obtíží.[18] V roce 2008 byla zveřejněna studie zpracovaná britskou Agenturou pro ochranu zdraví ve spolupráci s Londýnskou školou hygieny a tropické medicíny, která zkoumala 10 000 lidí starších šestnácti let.[19] Deset procent z nich mělo šperk umístěný v jiné části těla než je ušní boltec (ženy obvykle v pupíku, muži v prsní bradavce), a čtvrtina z tohoto dílu zaznamenala zdravotní komplikace, přičemž každý stý musel být dokonce hospitalizován.[19] Zdravotními obtížemi byly otoky, infekce a krvácení.[19] Nejnebezpečnějším piercingem vyšel z průzkumu piercing jazyka, u kterého se zdravotní obtíže vyskytly téměř v polovině případů.[19] Mezi osobami, jež byly kvůli piercingu hospitalizováni, převládali ti, kteří si nechali šperk do těla vpravit amatérem a nikoliv odborníkem ze specializovaného salónu.[19] Vlivem nedostatečně sterilizovaným nástrojům také hrozí nakažení žloutenkou typu B či C a nebo též virem HIV.[19] Před prováděním piercingu v nehygienických podmínkách varovala v roce 2003 i Evropská unie.[20]
Stomatologové nedoporučují piercing do jazyka, neboť šperk při kontaktu se zubem poškozuje zubní sklovinu nebo odhaluje zubní krčky.[21] Je sice možné použít šperk vyrobený z bioplastu, který sklovinu oproti běžně používaným kovovým šperkům tolik nepoškozuje, avšak ani v tomto případě zubaři aplikaci tohoto piercingu nedoporučují.[21]
Většina piercingových studií k aplikaci piercingu doporučuje šperky z chirurgické oceli, avšak i ony mohou způsobovat zdravotní obtíže.[22] Problémem je nikl, který je i v chirurgické oceli obsažen a neměl by se z ní uvolňovat ve větší míře než 0,5 μg/cm²/týden.[22] To ovšem nebývá splněno.[22] Alergií na nikl trpí 2,4 až 5,5 % populace a výskyt tohoto onemocnění roste se zvyšujícím se počtem piercingů na lidském těle.[22]
Aplikace piercingu se navíc nemá provádět v případech, kdy se budoucí nositel šperku necítí zdravotně zcela v kondici či kdy trpí akutní infekční chorobou (například oparem rtu, rýmou, kašlem, chřipkou nebo angínou).[23] Ve chvíli, kdy je imunita snížena, totiž tělo pomaleji a hůře hojí zásahy do něj a zvyšuje se tak nebezpečí vzniku komplikací.[23]
V případě, že by si piercing chtěl nechat aplikovat diabetik, je vhodné umístění ozdoby konzultovat s ošetřujícím lékařem.[24] Sice se piercing s diabetes nevylučuje, ovšem jeho hojení je obtížnější a déletrvající, navíc spojené s vyšším rizikem vzniku infekce.[24] I stres z aplikace piercingu zvyšuje hladinu cukru v krvi a je tak nutné, aby piercer byl při aplikaci piercingu připraven na případné reakce těla budoucího nositele šperku.[24]
Propíchnutí ucha je s ohledem na jednoduchost jeho provedení nejrozšířenějším piercingem.[25] Aplikuje se ženám i mužům, i když u mužů je někdy v západní civilizaci považován za zženštilost.[25] Lze však naleznout mnoho významných mužů, kteří náušnici v uchu nosili (William Shakespeare, Sir Walter Raleigh, Francis Drake či Julius Caesar).[25] Zlaté kroužky v uchu mívali však také námořníci, a to jednak za účelem zlepšení zraku, ale také, aby – pokud by jejich tělo po ztroskotání lodi někde vyplavilo moře – bylo možné z výtěžku za prodání šperku zaplatit křesťanský pohřeb.[25] Na ostrově Borneo je piercing ucha aplikován jako symbol dospělosti jedince.[2] Matka i otec propíchli potomkovi každý jedno ucho na znamení závislosti dítěte na rodičích.[26] V období Římské říše nebo za královny Viktorie v Anglii symbolizoval kroužek v uchu bohatství a luxus nositele.[26]
Tento piercing se řadí mezi ty, jejichž ozdoba je zřetelně viditelná ostatními lidmi[27] a slouží tak k jeho zvýraznění.[28] Poprvé vyskytl na Středním východě v období před asi 4000 lety.[2][28] Velikost kroužku symbolizovala bohatství dané rodiny.[28] Vyskytoval se také u afrických kočovných kmenů Berberů a Beja či u beduínů v oblasti Středního východu.[2] Z těchto oblastí díky Mughalské říši pronikl během 16. století i do Indie.[2][28]
Piercing se umisťuje obvykle na vnější polovinu obočí, neboť je tam více volné kůže.[29] Může se však provést po celé délce obočí s výjimkou míst přibližně nad středem oka, neboť tudy prochází nadočnicový nerv, jehož přerušení by mělo za následek poruchu hybnosti očního víčka.[30] Protože je však obočí dosti ploché a vpich tak není veden příliš hluboko, dochází často k vypadnutí šperku vlivem jeho vyrostení.[30]
Aplikace piercingu do jazyka je považována za nejméně bolestivou ze všech piercingů.[31] Prováděli ho nejenom Aztékové a Mayové, ale také kmeny ze severozápadu Ameriky, jako byli například Kwakitulové či Tlingitové.[26] Z propíchnutého jazyka byla odebrána krev a jedinec pak mohl vyvolávat bohy.[26] Navíc propíchnutí jazyka sloužilo k vyvolání stavu nevědomí, aby tak mohl kmenový šaman komunikovat s bohy.[26]
U piercingů v okolí úst, stejně tak ale i u šperků v ústní dutině, hrozí nebezpečí spolknutí některé z částí šperku v případě, že dojde k jeho rozpadnutí (například vyšroubováním některé z jeho částí). Během hraní si s piercingem může také dojít k poškození zubů či dásní.[29]
Tento piercing pochází z Texasu, kde byl praktikován indiánským kmenem Karankawa.[26] Objevoval se však také v Evropě.[26] Za doby vlády Isabely Bavorské byly v módě šaty s otevřeným výstřihem až k pupíku.[26] Ozdobou pak byly růže, které obepínaly bradavky, a na ně se uchycovaly ozdoby (například řetízky) a posléze docházelo přímo k propichování bradavek, mezi nimiž se řetízky provlékaly.[26] Piercing se však nedoporučuje těhotným ženám a dospívajícím dívkám.[32] To proto, že jejich prsa rostou.[32]
Ozdoba pupíku se poměrně špatně hojí[33] a vyžaduje také intenzivní a zdlouhavou péči.[34] O piercing navíc stále dře tričko či jiné prádlo nebo pásek od kalhot, což také hojení se neprospívá.[35] Navíc se tento piercing s ohledem na délku svého hojení řadí mezi ty, jež se nedoporučují aplikovat během letních měsíců.[36] Aby jej však bylo možné vůbec aplikovat, je třeba, aby bylo bříško vystouplé.[37] Se šperkem se totiž musí dobře manipulovat,[37] aby kůže při propnutí těla netáhla, což je nepříjemné.[38]
.jpg)
Piercingová šněrovačka je ozdoba, která se umisťuje obvykle na záda, avšak lze ji aplikovat i třeba do výstřihu, na boky či na paže.[39][40] Představuje piercingové kroužky zapíchané do kůže ve dvou souměrných řadách (ovšem lze je místo řad umístit i třeba do kruhu) a mezi kroužky je provlečená stuha, která vytváří dojem šněrovačky.[39][41] Aplikováno je obvykle 6 až 10 kroužků a bolestivost tohoto piercingu není velká.[39] Sundání šněrovačky a vyndání jejích šperků z těla je nutné provést v den její aplikace nebo nejpozději den následující.[39][40]
Intimní piercing se objevuje jak u mužů, tak u žen.[42] První zmínky o něm pocházejí ze starověkých spisů a je zmiňován i v Kámásútře.[43] Piercing byl obvykle symbolem vysokého společenského postavení a signalizoval i odvahu a statečnost nositele.[43] Díky přítomnosti piercingu se sice citlivost intimních partií zvyšuje, neboť je na větší ploše drážděno více nervových zakončení,[34] avšak ke zmíněnému zvýšení citlivosti dochází až po jeho zahojení, které ovšem bývá často komplikované.[43] Šperk navíc musí být tak velký, aby i při erekci zbývalo dostatek místa a tkáň tak nebyla šperkem svírána.[34] U žen navíc některé piercingy nelze ani provést, protože na odpovídajících místech není dostatek tkáně nebo by se rána s ohledem na frekvenci pohybů šperku velmi obtížně zahojila.[44]
Mikrodermální piercing je šperk o velikosti několika milimetrů vyrobený z titanu, který je možné umístit na téměř libovolné místo na těle.[45] Výjimkami, kam nelze mikrodermální piercing umístit, jsou místa ohybu kůže, dále místa, v jejichž blízkosti jsou miniaturní cévy, a piercing nelze také aplikovat do jazyka.[46] Piercing se hojí 3 až 6 měsíců a jeho výhodou je malá pravděpodobnost jeho vyloučení z těla.[45] Šperk je vyroben ve tvaru písmene „T“, přičemž je při aplikaci jeho oválná placička umístěna pod kůži a z kůže pak ven vyčnívá dřík, na nějž je namontováno zakončení ve tvaru kuličky, placičky nebo jiné ozdoby.[45] Během aplikace piercingu se místo jehly využívá nástroj zvaný puncher, kterým se vykrojí kolečko, do něhož se vloží oválná základna šperku tak, že otvorem vytvořeným puncherem vykukuje jen dřík.[45] Bolestivost aplikace šperku se neliší od běžných piercingů.[45] Oproti standardním piercingům je však vyšší cena za jeho aplikaci.[45]
Důvodem pro využití falešného piercingu může být nízký věk jeho nositele, netolerance k piercingům ze strany zaměstnavatele či školy nebo i strach z bolesti.[47] Využít jej mohou i ti, kteří se chtějí piercingem ozdobit jen pro výjimečnou příležitost.[48] Rozdělit lze falešné piercingy na ty, k jejichž využití je nutné mít místo jejich aplikace propíchnuté, a na ty, které propíchnutí nevyžadují.
Do první skupiny lze zařadit náhražky tunelů (neboli flashů), kdy se do běžné (malé) dírky v uchu vkládají šperky mající z vnější strany vzhled, jako kdyby byl v uchu naskrz otvor o průměru i více než centimetr.[47][48] Lze však využít též falešný piercing imitující tzv. roztahováky (roztahovací náušnice).[47] Roztahováky jsou nutné pro rozšíření dírky v uchu z menších rozměrů na větší a falešné piercingy tohoto druhu opět vytvářejí dojem, že je skrz ucho takový silný roztahovák opravdu veden, ve skutečnosti je však v uchu dírka standardních rozměrů.[47]
Pokud však konkrétní místo aplikace falešného piercingu propíchnuté není, využívají se imitace piercingu, které na daném místě drží buď magnetickou silou (z obou stran (například ucha) je umístěn šperk s magnetem a jejich vzájemným přitahováním je ozdoba držena na konkrétním místě), dále podtlakem (například náhražka piercingu jazyka) nebo formou klipsu či jsou tyto falešné ozdoby na kůži přímo přilepené.[47][48] Pevnost takových ozdob ovšem nebývá valná a hrozí tak jejich samovolné uvolnění.[47]
K piercingu se používají šperky v různých tloušťkách a délkách. Vyrobené jsou obvykle z titanu nebo chirurgické oceli, neboť tyto dva kovy nezpůsobují nežádoucí reakce organismu.[49][50] Pro například piercing jazyka se ovšem využívají i šperky z bioplastu, které nepoškozují zubní sklovinu jako šperky kovové.[50] Šperky jsou ve tvaru kroužku, podkovy, činky, obočovky neboli banánku a labreta. Pro konkrétní piercing nelze jednoznačně stanovit, jaký šperk je správné použít, avšak lze vysledovat, jaký šperk se pro který piercing obvykle používá:[49]
Člověkem s nejvíce piercingy na svém těle je brazilská zdravotní sestra Elaine Davidsonová žijící však ve skotském Edinburghu, která začátkem roku 2009 měla na svém těle 6 005 piercingů,[51] na své svatbě v červnu 2011 již 6 925.[52] Svým prvním piercingem se ozdobila v roce 1997.[53] Mezi muži je rekordmanem 79letý John Lynch ze Spojeného království, který měl v roce 2008 na svém těle 241 piercingů[54] a stejný počet si udržoval i roce 2010.[55]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
