český kytarista a zpěvák From Wikipedia, the free encyclopedia
Pepa Nos, vlastním jménem Josef Nos (* 16. května 1949 Šumperk), je český písničkář, autor knih a učitel jógy. Jako písničkář vystupoval především v malých klubech a ve školách, příležitostně i na festivalech. Jeho písničky se jen zřídka objevují v rozhlase nebo v televizi. Je autorem více než 300 písní, ve většině případů s vlastními texty.
| Pepa Nos | |
|---|---|
 Pepa Nos (Banská Bystrica, 2012) | |
| Základní informace | |
| Rodné jméno | Josef Nos |
| Jinak zvaný | „Pepa Nos“ |
| Narození | 16. května 1949 (75 let) Šumperk nebo Vidnava |
| Žánry | folk |
| Povolání | herec, písničkář, politik, textař, hudební skladatel, akordeonista, kytarista a zpěvák |
| Nástroje | kytara, harmonika a klavír |
| Aktivní roky | 1965–dosud |
| Vydavatelé | Multisonic Venkow Records |
| Ocenění | účastník odboje a odporu proti komunismu |
| Sídlo | Kutná Hora |
| Web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dětství prožil ve Vidnavě, je potomkem lidového řezbáře. Vystudoval gymnázium v Jeseníku. V roce 1967 byl přijat na Vysokou školu strojní a textilní v Liberci, ale po měsíci ze školy odešel. Od roku 1968 studoval nejprve rok na jazykové škole v Ostravě, pak pět let angličtinu a francouzštinu na Karlově univerzitě v Praze.
Od roku 1974 veřejně vystupuje. Roku 1976 dostal půlroční zákaz činnosti za to, že si při vystoupení zul boty, tedy „svlékal se“.[1] V roce 1982 mu bylo zakázáno profesionální vystupování a zároveň proti němu bylo zahájeno trestní řízení (nedovolené podnikání, příživnictví, rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví),[zdroj?] pod záminkou duševní poruchy mu byl odebrán řidičský průkaz.[zdroj?]
Roku 1982 se začal živit jako lektor angličtiny.[zdroj?] Roku 1984 byl na základě vykonstruovaných obvinění z hospodářské kriminality odsouzen na dva roky s podmínkou na pět let.[zdroj?] V roce 1985 byl zproštěn obvinění.[zdroj?]
Pořádal komorní festival Nosova koliba na své chalupě ve Vlčkové na Zlínsku. Roku 2000 pořádal festival Krylonoce na počest Karla Kryla, další ročníky se uskutečnily 2011 až 2013. Dlouhodobě se angažuje v ekologických aktivitách.[zdroj?] Od roku 1984 působí jako učitel jógy. Mluví plynule polsky, anglicky a francouzsky.[zdroj?]
Je ženatý, má dceru Lucii, která také koncertuje a dvěma písničkami hostuje na albu Rok 2000 (1999).
Pepa Nos skládá a hraje od svých 16 let, jeho první písničkou, jakmile se naučil první tři akordy, byla Proč Amor do mě vstřelil šíp?.[2] V osmdesátých letech byl spjat s písničkářským sdružením Šafrán.[zdroj?!]
Zpívá převážně vlastní písničky. Mezi nejznámější Nosovy písničky patří Agent sí aj ej a Země je kulatá. Písnička Nedej se! dala název a příležitostnou část znělky stejnojmenného pořadu České televize. Do jeho repertoáru patří i přeložené texty jiných autorů (Časy se mění, The Times They Are Changing od Boba Dylana) nebo zhudebněné básně (Když… Rudyarda Kiplinga v přebásnění Otokara Fischera, od Františka Gellnera Babička Málková, To je teď celá moudrost moje, Noc byla. Usnout nemoh‘ jsem…, od Jaroslava Durycha Básníku, básniku).
Hraje na kytaru, foukací harmoniku, občas i na klavír. Texty zasahují od filosofických, duchovních a společensko-kritických témat až k pohrávání si s jazykem a situacemi. Často improvizuje. Na svých produkcích nejsoustavněji spolupracoval s basistou Jardou Kovářem a houslistou Slávkem Formanem.
Jeho výchovné koncerty a besedy na školách, na něž se nechával zvát, vyvolávaly velmi rozporuplné reakce. Nezřídka bývaly označovány jeho projevy za trapné,[3] ale mezi žáky se našli i příznivci.
Podle spisu StB[4] Nos „ve svých písních napadá současné zřízení ČSSR a zesměšňuje různá opatření stranických orgánů. Texty jeho písní jsou vesměs dvojsmyslné, plné invektiv…“ Jiří Černý v roce 1974 napsal:[5] „Doslova mě zvedl Josef Nos, nejdřív podobností s Dlouhým Bidlem z Bratrstva kočičí pracky, potom nevídaným rozkročeným posedem a zlostně náruživým stylem hry na kytaru a nakonec svými výsměšnými popěvky proti měšťáctví, zápecnictví a unylosti. To už není talent, to je kus hotového stylu, navazujícího na nejlepší české předchůdce, ale přece ojedinělého…“ Vytýká mu „jednostrunnost, rýmovnický infantilismus na hranici humpoláctví, nevybíravost zbraní při útocích na posluchačské bránice“.
Recenzent Jan Sobotka[6] nazval Nosův styl „neurotickým pidlikáním, sahajícím až kamsi k západoafrickým griotům“. Josef Vančura[7] zmiňuje jeho „neuvěřitelné, absurdní frázování a grimasy“, ale i „písničky plné poetismu a něhy s překvapivě krásnými melodiemi, zpívané prostě, bez pitvoření“. Petr Korál[8] zmiňuje „typicky nosovské hlasové vylomeniny“ a „obligátní legrácky, v nichž někdy sklouzává až za hranici vtipnosti a vkusu“, a že Nos „občas dokáže vysypat ze skladatelského rukávu tak silnou melodii, až se z toho tají dech“ a o „neuvěřitelně „vážných“ písničkách někdy bezmála existenciálního charakteru“. Vít Beat[9] Nose charakterizuje slovy „divně mumlající mužík s vizáží jurodivého skřítka“, který „je ve své kritice nešetrný a nevyvážený, téměř dokonale kontroverzní, (…) důsledně antikomunistický, moralizující a kulturně elitistický“ a hlavním problémem jehož agitek je „přílišná doslovnost a nešťastná zaťatost“. Markéta Havelková[10] ho charakterizuje: „Sarkasta a moralista, který se šklebí a pitvoří. Vydává nejrůznější zvuky napodobující nástroje. Ale zároveň dovede pak překvapit jako docela vážný autor poetických a melancholických písniček.“ a „jeho kritika je někdy už trochu vyšumělá.“
Státní bezpečnost jej evidovala jako Kandidáta tajné spolupráce s krycím jménem Trubadúr. StB opakovaně Nose vyslýchala,[11] komunistickou policii zajímaly především intimní informace o Vlastimilu Třešňákovi a o poměrech mezi organizátory „nezávislých“ kulturních akcí[12].[13] Jiří Pallas, někdejší organizátor sdružení Šafrán, na svém blogu[14] zveřejnil opis záznamu Státní bezpečnosti, podle nějž 24. dubna 1978 „dosud neprověřený pramen Trubadúr“ na schůzce s pracovníkem StB vypovídal o svém setkání s Třešňákem dne 20. dubna 1978 a sdělil citlivé údaje z Třešňákova osobního života.[15][13]
Pepa Nos se opakovaně soudil s vydavateli novin, které o něm zveřejnily informaci, že podepsal spolupráci se Státní bezpečností. Informace se objevila 11. února 2004 v Mladé frontě DNES.[16] Autoři uvedli, že ji vyslechli ústně od Vladimíra Justa, a ten se 18. listopadu 2005 Nosovi veřejně omluvil.[17] Přesto i poté některé noviny informaci opakovaly. Dne 4. října 2006 vyhrál spor s Lidovými novinami a 30. listopadu 2006 vyhrál spor s Mladou frontou DNES.[zdroj?]
Dne 13. listopadu 2007 u Vrchního soudu v Praze bylo proti Nosovi použito svědectví Vlastimila Třešňáka a také článek z Obrany lidu z dubna 1990, kde citují Nose: „Chtěli, abych jim donášel zprávy z našeho prostředí…Přemýšlel jsem, jak se tomu bránit a pak jsem řekl tomu mému přemlouvači, že se na to docela těším, že si budeme zprávy předávat… A tohle celé jsem potom vykládal jako bezvadný fór, jenomže fůra lidí v té době, kdy bylo dusno, nepochopila ryzost té srandy.“
Dne 27. května 2008 Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek nižší instance a uložil žalované straně zaplatit Nosovi odškodné a náklady soudního řízení; MF DNES musela zveřejnit omluvu.[zdroj?] Nahrávku dvacetiminutové Třešňákovy výpovědi následně Nos zveřejnil.
Veřejně prezentuje své extrémně kritické a často nenávistné postoje a názory na homosexualitu, liberální politiku, islám, Evropskou unii, Ukrajinu atd.; např. v rozhovoru pro server Parlamentní listy prohlásil, že „buzeranti jsou nenormální, co si budeme povídat“.[18][19] Ve svých glosách pravidelně slovně napadá a vulgárními výrazy označuje každého, kdo nesdílí jeho názor.[20]
Sdílí a propaguje antivakcinační konspirační teorie, podporuje putinskou politiku Ruska a vítá jeho invazi na Ukrajinu, kterou označuje za fašistický „pseudostát“.[zdroj?!]
Politicky se angažoval v okrajových protikomunistických aktivitách, veřejně sympatizoval například s Petrem Cibulkou a Vladimírem Hučínem. V roce 2002 jej Cibulkova strana Pravý blok prezentovala jako kandidáta na prezidenta republiky. V roce 2002 kandidoval do Poslanecké sněmovny PČR jako jediný kandidát za Balbínovu poetickou stranu ve Středočeském kraji. V roce 2010 kandidoval do Poslanecké sněmovny PČR za stranu Moravané v Moravskoslezském kraji.[21] Do krajských voleb v roce 2012 vedl kandidátku strany Volte Pravý Blok ve Středočeském kraji.[22] Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidoval jako nestraník na 4. místě kandidátky strany Pravý blok, ale ani v jednom případě neuspěl.[23]
Ve volbách do Senátu PČR v roce 2018 kandidoval jako nestraník za hnutí SPD v obvodu č. 38 – Mladá Boleslav.[24] Se ziskem 4,47 % hlasů skončil na posledním 7. místě.[25]
Ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2019 kandidoval jako nestraník na 15. místě kandidátky hnutí SPD, ale nebyl zvolen.[26]
V roce 2022 aktivně vystupoval na protivládních demonstracích pořádaných Ladislavem Vrabelem.[27][28][29]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
