Pedologie

Pedologie (česky půdoznalství) je nauka, která si klade za cíl objasnit genezi půd a charakterizovat její vlastnosti, stanovit klasifikační systém, zpracovat rozšíření půdních jednotek na zemském povrchu, jakož i určit možnosti hospodářského využití půd.^[1] Moderní pedologie zaměřuje značnou část svého úsilí na predikci změn v půdách, které nastávají v souvislosti s jejich užíváním člověkem či dalšími důsledky jeho činnosti. V případě, že jde o změny negativní (viz degradace půd), snaží se aplikované vědy odvozené z pedologie tyto změny omezit či jim předcházet. Dalším cílem aplikovaných pedologických věd je vývoj metod, které by cíleně zvyšovaly kvalitu půd pro jejich zemědělské využití.

Půdní profil

Historie

Věda o půdách (sloužících k obživě už od neolitu) se začala formovat teprve na sklonku 18. století. Odlišnosti půd se pokusili postihnout již první zakladatelé oboru, kterými byli geologové, geografové, geochemici a inženýři, např. Julius Hilgard (1825–1891), Ferdinand von Richthofen (1833–1905), a především celosvětově uznávaný zakladatel vědeckého genetického půdoznalství Vasilij Vasiljevič Dokučajev (1846–1903). Bouřlivým rozvojem prošel tento obor teprve až ve 20. století.^[2]

Dílčí pedologické vědy

Pedologii lze dále členit od dílčích směrů, jež využívají poznatků z jiných věd.^[3]

Obecná pedologie

• pedofyzika
• pedochemie
• pedomineralogie
• pedobiologie
• pedogeografie
• půdní genetika
• paleopedologie

Aplikovaná pedologie

• agropedologie (zemědělská pedologie)
• lesnická pedologie
• pedologie v archeologii

Význační pedologové

• Olivier de Serres
• Bernard Palissy
• Vasilij Vasiljevič Dokučajev
• Eugene W. Hilgard
• Hans Jenny
• Marek Plašil
• Ondrej Kožuch