tenisový turnaj v Paříži From Wikipedia, the free encyclopedia
Paris Masters, oficiálně Rolex Paris Masters,[1] je profesionální tenisový turnaj mužů hraný od roku 1968 ve francouzském hlavním městě Paříži. Dějištěm je od roku 1986 AccorHotels Arena známá jako hala Bercy.[2] V rámci okruhu ATP Tour se řadí do kategorie ATP Tour Masters 1000, po grandslamu a ATP Finals třetí nejvyšší úrovně mužského profesionálního tenisu. Generálním sponzorem se v roce 2017 stala švýcarská hodinářská firma Rolex. Na spoluorganizaci se podílí Francouzská tenisová federace.[1]
Paris Masters | |
---|---|
Rolex Paris Masters | |
Centrální dvorec | |
Založeno | 1968 |
Odehráno | Rolex Paris Masters 2023 |
Místo | Paříž Francie |
Dějiště | AccorHotels Arena |
Souřadnice | 48°50′17″ s. š., 2°22′41″ v. d. |
Povrch | tvrdý – GreenSet / hala (do 2006 také koberec) |
Soutěže | 56 dvouhra (28 kval.) / 24 čtyřhra |
Dotace | 6 748 815 EUR |
Prize money | 5 779 335 EUR |
Období | říjen a listopad |
Ředitel | Cédric Pioline |
Poznámka | jediný masters v hale poslední masters sezóny |
ATP Tour | |
1968–1989 | Grand Prix (okruh) |
1990–1995 | Championship Series, Single Week |
1996–1999 | Mercedes-Benz Super 9 |
2000–2003 | Tennis Masters Series |
2004–2008 | ATP Masters Series |
2009– | ATP Tour Masters 1000 |
www Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Úřadující světové jedničky Ilie Năstase (1973), Andre Agassi (1999) a Novak Djoković (2021 a 2023) vyhrály jako jediné v průběhu jedné sezóny oba hlavní pařížské turnaje – French Open a Paris Masters.
Paris Masters a Shanghai Masters představují jediné části devítidílné série Masters hrané v hale. Pařížský turnaj probíhá od roku 1986 v aréně Bercy, kde první ročník vyhrál 18letý Boris Becker za celkové návštěvnosti 82 117 diváků.[2]
Do sezóny 2006 se hrálo na koberci, z něhož se trvale přešlo na tvrdý povrch. Do roku 2011 byl na krytých kurtech položen jeden z nejrychlejších povrchů na mužském profesionálním okruhu, umožňující agresivní styl útočného tenisu. Následně došlo k jeho zpomalení ve shodě s obecným přístupem ze strany ATP.[3] V sezóně 2012 tak organizátoři přešli na tvrdý GreenSet.[4] Vnitřní ohraničení dvorce získalo zelenou barvu typickou pro firmu Rolex a vnější orámování šedý vzhled.[5] Pro pořádání v hale se turnaj označuje také jako Paris Indoors.
Dvouhry se účastní padesát šest hráčů a do čtyřhry nastupuje dvacet čtyři párů. Hracím termínem je pozdní říjen či počátek listopadu, tradičně v závěrečné fázi tenisové sezóny. Jedná se o poslední turnaj před vyvrcholením okruhu, jímž je Turnaj mistrů.
V posledním ročníku na okruhu Grand Prix, v sezóně 1989, nahradil pařížský turnaj v devítičlenné sérii Grand Prix Super tokijský Seiko Super Tennis. Vítězem se stal Boris Becker. Se založením ATP Tour roku 1990 byla série převedena do nástupnické kategorie Championship Series, Single Week (1990–1995), jež postupně měnila název na Mercedes-Benz Super 9 (1996–1999), Tennis Masters Series (2000–2003) a ATP Masters Series (2004–2008), než se z ní v sezóně 2009 stala ATP World Tour Masters 1000.
Vývojem prošel i název. Původní pojmenování Paris Open se roku 2000 změnilo na Paris Masters. Se vstupem generálního partnera, francouzského bankovního domu BNP Paribas, se od sezóny 2002 akce konala jako BNP Paribas Masters. V roce 2017 banku nahradila švýcarská hodinářská firma Rolex, s desetiletou smlouvou, což se odrazilo v pojmenování Rolex Paris Masters. Rolex zajišťoval časomíru turnaje již od roku 2007.[1]
Nejvyšší počet sedmi singlových titulů získal mezi lety 2009–2023 Srb Novak Djoković včetně dvou obhájených trofejí z ročníků 2014 a 2015. Ve čtyřhře dokázali nejvíckrát triumfovat bratři Bob a Mike Bryanovi, když soutěž ovládli čtyřikrát. Prvním francouzským šampionem se v roce 1991 stal Guy Forget po pětisetové finálové bitvě proti Petu Samprasovi. Debutový ročník hraný s novým názvem Paris Masters 2000 vyhrál Rus Marat Safin po dalším pětisetovém boji proti Marku Philippoussisovi, který rozhodl až dlouhý tiebreak závěrečné sady v poměru 10:8.[1]
Bývalé světové jedničky Ilie Năstase, Andre Agassi, Roger Federer a Novak Djoković se staly jedinými vítězi obou velkých pařížských akcí mužského tenisu, když dokázaly vyhrát Paris Masters i grandslam French Open. V jediné sezóně pak obě trofeje získali pouze Năstase (1973), Agassi (1999) a dvakrát Djoković (2021 a 2023).[6][7][8] Ve čtyřhře si oba pařížské tituly odvezl jen brazilsko-chorvatský pár Marcelo Melo a Ivan Dodig.
Rok | vítěz | finalista | výsledek |
---|---|---|---|
1968 | Milan Holeček | Robert Carmichael | 6–4, 10–8, 3–6, 6–3 |
1969 | Tom Okker | Butch Buchholz | 8–6, 6–2, 6–1 |
1970 | Arthur Ashe | Marty Riessen | 7–6, 6–4, 6–3 |
1971 | nehráno | ||
1972 | Stan Smith | Andrés Gimeno | 6–2, 6–2, 7–5 |
1973 | Ilie Năstase | Stan Smith | 4–6, 6–1, 3–6, 6–0, 6–2 |
1974 | Brian Gottfried | Eddie Dibbs | 6–3, 5–7, 8–6, 6–0 |
1975 | Tom Okker (2) | Arthur Ashe | 6–3, 2–6, 6–3, 3–6, 6–4 |
1976 | Eddie Dibbs | Jaime Fillol | 5–7, 6–4, 6–4, 7–6 |
1977 | Corrado Barazzutti | Brian Gottfried | 7–6, 7–6, 6–7, 3–6, 6–4 |
1978 | Robert Lutz | Tom Gullikson | 6–2, 6–2, 7–6 |
1979 | Harold Solomon | Corrado Barazzutti | 6–3, 2–6, 6–3, 6–4 |
1980 | Brian Gottfried (2) | Adriano Panatta | 4–6, 6–3, 6–1, 7–6 |
1981 | Mark Vines | Pascal Portes | 6–2, 6–4, 6–3 |
1982 | Wojciech Fibak | Bill Scanlon | 6–2, 6–2, 6–2 |
1983 | turnaj se nekonal | ||
1985 | |||
1986 | Boris Becker | Sergio Casal | 6–4, 6–3, 7–6 |
1987 | Tim Mayotte | Brad Gilbert | 2–6, 6–3, 7–5, 6–7, 6–3 |
1988 | Amos Mansdorf | Brad Gilbert | 6–3, 6–2, 6–3 |
1989 | Boris Becker (2) | Stefan Edberg | 6–4, 6–3, 6–3 |
1990 | Stefan Edberg | Boris Becker | 3–3skreč |
1991 | Guy Forget | Pete Sampras | 7–6(11–9), 4–6, 5–7, 6–4, 6–4 |
1992 | Boris Becker (3) | Guy Forget | 7–6(7–3), 6–3, 3–6, 6–3 |
1993 | Goran Ivanišević | Andrij Medveděv | 6–4, 6–2, 7–6(7–2) |
1994 | Andre Agassi | Marc Rosset | 6–3, 6–3, 4–6, 7–5 |
1995 | Pete Sampras | Boris Becker | 7–6(7–5), 6–4, 6–4 |
1996 | Thomas Enqvist | Jevgenij Kafelnikov | 6–2, 6–4, 7–5 |
1997 | Pete Sampras (2) | Jonas Björkman | 6–3, 4–6, 6–3, 6–1 |
1998 | Greg Rusedski | Pete Sampras | 6–4, 7–6(7–4), 6–3 |
1999 | Andre Agassi (2) | Marat Safin | 7–6(7–1), 6–2, 4–6, 6–4 |
2000 | Marat Safin | Mark Philippoussis | 3–6, 7–6(9–7), 6–4, 3–6, 7–6(10–8) |
2001 | Sébastien Grosjean | Jevgenij Kafelnikov | 7–6(7–3), 6–1, 6–7(5–7), 6–4 |
2002 | Marat Safin (2) | Lleyton Hewitt | 7–6(7–4), 6–0, 6–4 |
2003 | Tim Henman | Andrei Pavel | 6–2, 7–6(8–6), 7–6(7–2) |
2004 | Marat Safin (3) | Radek Štěpánek | 6–3, 7–6(7–5), 6–3 |
2005 | Tomáš Berdych | Ivan Ljubičić | 6–3, 6–4, 3–6, 4–6, 6–4 |
2006 | Nikolaj Davyděnko | Dominik Hrbatý | 6–1, 6–2, 6–2 |
2007 | David Nalbandian | Rafael Nadal | 6–4, 6–0 |
2008 | Jo-Wilfried Tsonga | David Nalbandian | 6–3, 4–6, 6–4 |
2009 | Novak Djoković | Gaël Monfils | 6–2, 5–7, 7–6(7–3) |
2010 | Robin Söderling | Gaël Monfils | 6–1, 7–6(7–1) |
2011 | Roger Federer | Jo-Wilfried Tsonga | 6–1, 7–6(7–3) |
2012 | David Ferrer | Jerzy Janowicz | 6–4, 6–3 |
2013 | Novak Djoković (2) | David Ferrer | 7–5, 7–5 |
2014 | Novak Djoković (3) | Milos Raonic | 6–2, 6–3 |
2015 | Novak Djoković (4) | Andy Murray | 6–2, 6–4 |
2016 | Andy Murray | John Isner | 6–3, 6–7(4–7), 6–4 |
2017 | Jack Sock | Filip Krajinović | 5–7, 6–4, 6–1 |
2018 | Karen Chačanov | Novak Djoković | 7–5, 6–4 |
2019 | Novak Djoković (5) | Denis Shapovalov | 6–3, 6–4 |
2020 | Daniil Medveděv | Alexander Zverev | 5–7, 6–4, 6–1 |
2021 | Novak Djoković (6) | Daniil Medveděv | 4–6, 6–3, 6–3 |
2022 | Holger Rune | Novak Djoković | 3–6, 6–3, 7–5 |
2023 | Novak Djoković (7) | Grigor Dimitrov | 6–4, 6–3 |
Dvouhra
|
Čtyřhra
|
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.